Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Itálie

28. června 2012 v 10:35 | Adri
Kdy: jaro 2010, třídenní
Doprava: letadlo
S: Rodiči
Město: Řím
Další stát: Vatikán
Prvním zápiskem vás musím zklamat, moc toho nebude, protože jsem si o výletě nic nenapsala a moc si ho nepamatuju. Ale i tak jsem ukořistila pár fotek. Při prohlížení se mi vybavilo, že jsem v té době byla kapku plnější :)
Letěli jsme letadlem. Na dlouhou chvíli jsem určitě s sebou měla knížku, předpokládám z edice děsivé dějiny, nebo děsivá věda, děsivý zeměpis apod. (Jinak tyhle edice doporučuju. Všechny možné knížky z těchto edic jsem četla už od desíti. Nejvíc jsem jich přečetla ten první rok, potom mi už moc dílů nezývalo, po případě se špatně sháněly). Celé ty tři dny jsme si vystačili s třemi malými batohy, ve kterých jsme měli všechno potřebné, žádné zbytečnosti. S našimi malinkatými zavazadly jsme taky chodili po městě. Nejvíce mi utkvělo v paměti to, jak mě z nich bolely záda. A taky to neustále chození z kopce do kopce :)
Z letiště jsme se hned vydali na Via del Corso (ulicí procházející centrem Říma). Navštívili jsme Pantheon, Španělské schody, Fontánu di Trevi (do ní jsme hodili korunu pro štěstí :) a Forum Romanum. Dále jsme byli ve Vatikánu, kde právě k lidem mluvil kardinál, takže náměstí bylo přeplněné. Další fotka, která právě leží přede mnou, je se mnou a nápisem Piazza Adriana. - Kdyby vám náhodou ušel vtip, moje křestní jméno je Adriana :) Koloseum jsme nenavštívili, protože se nám nechtěla čekat dlouhatánská řada. Když jsme šli na večerní procházku kolem něj, tak tam bylo taky plno. Ale i tak, šlo to dobře vidět i zvenku. Taky super fotka je u úst pravdy v předsíni kostela Santa Maria in Cosmedin (v něm jsme byli taky). Zaujal mě Andělský hrad - hlavně sochy na budově. Vyfotili jsme si i známou sochu Romula a Rema, které kojí vlčice. Zapátrám v paměti a vzpomenu si na italskou povahu. Výbušná a energická - někdy až moc. To jsem mohla vidět, když jsem byla svědkem hádky mezi dvěma ženami.
Hotel byl ve stylu nocleh a snídaně, ale to nám nevadilo, protože ty dvě noci se daly v klídku přežít.


Kdy: 19.5 - 24.5 2012
Doprava: Auto
S: Rodiči a babičkami
Města: Benátky (s jedním přespáním), Terme della fratta (tam byl náš hotel) a Bologna
Další stát: San Marino
Tenhle zápis bude obsáhlejší, dokonce i s fotkami
V autě bylo docela plno, protože nás cestovalo pět. I cesta ubíhala rychle. Poslouchala jsem písničky a četla si. V autě se mi ze čtení blbě nedělá. Kdysi mi bývalo. Asi jsem si už zvykla. Itálie nám ukázala všechny svoje tváře - skalnaté zasněžené hory, lesy a nakonec moře.

(Všechny fotky si můžete prohlédnout ZDE).
Přijeli jsme do malebné vesničky, kousek od Benátek. Hotel byl ve stylu "svatební cesta". Všude srdíčka, kytičky, romantická zahrada... Prošmejdila jsem celý hotel. Moc se mi líbil. Na zahradě měli i pejsky, bohužel zavřené za plůtkem. Naštěstí měli dostatečně velký výběh, takže jsem s nimi mohla blbnout i přes plot. Nejdřív po mě ti rafáci štěkali, ale když jsem přišla blíž, zklidnili se a byli klidní jako ovečky :) Ve čtenářském koutku jsem našla knížku s recepty na různé dortíky a zákusky. S pomocí francouzštiny a intuice jsem luštila italské receptíky. Sbíhali se mi u toho sliny - nemohla jsem se dočkat večeře. Ochutnali jsme pravou italskou kuchyni a šli spát. Spala jsem na pokoji s babičkami, rodiče měli pokoj pro sebe. Ráno nás čekalo překvapení - bylo zemětřesení!! Rodiče to málem vyklopilo z postele. No my s babičkami jsme si ničeho v noci nevšimly. Sbalili jsme se a frčeli k přístavu a nasedli na loď směr Benátky. Celou cestu jsem pobíhala po lodi a fotila všechno možné. Benátky jsem si okamžitě zamilovala - nebojte se keců, že to tam smrdí. Naopak, cítíte se tam příjemně. Hned jsme uviděli gondoly, ale plavba na nich byla drahá, tak jsme raději šli po svých. Všude překrásně zdobené budovy a mosty... A taky obchůdky a kavárničky. Vybrali jsme magnety (jsme sběratelé magnetů. Naše lednice prakticky funguje jako cestovatelský deník, ve kterém už pomalu dochází místo :) a vyfotili se před dožecím palácem, náměstím svatého Marka. A je tu taky něco, co mě zachvátilo ze všeho nejvíce. Asi před měsícem se mi zdál sen o kostele a skřítku. Jaké bylo moje překvapení, když přesně ten můj kostel ze snu stojí vedle Dožecího paláce! Najednou mě polilo horko, potom zase zima. Vzpomínala jsem na sen a fotila kostel jako divá. Tady je:
Z nebe na nás dělali atentáty holubi. Bylo jich tolik! Moc mi nevadili, protože byli strašně fotogeničtí - to v galerii poznáte sami. Další památka, kterou chci vyzdvihnout, je krásná červenohnědá zvonice a Bazilika Svatého Marka. Byla tak obrovská, že jsem ji celou nemohla vyfotit (to bych musela běžet na druhou stanu náměstí a to se mi moc nechtělo :D). Potom jsme se vydali do obchodů. Všude samé masky. Masky, masky, masky a kostýmy. Co se mi líbilo nejvíc, to jsem vyfotila a skončilo to v galerii. (Například ten kocour v botách je úžasný). Pokoušela jsem se fotit i umělecké fotky, momentky, i normální fotky do rodinného alba. Atmosféra byla velmi různorodá, šli jste jen o uličku dál a zalily vás jiné emoce. V rušných ulicích se vám připomnělo velkoměsto plně turistů, památku vám připomínaly historii, vylidněné uličky zase to, že i ve městě může být příjemně... A taky výhled na Canal Grande.

Zdá se mi tenhle pohled strašně povědomý... Podle mě z nějakého obrazu.... No, kdo ví. a můžete si vpravo na řece všimnout benátských police na skútrech :)
Zašli jsme si do kavárny, vychutnali Italskou kávu a šli dál. Prohlédli si kostel a šli něco koupit. Vybrala jsem si černobílé triko Venezia. I když tuhle barevnou kombinaci moc nemusím, gondola a nápis na triku mě oslovily.
Z Benátek jsme zamířili do vesničky Terme della Fratta - na lázeňský hotel. Ten byl taky perfektní. Ehm, až na to, že jsme museli mít v bazénu čepky (které VŮBEC nedržely vlasy) a pořád tam chodil důležité nějaký týpek měřit teplotu vody, kontrolovat jestlli tam je dostatek soli, jesti mají všichni lidi šuntské čepice... Ale dalo se to vydržet. Jsem strašný vodomil, a vůbec mi nevadí se občas přemístit z bazénu do jiného bazénu (dál od toho týpka).
Další den jsme vyrazili do Bologni. Bylo nám řečeno, že se nám vyplatí cesta vlakem a taky že vyplatila. Vlak byl moderní a uklizený, nebylo si na co stěžovat. Úžasné historické město - památky jsou na každém rohu. A taky bohužel i obchody... Ne normální obchůdky, ale předražené obchody, kde by se v pohodě z eura mohlo změnit na české koruny. Kdyby vás to zajímalo, tak Bologna páchla - na rozdíl od Benátek. Páchla chcankami (obvzláště na kraji vylidněných uliček jste se mohli kochat pohledem na všemožné věci, které kdysi pobývali v lidském těle....). Také je známá díky arkádovitým ulicím. Vyfotili jsme se před univerzitou a prohlíželi si nejrůznější památky. Mamka koupila Info knížku a dělala nám průvodce. Hlasovala jsem, ať jdeme k bazilice svatého Stefana (podle jména z jedné knihy o upírech). Mamka potvrdila, že podle brožurky má být nejhezčí. Taky jsme se dozvěděli, že bolognské špagety nemají nic společného s Bolgnou. Pouhý marketingový tah. Nafotili jsme se u baziliky a míjeli jsme další památky... I tu nejznámější - dvě bolongské věže. Prohlídli jsme si nádherný kostel, kde jsem si všimla, že má taky oltář kněz, který trpěl stigmaty... Předtím, než jsme usedli do restaurace, jsme prošli náměstím, které se mi velmi zalíbilo. Seděli tam totiž mladí lidé a obědvali, bavili se, zpívali, nebo hráli hry. Normálně se vyvalili na dlažbu a tam si hověli jako v pohodlí křesla v obýváku.
Další den jsem se s tátou vsadila, že s ním půjdu ráno běhat. A taky jsem šla. Táta je sportovní šílenec, běhá maratony po horách. Já si zaběhám tak maximálně ve škole na hřišti nebo klušu v lese. Hrdě jsem vydržela běžet 3km. Na snídani jsem si toho po takovém výkonu dala více než obvykle. Po snídani jsme vyrazili do San Marina. Vyjeli jsme lanovkou nahoru a kochali se výhledem. I tam byli historické památky, které jsem zachytila. Po pravdě mě nejvíc zaujalo muzeum lykantropie a vampyrismu. Taky mám před vstupem fotku (já jsem to vpravo :D)
V muzeu jsem nefotila, protože se nesmělo. Vydala jsem se tam samotná, protože nikdo se mnou nechtěl, tak jsem to jenom honem proletěla a ani se nepokoušela rozluštit italské popisky k výtvorům. Vyšli jsme na kopec, na kterém se tyčil hrad. Do něj jsme bohužel nešli, protože s sebou máme babičky, které jsou na dovolené, ne na výšlapu :) Tak jsem si hrad aspoň vyfotila. Cestou dolů jsme i všimli, kolik tu je Čechů. Dokonce jsme potkali i školní zájezd!
V kavárně jsem si dala čokoládovou kávu, s krásně nazdobenou pěnou. Kávičku jsem si vyfotila a dala ji originální název pavuccino, protože mi připomíná pavoučí síť.
Po návratu do hotelu jsme si dali typický program - honem do světa relaxu a potom na večeři. Vařili výborně a taky netradičně. - To je něco pro můj mlsný jazyk.
Co se týče fotky mých vlasů - účes vydržel noc i ranní běh. Přesto vypadá krásně, ne? :)
Další den jsme se vydali na pláž v Riminni, ze které fotky mám, bohužel na každé jsem já, nebo člen naší výpravy a ozeřat se mi je nechce. Musíte se spokojit s tím, že si obrázky vygooglujete. Je dost možné, že se vám ukáže přecpaná pláž, deštník na deštníku. No v tuto dobu tam bylo prázdno, ve vodě jen dva odvážlivci. Můj táta a jakási stařenka. Já jsem tam byla po kolena a to mi jako osvěžení bohatě stačilo :D Na pláži jsem dělala blbůstky. Zkoušela jsem breakdance, stojky, mosty apod. Asi mě okouzlilo to moře :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | E-mail | Web | 28. června 2012 v 22:14 | Reagovat

Itálie je fajn. Byla jsem tam vždy v karavanu, a to je děs. Jinak, do letadla by mě nikdo nedostal. Řím je mé oblíbené město, škoda, že jsem si ho užila málo ... byla tam jedna průvodkyně, která letěla tak, že jsme nestíhali. Horší bylo, že ztrácela po cestě lidi. Před Vatikánem nás nechala, ať jsem dovnitř sami. Potřebovala si koupit bot. Pak jsem nemohla švýcarské stráži za nic na světě vysvětlit, že chceme dovnitř. Jinak, San Maríno je také krásný státeček v Itálii :)

2 Míša Míša | E-mail | Web | 28. června 2012 v 22:14 | Reagovat

A do Benátek bych někdy chtěla!

3 Lukáš Lukáš | 29. června 2012 v 11:38 | Reagovat

[1]: já mám raději Řecko :)

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. června 2012 v 17:35 | Reagovat

[3]: tam jsem nebyla - zatím :D Ale tyto prázdniny tam jede kamarádka :)

5 Míša Míša | E-mail | Web | 29. června 2012 v 21:09 | Reagovat

[3]: Řecko miluju. Byla jsem tam už asi 4x nebo 5x a příští týden jedu zase.

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 30. června 2012 v 9:15 | Reagovat

[5]: Já zas za týden jedu do Tábora na tábor :D

7 maty-web maty-web | Web | 22. září 2013 v 17:55 | Reagovat

Já miluju Itálii :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."