Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Francie

8. července 2012 v 10:35 | Adri
Kdy: 17. - 22. 6 2012
Doprava: zájezdový autobus
S: Školou a gymnáziem
Města: Nice, Saint- Tropez, Port Grimaud, Marseille, Cassis, Éze
Další stát: Monaco
Některé obrázky z galerie fotila moje kamarádka. Jinak jsou všechny moje!
Vyjížděli jsme ve dvě hodiny odpoledne. Kolem čtvrté jsme se zastavovali v Brně přibrat gymnázium. Cesta autobusem ubíhala příjemně rychle, protože jsem se bavila s přáteli, které mám nejraději. I noc v autobuse se dala přečkat, ale ze začátku jsem nemohla přijít na vhodnou polohu. No skončila jsem s nohama nataženýma v uličce. Dokonce jsme dělali přestávku na tom stejném místě, kde jsme zastavovali my, když jsme jeli do Benátek!

Průvodkyně mi moc sympatická nebyla... Přijeli jsme do Nice kolem desáté hodiny. Náš autobus nemohl vyjet k museu Marca Chagalla, tak jsme museli jít pěšky, ale mně to nevadilo, protože jsem si konečně mohla trochu protáhnout nohy. A vůbec mi nevadilo to horko a to, že muzeum je na kopci. Průvodkyně celou cestu v autobuse mlela o Chagallovy, někomu se to možná zdálo nudné, ale já poslouchala, hlavně potom, co řekla, že maluje mystické věci, například anděly a taky, že maluje barevně. Moje očekávání se splnilo. Ještě hezčí, než jsem si představovala. Byla jsem kresbami tak uchvácená, že jsem si i koupila s jednou pohled :) Bohužel část, ve které byly vystavené skicy, byla zavřená. Mohla bych vám o něm vyprávět dále - žid, kterého nechtěla jeho rodná země (Rusko), ale ujala se ho Francie... oblíbená barva modrá... atd. Foceno mnou:

Tam jsem poprvé uplatnila francouzštinu. Bohužel jsem si vystačila s bonjour, oui, merci beacoup a au revoir :D
Potom jsme sešli dolů do města. Bylo vidět to ovlivnění Itálií, protože Nice kdysi patřila Itálii. - Mohli jste to poznat například podle typických italských uliček - visícího prádla. Sešli jsme dolů ke katedrále svaté Reparáty, kde jsme si dali rozchod. vrhli jsme se na největší zmrzlinárnu v Nice - 1000 a 1 chutí. Dala jsem si levandulovou. Byla výborná! Před barákem máme snad milion levandulí, tak snad se už konečně pustím do výroby! :D Kamarádky si daly kaktusovou a z růže. Ty byly taky výborné. Dále tam měli i olivovou, rajčatovou, chlebovou, šunkovou.... No nejraději bych nafasovala lžičku a zkusila všechny :D Prošli jsme obchody, koupili si vody a já magnety a šlo se do měšťanského paláce jakéhosi šlechtice. Teď tam je muzeum nástrojů. Mají jich tam kolem 1000 (prý jich tam je tolik - nepočítala jsem je :D). Byly tam i zajímavé kousky, jako housle s dvanácti strunami a houslo-kytaro klavír. Potom jsme se šli projít na place Masséna. Náměstí je osvětleno zajímavými pouličními lampami a navíc má každá jinou barvu. Pod náměstím se nachází obrovské placené parkoviště. A navíc je pod Nice zakrytá řeka, protože kazila krásu města. Tekla totiž jenom na jaře, po zbytek roku bylo sucho. Tak se město rozhodlo část řeky zakrýt a teď nad řekou stojí Acropolis, knihovna Louus Nucéra, muzeum moderního umění, divadlo a place Masséna (někdy uváděno Espace Masséna). Poté jsme se vydali na rozhlednu. Nikomu se v tom pařáku nechtělo, no průvodkyně nadávala, že jsme děsně líní... Tak pardon, že nechci smrdět. Rozhledna byla vlastně věž, která zbyla z hradu, který býval centrem Nice, ale Ludvík XIV. ho nechal zbourat. Na uměle vytvořené vodopády (colline du chateau) jsme se mrkli jenom zespoda. Když už jsme konečně byly na věži, naskytl se nám překrásný pohled na zátoků andělů (Baie des Anges) a taky anglickou promenádu, kterou tam nechali postavit Angličané, kdy si z Nice udělali velmi populární letovisko (19.století). Potom konečně na pláž! Rychle se převléct do plavek a hurá do vody! Moře bylo osvěžující a navíc překrásně azurové. Ale byly tam medúzy. Jednoho kluka žáhla a já mám navíc s medúzami pocuchaný vztah hned od začátku, co mám ještě jizvu od medúzy, který mě žáhla na Maltě (mám to už dva roky!) a taky při potápění v Egyptě mi ty potvory ve tmě vraku požahaly ruce... Tak jsme s holkami vzali kameny a hurá ji ukamenovat :D Potom tam přišel jeden Francouz a raději jsme běželi pryč, protože co kdyby to byl nějaký ochránce přírody.... :) Super den jsme zakončili promenádováním na Anglické promenádě. Když jsme vyjížděli z tohoto úžasného města, všimli jsme si obrovského letiště, které patří mezi nejdůležitější ve Francii.
Ubytovali jsme se pozdě večer... V pěkně hnusném hotelu... Hotelu F1. Silně nedoporučuju, hlavně pro jedince, kteří cestují sami, nebo dámské jízdy. Všude jsou úchylní arabové, kteří se po hotelu promenádují jenom v ručníkách, divně se na vás usmívají, neustále vás sledují a navíc jsou po nich ve sprchách chlupy - protože na patro tam byly čtyři sprchy. Ale snídaně byla kupodivu dobrá. Sice byly jenom sladké - musli, různé džemy, medy a Nutela, ale vystačila jsem si.


Druhý den jsme jeli do St. Tropez. Udělali jsme si malou zastávku na nákupy do Auchanu, kde jsme si s holkami koupili bagetu... Bez soli! :D Nápisu sans sel jsme si všimly až v autobuse. Ale dalo se to jíst, protože jsme měli slané sýry :)Cestou jsme se dívali na Četníky ze St. Tropez a to vám mohlo napovědět první zastávku - před četnickou stanicí. Foceno kamarádkou:

Vyfotili jsme se a dostali rozchod u přístavu. S kamarádkami jsme prošli snad všechny ateliéry. V jednom se s námi dal malíř i do řeči. Kamarádky mu nerozuměli i přesto, že mluvil anglicky. Takže se ze mě stal překladač :)
Dali jsme si zmrzlinu a čekali na loď do Port Grimaud. Bohužel byla plná a další jela až za dvě hodiny. Tak jsme se rozhodli jet do Port Grimaud raději autobusem a lodí se projedeme až tam. Myslím si, že bylo dobře, že jsme na tu loď nejeli, protože jinak by jsme neprojížděli Port Grimaud tak krásně, jako tou malou. Port Grimaud je nové město, založené zhruba v 60. letech minulého století. Říká se mu Francouzské Benátky a taky soukromé město, protože do něj mohou pouze jeho obyvatelé, nebo turisté, kteří si musí připlatit. Nakonec jsme v Port Grimaud byli i na pláži. Tahle pláž se mi líbila nejvíce a navíc tam nebyly žádné medúzy. Na pláži jsme si udělali piknik. Spolužačkám se roztekl sýr z toho tepla, tak nakonec z toho měly fondy. Vypadalo to pěkně hnusně, ale když jsme si do toho namočily ty naše bagety bez soli, bylo to super :D Na konec jsme byly tak ulítlé, že nás napadlo si ty bagety pokapat kapkami z moře :D

Další den jsme se koukali na Hrabě Monte Christa. Měli jsme totiž namířeno na pevnost If. Průvodkyně zase mlela o historii a o tom, že román Alexandra Dumase je jen fikce. Četla jsem jenom Nového hrabě Monte Christa od Julesa Verna. A taky tam sídlil muž se železnou maskou, králův vězeň, o jehož identitě se historici přou. Četla jsem o něm zajímavý článek v Enigmě. Oskenuju vám ho později :)
Tak tedy jsme nejdříve jeli do Marseille, kde nám vykládala o velké francouzské revoluci a Marseillaise (francouzské hymně). Vyšli jsme z autobusu hned u skvostných vod starostových, které by měly být prázdné, ale město se připravuje na akci Město kultury 2013 - což zavinilo i to, že nás autobus se zasekl v zácpě a že všechno je rozestavěné. Průvodkyně nás taky seznámila s tím, že Francie má problém s africkými přistěhovalci. Na trhu jsme vyfotily mnoho chuťovek. Dozvěděli jsme se, že Bouillabaisse stojí kolem 12 Euro, což je docela hodně na to, že je to polévka z odřezků ryb. Dříve to bylo cudné jídlo pro chudé, dnes je to vyhlášená specialita.
Na ostrov If jsme jeli lodí a vychutnávali si moře. Sluníčko peklo, dost z nás bylo spálených. Já ale ne, byla jsem už opálená z Itálie :) Chrám Notre Dame de la Garde, dominantu Marseille jsme viděli pouze z dálky. Ostrov If byl velmi zajímavý, hlavně ty záchody v bývalé kasárně :D Vrátila jsem se v čase a přemýšlela, jaké by to bylo sídlit ve společných celách, nebo v "pistolích" placených celách pro jednoho vězně. Navštívili jsme celu Edmonda Dantése a kobku abbého Farii. V celách byla i malá televizka, kde se přehrávaly různé filmové zpracování, když Edmond uviděl abbého Farii. Viděli jsme i malou celu odsouzenců k smrti. S holkami jsme diskutovaly o tom, jaké by mohly být poslední myšlenky vězně...
V Hlavní věži se nachází maketa modelu, kterou si objednal Ludvík XIV a můžete tam najít i vyrytých nápisů, jejichž autoři byli vězni. Když jste se postavili na terasu vrcholky věže přímo doprostřed, mohli jste zakřičet a poté uslyšet tajemnou ozvěnu...
"Cela Edmunda Dantése alias hraběte Monte-Christo" - foceno mnou
Když jsme se dostali z pevnosti a čekali na autobus v Marseille, všichni byli otráveni, protože všechno jídlo a pití bylo v autobuse, který právě trčel v zácpě. Navíc jsme se nemohli ani hnout z odbočky, protože podle průvodkyně autobus přijede každou chvíli. K náladě nám moc nepřispívalo to, že o ulici dál se dávala malá plechovka Nestie zadarmo na ochutnávku.... Když konečně autobus přijel s dvouhodinovým zpožděním, mířili jsme do Cassis. Tam nás polila další vlna zklamání, protože jsme tam přijeli až v šest večer a to už vláček do města nejezdil. Tak jsme museli po svých...
Na pláži jsme si toho moc neužili, protože jsme měli čas jenom tak hodinu - a to trvá, než se převlečete do plavek a zase zpátky.
Ve Francii je lékárna na každém rohu. No cucavé bonbony proti bolestem v krku neměli i když jsme prošli tři z nich. To nám došla trpělivost a s kámoškou, která chudák nemohla pořádně mluvit, jsme si koupili místo toho hrozny.
Tenhle den byl snad nejhorší ze zájezdu..

Další den byl zase nejlepší :)
Vydali jsme se do Éze, města parfémů. Navštívili jsme tam výrobnu parfémů, dozvěděli se, jak se parfémy destilují tj., jak vznikají, jaký je rozdíl mezi parfémem, toaletní vodou a parfuméruvanou vodou. Měli jsme francouzskou průvodkyni, občas jsem ji rozuměla díky kontextu, někdy jsem se spolehla na naší českou průvodkyni. Nakonec jsme měli možnost si nějaký ten parfém koupit. Z těch všech vůni mi bylo slabě, rychle jsem potom mířila ven a užívala si čistého vzduchu. Páni, nechtěla bych být člověkem, který míchá směsi do parfémů! Nesmí jíst kořeněná jídla, pít alkohol a kouřit (miluju kořeněná jídla, ten alkohol ani cigarety mi problém nedělají :)). A navíc by mi asi z těch vůni bylo strašně slabo. Vyhnalo mě to tak rychle, že jsem si ani nic nekoupila :D Ale nevadí, parfémů mám doma až moc.
A vyrazili jsme do Monaka (konečně!! :)) rodiče tam byli před pár lety na formuli, tak mi přivezli tričko Monaco. - Samozřejmě, že jsem ho měla při výletě do Monaka na sobě. Monacký knížecí palác jsme si prohlédli jenom zvenku. Výměnu stráží jsme bohužel neviděli, protože v tu dobu nás průvodkyně vedla ulicemi města. Na Monaku se mi nejvíce líbila čistota města. Velmi mě zaujalo oceánografické muzeum, protože se potápím a ráda obdivuju všelijaké mořské potvory. Nejvíce mě překvapil světélkující korál: (foceno kamarádkou)

I další fotky byly moc povedené :) Inu podívejte se na ně v galerii... Hodina ale na prohlídku muzea nestačila - hlavně mě a kamarádce. Obě jsme velké milovnice zvířat. Hodina prostě nestačí - a ještě když to tam je takové obrovské. V Monaku můžete natrefit na sochy téměř na každém kroku.
I když Monako bylo překrásné, pořád bylo strašné vedro a těšili jsme se, kdy si konečně skočíme do moře. Pláž byla bezvadná i přes to, že byla maličká. Průvodnice strašila, že tam budou plavat velké ryby a může se stát, že nás budou chtít líbnout, ale nekoušou. - Houby s octem. Nebyla tam ani jedna malilinkatá rybička. S holkami jsme si chtěli koupit zmrzlinu, ale první zmrzlinárna byla strašně drahá, v druhé byly divné zmrzliny a tak jsme hledali třetí.... Prošli jsme skoro celý stát (v plavkách :D), ale nic. Tak nakonec jsme šli do té první. Za 2.50 Euro jsme dostali jeden kopeček.... No spíš kýbl :D Dali nám to do plastového kýble a ten naplnili až po okraj :) Dala jsem si mandarinkovou - příjemně osvěžila.
Jako poslední jsme viděli kasino a před ním neluxusnější auta. Dokonce bylo vedle i Audi R8 - rozplývala jsem se, protože moje rodina miluje Audi :D Pohled na hlavní vstup kasína (foceno mnou)
A pak jsme uháněli domů.... Cesta ubíhala rychleji, protože jsme se vlastně neměli na co těšit. Jinak to gymnázium z Brna bylo pěkně ujeté... Větší směs podivných existencí jste ještě neviděli :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domush-kaa Domush-kaa | Web | 8. července 2012 v 10:49 | Reagovat

Jé, závist. Bohužel jsme malá škola tak nikam nejezdíme:(

2 Minnie Dreamer Minnie Dreamer | Web | 11. července 2012 v 22:10 | Reagovat

niekto sa má! čo by som ja len dala za výlet do Francúzska *vzdych*.. :D

3 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 18:49 | Reagovat

Do Marseille a Paříže bych chtěla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."