Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Můj domácí mazlíček

9. srpna 2012 v 7:25 | Adri |  Na téma
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych něco napsala na téma týdne.
Jediné zvíře, které máme v našem baráku (teď nepočítám pavouky, komáry, mouchy apod.) je králík. A je to s ním takové vyvážené - nechci mít doma žádný zvěřinec, ale chci tam mít nějakého živého tvorečka navíc.
Totiž mít doma zvěřinec si přeje snad každé malé dítě, ale já mezi ně nepatřila. Zvěřinec jsem si nahradila hromadou plyšáků (jejich počet odhaduju kolem 100) různých druhů a velikostí. Ve své vášni zvěřince pokračuju, protože mi tam chybí docela hodně druhů živočichů (například taková zebra). Má to svoji výhodu - když nemáte na ně náladu, můžete se na ně vykašlat a nebudou se na vás zlobit. Kdežto když se nepostaráte o opravdové zvíře, může vám umřít...
A taky to má výhody, že jde s nimi bezpečně cestovat, nemusíte se obávat o jejich zdraví, tudíž nechodit k veterináři a když se o ně nemůžete postarat, nemusíte je svěřovat do péče někoho jiného (ale můžete :D).
Další důvod, proč mám "jenom" králíka je ten, že by mi to mamka nedovolila. Zvířata má ráda, jenomže nerada po nich uklízí a čuchá jejich smrady (na neustále zasmraděného králíka si hold zvyknout musela. To byly panečku boje!).
Poslední důvod, který mě momentálně napadá je ten, že máte jistotu v tom, že vás nepočůrají, nebo nepočůrají vaši oblíbenou deku.


Teď se vrhnu do popisování mého úžasného králíka. Máte tu i fotku, která už je ale rok stará. Duffy je teď mnohem větší a chlupatější.

Králíček se jmenuje Duffy. Sama nevím, proč jsem ji dala to jméno, odkud jsem se nechala inspirovat. Nečetla jsem si žádné králičí kalendáře. Možná mi připomněla zpěvačku Duffy :D
Před měsícem oslavila druhé narozeniny. Jako dort se podával mrkvový a jablečný salát, skvělá alternativa, na které jsem si mohla pochutnat i já.
Kožíšek má zbarvený do černa, mezi očima má bílou čárečku, taky nosánek má bílý. Další velká bílá skvrna se nachází na bříšku a na levé přední nožičce. Vypadá to potom roztomile, hlavně když běží. Černá-bílá, černá-bílá, černá-bílá...
Její koníčky jsou obzvlášť pestré: miluje sledování nejrůznějších filmů a seriálů v mojí společnosti - vždycky ji položím na stůl nebo do klína, ona se usadí a pozorně sleduje obrazovku, miluje poslouchání hudby a vlastně poslouchání všelijakých zvuků, dokonce mezi její nejoblíbenější patří moje hra na housle. Elektrickou kytaru zase tak v oblibě nemá, to ji musím šoupnout do vedlejšího pokoje. Její oblíbený interpret je Coldplay. Ráda si upravuje svůj záchůdek, ustýlá si velmi pečlivě, všechny ručníky a noviny musí být přesně podle jejich představ. Miluje nepovolené procházky do obýváku a po zahradě. Její nejoblíbenější místo je pod stolem, odkud ji musím vyhánět, protože tam už sídlí kabely k počítači. Zkoušela jsem to ucpat podsedákem, jenomže Duffy ho rozkousala... Ale už je zašitý.
Taky se ráda mazlí, rozdává pusy (olíznutí) na všechny strany. Nikdy nikoho nepokousala. Ona jenom vrčí. Opravdu, vrčí jako pes. Hlavně když ji chci nahnat do klece, ale ona chce pořád lítat po pokoji. Bobky vypouští jenom na záchodě, a když to nevydrží, pustí to v kleci. Ale to mi nevadí, protože projet klec smetáčkem není žádná velká dřina.
Vždycky, když jedeme někam na dovolenou, králíka pošleme k babičce. Jednou, když jsme jeli na dovolenou s babičkou, dali jsme králíka do péče jedné paní z města, která má doma opravdu veliký zvěřinec. Občas k ní chodím si ty všechny zvířata pohladit a kouknout se na koníka.
A taky se bojí výšek - jako každý králík.

Možná byste mi nevěřili, ale s králíkem je spousta práce. Hlavně v tom česání a uklízení. vyměnit vodu, záchod, podestýlku, zametat, krmit, hledat ji, když se někam zatoulá... Ale to prostě ke králíkovi už patří.
Mám ji moc ráda. Je to moje malé mimino. Nechytnu ji do rukou jinak, než tak jak se nosí malé miminka. Když je králík spokojený, vrže zuby. Občas se tak ohlásí uprostřed svojí siesty, nebo při papání. Nejpříjemnější to je, když začne uprostřed mazlení. Je to něco stejného, jako když vám začne vrnět kocourek.

Ajajaj. Kdybych pokračovala dále, nikdy bych se nedopsala. Mám s ní tolik zážitků...

Miluju Duffynku :)
PS: Mohli jste si všimnout, že jsem se nezmiňovala o Axe. Není to totiž můj pes, ale sousedů, ale já ho za vlastního považuju. Sousedé mi pořád nabízejí, ať si ji vezmu alespoň na jeden den domů :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiminka Kiminka | Web | 9. srpna 2012 v 7:52 | Reagovat

Jé to je krásná teddynka :)
Moje mamka má chovatelskou stanici teddy králíčků,takže si jich doma užiju fakt dost :D Jsou to zlatíčka chlupatá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."