Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Překvapení v lese

10. srpna 2012 v 11:46 | Adri |  Zážitky
Brzo ráno (tedy v devět hodin :D) jsem se vydala na procházku s Axou. Už dlouho jsem totiž s ní nikde nebyla a ani v mém lese jsem dlouho nebyla. Musely jsme jít oklikou, protože v drátě byla elektřina (o tom se přesvědčila chudáček Axa) a navíc krávy, ale těch jsem si všimla později, protože byly úplně na druhé straně pole v koutku u lesa. Celou cestu jsem se Axe omlouvala, že jsem na ní nedávala dostatečný pozor, ale taky jsem připouštěla, že na tom má i malou vinu ona. No naštěstí jenom zakňučela a bylo to dobré. K dobré náladě mi moc nepřispělo, když jsem uviděla část vykáceného lesa, který je hned naproti toho mého. "To už fakt není možné" vyslala jsem myšlenku do prostoru zhyzděného lesíka a čekala na odezvy. Dostávalo se mi jen přitakání a povzdechů a jednoho upozornění, že tu po sobě ještě nechaly odpadky - a opravdu. Litovala jsem, že jsem si tu nevzala igelit a rukavice, ale raději bych byla, kdybych tohle nářadíčko rozdávala spíše těm, kteří tenhle svinčík udělali.
Než jsem se konečně dostala do lesa, všimla jsem si, že plot je trochu posunutý. Dobrá zpráva, konečně se nemusím plahočit přes keře.


Když jsem tak šla po kraji lesa, někdo do mě zahučel, ať se kouknu doprava. Páni! Oni vysázeli les! Viděla jsem plno miniaturních dubů, buků, bříz.... To mi vykouzlilo úsměv na tváři a směle se zeptala, jestli se už na mě lesní tvorečkové těšili. Samozřejmě že těšili, hned po pár krocích jsem spatřila srnku. Když jsem dorazila k potůčku, vodní rusalka se na mě obrátila s prosbou: Prosím, posbírej tři kamínky a dones je až k pramínku. Potřebujeme kamínky trochu promíchat. Nedala jsem se pobízet po druhé a už jsem vybírala ty nejkrásnější a nejbarevnější. V půlce cesty k pramínku jsem si všimla odlouplé kůry břízy, která mě inspirovala k napsání menšího příběhu (ten se tu objeví až zítra). Dál už jsem jenom naříkala, že jsem si nevzala dlouhé kalhoty, nohy jsem měla popíchané od kopřiv tak, že se jejich objem snad zdvojnásobil.
Když jsem konečně dorazila k potůčku, položila jsem kameny na místa, kde mi určila rusalka a šla si ještě dořešit věci s břízovou kůrou (to je součást příběhu, takže pšššt! :))Když jsem se tak toulala dál, uviděla jsem dvě srnky, jak probíhají údolíčkem. Hlavou se mi mihla zpráva ze včerejšího dne o pytlácích a deseti zabitých srnách.
Rozhodla jsem se to vypudit z hlavy a zamířila k "čertovým kamenům". To jsou takové betonové desky, které jsou postaveny do bizarního tvaru pyramidy. Chtěla jsem zažít trošku adrenalinu a rozhodla se projít mezerou mezi kameny. Nejdřív jsem musela počkat, až si uráčil jeden pavouček zalézt na vedlejší kámen a pozorovala jeho pohyby. Chtěla jsem říct, že mám s pavouky mnoho společného... Vlastně vůbec nic, až na ty dlouhé a hubené nohy, které mám jenom dvě. A právě díky mým super pavoučím nohám jsem mezi škvírou neuvízla :D Jenomže háček byl v tom, že pes zůstal na druhé straně a mě se ani za mák nechtělo jít zpátky. Musela jsem teda vylézt až úplně na ten nejvyšší kámen a ukázat mu, že vedle je kopeček, po kterém může jít. "Ty moje trdlo". - To se cestou ozývalo často.
Hned jak jsem došla ke svému oblíbenému stromu, vyhopsla jsem na něj a lehla si do větví. Větve mě udrží i když skáču a jsou docela prostorné, takže když jsem uvažovala o spaní v lese, jako postel by mi sloužily tyhle větve. Přes horní větve se dostávalo pár paprsků a já pozorovala energie, která je v nich obsažena.
Cestou k dalšímu stromu, který nazývám "klouzačka", jsem šla trošku pomaleji, protože Axa měla v plánu očichat každou rostlinku. A ještě že jsem šla tak pomalu, jinak bych zabořila nos do pavučiny a pavouk by mi s velkou pravděpodobností vlezl do nosní dírky. Zůstala jsem přes pavoučí sítí stát, totálně odvařená z toho, že jsem před chvíli slyšela odněkud "stůůůj!". "Keilien?" zeptala jsem se ve vlastní hlavě. "Jémine! Ty jsi mě poznala!" Spokojeně se mi na obličeji vytvořil další úsměv, se skvělým pocitem z toho, že už dokážu od sebe rozeznat andílky.
Zmínka o Keilien mi připomněla, že jsem vám o ní chtěla něco povědět a taky ji nakreslit. Ale na to se těšte až v září, srpen mám nacpaný články :)
Tak tedy jsem se vyšplhala na strom-klouzačku a ulebedila se na nejvyšší větvi. Tenhle strom jsem pojmenovala klouzačka proto, že má kmen připomínající klouzačku. A taky mezi nejbezpečnější způsob, jak se z něj dostat je sklouznout po kmeni. To máte potom fajně špinavý zadek :D Tentokrát jsem se ale nesklouzla, protože už mě nebaví měnit neustále kalhoty. I když teď to byly třičtvrťáky. Skočila jsem z vedlejší větve dolů a uháněla na druhý konec lesa, protože jsem začala mít žízeň.
Nešla jsem zpáteční cestou, protože se mi nechtělo opakovat cestu a tak jsem se vydala na pole se svědomím, že když mě tu někdo chytne, tak jsem v háji, protože tohle je soukromý pozemek. Jenomže na tom soukromém pozemku jsem uviděla pěkného zajíčka, jak se tam pase na krásných lístcích pampelišky a tak mě napadlo vzít taky něco pro králíka.
Naštěstí mě nikdo nechytl, nohy už mají svůj přirozený vzhled, žízeň už nemám, takže to vidím jako příjemnou "ranní" procházku :)
Ehm, ale boty si po ní vyčistit musím. To byl nápad si vzít bílé boty do lesa.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 11. srpna 2012 v 22:08 | Reagovat

Aha, tady je pramínek tvého příběhu. Krásný! Je vidět, že máš ráda všechno živé, motýlky, ale i stromy a keře a kytky. Máš zajímavý pohled na svět kolem. Myslím, že sem se budu vracet.

2 pavel pavel | Web | 12. srpna 2012 v 12:09 | Reagovat

Jsi přírodní člověk, to se mi líbí a navíc píšeš krásně, že se to čte jedním dechem. :)

3 Marie Marie | Web | 15. září 2012 v 10:13 | Reagovat

Máš nádherný blog, ráda si zde počtu. Zatím se měj duhově krásně!

4 alape alape | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 11:57 | Reagovat

Hezká procházka lesem. Líbí se mi 'strom klouzačka'! Úplně jsem ho viděla před očima.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."