Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

5.Část deníku z Mexika

24. září 2012 v 10:10 | Adri |  Mexiko
28.8 Dnes mě čeká další potápěčský den.
Vyjížděli jsme z hotelu až v deset, protože cenoty, ve kterých se chceme potápět, se nacházejí blízko. První ponor byl nehlubší, který jsem zažila (42metrů). Cenot byl ve tvaru studny, takže v něm nic moc nebylo. Jeden spadený strom, ve čtyřiceti se nad vámi zjevila jakási olejová hladina a v deseti metrech jsme zajeli do jeskyně, takovým maličkým otvorem. Dodnes nemůžu uvěřit, že jsem se tam vecpala a ještě se protáhla zpátky :D Nejsem žádný jeskynní potápěč. Jméno cenotu bylo docela příhodné - Pit (španělsky díra).
K dalšímu cenotu jsme jeli autem. Nacházel se blíž u moře a bylo to v něm vidět. Míchala se tam sladká a slaná voda, respektive studená a teplá. Vypadalo to jako další hladina, nebo olejová skvrna. Když vodu někdo před vámi rozvířil (tím jak ji proplul), viděli jste rozmazaně. To mě zarazilo, i přesto, že jsem byla na tohle upozorněna předem. Vyčistila jsem si brýle (alias nalila tam vodu a potom ji vyfoukla), ale nepomáhalo to, tak jsem se na to vykašlala :D Roztékala jsem se blahem, když jsem se octla v teplé vodě. Jak jsme plavali výš do studené, tak jsem si jenom říkala: "zpátky do té teplé, zpátky!!" :)
Na hotelu jsme poobědvali a obsadili stolní tenis. Tady v Mexiku jsem se ho konečně naučila hrát! Večeřeli jsme v brazilské. Opět naprosto přecpaní a spokojení.. Hlavně ten oříškový mousse stojí za to! :)


29.9
Dnes jedeme na poslední výlet - Cobá. Potkali jsme na něm první Čechy v Mexiku (pokud nepočítám průvodce). Cestou tam jsme si vykládali různé úsměvné zážitky z cest, především z letišť.
Prvně jsme zastavili u cenotu, do kterého se mi po ránu moc nechtělo. Eh, teda se mi nechtělo převlékat. Stála jsem ve vodě tak maximálně, jak mi šortky dovolovaly. Další na programu byla mayská vesnice. Tam jsme navštívili místní školu, kde se učí ještě maysky, ale pouze v latince. Dostali jsme se i do typického mayského obydlí ze spadeného stromu nebo/a palmy. Tam nám místní děti zatancovaly a zahrály. Dokonce mě i vzali mezi sebe a strčili do rukou jakési rachtítko :D Koupila jsem si u nich i náušnice, dřevěnou kytičku. Bohužel jsem jednu ztratila v letadle na cestě zpět. Na oběd jsme šli do restaurace a dlai si místní specialitu - kuře zabalené v banánovém listu marinované v pálivé omáčce. Moc mi to nechutnalo, ale vynahradil to zákusek ze čtyř druhů mléka :)
Odpoledne jsme konečně dorazili do Cobá. Půjčili jsme si tam kola, abychom všechny památky viděli. Cobá byla v horším stavu než Chihén, ale byla starší a více zdevastována reconquistádory. Ale ji i vlastně zachránili - strhovali stély, a když se trefili, popsanou stranu do bahna a tím ji ochránili před zubem času. Na nejvyšší pyramidu na Yucatánu (Nohoh Mul)jsme nakonec všichni vystoupali i slezli v pohodě. I když jsme pozorovali jednu paní, co tam málem sletěla. Ještě že jsem už byla dole. Na kolech jsme potom jezdili po celém rozlehlém komplexu. Viděli jsme dvě hřiště peloty. Byly mnohem menší než v CHI. Na jednom je stéla zabudovaná do povrchu hřiště s pravidly peloty. Další dochovaná památka je královský palác. Panovník (i panovnice) tam měli místnost pouze pro sebe, aby měli klidný spánek. Byla to maličká místnůstka, mayům to ale při je jich výšce 1,5metrů bohatě stačilo. Potom jsme objížděli všelijaké zachovalé stély. U nich i jejich náčtrtek, aby bylo alespoň trochu vidět, co mají zobrazovat. Na konce jsme nechali pověstnou stélu s "datem konce světa". Tam nám náš průvodce odhalil, že to není doopravdický konec světa a bla bla bla. Co si o tom myslím já? Že se může stát to, na co se nelze připravit.
Cestou zpátky jsme vyčítali, jak je tenhle zájezd blbě naplánovaný, že to koupání by bodlo až teď.
Navečeřeli jsme se v Asijské, aneb přecpali se sushi.

30.9
Poslední den! Huh! Nechci jet! V Česku je prý zima... Já se tady peču v plavkách a oni si doma mrznou.*Usrkávám melancholicky mojito bez alkoholu a vydám se na plážovou zumbu.* Když už je ten poslední den, vyzkouším kdejakou blbost.
Odpoledne si pro nás přijel autobus a chtě nechtě mě do něj dorvali. Pokukuju zmateně kolem sebe. Přestane mě to bavit až v letadle. A takhle začíná létající maraton.
Cancún-Chicuád de Méxiko-Paris-Stuttgard
2.9
Přespali jsme v hotelu ve Stuttgardu a míříme do Čech. Cestu si krátím sepisováním tohoto deníku :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veri <3 Veri <3 | Web | 25. září 2012 v 20:18 | Reagovat

Pěkné :) Líbí se mi to.
Spřáteluješ?? Ráda by jsem spřátelila :)
Dej mi vědět jjestli mě bereš :)

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. září 2012 v 17:14 | Reagovat

[1]: nespřáteluju tak typicky - dám si tě do oblíbených stránek a občas tvůj blog navštívím :)

3 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 18:36 | Reagovat

Děkuju za tvůj Mexico deník :) Bylo to zajímavé :) Ještě bych ráda věděla, jak se ti líbilo ve Stuttgartu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."