Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Srí Lanka - Ostrov s nejvyšším počtem slonů

2. října 2012 v 11:17 | Adri
Do Srí Lanky jsem jela, když mi bylo osm a nepsala jsem si deník. Tak prosím omluvte za trochu strohé informace :D
Cesta do Srí Lanky začínala (jak jinak) v autě. Jeli jsme do Frankfurtu nad Mohanem přes Prahu (tam jsem s rodiči přespala u sestry).
Cesta autem ubíhala pomalu asi tím, že jsem byla a nedokázala se zabavit. Letiště ve Frankfurtu je druhé největší v Evropě. Z jednotlivých terminálů se jezdilo vlakem. Když jsem se navíc procházela po obchodech, málem jsem se ztratila (a to jsem šla především rovně)!
Let byl pohodlný a byl také první, kde jsem musela přestupovat. Letěli jsme se společností Emirates, protože onen přestup byl v Dubaji (Spojené Arabské Emiráty). Pocit z dubajského letiště jsem měla zvláštní, neboť jsem už tam byla přesně před dvěma roky, když jsem odlétala z dovolené v Dubaji.


Potom už se jelo přímo do hlavního města Srí Lanky - Colomba. Srí Lanka není veliká - je to spíše malá kapička v moři (jak ji říkají). A opravdu - koukněte se na její tvar!
Celkem jsem v letadle strávila 11 hodin, takže jsem s sebou chtěla jen plácnout na lehátko a zvykat si na časový posun. Cestou na hotel jsem dostala strašnou žízeň, takj sem si koupila kiwi Fantu. Byla mnohem lepší než originál a na dovolené jsem se ji přepila natolik, že jsem ji už nikdy nechtěla pít. Nevydrželo mi to dlouho - za rok mě popadla touha ji sehnat v ČR, ale marně. To tady ještě nebyla ani malinová. Ale zpátky na Srí Lanku.
Minibus nás přivezl na recepci. Tam nám dali jakýsi koktejl a náhrdelník z květů. Bohužel panuje (nebo v té době panoval) přísný zákaz vyvážení květů ze země. Rodiče vyřizovali potřebné věci a já se rozhlížela po budově s pokoji. Nikde nic. Místo toho jsme nasedli do loďky i s kufry, chvíli se mě zmocňoval strach, že se převrátí, ale když jsem viděla, s jakým klidem to pracovníci brali, přestala jsem se křečovitě držet okraje loďky.
Před námi jsem spatřila z části rozbořenou a zbrusu novou budovu. Hned jsem pochopila, proč je ještě ve stádiu oprav, když mi bylo řečeno, že se tudy v roce 2003 prohnalo tsunami a ještě vzhledem k tomu, že z jedné strany hotelu teče řeka, druhou stranu omílá oceán, skončil na tom výborně.
Hotel měl obrovitánskou jídelnu, s obrovitánským výběrem jídla. Na snídani jsem si vždy dala spoň jeden čokoládový muffin :) Jednou jsme na oběd zašli do místní restaurace, kterou nám doporučil náš "průvodce", kterého jsme chytli na pláži (někdy se takovým lidem říká beach boys. Zařizují různé výlety a zájezdy, nebo vám doporučí restauraci). Objednali jsme si každý nepálivý salát (protože všechno ostatní bylo označeno v jídelním lístku jako lehce pálivé) a na doporučení našeho průvodce, ať to raději s pálivými jídly neriskujeme. Ještě jsme pro jistotu dodali: no spicy!
A samozřejmě, že to pálilo. Ze začátku se to dalo, ale potom se člověk začal potit (jako kdyby se už v tom vedru nenapotil dost) a raději jsem si dala ještě zmrzlinu. A abych nezapomněla - cestu na lodičce z restaurace jsme měli takovou vyhlídkovou - viděli jsme maličkého krokodýla v řece a pár varanů. A ještě k tomu cestování - když jsme vyšli do špinavého města (připomíná to Egypt) všude jezdili tuk-tuky. Takové trojkolky, které fungují jako taxíky.
Oceán byl teplý, ale nedalo se v něm pobývat moc dlouho, protože vlny byly hrozivě silné. Táta se přes ně zázrakem dostal, no ale potom se nemohl dostat zpátky. Tak zabral, jak nejvíc mohl, a doškrábal se na břeh. Celý zbytek dne strávil na lehátku (vůbec se mu nedivím).
Takže jsem to vyřešila tak, že celou dobu skotačila v obrovském bazénu. Myslím si, že jsem tam strávila většinu času. Zbylý čas jsem trávila krmením malinkatých veverek, které žebraly oříšky po turistech. Vypadali jako Chimpunkové a dali se lehce ochočit. Jedna mi dokonce pro kešu vylezla na břicho! Možná by tam veverka zůstala i déle, ale začala jsem se pochechtávat nad její roztomilostí. No jo, prostě mám pohodlné bříško :)
Pro návštěvníky hotelu byla taky služba různých druhů masáží, tak jsem vyzkoušela tu na nohy. Jsem ale lechtivá, takže jsem si ji moc neužila, spíš jsem se trápila :DDDD
Na dva dny (asi tak v půlce pobytu) jsme se rozhodli jet na zájezd, který pro nás zorganizoval náš průvodce. Vyjeli jsme brzo ráno. Nasnídali jsme se na ananasových plantážích, kde nám i ukázali, jak ananasy rostou, jak se trhají a porcují. To byl taky jediný ananas, který mi doopravdy chutnal. Docela živě si pamatuju, jak nám ještě nachystali černý čaj. Byl strašně silný, takže jsem do něj vysypala skoro celou cukřenku. A jelo se na další plantáže - kaučukové. Tam jsem si vyzkoušela, jak se správně řežě kůra kaučukovníku (do V). Kaučuk sbírali do nádob z kokosových ořechů - nevím proč, ale líbí se mi to víc než když to sbírají do kyblíků :D
Potom se jelo do kopců k (pro změnu) čajovým plantážím. Všude okolo se rozprostíraly hory s čajem a občas jste zahlédli i sedícího buddhu (samozřejmě jako sochu) na kopci. Nejvíce mě nadchla jedna, která vypadala jako ze zlata.
Ve výrobně čajů nám ukázali, jak pracné je vyrobit čaj, jak se sbírá, jak suší, jak dlouho se suší... Pamatuji si rovněž tu příjemnou vůni a taky jak veliké čajové nákupy jsme udělali v místní prodejně.
Po obídku jsme navštívili želví farmu. Poprvé jsem tam mohla v ruce držet živou želvičku. Rozplývala jsem se nad těmi želvami všemožných barev a velikostí dál, ale musela jsem už jít, abychom stihli večerní představení.
Hrál se takový "balet", tanečníci na sobě měli ještě obrovské barevné masky a ztvárňovali různé příběhy z véd. Nakonec tam i jeden fakír chodil po uhlících. Někdy bych to chtěla zkusit, ale pochybuju, že se k tomu doopravdy odhodlám. Přespali jsme v hotelu v horách. Město bylo zaplaveno drzými opicemi. Dokonce jsme měli na balkoně varovný nápis, ať nenecháváme otevřené okno, že nám mohou něco vzít :)
Druhý den hned po ránu jsme zašli do sloní farmy. Sloníci se právě umývali v řece, no ehm, spíš na sebe plácali chobotem bahno. Poté jsme na přání sběratele masek - mého táty vydali do místního řezbářství. K jedné masce, která se podobala těm, již jsem zahlédla na večerním představení jsme dostali gratis tři malé dřevěné sloníky.
Průvodce nás po vydatném obědu zavedl do ohromné botanické zahrady. Nejdříve jsme si prošli část se stromy. Byla kouzelná. Všude plno barev! Nejvíce mě asi zaujal průlizkový strom (už nevím, jaký to byl druh) - byl ohromně široký s množstvím nízko posazených větví, takže byl neustále obklopený dětmi. Potom jsme přešli do části květinové a bylinkové. Ukázali nám různé výrobky z různých rostlin. Dokonce jsme na vlastní kůži otestovali masážní vonné olejíčky, které nám vmasírovali do zad (díkybohu že už ne do nohou :D). Mamka si tam nakoupila všelijaké koření a okouzlení krásami přírody jsme jeli do hlavního města do buddhistického chrámu. Před vstupem jste se museli vyzout, což se nelíbilo mojí čistotné mamce :) Procházeli jsme se kolem různých sošek, knih a obrazů. Náš průvodce vykládal, co se na nich děje ale já byla omámena tou krásou a odlišností kultury, že jsem si ho ani moc nevšímala :D
Celkově jsem si dovolenou moc užila. Doporučuju všem - povalečům na plážích i dobrodruhům :)

Fotky naleznete v galerii: Srí Lanka

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veri <3 Veri <3 | Web | 3. října 2012 v 15:35 | Reagovat

Ty fotky jsou nádherné :)

2 Michal Michal | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 15:10 | Reagovat

Dovolená Srí lanka umí vždy překvapit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."