Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Naděje z hlubin

20. listopadu 2012 v 21:08 | Adri |  Moje příběhy
V téhle povídce se vydáme hluboko pod hladinu oceánu. Setkáte se s vodními živočichy i éterickými bytostmi.


Velká velryba se právě nadechla slaného vzduchu a trochu se při tom rozhlížela kolem. Oceán byl klidný. Ráda by zůstala u hladiny déle, ale slunce natahovalo svoje paprsky dnes takovou silou, že se velryba těšila zpět do chladnějších hlubin.
Cestou dolů potkala hejno tuňáků. Vymanili velrybu z hlubokého zamyšlení. Měla nějaké špatné tušení. Otevřela ostražitě oči. Počkala, až šedivé záblesky z těl proplouvajícího hejna uhasnou a uháněla do hlubin s nutkáním otevřít svou obrovskou tlamu, která pomalu zabírala polovinu jejího těla. Když už bylo po složitém procesu s jídlem - planktonem, spokojeně zavýskla. Mnoho živočichů jí uslyšelo. Někteří se zatřásli strachem, jiní se vydali zvědavě za zdrojem, další ho zase ignorovali. Jedině nehmotné bytosti ale věděli pravé poselství tohoto zvolání.
Mořské panny, najády a sirény vytvořily ze svých těl kolem velryby obrovskou bránu do svého kouzelného světa. Notnou dobu trvalo, než se celé tělo velryby vměstnalo nádhernou bránou. Stálo to ale za to, protože všechny její smysly zažívaly v tu chvíli euforii.
Oči ji zaplnily barvy tohoto nádherného světa. Žádná nezářila příliš výrazně ani nápadně. Všude kolem plavaly nejrůznější mořské nehmotné bytůstky nezvyklých tvarů a barev, jež obývaly ještě neobvyklejší a barevnější obydlí. Velká rozmanitost tvarů ať pravidelných či ne, tvořila bájné město, jež nikdy nespatřila žádná suchozemská bytost. Některá se podobala do půlky pasu lidem, v té druhé jim z pasu rostl šupinatý rybí ocas. Jiní zase měli rybí hlavu s lidskýma nohama s blánami mezi prsty…
Velryba si dobře uvědomovala svou jedinečnost, že jako jedna z hrstky tvorů má tu čest se sem vypravit. Sluch jí zaplavila melodická hudba, jejíž hlasitost byla taková, jakou si právě velryba přála. Nejdříve se plně oddala poslechu, a když procitla, hudbu dala do ústraní, aby mohla poslouchat i ostatní překrásné zvuky tohoto světa. Jak je známo, čich mají velryby v dosti špatném stavu, ale ani tento smysl nesměl být ochuzen. Slanost se smísila s vůní kouzel a čisté vody a vytvořily tak dokonalou harmonii.
Velryba si to užívala plnými doušky. Její mysl plně přijala štěstí a lásku, které se ji zde dostávalo. Jako by to byla věčnost, co se tady objevila naposledy!
Král podmořského kouzelného království počkal, až velryba bude schopná jej plně vnímat. Vůbec ho neznepokojovalo to, že musí čekat tak dlouho, velryby v poslední době navštěvují nehmotný svět čím dál míň, mají totiž dostatek problémů tam v hmotných oceánech.
Velryba mu sdělila své obavy. "Hloubavé myšlenky mě pronásledovaly celou cestu až sem," postěžovala si svým hlubokým dunivým, ale přesto mírumilovným hlasem.
Král se zamyslel a po odmlce ji odvětil: "Tvé obavy jsou oprávněné Aklearo," oslovil ji jménem. "Jé známo, že lidé páchají pořád více špatností. Nejhorší věc z nich je… černá tuhá voda. Měj se před ní na pozoru."
Velryba se zlostně zavrtěla. Už párkrát s ní měla neblahé zkušenosti. Naštěstí si nikterak neublížila, ale bylo to velmi nepříjemné.
"Děkuji Vám za informace, Králi, ale mám ještě jednu otázku… Nemůže mě ze strany lidí ohrozit ještě něco jiného kromě znečištění vod?"
Král se velmi zdráhal s odpovědí.
"Je tu ještě možnost… lovu… Ale neboj se, kdyby se ti něco stalo, budeme stát při tobě."
Velrybu to zaskočilo. Byla ještě mladá, tudíž neměla s tímto žádné zkušenosti. Matka ji sice upozorňovala, ale brala to jako báchorky odstrašující její časté výlety nad vodní hladinu.
Rozloučila se s nehmotným světem a vydala se zpět na hladinu pro životadárný kyslík.
Moře brázdily obrovské vlny, ale na vině nebyla bouře, ale loď. Velryba se zalekla; vzpomněla si na Králova slova. Nacházela se až příliš blízko lodi. A loď ještě zrychlovala! Velryba nemá šanci ji uplavat. Už pocítila bolest na zadní části ploutve. Za chvíli už byla cítit i krev a voda se zbarvila do červena. Velryba zaskučela bolestí a pomalu omdlévala. Přestala už věřit v záchranu. Neměla už šanci se bránit. Uvolnila všechny svaly v obrovitánském těle a vnímala už jen to, jak je vytahována nahoru. Zavírala pomalu oči smířená se svým smutným osudem.
Jenže, co to?
Zahlédla z hlubin zelné blikající světýlko. Za chvíli bylo světýlek nepočítaně. Velryba si myslela, že bolestí blouzní. Když se ale ke světlům přidala i známá harmonická hudba, nabyla zdání, že to není žádný přelud. To nehmotné kouzelné bytosti ji dávají najevo, že se nemá vzdávat a že ji přišly zachránit!
Ocas už měla z vody vytažený celý. Splašeně vypískla a začala se vzpouzet. Nic tomu ale nepomohla, spíše naopak se rychleji navíjela na lano vytahující ji nahoru na palubu.
Tělo velryby plesklo na loď. Velryba zrychleně máchala mohutnými ploutvemi, do kterých se zaryla neúprosná bolest. Vzpomněla si na světýlka a chtěla si je uchovat jako poslední vzpomínku na tento život. Najednou padala. Padala do hlubin moře. Slyšela jen podivné lidské výkřiky a klení a údiv, kterým ale nerozuměla. Kdo ji řekne, co se stalo?
Padala nekonečně dlouho. Narazila až na dno. Nepohnula se poté ani o píď. Když se konečně po půl hodině odvážila otevřít oči, spatřila obrovské mořské koníky, jimž z horní části těla vystupovala polovina lidského těla. Svýma rukama jemně hladili velrybí rány a tím je zacelovali.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Oli Oli | Web | 23. listopadu 2012 v 10:56 | Reagovat

Hned tvůj první článek, který jsem si vybrala, mě naprosto okouzlil. Už samotná pozvánka k povídce je psaná tak něžně.
Jako bych vše viděla, nejen četla. Krásně popsané detaily. Nebo už jen představa hudby. Také bych asi chvíli nevnímala.
Krásně jsi popsala právě TO... To, co dokáže udělat člověk.
Moc krásné, při čtení mě doslova mrazilo. Skvělé!

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 18:22 | Reagovat

[1]: myšlenka na téma příběhu se vnukla v hodině přírodopisu, když se probíralo zabíjení velryb. Do toho ještě hrála krásná hudba k prezentaci o kosatkách... a příběh byl na světě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."