Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

První sníh

9. listopadu 2012 v 11:51 | Adri |  Moje příběhy
Říjnový sníh mě inspiroval, takže jsem fantazii nebránila, a hned jak se naskytla příležitost, jsem se chopila pera. Povídka nemá pokračování. - Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. (že Teri?)


Ve světě elfů v Zemi obklopené Šedými Horami se už pochopitelně předem vědělo, že sníh letos zastihne Pozemskou část krajiny dříve, než obvykle.
Nejmladší elfí dítka, která byla velmi hravá, ale přesto mnohokrát moudřejší než jiné bytosti lesa, hořela nedočkavostí. Sníh znala jenom z vyprávění starších. Představa, že budou muset odpočívat až do jara, se jim nikterak nezamlouvala, ale ráda by viděla, jak zimní změny probíhají. Co je lákalo nejvíce, bylo ucítit sníh, válet se v něm, chodit po něm, válet se v něm nebo z něj postavit skrýš pro zvířata, aby se mohla schovat před zimní vichřicí. Malí elfové se zimy nemuseli vůbec obávat - přece nevnímají teplotu, nejí a nepijí. Ucítit zimu na vlastní kůži a uchopit sníh do rukou mohou proto jen tehdy, když se někomu zjeví.
Právě elfí dítka Sileana a Auremu napadlo, že vyzkouší, jaká je zima. Už se předešle zjevili malému zajíčkovi, pod přísným dohledem starých elfů Karony a Nomiela. Obávali se, že si jejich zjevení všimne nějaký člověk. To by byla hotová pohroma!
Silean a Aurema byli vychováni s velkým odporem vůči lidem. Neustále jim ostatní elfové vštěpovali, jak důležité je si na lidi dávat velký pozor.
"Jsou to bytosti všemohoucí a se svobodnou vůlí. Tím však výčet jejich dobrých vlastností končí. Ničí přírodu, ničí díla svých předků, lžou si navzájem, okrádají se, a to zdaleka není všechno. Vraždí se mezi sebou, vraždí dokonce i nevinná zvířata…"
"A dokonce i některá lidská mláďata ztratila svou nevinnost! Vidíš tuhle tu plechovku? To tady nechalo jedno nepořádné dítě. Mělo velké kolečka na uších, z nichž trčely jakési dráty, odplivlo si a hodilo tuhle plechovku přímo sem. A co mi s tím asi tak jako máme dělat? Staráme se o přírodu, neuklízíme odpadky, to my neumíme!"
"Tahle mýtina je následek lidského chování. Neustále jen kácí a kácí, a my musíme po nich napravovat škody. Kdyby tak zde zasadili alespoň pár stromů! Hned by se nám žilo lépe. A kdo ví, možná bychom s nimi dokázali opět navázat i přátelství… Ach, to byly časy! Žili spjati s přírodou, nelhali, nevraždili a ovládali spoustu užitečných věcí. Škoda, že takoví lidé už vymizeli."
Často si Silian představoval, jak lidé asi vypadají. Představoval si je s velkými zubisky trčícími kolem huby plné slin lačnících po krvi. Zato Aurema raději nad vzezřením lidí raději nepřemýšlela. Lidí se velmi báli, přesto cítili jakousi naději, že v lidech je kapka dobroty. Kdyby byli lidé tak hrozní, tak by už se přeci dávno povraždili navzájem. Den ode dne těchto otázek přibývalo, až nemysleli na nic jiného.
Domluvili se, že se zjeví ten den, kdy na Zem spadne první sníh.
Ten den se sníh začal sypat velmi intenzivně brzy ráno. Rychle odbyli hrátky ve sněhu s ostatními elfy pod přísným dohledem starších a přesně v poledne (tehdy začalo sněžit nejvíce) se vyplížili ke krajní části lesa podívat, jak to vypadá na louce. Zasněžená louka vypadala nádherně. Chvíli se kochali scenérií, jakoby zapomněli na hlavní účel cesty sem - prohlédnout si člověka. Ukončili svoje zjevení a tím se uchránili před případným fiaskem.
Nemuseli po louce bloudit dlouho. Našli na lidské černé cestě plechovou potvoru, která zlostně vrčela do ticha. Po chvíli vrčení nahradil lidský pláč.
"Ten člověk pláče!" vykřikla Auramel. Ihned změnila názor na člověka. Takový nelítostný tvor přece nemůže umět plakat…
Statečnější Silian se přiblížil k autu.
"Není divu, je asi obrácený. Tedy podle mě, jinak by vypadal vážně divně," vydechl a zahleděl se člověku do očí. Člověk ještě neměl šanci Sileana spatřit, ukáže se mu, až bude Silean chtít.
Auramel zůstala opodál, strach ji nedovoloval jít blíže.
"Neboj se, je docela krásný… Nebo krásná? Nevím, jak to poznat. Docela se nám podobají, až na to, že nemají špičaté uši a jsou větší."
Auramel za pár chvil také hleděla do uplakaných očí mladé dívky. Dívka cosi mumlala. Nerozuměli ji, lidské řeči porozumí až tehdy, když se zhmotní. Silean a Auramel se chytili za ruce a vyslovili nahlas své přání o zhmotnění.
Hned v první chvíli se otřásli zimou, ihned na to se jim objevilo i univerzální lesní oblečení a oddechli si. Nejdříve si jich dívka nevšimla a dál mumlala své.
"Že já blbec si nevyměnila ty gumy dřív… Zrovna já, taková nezkušená řidička bych si měla dát pozor…"
Blondýna si zastrčila vlasy za ucho a rozhlédla se kolem, jestli nezahlédne pomoc. Oči se ji zastavily na dvou malých postavách oděné v oblečení celém z listí a větví, jež se na ní usmívaly.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiirja kiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiirja | 24. července 2015 v 17:59 | Reagovat

tyjo, ty fakt ale pises hezky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."