Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Stargazers

22. prosince 2012 v 11:33 | Adri |  Moje příběhy
Tenhle příběh se mi zrodil v hlavě při prvním poslechu písničky Stargazers z projektu Avanatasia. - Nevím, jestli to mám nazývat projektem, nebo vám rovnou vyklopit, že to je heavy metalová opera :D Aby jste se do toho dostali, písničku vám k příběhu samozřejmě přiložím :)




Hlava mi sjela z kamene, který jsem využívala jako polštář, a narazila na udusanou mokrou zem. Z úst mi vyšel tichý sten, když jsem zjistila, že to byl jen sen a já trčím pořád ve vězení. Rukou jsem si pročísla vlasy ve snaze se zbavit myšlenek na minulost.
Po pár chvílích se otevřely železné mříže, které jsem ani v té tmě pořádně neviděla a byla jsem za to ráda. Připomínaly by mi, jak daleko jsem od něj… ale přesto tak blízko.
Strážník mi přinesl misku s vodou a zůstal stát. Asi si myslel, že se za ním otočím, ale já byla tak zahloubaná do svých myšlenek, že jsem na jeho přítomnost zapomněla.
Na sebe upozornil až slovy: "Tak co se stalo před tím měsícem?"
Pche, určitě mu budu vysvětlovat skutečnosti, kterým ani sama nerozumím. Skulila jsem se do klubíčka a doufala, že odejde jako vždycky.
Jenomže on tam stál dál.
Byla jsem asi moc zoufalá, že jsem začala s vyprávěním.
"Já… jsem ho nezabila. Byl to přece můj přítel," osekla jsem. Trochu jsem se bála, že si svými slovy zpřísním trest doživotí na smrt, ale později jsem ucítila jisté bezpečí a jistotu a pokračovala jsem vlídněji ve vyprávění.
"Poznali jsme se na jednom jarmarku. Prodával tam svoje obrazy hvězdné oblohy. Ty jeho oči zářily přesně tak, jako ty hvězdy na obrazech. Když jsem se do nich zadívala víc, spatřila jsem celý Vesmír…"
Zastavila jsem se a očekávala strážníkovu reakci na slovo Vesmír. Mnoho lidí si v této době myslí, že Země je placka a nad ní je Bůh a vedle něj visí hvězdy. Jednou mě ale můj milý přesvědčil o opaku, když jsme se dívali na hvězdy a vysvětlil principy Vesmíru.
Strážník ale mlčel a nepohnul se.
"Setkávali jsme se den co den a potom i v noci, aby mě poučil, co všechno lze vypozorovat z noční oblohy."
Ušetřila jsem strážníka všech podrobností, jež mi milý tak rád vykládal. O životě na jiných planetách, o minulosti Vesmíru…
"Jeden večer ale naše pozorování přerušila... ta věc. A on prostě… zmizel." Dokončila jsem rozechvělým hlasem. Slzy mi smočili už celou tvář.
"A našli jste vůbec jeho tělo?" Zeptala jsem se na palčivou otázku, jež jsem se tak dlouho bála položit. Hlas mi už dobře nesloužil, ale strážník mi rozuměl.
"Ne." Zabručel bez soucitu.
Možná žije! Problesklo mi v hlavě. Musí žít, vždyť ho přece miluju tak moc. Chci znovu pocítit jeho doteky na tváři… Možná to světlo bylo původem z jiných hvězd a jenom ho někam odneslo, jak si přál.
Zaryla jsem prsty do hlíny kolem, ve snaze zapudit všechna slova, co mi řekl. Ne. Kdyby mě opravdu miloval, kdyby všechno, co mi řekl, byla pravda, tak tady nejsem sama.
Znovu a znovu jsem si přehrávala onu poslední chvíli. Jeho dech a horký polibek. A následný bolestivý křik. Pak mě oslepilo hrozivé světlo.
Otočila jsem se, abych si vzala misku s vodou a požádala o jídlo. Strážník stál blízko mě a byl mírně sehnutý. Jeho boty se rozhodně nepodobaly těm, jež strážníci běžně nosí. Zvedla jsem hlavu, abych si prohlédla i jeho tvář.
Celý svět se najednou zastavil. Ty oči… Jsou mého milého! Skočila jsem mu do náruče a plakala. I on plakal. Pohladil mě po vlasech a zašeptal: "Vysvětlím ti to… ale až pod hvězdnou oblohou."

Pokračování

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 22. prosince 2012 v 16:02 | Reagovat

Vysvobozená. :)

2 vivienne vivienne | Web | 22. prosince 2012 v 16:13 | Reagovat

Upřímně řečeno nečekala jsem takový konec, ale líbil se mi :-)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. prosince 2012 v 17:25 | Reagovat

[2]: já taky ne... chtěla jsem to stočit k tomu, že umře, ale nemám ráda smutné konce :D

4 Jannie Jannie | Web | 23. prosince 2012 v 10:08 | Reagovat

Hezký příběh, ale propříště si zkontroluj pravopisné chyby :))

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 10:58 | Reagovat

[4]: no jo, zapomněla jsem si to po sobě přečíst... a tak to dopadá :D

*padám se židle z těch nemožných překlepů*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."