Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Spojené arabské emiráty

4. ledna 2013 v 11:33 | Adri
Jeli jsme tam před šesti lety a navíc jsem ztratila deník, kde jsem si zapisovala všechny podrobnosti, takže se omlouvám za stručnost a nedostatek informací :)
Cesta letadlem proběhla v pohodě, protože jsme letěli s Emirates. Poprvé jsem viděla dotykové obrazovky v letadle pro každého, výběr DOBRÉHO jídla, dostala jsem dokonce časopis, pastelky a maňáska, protože jsem měla jenom sedm a brali mě jako dítě. Koukala jsem se na filmy - na Mr. Beana a Toma a Jarryho, jelikož z jiných filmů jsem nic neměla - ještě jsem neuměla tak dobře anglicky.
Můj první názor na SAE byl: TEPLO! Až moc... Blbě se mi dýchalo, takže jsem byla vděčná za to, že u moře foukalo, jinak bych asi na té pláži tak dlouho nevydržela.

Druhý můj názor byl: Islám je divný. - A to byla právě ta doba, kdy jsem se začala zajímat o náboženství. Zapomatovala jsem si například tyhle informace:
Muslim může mít čtyři manželky, ale když jedné dá prsten, musí ostatním manželkám koupit taky dárek ve stejné hodnotě.
Ortodoxní chodí úplně celí zahalení. - Vypravili jsme se jednou do obchodu a tam černo. Ty černé můry byly prostě všude. V tu dobu mě napadlo, jak může dítě poznat svou matku? Po hlasu? Po vůni?...
A ještě takové ty detaily, že se musí 5x denně modlit směrem k Mekce, ať jsou kdekoliv. Představovala jsem si, kdyby se jeden chlápek zapomněl a jel by zrovna v době modlení na tobogánu... (no jo, dětská fantazie :D)
Byli jsme ubytovaní v emirátu Rás Al Khaimah v hotelu Al Hamra Fort. Pokoj jsme měli krásný (jak jinak) s překránsým výhledem na golfové hřiště. Měla jsem opět trapnou přistýlku, ale ten výhled to vylepšoval. Každé ráno jsem sledovala zahalené muslimy a obdivovala jsem je, že v tom bílém hábitu vydrží.

Moře bylo teplé, až moc teplé, ale mojí teplomilé mamce to nevadilo. Já se raději místo rochnění v "polívce" válela v bazéně.
Jídlo bylo taky dobré, hlavně večeře. U té nám totiž hráli hoteloví muzikanti z basou, houslemi, klavírem a trumpetou. Chodili mezi stoly a hráli písničky na přání. My jsme si poručili Rammstein, ale když jenom zvedli nechápavě obočí, řekli jsme jim, ať jdou dál... Chtěla bych vědět, jestli už se od nich nějakou písničku naučili :D
Na dva dny jsme si jednou zajeli na výlet do Dubaje a okolí. Nejdříve nás čekaly různé historické památky a muzeum. Ráda bych vás poučila, ale už si opravdu nic nepamatuju. Snad jen to, že vyráběli mezi prvními parfémy. A ty parfémy pěkně smrděly...
Druhý den nás čekala Dubaj! Tam mě překvapily mega mrakodrapy a velké množství obrovských jeříbů, protože jsem žádné ještě na vlastní oči neviděla. V tu dobu se dostavovala nejvyšší budova na světě a dodělávala se palma a další projekty, takže jsme všechno omrkli až moc brzo :D Vyfotili jsme se u nejdražšího hotelu Burj Al Arab, ale dovnitř jsme bohužel jít nemohli. Tak jsme se zašli podívat do hotelu, který byl vedle. Šla jsem na záchod a málem jsem padla. Normálně všechno vyblištěné, pět druhů mýdla, dva druhy krému na ruce, parfémy a hlavně mě zaujala uklízečka, co vyklidila záchod po každém návštěvníkovi...
Potom jsme se vydali do Wild Wadi vodního parku. Zařádila jsem si tam pěkně, hlavně u nejrychlejšího tobogánu na světě. Páni, 80 km/h! Lezla jsem tam snad hodinu a dole jsem byla za tři sekundy. Ani jsem nedýchala. Chudák táta se tam málem se svými ramenami nevešel :D Byl tam taky kout pro děti, kde jsem si hrála s ostatními. Kouzelné, že jsme vůbec nemluvili, ale při tom si ruzuměli. Tam jsem si všimla, že holky mají většinou jednodílné plavky a ty starší černé můry už jenom sedí zahalené ve svých šátcích a močí si nohy...
Mamka z toho sice nic neměla, protože nesnáší tobogány, kolotoče a dokonce ji vadí i lanovky na lyžích. Ale na dva jsem ji dotáhla, ať nesedí jako pecka.


Po vyčvachtání jsme zašli do velkého obchodu, kde se dá i lyžovat. Chtěla jsem to vyzkoušet a potom se chlubit, že jako jediná jsem lyžovala přes prázdniny a sněhu, ale stálo to strašně moc peněz. Takže jsem se jenom závistivě koukala a pokukovala po dětech, jak se tam klouzají na bobech. Jako cenu útěchy jsem dostala prupisku a nálepky.
Udělali jsme si taky malou zajížďku do Ománu, kde jsem si koupila Kolu 1 litr za (v přepoču) 4 kč. Chtěla jsem odtud rychle vypadnout, protože místní přístav strašně smrděl a ještě k tomu to vedro...
Když jsme se vrátili na hotel, užívat jsme si nepřestali. Jezdila jsem s tátou na kajaku. Jednou jsme s ní dokonce vyjeli na moře, i když se to nesmí. Natekla nám voda a my bojovali... Bylo to super :) Už žádné nudné projíždky kolem golfových hřišť.

Poslední úsměvný zážitek, který si ještě pamatuju je ten, jak se mamka klepe, když jdeme do klimatizované místnosti a potom nás prosí, abychom šli ven :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eleneora Eleneora | Web | 4. ledna 2013 v 20:38 | Reagovat

Jéé tam muselo být moc krásně :) I když se ti nedivím ty černé můry by mě asi také trochu vyváděli z míry...Také bych si takhle chtěla jednou někam vyjet :)
Jinak tu stávku jsem docela proklínala protože už jsem chtěla něco psát :D

2 Doma Doma | Web | 5. ledna 2013 v 12:58 | Reagovat

Tak to musel být skvělý zážitek :). Tak příště se nasáčkuju do kufru, což? :D

3 Vendy Vendy | Web | 5. ledna 2013 v 15:09 | Reagovat

To si pamatuješ z doby před šesti lety? Tak to musel být opravdu nezapomenutelný zážitek, máš dobré postřehy i dobré hlášky (ta zmínka o jízdě na toboganu v době modlení byla dobrá... :-))

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 15:25 | Reagovat

[3]: tak jelikož nejsem nejstarší, paměť mi ještě slouží :)

[2]: oj oj, to by ses musela mačkat s dalšími zájemci :D

5 Veronika Veronika | Web | 5. ledna 2013 v 20:08 | Reagovat

Ty jo! Pobavila mě příhoda ze záchodů, je zvláštní, ale já, když od někudy přijedu, tak mám vždy nějakou vzpomínku, právě na záchody... Zrovna tehdy, když jsem jela do Německa. Autobus zastavil na jakémsi odpočívadle abychom se došli vyčůrat a ty záchody smrděly, jako ten nejsmradlavější kravín na světě. Všechno hned touha se vyprázdnit přešla :D  A nebo tehdy, když jsem byla v Rakousku a na toaletních papírech bylo napsáno Danke. To bylo také zajímavé...

Pěkně jsi to vystihla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."