Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Vše má svůj důvod (1.DÍL)

21. ledna 2013 v 11:11 | Adri |  Moje příběhy
Tenhle příběh mě napadl, když jsem se učila do francouzštiny. Zrovna jsem se učila frázi "tout va s´arranger" a najednou se mi vybavil v hlavě tenhle příběh. Rychle jsem zanechala všeho učení a psala. Nakonec se z toho vyklubal příběh o něčem úplně jiném - vše má svůj důvod - a je vlastně i poučný.



"Tout va s'arranger. Neboj. Il n'y a pas d'effet sans cause. Hm?" snažila se mě utěšit babička. Jenže takový problém nedokázala smazat ani její roztomilá francouzština, která mi v této situaci lezla na nervy. Zamrkala jsem, abych se ujistila, že mi žádné slzy nepotečou, přestože jsem snad už probrečela všechny zásoby vody v těle.
"Nechápu, jak si můžeš být tak jistá. Můžu skončit v base, chápeš?" vychrlila jsem na chudáka babičku, jako by za všechno mohla ona.
Měřila si mě svýma světle modrýma očima a rty jí tikaly do úsměvu. Byla jsem na celý svět naštvaná, mračila se na všechny strany, nadávala a posílala všechny do pekel, a ona se mi posmívá. Nohy se mi obtočily kolem židle, kdybych náhodou chtěla vypadnout. Jenže už není kam. Do pokoje nemůžu, protože je polepený skrz na skrz policejními páskami, ven taky ne, pokud se nechci střetnout s policistou, který mě hlídá. Vlastně hlídá místo činu, ale já si myslím, že má na starost mě.
"Non, non, ma petite fille. Mám plán," úsměv se babičce rozšířil od ucha k uchu. Aha, takže ona mě nějak zprostí z křivého obvinění z vraždy jejím brilantním plánem. Prosím bože, jen ať to nezhorší…
Zvedla jsem zvědavě obočí a snažila se hrát velice zvědavou osobu. Babička mi to určitě spolkla, protože seskočila ze židle, jak jen jí to její stáří dovolilo, a pádila do obývacího pokoje.
Ani jsem se nenamáhala jít za ní a pozorovala starožitné hodiny nad kuchyňským dřezem. Když se nevrátila ani za pět minut a třicet pět sekund, usoudila jsem, že bude lepší, když se za ní vypravím.
Babičku jsem našla posazenou v červeném koženém křesle a v rukou držela obrovskou bichli se zažloutlými stránkami. Když jsem k babičce přistupovala blíž, málem jsem stoupla do díry po uvolněném prknu v podlaze, ve které bylo plno svíček, kamenů, karet a plno dalších předmětů, jež jsem neuměla pojmenovat. Zaujala mě malá křišťálová koule, a tak jsem ji vzala do ruky a zblízka si ji prohlížela.
"Qu'est-ce que tu fabriques là ?!" Vyjekla na mě polekaně babička. Sama jsem se jí lekla a uskočila dozadu. Křišťálová koule byla příliš hladce obroušená, vypadla mi při rychlém pohybu z ruky a spadla přímo tam, odkud jsem ji vzala. Zatajila jsem dech a čekala na vynadání z babiččiných úst. Ona mě ale místo toho vzala za ruku a posadili jsme se na pohovku.
"Co to je?" vyhrkla jsem ze sebe. Ani jsem svůj přehnaný zájem nemusela předvádět.
"Ma grand-mére byla čarodějka a tyhle věci po ní zůstaly. Vykonala toho mnoho a byla známá po celé France," babička přerušila vyprávění a otřela si oči, v nichž ale nebyla ani jediná slza. "Její služby chtěli všichni, avšak ona si svoje klienty vybírala sama, parce-que magie ji velmi oslabovala a ona svým zdravím nemínila plýtvat jen tak pro někoho." Babička prolistovala knížku a povídala dál. "A tak mě napadlo, že bychom mohli zkusit účinnost jejích services," zašvitořila s velkým nadšením. Asi se chystala kouzlit poprvé, protože její ruce se chvěly touhou magii vyzkoušet.
"A jak to s ní dopadlo?" zeptala jsem se, protože jsem nedávala nejmenší naději na úspěch tohoto šíleného nápadu.
"Trés, trés mal… Jeden z jejích zákazníků ji zabil, potom co odmítla splnit jeho přání…" zahleděla se na pár chvil do okna, ale poté už její oči zářily optimismem.
Chvíli otáčela listy v zažloutlé knize a já se jí dívala přes rameno. Kniha byla napsána květnatým francouzským jazykem, takže jsem pár slovům nerozuměla, ale něco jsem stihla pochytit. Například žabí stehýnka se vyskytovala snad v každém kouzlu.
"Voilà !" zanotovala sladce babička. " Vezmi s'il te plaît svíčky…" rozkázala potichu babička.
"Kolik?" zeptala jsem se, když jsem se shýbla nad prostorem pod uvolněným prknem. Svíček tam ležela obrovská hromada.
"Autant que possible," řekla zamyšleně babička a dodala: "Et beacoup de améthyste…"
"Cože?"
Babička vstala s knihou v ruce a sama vybírala potřebné věci. Vzala pár fialových kamenů, jakýsi železný trojúhelník, uschlou růži a lahvičku plnou záhadného obsahu. Přepočítala svíčky a rozmístila je do kruhu. Posadila mě doprostřed a strčila mi do ruky růži. Všechno najednou dělala tak jistě a zkušeně, že jsem začala pochybovat, jestli už nějaké kouzlo nezkoušela.
"Babi, myslíš si, že je na to ta vhodná doba?" napadlo mě, když jsem uviděla v okně partičku policistů vystupující z auta.
"Il ne faut pas remettre au lendemain ce qu'on peut faire le jour même," zamumlala babička. Zřejmě nebyla ráda, že ji vyrušuju. Byla ve svém živlu.
V ruce měla zapalovač a pomalu zapalovala každou svíci ve směru hodinových ručiček. Napočítala jsem jich jedenáct. Když už všechny zdobily plameny, babička mi pohrozila, ať se neopovažuju vyjít z tohohle kruhu a nakapala do každého plamene svíčky pár kapek z lahvičky. Potom vyřezala ostrou špičkou trojúhelníku přede mnou pentagram a doprostřed naskládala všechny ametysty. Sedla si ke mně a chytla mě za ruce. Šeptala cosi francouzského pořád dokola, ale já nezaregistrovala ani slovo, protože drmolila neuvěřitelně rychle. Začaly mě brnět ruce a za chvíli jsem omdlela.

"Zatraceně! Zaburácela jsem, když jsem se probrala na pohovce. Prudce jsem se posadila a zamotala se mi hlava. Babička ke mně přiběhla a dala mi na čelo obklad, který jsem svým akrobatickým kouskem před chvílí shodila.
"Co se stalo?" zanaříkala jsem, když mi babička vtiskla do ruky hrníček s čajem.
"Omdlela si. Ale rituál se povedl," mile se na mě usmála. Všimla jsem si, že najednou přestala používat francouzská slova.
"Jak jako povedl?" zeptala jsem se a usrkla si čaje. Mmmm. Heřmánkový.
"Všechno je to pryč," utěšovala mě a pohladila po vlasech. "Byl tu policista, že obvinění se ruší. Díky novým důkazům. Ale pravého vraha nezjistili."
Při slově vrah se mi zase vybavili události z minulého pátku. Přišla jsem ze školy dřív, protože nám odpadla hodina. Babička v tu dobu byla nakupovat, takže jsem byla doma sama. Když jsem však vpadla unavená do svého pokoje, zjistila jsem, že na podlaze leží mrtvola našeho souseda. Ležel na břiše a ze zad mu čouhal nůž. Tenhle pohled mě děsil skoro v každém snu.
"Ne babi, všechno není pryč. Ještě chybí odhalit pravého vraha."


Překlad pro francouzsky nežblekotající:
Tout va s'arranger - Vše se urovná
Il n'y a pas d'effet sans cause - Vše má svůj důvod
Non, non, ma petite fille - Ne, ne, moje holčičko
Qu'est-ce que tu fabriques là? - Co to tam děláš?
Ma grand-mére - moje babička
France - Francie (překlad pro nechápavé)
parce-que - protože
services - služby
Trés, trés mal - Moc, moc špatně
Voilà! - Tady je!
s'il te plaît - prosím tě
autant que possible - co nejvíce
et beacoup de améthyste - a hodně ametystů
Il ne faut pas remettre au lendemain ce qu'on peut faire le jour même - Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | Web | 21. ledna 2013 v 18:26 | Reagovat

áááá francouzština :D Učím se ji už dlouhých 9 let a stejně ji pořád dobře neumím.

Très bien! Rozhodně chci pokračování! Máš na psaní talent. Příběh jsem přečetla jedním dechem od začátku až do konce a nemohla jsem se dočkat, proč tam byla ta policejní páska.

2 vivienne vivienne | Web | 25. ledna 2013 v 20:51 | Reagovat

zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."