Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Vše má svůj důvod (3.DÍL)

30. ledna 2013 v 11:11 | Adri |  Moje příběhy
Po vyčerpávajícím výslechu, ve kterém ze mě vytáhli úplně všechno, co jsem včera večer stihla zažít, jsem byla úplně vysílená. Za to jsem ale zjistila, že všechno, co mi řekla Natka platí a hlavně, že ještě nedělali prohlídku domu; zatím jenom prohledávali a znepřístupnili zahradu.
Vyzvedla jsem všechno důležité z mého pokoje pod dohledem mladého světlovlasého policisty, aby mi ho zase mohli polepit policejními páskami.

"Můžete se prosím vás ještě otočit?" hodila jsem po něm očkem.
"No já to sice nemám dělat, ale já mám strašně rád holky, co mají nějaké tajemství…" zasmála jsem se a on se kupodivu vážně otočil. Za chvíli jsem měla naházené v batohu všechny magické pomůcky, které jsem přenesla z díry v podlaze do pokoje.
"Děkuju vám moc," zaklepala jsem mu na rameno. Mladík právě držel v rukách pár bankovek a počítal je. Když jsem chtěla opustit místnost, okřikl mě. "Ne, ne, ještě mám pro vás dárek. Vzhledem k tomu, v jaké situaci jste…" natahoval ke mně ruku plnou bankovek. Povytáhla jsem obočí a na chvíli zaváhala. Na budoucnost jsem nemyslela, nebylo kdy. Možná půjdu k Natce, ale možná taky ne. Tenhle obrovský dům mám totiž ráda. Natáhla jsem se pro bankovky a objala mladíka a poděkovala. Zřejmě ho moje chování trochu vyvedlo z míry, protože mu zčervenaly tváře.
"Děkuju," zašeptala jsem a odplula z místnosti s batohem na zádech.
Když jsem se ujistila, že všichni policisté zmizli na oběd, vyndala jsem věci z batohu a rychle je dala zpět do bezpečné skrýše pod prkem. Ukáplo mi na ně pár slz, jak jsem vzpomínala na tu dobu, kdy ji babička poprvé přede mnou odkryla. Jevilo se mi to jako velmi vzdálená minulost.
U přípravy oběda jsem si zase vzpomněla, že mi babička říkala, že existují lidé, co dokážou čerpat informace z předmětů. Zkoušela jsem to na minci a docela mi to šlo, proč by mi to nemohlo jít s například s okenním parapetem, kterého se vrah dotýkal, když…
Ale když jsem vyběhla nahoru, místnost už byla oblepená a naprosto neprostupná. Zřejmě ještě ani nestihli pokoj vyfotit. Bože, ta policie se tak loudá! Na vraha s takovou určitě nepřijde.
Neustále jsem namáhala mozkové závity a pátrala v knížkách, jak zjistit identitu vraha. Pořád jsem ale tápala. Byla jsem tak ponořená v knížkách, že si moje okolí myslelo, že se chci odpoutat od reality a vlastně i tím způsobem truchlit, takže jsem se nemusela trápit s nějakými povinnostmi, jako je například pravidelné chození do školy. Navštěvovali mě kamarádi a pomalu jsme připravovali pohřeb a plány na budoucnost. Oficiálně jsem se měla ocitnout na nějaký čas v dětském domově, aby si mě mohli rodiče Natky adoptovat. Bylo mi dokonce dovoleno bydlet pořád v "mém" domě, občas se tu mihla sociální pracovnice. Tenhle obrovský dům mi babička odkázala, takže jsem se cítila, jako bych zdědila palác, jež musím chránit. - A konečně mi došly vrahovy záměry.
Takže zabil babičku a potom zabije mě. Proč by však zabíjel souseda? Možná ho přistihl, jak to tady chtěl vykrást… Ano, to je ono. Chtěl tenhle honosný barák. Moji rodičové byli totiž bohatí a žili jsme si na vysoké noze, takže jsme si klidně mohli dovolit postavit tohohle obra. Vzpomínky na smrt rodičů způsobily, že moje slzy spadly na knížku a začaly se vpíjet do látkové vazby. Viděla jsem rozmazaně, ale přesto jsem hledala v knize dál. Vůbec jsem netušila, co přesně hledat. Vyzkoušela jsem už tři rituály, ale nefungovaly. Až den po babiččině pohřbu jsem konečně našla to, co jsem hledala! Rychle jsem udělala před spaním jednoduchý rituál - naskládala si pod polštář sušené levandule, meduňku a růženín. Ve snu se mi měl zjevit pachatel. Celou noc jsem se převalovala a představovala si, kdo by to mohl být. Doufala jsem, že to nebude někdo místní, ale nějaký potulný vrah. Nesnesla bych pomyšlení, že jsem se znala s někým tak chamtivým, kdo by kvůli tomuto domu zabíjel… Poslouchala jsem kroky hlídkujícího policisty. Jedině onen monotónní pohyb mě dokázal uspat.
Probudil mě až mladík, který na mě houkal a jemně třepal s ramenem. "Jsi v pořádku?" všimla jsem si, že je to poprvé, co mi tyká, a já otevřela jedno oko. Zalapala jsem po dechu, když mi světlo připomnělo můj hrůzostrašný sen. Měla jsem chuť vykřiknout, ale kousla jsem se do rtu. Mladík zřejmě moje gesto pochopil jinak. "Omlouvám se, že jsem tady tak vtrhl. Ale bál jsem se o tebe, že tak dlouho nevycházíš z domu. Tak já zase jdu hlídkovat před dům."
"Moment, kolik je hodin?" zachraptěla jsem.
"Tři odpoledne,"odpověděl s úsměvem a zavřel vchodové dveře.
"Aaaa," vypískla jsem. To znamená, že jsem prospala i dnešní schůzku s kamarády na bazéně. Starala jsem se o maličkosti, hlavně jen abych si nevzpomněla na onen sen. Nechtělo se mi vzpomínat a prožívat ony hrůzy znovu. Rychle jsem se převlékla, najedla se a omluvila všem kamarádům s výmluvou, že jsem zaspala. Při tom se přemlouvala k onomu riskantnímu kroku - výklad snu. Nakonec jsem opravdu ještě zasedla ke stolu s prázdným papírem a tužkou v ruce. Začala jsem ty hrůzy prožívat ještě jednou. Tužka psala zběsileji a zběsileji a mě se strach zmocňoval víc a víc. Vrah je blízko. Ocitlo se na posledním řádku. Ano je. Je to policista. Ne ten mladík, ten co tu hlídal už minule. Jeho silueta ve tmě se opravdu podobá jeho postavě. Jak jen to říct policii a mít důkaz? Že bych jim řekla, že jsem se rozpomněla? Že mi babička z posledních sil zašeptala jeho slovo, ale bála jsem se to přiznat? Nebo bych zvládla na něho nastražit stopu? Všechno ale znělo příliš divně. Pročítala jsem si papír ještě jednou a škrtla slovo policista a místo toho napsala jeho celé občanské jméno. Jaromír Bartán. V tom okamžiku jsem ucítila na krku tlak. "Tak tys mě odhalila, malá čarodějnice?" zasyčel mi do ucha. Zvrátila jsem hlavu, abych si ho prohlédla. V pravé ruce svíral pistoli a levou mě držel za krk. Jsem v pasti.

4.díl


1.díl.............2.díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."