Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Londýn

12. března 2013 v 11:33 | Adri
Londýn jsem navštívila v roce 2009, někdy na podzim na prodloužený víkend. Byla jsem tam s rodiči a s kamarádkou a jejími rodiči. V této době jsem si taky psala deník, ovšem moje vyjadřovací schopnosti byly velmi chabé, takže jsem lovila ve vzpomínkách a přepsala jsem to. Tak snad se vám výlet do Londýna bude líbit :)
Předem se omlouvám za kvalitu fotek, ale foťák nám nějak blbnul. Ale co, pořád lepší než nic. Fotky jsou ZDE


Za ty tři dny neustálého chození po Londýně jsem si uvědomila, že to je OPRAVDU VELKÉ MĚSTO. Stačila jsem se tam přibližně zorientovat a občas se mi to i dařilo. Ale pouze s pomocí kolemjdoucích. Naštěstí jsem na rozdíl od mojí kamarádky uměla dobře anglicky a tak jsem si s Londýňany pokecala. Ptáte se jak přimět k rozhovoru nějakého obyvatele Londýna? Začněte rozdávat jakési letáčky a říkejte: Ekskjúz mí. S kamarádkou jsme zpozorovaly, že nám skoro všude na ulicích cpou letáčky a tak jsme si řekly, proč bychom nemohly letáčky cpát i my? Ráno jsme popadly vizitky z hotelu a spočítaly si je. Potom jsme soutěžili, která jich rozdá víc. Kdo to byl, to už si nepamatuju. Naše chování se samozřejmě nelíbilo rodičům a tak se rozdávání vizitek postupně stávalo tím více těžší a těžší. Jak jsme říkaly: "Zase máme vyšší level". Když nás rodiče přinutili vizitky vyhodit, vzaly jsme si zase letáčky odjinud (a že jich na ulicích Londýna bylo!).

Nejdřív jsme šli omrknout London Bridge. Zahlédnout ho při zvedání se nám povedlo až poslední den. Holt už to není jako za dřívějších dob, kdy se zvedal snad dvacetkrát více než dnes. Pár kroků od tohoto mostu je úžasná pizzerie, ze které můžete za dobrého počasí pozorovat kolemjdoucí a oni zase vás. - Víte jaká je sranda se rozplývat nad pizzou vedle hladových kolemjdoucích?
Když jsme s kamarádkou čekaly na Pizzu, sešli jsme dolů k Temži, kolem které byl písek. Připadala jsem si jako na pláži :) Zároveň jsem ale přemýšlela nad krvavou historií Londýna a počítala, kolik mrtvol v té řece už asi bylo. Nějací umělci tam právě dodělávali svůj výtvor. Jestli se jim povedl, to se koukněte sami:


Za pár dalších kroků jsme byli u London Eye a čekali v řadě, které je mimochodem největší ruské kolo na světě. Nejdřív nás zavedli do jakéhosi 3D kina, které promítalo film o rackovi. - Teda aspoň si pamatuju, že tam nějaký racek byl. Létal nad Londýnem, a když byl těsně nad Temží a vystříkla na něj voda, vystříkla odněkud voda i na mě. Pak už jsem nevnímala film, ale odkud se na mě ta voda dostala. Potom jsme zase čekali v řadě. V londýnském očku jsme se koukali po celém Londýně a zahlédli jsme i strašidelný dům. Rodiče tam odmítali jít, a tak jsme chtěly jít jenom my dvě. Já jsem se ale začala bát, jak jsem se koukla na obrazovku, která ukazovala, co se děje tam uvnitř. A tak z toho nakonec sešlo. Kousek od London Eye je i ulice pouličních umělců. Tu jsem si náramně užila, protože tam byli umělci všeho druhu - Malíři, kouzelníci, akrobati, takoví ti s kostými, zpěváci a různí muzikanti. Pochválila jsem tam i jednoho kluka, který hrál na housle... To víte, spoluhráč je spoluhráč :) A další milý týpek byl ten bez hlavy... Zkrátka je tam prostě živo a kouzelně.

V muzeu Madame Tussaud. V té době jako velký fanoušek Miley jsem se promenádovala hlavně kolem sekce Disney stras, která v té době zela prázdnotou. - Pouze Zack Efron a Miley Cyrus. Dále jsem se vyfotila s Angelinou Jolie, Bondem, Shreckem, Zvonilkou, Michaelem Jacksonem, Einstainem a Obamou (jsem si jistá, že jsem na někoho zapomněla). Ve třídě jsem jim chtěla nakecat, že jsou všichni opravdoví, ale bohužel nějak ti naši třídní experti věděli, že Einstein už nežije. A přicházím k důležité věci - Je tam taky hororová část muzea. Straší vás tam a jsou tam různé postavy z hororových filmů. Kamarádka ječela o sto šest, zato já jsem ty bubáky zdravila: Hi baby. A to, i když jsem šla jako první. Jediné, čeho jsem se lekla, byla gilotina. Fuj, ten hnusný pocit, když stojíte přímo pod tím a najednou se ozve zvuk padání čepele... Už nikdy víc! Potom jsme byli v nějakém vláčku, která vypovídala o Marii Terezii a průmyslové revoluci. Docela jsem tomu rozuměla, což je pro mě velký úspěch :)
Navštívili jsme samozřejmě i Tower. Největší srandu jsem zažila kolem korunovačních klenotů - nesmíte tam stát na místě, musíte stát na posuvném pásu... Takže si mě dokážete představit, jako jediného člověka, který se tam namáhá, aby si je mohl pořádně prohlédnout pořádně a zuřivě chodí do protisměru :D Hnusný zážitek tam byl, když průvodce mluvil způsoby místního mučení, kterým jsem rozuměla. A mám pocit, že až moc dobře.

Koupila jsem si tam jedno tričko Nighmare befor Christmas, které mimochodem miluju a občas si ho vezmu i teď, i když mi je těsné :D Ve dvoupatrovém autobuse jsem bohužel nejela, ale jenom jsem si do něho nasedla (mamce se podařilo přemluvit jednoho řidiče :)) V telefonní budce mám rovnou sérii fotek, které se ale neuráčím zveřejnit, protože anonymita je anonymita.
V ulicích tam je čisto, až na ty žvýkačky... Ty jsou prostě všude. Snaží se to tam sice dávat dolů kerchrem, ale je to nekonečná práce. Vždy se najde někdo líný.
Neušla nám ani senzační výměna stráží, o kterou nesmí přijít žádný správný londýnský turista. Dokonce ve mě zažehnula malou jiskru touhy naučit se jezdit na koni, ale tu jsem rychle uhasila, protože jsem v pěti letech v Egyptě slíbila, že zůstanu věrna velbloudům :D
Takový netradiční zážitek je, že jsem se dotkla věže Wesminsterského paláce, Clock Toweru. Ptáte se proč? Protože jsem si prostě vymyslela povídačku, že vám to dá štěstí. A já jsem šťastná, takže to možná opravdu fungovalo. A placebo to nebude, protože jsem si na tenhle výmysl vzpomněla až při čtení deníku.
Stála jsem před Buckinghamským palácem a snila jsem, jaké to asi je být členem královské rodiny. A jaké to je vůbec být uvnitř. Dál jsem obdivovala ty krásné anděly uprostřed náměstí :)
Stála jsem i na Piccadilly Circus. Vždycky, když se tohle místo v nějakém filmů nebo seriálu objeví, začnu jančit, že jsem tam taky byla.
Nesmím zapomenout zmínit se o Trafalgarském náměstí a Nelsonově sloupu. Je pěkně obrovský. Když jsem se na něj koukala, bolelo mě potom strašně za krkem.
Část City of London se mi docela líbila, hlavně ta věž, co vypadá jako raketa. Wikipedie mi dohledala, že se jmenuje 30 St. Mary Axe... To je strašně suché jméno. Proč to není space ship?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | E-mail | Web | 12. března 2013 v 17:03 | Reagovat

Tak to jsme se tam v roce 2009 minuly :) Taky mám mimo jiné tričko z Londýna, visí mi na posteli ... a když tam byla sestřička, přivezla mi taky :) Pěkné město. Vlastně celá Anglie je moc pěkná

2 Anne Anne | 13. března 2013 v 5:47 | Reagovat

Jééé! A co ti Londýňani povídali? O:D

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. března 2013 v 18:55 | Reagovat

[2]: Thank you :) Nebo: No, thanks...

4 Frána Frána | Web | 21. března 2013 v 20:53 | Reagovat

Já jsem tam taky byla. Ta hororová část v muzeu Madame Tussaud mě vyděsila. A to jsem tam byla jen chvíli. Na mě děsně dolehla ta děsivá atmosféra a měla jsem pocit, že nemohu dýchat. A tak jsem radší stáhla ocas mezi nohy a utekla (jsem to ale srab). A taky jsem si z Londýna vzala cenné ponaučení- v Oxford street se nikdy nepokoušej najít nějakou restauraci, nebo jiné místo, kde by se dalo najíst, protože tam nic takového není. Ale gratuluji k spoustě krásných zážitků a snad se tam zase někdy podíváš :)

5 Vendy Vendy | Web | 24. března 2013 v 14:03 | Reagovat

Tohle povídání se mi líbilo. Zdá se, že si cestování užíváš a z Londýna sis odnesla hodně dojmů. Dobře píšeš, a zábavně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."