Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Nazca - přistávací plocha mimozemšťanů? (2.díl

8. dubna 2013 v 11:44 | Adri |  Záhady
První díl najdete zde.

Nejdříve se vrhneme na rozšíření pojmů, se kterými jsme se v minulém díle nesetkali. Obrazcům se také někdy říká palpské geoglyfy, protože se nacházejí v údolí Palpa. Široké třídy - tedy čáry, se nazývají avenidy.

Z minulého článku jsme se mohli dozvědět, že za vznikem obrazců stojí nejspíše nazcanská kultura (pokud vyškrtneme poněkud kontroverzní teorii o mimozemšťanech). Z hlouby všemožných teorii se mi podařilo vyštráchat jednu, která praví, že jejími autory je staroperuánská kultura lidí Paracas. Důkazy opět chybí, ale teoreticky není tato možnost vyloučena. Éra lidí z Paracasu probíhá v letech 800 př. n. l. až 100 n.l., kdy zvláštní kulturu pravděpodobně likvidují ničivá sucha střídaná mohutnými záplavami. Datum vzniku geoglyfů se při tom datuje do období mezi 300 př. n. l. a 900 n.l. Takže Paracasové se mohou zařadit do pomyslné řády možných stavitelů těchto záhadných obrazců.


Trhlina v teorii o mimozemšťanech?
Vrátíme se tedy k mimozemšťanům. Možná v tom prosty mají opravdu oni, jak tvrdí slavný švýcarský badatel Erich von Daniken. Před ním to dokonce tvrdil i americký ufolog James W. Mosley (*1931) v říjnovém vydání časopisu Fate v roce 1955 nebo autoři Louis Pauwles (1920-1997) a Jacques Bergier (1918-1978) v populární knize Jitro kouzelníků. Větší obrazce prý sloužily k navádění vesmírného korábu, přičemž ty užší a delší sloužily jako přistávací dráhy. Jenomže jeho teorii, podporovanou tolika ufology, zametli vědci pod koberec se slovy, že půda v Nazce není pro vesmírné koráby dostatečně pevná. Opakované návštěvy mimozemšťanů by tedy nevydržela a některé linie jsou dost úzké na to, aby se do nich vesmírná loď vešla. Jakékoliv plavidlo, které by dosedlo na povrch by totiž muselo obrazec narušit neb dokonce zničit. Kdyby ne pohonnými jednotkami, tak svou vlastní hmotností v místech, kde dosedlo na zem. Navíc, pokud mi geoglyfy fungovaly jako letiště, musely by mít pevný řád. A ten se nám zatím nepodařilo objevit.


Přeskočme tedy opět k jiné teorii, která hlásá, že na vyrobení těchto obrazců není potřeba mimozemské civilizace, ale šikovných lidských rukou. Joe Nickell (*1944) z Univerzity v Kentucky dokonce dokáže reprodukovat některé z obrazců jen za použití těch nejprimitivnějších nástrojů, které měli zdejšíí indiáni k dispozici. Ve skutečnosti musí jen seškrábat zvětralý povrch a dostat se do hloubky okolo 20 centimetrů, kde narazí na světlý vápencový podklad. Nickellovy pokusy odhalují, že vytvoření i těch největších obrazců jsou potřeba pouhé dny! Sucho a bezvětří pak zachovají linie po následující tisíciletí. Ale jak dokázali předkolumbovští indiáni udržet dokonale přesné tvary rovné čáry? Řídili se snad podle hvězd, nebo zhotovili horkovzdušný balon (jak jste se mohli dočíst v minulém článku)?


Není pavouk jako pavouk
Největší záhadou je pro vědce 45 metrů dlouhý obraz pavouka z rodu Ricinulei, jednoho z nejvzácnějších na světě. Vyskytuje se pouze v neprostupných oblastech amazonského deštného pralesa má jeden zvláštní poznávací znak - na prodloužené noze se nachází jeho pohlavní orgán. I takovou drobnost staří indiáni zachycují do svých výtvorů! Má to ale jeden háček. Pohlavní orgán pavouka Ricinulei je viditelný pouze pod mikroskopem! Kde tedy indiáni získávají tyto informace? A proč má člověk, vyobrazený na planině mezi tolika tvory, nad hlavou svatozář?

Geoglyf pavouka Ricinulei

Doktorka Phillis Pitluga, astronomka Adlerova planetária a astronomického muzea v Chicagu, přichází se zcela novou teorií. Podle ní nejsou obrazce tím, čím se zdají na první pohled. Pomocí počítačových výpočtů, které umístí hvězdy na jejich původní pozice v době tvorby obrazců, rozpoznává jasný vzor. Například obrovský pavouk je podle její teorie předkreslením pozic hvězdy v souhvězdí Orionu. Je to pouhá náhoda? Také některé z linií, které planinu protínají, se podle Pitlugy dají použít pro sledování změn v posunech tří hvězd uzavřených v Orionově pásu. Její teorie je ale ostatními výzkumníky odmítána. Především proto, že Pitluga vynechává dalších 12 linií, a nikdy nikomu neprozradí, podle jakého klíče postupuje při výběru. "Phillip Pitluga nikdy nevymezila kritéria pro výběr linií, které nakonec měřila a také nevěnovala přílišnou pozornost archeastrologickým datům," kritizuje její práci další badatel zabývající se účelem obrazců, Anthony Aveni (*1938). Zřejmě se nikdo nedokáže shodnout.
Aveni se celý svůj profesní život zabývá starověkou astronomií a soustředí se především na předkolumbovské středoamerické kultury. Vedle teorie o "hvězdné mapě" odmítá myšlenky, jež přirovnávají Nazcu k starověké observatoři, kterou vyslovila Maria Reiche (1903-1998) společně s Paulem Kosokem. Proti této teorii se kromě Aveniho staví i další uznávaný astronom Gerald Hawkins (1928-2003), jeden z prvních, kteří odhalují důležitost Stonehenge.


Teorie se množí...
V roce 1985 přichází americký archeolog Johan Reinhard (*1943) s množstvím archeologických, etnolografických a historických dat, která ukazují, že v náboženstvích místních indiánů přežívá až do dnešních dnů uctívání hor a zdrojů vody. Podle něj symbolizují postavy zvířat a věcí boží pomoc při dodávaní vody. Linie Reinhard považuje za svaté stezky, vedoucí k místům, kde se tato božstva dají uctívat. Přesný význam, jednotlivých geoglyfů ale zůstává nadále neznámý. Je tedy možné, že indiáni vytvářeli tyto obrazce jenom proto, aby je jejich bohové viděli z nebes a oznamovali tak díky za dostatek vody?
Archeolog Henri Stierlin (*1928) uvažuje podobně, a dokonce vydává knihu Klíč k tajemství. Přestože se především zabývá na starověk Blízkého východu a Egypta, právě on přichází s naprosto logickým důvodem pro vznik linií na planině Peru. Podle něj používají zahloubané linie místní indiáni jako součást gigantického primitivního tkalcovského stavu. Vznikají zde tak údajně velmi dlouhá vlákna látky, kterou používají andští indiáni mimo jiné na balení mumií svých zemřelých. Nevysvětluje to však způsob, jak dokázali stvořit tak přesné a zároveň obrovské kresby, které jdou vidět pouze ze vzduchu.
Zdejší indiáni jsou fascinováni smrtí a odmítají připustit vlastní smrtelnost - proto také mumifikují své mrtvé příbuzné. Věří, že budou existovat po smrti. Přinášejí indiáni své mrtvé na planinu Nazca, aby jim pomocí rituálů zajistili nesmrtelnost? Považují Nazcu za místo přerodu života a smrti. Ale co potom znamenají vyobrazení zvířata a hmyz? Jde prý o zobrazení bohů. Indiáni také možná chtějí zanechat nesmazatelný odkaz příštím generacím. Možná má nás Nazca před něčím varovat...
Robert Bast z Austrálie přichází se zcela jinou myšlenkou. Podle jeho názoru nejsou obrazy na planině varování před budoucností, ale jsou vzpomínkou na dávnou katastrofu. Indiáni vytvořili pomník gigantické potopě, jejíž stopy nalézáme po celém světě. Zvířata prý neleží na zemi, ale jsou utonulá. Nejsou zde totiž páry, ale jednotlivci, přičemž právě jednotlivci symbolizují vyhynutí! - Z jednotlivců nemůže rod pokračovat.
Bray Warick, britský emeritní profesor z Londýnské univerzity, poukazuje na trhliny v datování vzniku obrazců. Karbonovou metodou bylo sesbíráno pouhých devět kamenů, se kterými se ale mohlo manipulovat kdykoliv. Je možné, že obrazce jsou tedy mnohem starší.

"Většina postav je tvořena jedinou linií, která se nikdy neprotne. Možná je to rituální bludiště. Pokud ano, tak indiáni mohli mít pocit, že absorbují energii z toho, co obrazy přestavovaly," navrhuje Alan R. Sawyer, ale jeho teorie brzy padá. Hlavně proto, že nepřináší nic nového. Naproti tomu se čím dál tím víc pravděpodobnější zdá teorie ho mapě vodních toků. Pod pouští se totiž nachází rozlehlý systém uměle vybudovaných tunelů vedoucích vodu, některé až 15 metru hluboko! Vodu sbírají v několika pramenech a vedou ji až několik kilometrů napříč pouští bez toho, aby se voda odpařila. Bez větších problémů fungují vodní tunely dodnes. V roce 1955 je jeden z nich dokonce prodloužen, aby do města Nazca přiváděl víc vody. Obrazce by tedy mohly ukazovat na životadárnou tekutinu, jejíž cena v poušti je nevyčíslitelná. Jak ale obrazce vznikly, teorie už nevysvětluje.

Jiná teorie praví, že obrazce fungují jaké starověká elektrárna. Opírá se přitom o teorii vodních map. Třením molekul vody o kamenný podklad totiž vzniká statická elektřina, kterou by mohli indiáni nějakým způsobem využívat. Množství energie, která takto vzniká, je obrovské. Vědí o tom jeho tvůrci, nebo je to jen náhoda a skutečně plánují pouze vytvořit mapu vodních zdrojů? A jak energii vůbec využívají? Co když indiáni nekontaktují bohy pomocí obrazců samotných, ale podle energie?

Poslední teorie, o které si řekneme, představuje pomyslnou třešničku na dortu. Vychází totiž z toho, že náčelník kmene potřeboval snížit počet svých poddaných. Jak je jen zabavit, aby nemysleli na reprodukci? A právě takovým to bizarním způsobem měly vzniknout tyto slavné obrazce. Autorem této teorie je William H. Isbell, profesor antropologie z Illinoiské univerzity.


Nadchlo vás toto téma? Mě rozhodně! Už vím, kde se chci v budoucnu podívat :) Snad se jednou ocitnu v letadle nad tímto údolím a prohlédnu si tyto obrazce. Prý jich je 70 jasně viditelných... No o tom se teprve budu muset přesvědčit.
zdroje - kniha Tajemství západu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tibor Tibor | 2. prosince 2013 v 22:35 | Reagovat

Pohľad na obrazce resp.geoglyfy a línie je v podstate správny s poznatkami archeologie ale zrezané vrcholové partie hôr , kde su evidentné pozostatky dráh ktorých plochy boli tvorené pravdepodobne neznámym materiálom ktorý sa časom rozpadol alebo bol zlikvidovaný zrecyklovaný pri odchode.Každý predpokladá že terajší opracovaný skalný povrch bol konečný no skôr nie je vylúčené že pri vysokej civilizačnej úrovni boli použité materiály o ktorých sa nám zatiaľ ani nesníva.Pri detailnejšom pohľade na spracovaný skalný resp. horninový materiál ktorého kubatúra je uctihodná si neviem predstaviť tu lopotu indiánov a tie galeje. Na úlomkoch je možné pozorovť aký pracovný nastroj bol pri úprave vrcholových partií použitý. Nie je vylúčené že v deponovanom  materiáli pri okrajových partiách pristávacích plôch pripadne i v ich vnútorných priestoroch sa môžu najsť i úlomky zo  samotných použitých nastrojov. Možnosti je veľa ako zistiť pravdu ale vôľa žiadna - ešte nenastal ten správny čas.

2 Tibor Tibor | E-mail | 30. května 2014 v 16:17 | Reagovat

Pri pohľade na smímky pána Ericha von Dänikena z knihy Posolstvo večnostia a jeho správneho pohľadu na oblasti so zrezanými vrcholmi kopcov str. 60 mi nedá ako geológovi podotknúť že kopce sú evidentne frézovane strojmi ktoré materiál dávali na depon na kraje spomínaných okrajov-kúželovité útvary  napríklad snímok č.126 134  Pomerne jemný matriál sa miestami zosúva na čo poukazujú trhliny pri okrajoch styku deponu a upravenej plochy.Miestami je odfrézovaný material použitý na vyplnenie nerovností medzi jednotlivými zarovnanými plochami snímok č.135 na ktorom sú krasne viditelné odtrhy deponovaného materiálu so silne vyvinutou erozívnou ryhou. Je zaujmavé že nie je veľa ľudí ktorých by zaujmal pohľad na spomínú problematiku. Každý upiera svoj zrak hlavne na obrazce.Napr. kľukaté čiary v priestore dráh obr.č 30 ale hlavne 32 môžu byť výzvov pre inžinierov letectva o automatických drahach pre pristavanie a vzlety strojov na plochach ako su zvýraznené na spomínaných obrazkoch.  Vízia laika nejednalo sa o materiál na úrovni napr. polymerov príp.vysoko sofistikovaných zlúčenín ktoré spolu  vytvaraju plochu s vlastným programom komunikácie s lietajúcimi strojmi. I keď som zašiel priďaleko ale musím konštatovať že je málo analýz (chemicke RTG, príp ostatné adekvátne, ktoré by mohli z priestorov spomínaných dráh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."