Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Och, hudba... vědci konečně přišli na to, že navozuje slast

19. dubna 2013 v 11:22 | Adri |  Moje úvahy
Tak a je to venku. Lidi, co se báli vyjádřit svůj názor, jenž hlásal, že poslech hudby je slast, se nemusí obávat toho, že budou zadupáni do země, protože jejich názor je neprokázaný.
Já jsem se nebála říct svůj názor ani před zveřejněním této studie. Hudbou žiju. Když neslyším alespoň jednu písničku za den, projevují se u mě velké abstinenční příznaky. Pokud je ale nejhůř, jsem schopná si písničku zazpívat, protože zpívám docela solidně. Navíc mám skvělou paměť na písničky (nedávno jsem zjistila, že umím asi 500 písniček úplně kompletně zpaměti - připadám si jako jukebox), takže text mi nedělá žádný problém.
U opravdu nádherných písniček mám husí kůži a jsem v jakési extázi, má duše se nenachází na téhle planetě, možná není ani v téhle galaxii. U úžasných písniček slyším její příběh. U dobrých písniček vnímám hudbu každou buňkou svého těla... A tak bych mohla pokračovat dále. Co písnička, to pocit.
"Centra slasti v mozku se aktivují hlavně tehdy, když slyšíme skladbu poprvé. Radost je samozřejmě tím silnější, čím více se konkrétní píseň líbí konkrétnímu člověku."
Tedy, nejvíce podle vědců prožíváme písničku při prvním poslechu. Dalo by se to tak říci, vždyť právě s písní ladíme své noty - abychom s ní splynuli, nebo naopak vzdálili. Ale co písničky, které si oblíbíme až při desátém (padesátém, stém - doplňte si co chcete)? Na to vědci odpovědět nedokáží. Podle mě je to právě v tu dobu, kdy si písničku užíváme nejvíc. Není to tehdy, kdy na ní opilí poskakujeme polonazí na podiu a řveme půlku jejího refrénu, protože dál ji neumíme. Tenhle kouzelný moment nastává právě tehdy, kdy s ní splyneme, chápeme ji, nenávidíme ji, milujeme ji, zaleze nám do paměti, ze které se pak odmítá vymanit, dýcháme skrze ni, vidíme díky ní. Prostě ji žijeme. Tak. To je to správné slovo, které ze mě chtělo vylézt.


"Hudba je abstraktní, není to, jako když máte hlad a dostanete kus jídla a vzrušíte se, protože se chystáte to jíst - nebo to samé vidíme u peněz a sexu - v takových případech je normální aktivita v centrech slasti. Skvělé na tomhle je, že se vzrušíte něčím zcela abstraktním, zvukem, který očekáváte."
Takže by už těm našim vědcům pavědcům, co se ve svých laboratořích brutálně nudí a nevědí, do čeho píchnout (přemýšlet jak přimět lidi zastavit znečišťování planety je přece taaak těžké), že slast nemusíme prožívat pouze u hmotných věcí. A co takhle zjistit jak se líbí příběh, báseň, obraz, látka našemu mozku? Vsadím se, že vyvádí podobně jako u hudby. Nejedenkrát jsem z příběhu úplně vykolejená, že nejsem schopná se soustředit na nic kolem sebe, nebo zírám na jeden obrázek snad půlhodiny úplně nehnutě.

"Zajímavým detailem je, že slast nastává už v okamžiku, kdy člověk ví, že uslyší novou písničku, aniž by slyšel jediný tón."
S tím mohu taky souhlasit. Někdy už jen při pomyšlení na to, že budu poslouchat hudbu dostávám hotový orgasmus (tak jo, trochu jsem to přepískla, ale opravdu jen trochu). Zvláště pak tehdy, kdy sedám k počítači a zadávám na youtube jména mě neznámých kapel, které se líbí ostatním lidem, jež mají podobný vkus jako já, jsem jako puštěná ze řetězů s narostlými křídly, která mě unášejí daleko od všeho kolem mě.

Hudba má neuvěřitelnou sílu, pozitivní i negativní
Tak s tím musím souhlasit. Například pozorujte mě. Jsem hotový závislák na hudbě. Verdikt? Neexistuje. I kdybyste mi propíchli uši, začnu ujíždět třeba na pozorování všemožných obrazů. Moje umělecky založená duše si svou dávku umění vždy najde.
Hudba obsahuje ale i podprahové záležitosti. Ty vás potom můžou nevědomky navést k větší agresivitě, zvětšit vaši depresi, nebo stádovitost.

Takže hudbu poslouchat, ale jen na vlastní nebezpečí!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 19. dubna 2013 v 21:20 | Reagovat

velmi zajímavé
PS: 500 písniček?? páni... já nevím jestli bych jich zpaměti celých dala 5

2 Vendy Vendy | Web | 20. dubna 2013 v 20:32 | Reagovat

Jseš na hudbu vnímavá. A myslím, že nejsi sama, že takových lidí je víc.
Je fakt, že některá hudba dokáže opravdu vykopnout člověka "do vyšších sfér" a nemusí to být zrovna pop.
Třeba filmová hudba dokáže zatraceně zesílit prožitek z filmu a navodit emoce. Hudba dokáže tak unést, že skončí skladba a ty tiše stojíš a doznívá to v tobě.
Hudba - to je jeden z nejdůležitějších darů, které máme.

3 Vendy Vendy | 20. dubna 2013 v 20:32 | Reagovat

P.S. tím jsem nechtěla zavrhnout pop, rock, folk ani další žánry, každá hudba dokáže nabít nebo zklidnit...

4 Luné Luné | Web | 20. dubna 2013 v 22:43 | Reagovat

Tak do toho hudebního nebezpečí klidně po hlavě skočím :)
Nádherně jsi to napsala..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."