Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Převtělování, já jako řidička a další

27. dubna 2013 v 11:44 | Adri |  Mé sny
2011 říjen-listopad
Měla jsem o tom, že jsem byla s rodiči na vánočních nákupech. Vybírala jsem si různé oblečení a doplňky. Pak jsme přišli do úžasného obchodu, kde se mi líbilo úplně všechno oblečení, nedokázala jsem si vybrat ani po delší době. Zatoulala jsem se až do dětského oddělení. Tam jsem uviděla a jednoho malého kluka, jak si nazouvá nové červeno zelené boty. Koukl se na mě a v ten moment jsem se do něj převtělila. Z obchodu moje tělo i mí rodiče zmizeli. Začali mě obskakovat rodiče od toho kluka a já jsem na sobě nedala nic znát - chovala jsem se prostě jako malý kluk. Po nákupech jsem jela luxusním autem (na zadním sedadle) v nějakém velkém městě, kde byly všude obchody s oblečením. Bylo to divné, protože jsem neviděla ani jednu restauraci nebo kasíno. Vjeli jsme do centra města a zastavili u zadního vchodu do divadla. Nebyla tam žádná cedule hlásající co je to za budovu, ale nějak jsem to věděla. Taky jsme věděla, že tady mám dnes vystupovat. Dostala jsem prostornou šatnu, i když jsem tam byla jenom já a mí rodičové. Maskérky mě připravily a já vyšla na podium. Davy šílely. Naštěstí jsem zpívala dobře a měla jsem melodický hlas, který vůbec nezněl jako od malého klučiny. Zadívala jsem se asi do páté řady a tam spatřila sebe. A tak jsem se zase převtělila z kluka do svého těla.


2011 září-říjen
Šla jsem ze školy domů. Všechno vypadalo jako obvykle - podzimní počasí, domy byly stejné, příroda taky. Najednou k cestě, po které jsem šla, zastavilo auto. Byla to maje mamka a prosila mě, jestli ji nemůžu s něčím pomoct. Potřebuje se rychle dostat do Ostravy, ale bojí ji strašně ruce a nemůže řídit. Sedla jsem si tedy na místo řidiče a jela jsem. Chvíli mi trvalo, než jsem se to naučila - mamka mě poučovala se sedadla spolujezdce - ale nakonec jsem frčela dálnící 140 km/h. Skvělý pocit. Prostě svoboda! :)

16.12 2011
Zdálo se mi o tom, že jsem pracovala jako módní návrhářka. Navrhovala jsem šaty pro slavné osobnosti. Občas jsem si ty šaty musela navléknout na sebe, abych zjistila, jestli jsou dostatečně pohodlné, dobře sedí a jestli pěkně přilénají k postavě. Nedávalo to ale většinou žádný smysl, protože můj nejčastější zákazník byl obezní malý černoch. Když jsem tak jednou zkoušela jeho šaty, vtrhla do mého ateliéru jeho fanynka. Byla jím úplně posedlá, takže jí určitě nedalo práci zjistit jeho návrhářku. Můj klient rychle utekl pryč, ale protože mu jeho postava nedovolila utíkat rychle, vrhla jsem se v těch šatech na jeho fanynku. Vzpomněla jsem si, jak ho totiž jednou jeho jiná fanynka poškrábala a on má od té doby nad okem jizvu. Když byl můj klient daleko, obě jsme najednou přestaly. Domluvily jsme se, že ji zařídím návštěvu jeho domu. Chtěla jsem mít totiž záminku, abych mohla jít do jeho domu i já, protože za ty roky jsem u něj ani jednou nebyla. Návštěva byla po týdnu domluvena :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 14:28 | Reagovat

Zajímavý obrázek, je tam hodně symbolů :) Mně se neustále zdá o tom, že řídím auto ... neumím to a skládám zkoušky :)

2 pavel pavel | Web | 27. dubna 2013 v 19:48 | Reagovat

:D
Řidičák už dávno mám, ale když jsem se ho kdysi chystal dělat, taky se mi několik nocí předtím zdálo že už řídím.
Ty naše touhy se někdy promítnou do snů. :D

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 19:58 | Reagovat

[2]: no jo, ale já mám ještě k řidičáku daleko :D Musím si počkat ještě čtyři roky. V té době jsem navíc měla 12, a já jsem vůbec po řidičáku niky moc netoužila... :D

4 Miriam M. Miriam M. | Web | 28. dubna 2013 v 18:35 | Reagovat

Krásný obrázek, když se na něj dívám, mám pocit, jako by mě doslova vtahoval dovnitř... Taky se mi občas zdává o řízení auta - ale když dojde na lámání chleba, pokaždé zjistím, že jaksi ještě nejsem připravena k tomu přistoupit i v reálu. Možná jde jen o touhu po pohybu, po svobodě, po cestě a změně prostředí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."