Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Přehlídka a povodně v Praze

3. června 2013 v 17:26 | Adri |  Můj deník
Omlouvám se, že článek není jen o povodních, ale týká se převážně přehlídky literárně dramatických souborů v Litvínově :)

Ve čtvrtek jsem přespávala u kamarádky, abych nemusela složitě dojíždět v pět ráno na nádraží. Vlak směřující do Prahy patřil stejné společnosti, se kterou jsem se před týdnem vracela z Francie, takže jsem se nemusela z toho, že pojedeme nějakým nepohodlným vlakem.

Cesta uběhla překvapivě rychle (s naším souborem ale uběhne všechno strašně rychle :D). Vznikaly nesmrtelné hlášky, hledaly se záchody, rozdávalo se jídlo, zkoušely se role, smálo se... V Praze jsme zašli do McDonaldu na Václaváku na jídlo (já si koupila jenom horkou čokoládu, jinačí sajrajty jsem odmítala pozřít). Debatovala jsem s kamarádkou nad její SMS odeslanou od mamky - prý se v Praze krade, že si máme dávat pozor. No a hádejte, co se stalo?! Jiné kámarádce, Nikče opravdu ukradli tašku. Zloděje viděl kamarád a tak se ptal Niki, jestli ta její modrá taška přes rameno je její. Nikča si ale myslela, že si dělá srandu, a tak chtěla vědět, co ji s ní udělal, a jinou odpověď nebrala. O pár chvil později se kamarád nakonec za ním rozběhl, ale zloděj měl slušný náskok a tak se mu ztratil v davu milionové Prahy. Ihned jsme to řešili s policií a s obsluhou restaurace - naštěstí tam byly kamery. Jenomže takové vyšetřování prý trvá deset dnů a policie nevypadala moc angažovaně.... Co ale chcete v Česku, že, Naštěstí tam Nikča měla jenom oblečení, doklady, mobil, foťák a peníze měla s sebou. Z Prahy jsme potom jeli vlakem do Litvínova. Tam jsem seděla s kamarádkami a dvojicí Pražáků. Smála jsem se nad jejich nářečím (což dělám ze začátku vždycky, po chvíli ho začnu automaticky používat taky) a nebyla jsem od nás jediná. Ono vlastně nešlo tak ani o jejich styl mluvy, ale převážně o témata. Bohové, to bylo lepší něž zábavný pořad :D
V Litvínově jsme se ubytovali na jejich obrovské škole, konkrétně ve třídě výtvarky. Spalo se tam příjemně, až na to, že jsem čekala, že tam budou mít alespoň koberec. Vedle naší třídy spal další soubor z Uherského hradiště. Viděli jsme na sebe přes skleněnou stěnu, která nás dělila. Psali jsme si mezi sebou psaníčka, ve kterých jsme se předháněli, která skupina umí více jazyků :D Už hrozilo, že vytáhnu Pána prstenů a napíšu tam něco v elfištině, ale nakonec jsme to trumfli morseovkou.
Jídlo bylo dobré, ale poslední den nám na snídani dali hnusné kakao a k tomu ještě horší pokus o vaječinu z prášku. Vedle školy ale stála Billa, takže hlady jsem netrpěla. Navíc jsem ještě s sebou přivezla zásoby sladkostí z domu.
Po čtvrtečním zahájení jsem dostala ohromnou trému... všechno to bylo tak strašně oficiální a národní. Řekla jsem si, že co tu děláme, když jsme v krajském kole skončili druzí, i přesto, že jsme si mysleli, že nás tam hned vypískají. Za ty čtyři dny, co soutěž probíhala, jsem viděla asi dvacet představení. Bylo to strašně únavné, ale stálo to za to. Nasbírala jsem spoustu zkušeností, byla svědkem skvělých hereckých talentů a taky i naprostých zmatků (těch bylo ale naštěstí méně). Mezi ty horší se řadilo i to naše vystoupení. Proč? Prostě nešťastná shoda náhod.
Hráli jsme ráno v sobotu. Vstávali jsme v šest, abychom stihli všechno nachystat a vyzkoušet. V polovině zkoušky nám ale vlítl na podium další soubor, že si to musí vyzkoušet. Když jsme po snídani dorazili do sálu, už tam začali chodit lidi, přestože na další představení nikdo dřív nepouštěl. Když se v sále setmělo, nastoupila jsem na podium jako první a nachystala se. Po mé pravici seděl Havran z kamene, po levici Mladá. Tak jo, všechno je tak, jak má být. Najednou se ozve: "Ještě ne, není tu jeden porotce". Dostala jsem z toho nervy a švihla naštvaně smyčcem dolů. Když to konečně začalo, všechny svoje úkoly jsem zvládla na jedničku. Až na pár drobností. Sekla jsem se u jednoho hraní na housle, protože jsem si myslela, že už přestavba scény skončila, ale oni ještě nenašli jednu plachtu. Další chybička byla v tom, že jsem se prý za plachtou hodně hýbala. Jenomže když jsem se zkoušela zvednout bez toho, abych si upravovala předem svůj kostým, šlapala jsem na místě asi minutu, než jsem se narovnala. A takových mini chyb se z nás dopustil každý. Když se to poskládá dohromady a připočte se to, že všichni byli ospalí jako kdybychom vůbec nespali... A to ještě nemluvím o "úžasném" zvukaři, který učitelce neřekl, že se hudba pouští asi tam o dvacet vteřin potom, co zmáčknete spouštěcí knoflík. Takže jsem tam jednou stála jako prkno pěknou chvíli, než se ozvaly blesky. Světlo bylo taky jakési podivné. A vinou toho, že jsme si to nestihli sjet celé díky tomu souboru, co se nám tak sprostě vetřel na zkoušku, nám nevyšlo jedno kouzelní a světelné efekty k tomu... Po představení jsme se dozvěděli, že tam ten soubor neměl vůbec co dělat, protože to celou dobu bylo naspané opravdu jenom na nás. Ale už bylo pozdě. My jsme skončili zdrcení na pokoji a já si rozveselovala náladu metalem. Při předávání cen jsme se opravdu dozvěděli, že jsme skončili pouze s Čestným uznáním... Když ale probíhala debata s ostatními soubory nad naším představení, celkem se jim to líbilo, někteří říkali, že to viděli dříve v provedení jiného souboru a od nás ten děj konečně pochopili. Jiní zase kritizovali především tu mojí postavu, že nechápali, co tam vůbec dělám.
Při předávání cen ostatním jsem s většinou míst souhlasila. Třeba tak takové představení Tak tohle je naše Leni? mělo první místo jasné hned, už díky tomu, že hrají už dvanáct let, co se s našimi čtyřmi nemůže rovnat. Jsem plná dojmů z příběhů, některé na mě zapůsobily tak, že se o nich pokouším zjistit víc, třeba taková Zimní bitva, která podobně jako my dostala pouze Čestné uznání. Samozřejmě jsem se celé čtyři dny nedívala pouze na představení, ale také jsem nad nimi hodně s ostatními debatovala, hlavně při večerním ohodnocení s ostatními soubory. Mezi vystoupeními jsme se většinou navzájem masírovali - to víte, sezení dává zabrat. V sobotu večer jsem stihla zhlédnout i horor Mama, který mě po pravdě zklamal, čekala jsem víc.

A dostáváme se k cestě zpět. Vůbec se mi domů nechtělo. Měli jsme na nádraží přijet v deset večer a já nebyla vůbec na pondělní školu připravená. Z Litvínova nás vezl autobus až do Prahy, protože vlaky nejeli z důvodu povodní. V Praze lilo jako z konve, pár stanic metra zavřených. Usedli jsme opět do toho zatraceného McDonaldu a kolem nás byly slyšet sirény. - převáželi pacienty z nemocnice Na Františku. Potom převáželi zvířata z Pražské ZOO. Prostě zmatek. My jsme si ale užívali koláče, který nám učitelka koupila jako cenu útěchy a na uklidnění nervů s potopou. Když jsem se dostala na internet přes mobil, dostala jsem funkci hlavního zpravodaje o povodních. Dozvěděli jsme se například, že kdybychom jeli o hodinu později, nedostali bychom se metrem na Václavák. Alespoň v něčem jsme měli štěstí.
Když jsme nasedli do vlaku, čekali jsme asi 80 minut na to, než se rozjede... Zpoždění bylo jasné. Nakonec se to protáhlo až na čtyři a půl hodiny zpoždění, protože jsme hledali objížďku přes Kladno. My jsme dostali proplaceno poloviční cenu za jízdenky jako odškodné a tak jsme si za to zaplatili jídlo a udělali hostinu. Kolem půlnoci jsem se pokoušela usnout. Za téměř desítihodinovou cestu vlakem jsem seděla s každým z našeho souboru (tak jo, s učitelkou ne) a pokoušela se usnout. Nakonec jsme všichni s červenýma očima vypadali jako feťáci, kolíbali jsme se únavou a plácali jsme blbosti. V okamžiku, kdy se náš vlak konečně dostal do konečné, probral mě čistý chladný vzduch. Odvezli jsme kamarádku domů a sama jsem ulehla do postele kolem třetí. Do školy jsem prostě nemohla jít. Hihi, naše třídní bude zuřit. Už aby byli prázdniny... A hezké počasí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luné Luné | Web | 3. června 2013 v 19:03 | Reagovat

A neodstonala si to, že ne?

2 Indie.Annette Indie.Annette | E-mail | Web | 3. června 2013 v 19:16 | Reagovat

To jo, prázdniny a pěkné počasí mi vážně chybí :( Ale tak typuju, že cestu jste si užili a učitelka byla štěstím bez sebe :D ten obrázek je krásný ^^

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. června 2013 v 22:05 | Reagovat

[1]: právě že já ne, ale moje nejlepší kamarádka ano...

4 Lukáš Lukáš | Web | 4. června 2013 v 10:30 | Reagovat

Zdarec...

[2]: pěkné ? Co je to pěkné počasí ? Pro mě je pěkně když není "pařák" lidově řečeno (to znamená že je pod pětadvacet stupňů v takovým případě).

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 4. června 2013 v 18:19 | Reagovat

[4]: hezké počasí je, když nikoho neohrožuje na životě :)

6 Luné Luné | Web | 5. června 2013 v 22:37 | Reagovat

[3]: Jej, to je mi líto. Tak kéž se brzy uzdraví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."