Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Nečistá vražda (1.díl)

1. července 2013 v 11:22 | Adri |  Moje příběhy
Tak jsem zase něco stvořila. Asi polovinu jsem stihla udělat za jeden den ve škole, protože rozdávání učebnic opravdu nezabere pět hodin, i kdyby to učitelka protahovala sebe víc. Zbytek jsem dopsala ještě ten den, přesože jsem toho stihla udělat ještě mnohem víc :)
Je to takový pokus o mou první detektivku, ale i do té jsem musela nějak vměstnat to tajemno, to jsem celá já. Přeji příjemné počteníčko.
A kritika by neuškodila. Vážím si ji mnohdy více, než pochvaly typu: Ahoj, máš to tu fakt hezký, čau.

"Tak co, přiznal se už konečně?" zanaříkal muž středního věku v policejní uniformě s nakrouceným černým knírkem.
"Jasně že ne, ten člověk je blázen! Myslí si, že se vyvleče z toho, jak byl nalezen na místě činu, v ruce svírající vražednou zbraň; nůž od krve oběti. Potřebujeme doktoru Meagovou, jedině ta by mohla pomoct," konstatoval mladý muž, jenž byl ve službě teprve půl roku, a svíralo ho vzrušení nad vyšetřováním své první vraždy. V tomhle zapadlém městečku k vraždám docházelo jednou za desetiletí. Na jedné straně se naskýtala úctyhodná statistika, na straně druhé to začínajícím policistům nenabízelo moc šancí se vyznamenat.
Dlouhou chodbou se ozvaly energické kroky, z nichž serióznost přímo sršela. Policisté na sebe na znamení kývli a rozestoupili se od dveří, každý stojící na jedné straně jako hlídací psi. Nasadili na obličeje přísné výrazy a ruce založili vzad. Tohle divadlo secvičovali každé pondělí.
Sršící vykulené oči doktorky Maegové k mužům vysílaly povýšené pohledy. Když se přiblížila ke dveřím na pět kroků, zpomalila a otočila se na mladšího policistu. Promluvila drzým tónem: "Už mne dávno povolali, kolego. Vaše úsudky jsou rozdávány velmi pomalu, přesto se obávám, že jste mnohem bystřejší než váš spolupracovník," sevřela červeně namalované rty a hodila očkem na druhého policistu s knírkem. "Proto usuzuji, že vám je lepší sdělit důležitou informaci." Mladík se pomalu narovnal do pozoru. "Touto chodbou jde slyšet úplně vše, a proto, prosím, mluvte potichu. Nepřeji si, aby se do toho motali ostatní obyvatelé, jak mají často ve zvyku… A máte na límečku drobek." Posměšně ukázala na svůj elegantní šál, jenž zdobil štíhlý dlouhý krk. Trapnost situace předesílala skutečnost, že doktorka na svých modrých podpatcích, stejné barvy jako její šaty, převyšovala oba policisty.
Stiskla kliku a rázovala si to do vyslíchací místnosti, jež dokázala být rovněž vězeňskou celou, protože vězni se stali v tomhle okrsku nedostatkovým zbožím.
Maegová vydechla a svůj zrak upřela na šerifa. "Dobrý den. Jsem velmi rád, že jste nás poctila svou návštěvou až z Los Angeles," ozval se zdvořilý hlas stařičkého opláceného šerifa rozvaleného v křesle v rohu pokoje.
Doktorka kývla hlavou a zamhouřila očima. "Dobrý. Kdybyste byl tak laskav, mohl jste mi elektronicky poslat zprávu o případu, a tím bychom předešli zdlouhavému seznamování s případem," odsekla uražená z toho, jak byla šerifem přehlédnuta její ženskost. I když má čtyřicet osm, ještě to neznamená, aby se z ní stala ta otravná stará dáma, jejíž příchod nikoho nezvedne ze židle.
Šerif s potutelným úsměvem pokynul rukou na papírové dokumenty ležící na stole. Dnes měl dobrou náladu a nehodlal si den zkazit tou starou rašplí. Konečně se v jeho rajonu stal nějaký pořádný poprask. Možná o něm budou psát v novinách a on si připomene zlaté kriminální časy svého mládí.
"My takové moderní věcičky nevedeme," zamumlal s nezapálenou cigaretou v puse. "Nemáte zapalovač?" tázavě se na ní podíval.
"Nemám, nekouřím," vyfrkla s odporem. Od té doby, co ji zemřel manžel na rakovinu plic, není schopná se na kuřáky podávat vlídným pohledem. Už aby ten případ měla za sebou.
Spis obsahoval pouze čtyři papíry popsané staromódním psacím strojem. Po přečtení se doktorce potvrdila její domněnka, kterou vytvořila již při poslechu těch policistů na chodbě.
"Pachatel očividně trpí schizofrenií. Rozvinula se plně až později, ale za to udeřila silněji. Potvrdí mi to ale až psychologické testy." Sáhla do kabely a vyndala papíry pocházející z Kalifornského institutu psychologie. Až v tomto momentě se otočila na muže v protějším rohu pokoje, sedícího na lavici, s rukama spoutanýma za zády. Oči měl klidně opřené na stůl. Poslouchal svou diagnózu bez hnutí a pohlédl na Maegovou až tehdy, kdy k němu přistoupila s papíry v rukou.
"Mohl byste, prosím vás, vyplnit tyto testy? Požádám o odebrání pout," zvýšila hlas a oči stočila opět k šerifovi. "Máte nějaké dokumenty o tomto muži?"
"Mají," zachraptěl hlas za lavicí. "A řeknu vám toho o sobě mnohem víc, jenom mi musíte pomoct, doktorko."
Maegová se udiveně zhoupla na podpatcích. Muže si předtím skoro vůbec neprohlédla. Dívala se do tváře blonďatého mladíka s vlasy po ramena s malou bradkou. Jeho vlídné modré oči neprojevovaly žádnou těkavost či nepřítomnost, jak je tomu zvykem u schizofreniků. Jejich odstín se spíše podobal jedincům s depresemi.
Šerif zavolal policisty hlídkující před dveřmi, aby odebraly pouta. Zůstali stát u lavice.
"Myslím si, že to zvládneme bez vás, pánové," sdělila nedočkavým policistům, dožadujících se čerstvých zpráv. Chtěla zamezit případným drbům. Jenom by ji rozptylovaly při práci.
Když policisté odešli, zeptala se mladíka, co všechno vlastně dokáže o té vraždě povědět.
"Jestli dovolíte, jmenuju se Marthy" a podal ženě opatrně ruku.
"Doktorka Maegová," stiskla mu sveřepě ruku a přitom neztrácela oční kontakt, jak ji to naučily roky praxe.
"Mám třiadvacet let, narodil jsem se v Chicagu. Odešel jsem odtamtud, protože mě opustila partnerka. Chtěl jsem zkrátka zapomenout, jestli mi rozumíte; moc jsem ji miloval. Rodičům se můj odchod moc nezamlouval, ale snažím se je navštěvovat, co nejvíc to jde. Bydlím v sousedním městě, vzdáleném asi dvacet kilometrů, ve Vertias. Dělám tam v knihkupectví a přivydělávám si prodáváním batikovaných triček na internetu." Usmál se a rukou zatahal za svoje křiklavě barevné triko.
"Uctíváte nějaké náboženství, nebo jste v nějakém hnutí, nebo subkultuře?"
"Vypadám tak, že?" mladík zvedl koutky ještě výš. Lesk v jeho očích dostal radostnější nádech. "Abych pravdu řekl, po odchodu mé partnerky jsem měl tendenci spadnout mezi tyhle lidi. Vlastně toho ani nelituju, dalo mi to inspiraci si vytvořit svou vlastní filozofii, se kterou jsem spokojený… teda byl jsem spokojený."
"Co se stalo?" zeptala se vášnivě doktorka. Mladíkův melodický hlas se dobře poslouchal.
"Stalo se to, že jsem někoho zabil a vůbec si na to nepamatuju. Prostě jsem šel jako každý den spát kolem jedenácté večer a potom jsem se probral ve čtyři ráno ve stoje s nožem v ruce a mrtvolou u nohou." Marthy polkl. "Mohl bych dostat sklenici vody?"
"Samozřejmě," zahřímal šerif a vytáhl zpod stolu plastovou lahev s vodou. Podal ji mladíkovi a on poděkoval. Maegová si všimla, že si šerif dělá poznámky a sama si nic nepoznamenává. Zatím však nepřišla na nic, co by mohla označit za překvapující, a tak pokračovala v rozhovoru dál.
"Ten výpadek paměti se vám stal poprvé?"
"Ano. Jinak mám dobrou paměť, objednávky v knihkupectví většinou vyřizuji bez diáře," namítal mladík se stále klidným hlasem.
"Přihodím vám tam i IQ testy a testy paměti." Maegová vstala a hodila na stůl další papíry. "Na testy máte celý den, dělejte si mezi nimi přestávky." Hlavou se jí mihlo neskutečné množství diagnóz, z nichž žádná nepadla na tohoto mladého muže přesně.
"Cože? To tu budu celý den?" mrkl zaskočený Marthy. Reakce doktorky na něho neudělala dobrý dojem.
"Nejspíš celý týden, dokud nezjistíme, jak to doopravdy bylo."
"Doktorko, existuje možnost, že se vyhnu vězení a psychiatrické léčebně?" zeptal se s pohasínající nadějí hlasem, z něhož se vytratila všechna melodičnost. Meagová se zamyslela, ale nedokázala odpovědět.
"Možné je všechno… Přeji vám hodně štěstí," dokázala se sebe vyloudit suše. Neměla z toho dobrý pocit.
"Potřebuji s vámi mluvit o samotě," uhodila na šerifa. Zanedlouho skončila v jeho kanceláři, usazená na nepohodlné kožené sedačce s přeslazenou kávou.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Date tree Date tree | Web | 4. července 2013 v 7:55 | Reagovat

Pane:) parádní úvodní (1.) kapitola. Za tu by se nemusel stydět ani spisovatel:) vážně, moc se mi to líbí, používáš tam i parádní přívlastky. Je vidět, že máš hodně dobrou slovní zásobu!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."