Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Nečistá vražda (2.díl)

2. července 2013 v 11:22 | Adri |  Moje příběhy
Zveřejňuji pokračování své první detektivního příběhu na pokračování, který jsem stořila na konci školního roku. Jak jsem již psala u prvního dílu, nepohrdám kritikou. Jen to do mě sypte, sebevědomí mám dost :D
První díl najdete ZDE


"Takže jestli vám dobře rozumím, sama si nejste jistá," začal šerif po jejím odborném výkladu o psychickém stavu Martyho plném slov, o jejichž významu neměl nejmenší tušení.
"Napadlo mě, že mu někdo podal nějaké omamné látky a narafičil to později na něj, jenomže jediné stopy, co se našly, jsou jeho."
"Jak vůbec vypadalo místo činu?" otázala se doktorka. K jejímu překvapení jí šerif podal fotografie a nikam ji nezavedl - alespoň v něčem se zmodernizovali.
Na fotografiích byla ložnice starší ženy, zhruba ve věku Meagové. Ležela se dvěma bodnými ranami, skoulená z postele, na zádech.
"Jedna na zádech, dvě na břichu. Z výrazu tváře jde poznat, že se ani neprobrala ze spaní," doplnil její informace šerif. Usrkla si kávy a požádala o dokumenty oběti. Žádnou spojitost mezi ní a mladíkem nenašla, přestože přečetla všechny papíry na stanici. Nikdo je nikdy neviděl spolu, dokonce o sobě ani nemuseli vědět. Případ se táhl jako žvýkačka nalepená na botě.

Třetího dne se Maegová z Los Angels vypravila opět do Port Meier. Dívala se do mladíkových očí, jejichž lesk se pomalu vytrácel.
"Jste velice zajímavý případ, pane Wearly, chci říct Marthy. Byli vás už navštívit rodiče?" vychrlila ze sebe plná zvědavosti Meagová snažící se nalézt sebemenší skulinu v Marthyho psychice, když to testy nedokázaly.
"Velmi ráda bych se s nimi setkala." Možná trpěl nějakým komplexem z dětství a vytlačil jej z paměti, stejně tak jako tu vraždu.
"Jsou ve městě, právě se šli naobědvat." Maegová pokývala hlavou. Následovala hora otázek, kterou si připravovala ve své kanceláři v Seattlu, ale žádná mladíkova odpověď jí nezanechala žádné vodítko.

Když za Marthym přišli rodiče, čekala je už před policejní stanicí.
"Mohu na vás mít pár otázek?" Tentokrát si s sebou vzala zápisník a tužku.
Nabídla jim usednout na lavičku a nervózní rodičové unaveně usedli.
"Nejste doufám novinářka, že ne?" rozpačitě promluvila postarší paní s krátkými kudrnatými vlasy a šedýma očima. Mnohem více se podobala svému synovi, než její manžel, černovlasý vousatý pán s orlím nosem a začínající pleškou. Jeho syna v něm rozpoznala až v barvě charizmatického hlasu.
"Prosím tě, tahle paní je určitě doktorka Maegová, jak nám tuhle vyprávěl Marthy." Maegová se usmála. Bystré lidi má velmi ráda.
"Ano jsem. Pálí mě hlavně otázka dětství… Probíhalo bez problémů?" Paní se usmála a začala si žmoulat záhyby na hnědé sukni. "Jistě že ne, vždycky se drobné problémy najdou. Ale že by měl problém s alkoholem nebo drogami, to ne. Ve vazbě nikdy předtím nebyl a učil se docela dobře. Jako malý se ničeho nebál. Jednou dokonce chtěl vlézt do klece k tygrovi, i když se ostatní děti bály na tygra jen pohlédnout," pousmála se a pokračovala: "Nejraději ze všeho četl, chodil do skautu nebo pobíhal někde venku s kamarády a taky maloval. Když vyrostl, tak začal s fotbalem a přestal ho hrát až tehdy, kdy se rozešel s Marianne. Začal tady kvůli ní nový život," usmála se a podívala se na svého manžela. "Řekl bych, že je spokojenější. Až si najde dívku, věříme, že se z něj stane ten nejšťastnější člověk na světě," povzdechl si Marthyho otec nepřipouštějící si možnou tragickou budoucnost syna.
"Žádnými nemocemi netrpěl?"
"Ne, chřipkovým epidemiím se vždy jako zázrakem vyhýbal. Je zdravý jako řípa po dědečkovi, ten je ve svých osmdesáti pořád svěží."
"Aha, zašklebila se Maegová. Před očima si vybavila Marthyho dokumenty o přijetí na vysokou školu, kterou dokončil na začátku tohoto roku. Součástí byly i odborné psychologické testy. Jeho zmapování osobnosti se řadilo k úplnému průměru, z ničeho nevybočoval. Začala se znepokojovat, že k vraždě došlo z finančních důvodů, ale pak si vzpomněla, že z domu oběti nebylo nic odcizeno. Musí se zaměřit na oběť. Kdo ví, jak to vůbec bylo. Možná, že mu žena nějak vyhrožovala a on nevydržel psychický nátlak. Jeho vzpomínky poté vypudil z hlavy šok - to není u případu vraždy ze zoufalství nic neobvyklého.

Hned na druhý den Maegová usedla do své Los Angelské kanceláře. Uprostřed projíždění výpovědí obyvatel městečka někdo zaklepala na dveře. Do místnosti vstoupil muž oblečený do černého formálního obleku s nevýraznou kravatou.
"Maegová, dlouho jste se neukázala na naší univerzitě, a to i když vám zbývá do konce semestru pět hodin přednášek. Máte co dělat, chcete-li to stihnout." Z úst doktorky vyšel tichý sten.
"Pane řediteli, nemohl byste se pokusit udělat výjimku? Právě pracuji na složitém případu, kde je drahocenná každá minuta. Prosím," unaveně pohlédla do očí svého dlouholetého nadřízeného.
Ředitel Beggins moc dobře věděl, že nemůže odmítnout. Maegová vždy chodila včas, její výsledky práce byly výborné, studenti ji měli v oblibě a navíc nikdy o dovolenou z důvodu řešení případu nepožádala.
"Snad se najde výjimka. Bylo by ale vhodné se tam alespoň jednou objevit." Stejně na univerzitu momentálně chodilo minimum studentů z důvodu hlavní sezony poznávacích zájezdů.
"Stačí se tam dostavit pouze dnes?" Když prohlédla čtvrteční rozvrh, uviděla jen dvě hodiny s třetím ročníkem.
"Ano," připustil ředitel a přiblížil se k jejímu mohutnému mahagonovému stolu.
"Neuvažujete, že odejdete nadobro, že ne Maegová? Studenti vás vychvalují, nerad bych přišel o tak vyhlášeného doktora," vyloudil ze sebe opíraje se rukama o okraje stolu. Maegové se pranic nelíbilo, že narušuje její osobní prostor.
"Ne, neodcházím, dvě profese najednou jsem zvládala dříve, zvládnu je i teď," řekla rozhodně se svou obvyklou elegancí. Ředitel se k ní naklonil tak blízko, že cítila jeho mentolovou žvýkačku.
"Kdybyste uvažovala o zvýšení platu, stačí jen říct," a kousl se svůdně do rtu. Tedy snažil se, aby to působilo svůdně.
V Maegové to však vyvolalo jen pocity nevolnosti. Moc dobře věděla, že mu nedělá žádný problém podvádět svou ženu. Od profesorky biologie dostala pikantní přiznání, že s ním měla poměr. Ona ale měla paní Begginsovou ráda, a ani ze sebe nechtěla dělat lehkou děvu. Ředitel byl sice o pár let starší, ale vypadal celkem dobře, takže nad nabídkou malou chviličku uvažovala.
Popojela s židlí na kolečkách trochu dál a snažila se o nepřístupný výraz. "Ne, děkuji pěkně," vydala ze sebe se zbytkem dechu a odešla urychleně na toaletu.

V jedenáct hodin seděla v univerzitním kabinetě a chystala se na hodinu. Materiály už měla předem připravené, jenom si je pročítala, aby si je připomněla. Nedokázala však udržet chladnou hlavu potom, co se stalo v kanceláři.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 2. července 2013 v 15:40 | Reagovat

další příběh co by se dal pěkně zfilmovat.

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 3. července 2013 v 8:42 | Reagovat

Úžasně napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."