Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Draci podrobněji

23. prosince 2013 v 11:33 | Adri |  Zajímavosti o dracích
Jako jedni z mála bájných tvorů se objevují v mýtech a legendách po celém světě. Není snad místo, kde by neznali pověsti o dracích. Sice se liší svou podobou, ale základní zjev zůstává podobný. Někde jsou zlí, někde dobří a jinde dokonce představují bohy. Saň se obvykle uvádí pro samici, v jiných slovanských jazycích draky nazývají smok nebo zmej. Z heraldického hlediska je drak dvounohý tvor, chrlící oheň, saň je tvor čtyřnohý, který nechrlí oheň.


Co mýtus, to jiná představa o dracích. V mnoha kulturách se dokonce slovo drak shodovalo se slovem had, proto se původní podoba draka ztrácí v temné minulosti.
Obecně známá podoba draka v Evropě je veliký plaz s šupinami a maskulitarním tělem čtyřmi končetinami a dvěma blánitými křídly. Na hlavě mu může trůnit více hlav, což pochází zřejmě z řecké kultury a její hydry. Drakovy spáry končí ostrými drápy, často umí chrlit oheň a většinou páchá neplechu; požírá lidi či zvěř, a tak musí přijít hrdina a draka zabít, aby si vysloužil věčnou slávu nebo princeznu, kterou si drak míní dát k obědu. Někdy se mýty liší v tom, co vlastně drak chrlí - jestli klasický oheň, led či jed.
Ovšem asijský pohled je odlišný - drak byl nejvyšším mýtickým zvířetem. Ovládal magii, byl velice inteligentní a někteří draci i rozmlouvali s bohy, často postrádají křídla, ale létat dovedou za pomocí magie. Na rozdíl od evropských draků mají tenké podlouhlé tělo
V pověstech amerických Indiánů se objevují stvoření podobná evropským drakům smíšené s aspekty hada, která jsou nazvána "létajícími hady" a často jsou posly bohů či dokonce samotnými bohy (např. Quetzalcoatl).

Už ve velmi starých sumerských textech se setkáváme s draky jako symboly bohů. Pro Sumery byl drak křížencem hada a ptáka Noha, ale i takovou kreaturu povýšili na symbol nejvyššího boha akkadské říše.
Velmi známým drakem sumersko-akkadské mytologie je Mušmachchu, což byl sedmihlavý drak (nebo had). Poněkud atypickým drakem byla Tiamat, která na sebe spíše brala podobu draka než by jím sama byla.
V egyptském náboženství byli často draci zaměňováni s božstvy.
S chetitskými draky je spojena jedna zajímavost a to je drak Illujanka, což byl had - drak, spojený s mýtem v němž Inana draka opije a spoutá (Mýtus o Illujankovi). Zajímavá na tom je skutečnost, že drak Illujanka je pravděpodobně první drak žijící v jeskyni. Velmi nenasytný byl chetitský mořský drak Chedammu, který pochází z chetitsky psaného mýtu o Kumarbim (churritský otec bohů). Rodiče tohoto draka jsou Kumarbi a dcera Velkého moře Šertapšuchuri. Jeho hlavní zbraní byla žravost. Ištar se jej na prosbu svého bratra (Bůh bouře) snažila zneškodnit, nejprve použila svoje ženské vnady, ale na draka nezapůsobila, protože jeho jediná touha bylo jídlo, poté ho omámila omamnými látkami a vylákala ho na břeh, kde ho Bůh bouře pravděpodobně zabil (tato část díla se nezachovala).
Nejznámějším řeckým drakem je patrně drak vystupující v Pověsti o zlatém rounu, kde Argonauté přijedou získat zlaté rouno do Kolchidy. Zde nejprve Iásón dostane za úkol osít pole dračími zuby (tento čin se stal základem mnoha přísloví), z této setby vyrostou vojáci, kteří se mezi sebou pobijí. Protože Iásón splnil úkol, zlaté rouno nedostane, proto se ho rozhodne získat lstí, v čemž mu pomůže Médeia, která uspí draka střežícího toto rouno. Dalším známým drakem je drak zabitý Kadmem, který po objevení vhodného místa pro založení Théb narazí na draka, který zabije jeho společníky, ale Kadmos ho nakonec zabije. Jeho zuby osel pole a vyrostlí vojáci mu pomohli založit město a on se stal jejich králem. Jako starý svého činu lituje a nakonec se sám promění ve velkého hada - draka.
Stohlavý drak Ládón, potomek nymfy Echidny a storukého obra Týfóna, střeží zlatá jablka v zahradě Hespedirek.
Trochu atypickým drakem byl Delfynes, kterého stvořila bohyně Gáia při válce s nebesy a kterého zabil Apollón.
U Chetitů, se setkáváme hned s několika draky a zde poprvé můžeme pozorovat rozdělení draků - zemský a vodní drak.
S nástupem biblické doby se drak stává hlavně symbolem zla a temnoty. Dle Knihy Henochovy až přijde soudný den, tak se objeví mořský drak, samice, Leviathan, a ohnivý drak, samec, Behemot, oba samozřejmě jako služebníci Satanovi. V Janově Zjevení má zase přiletět Satan v podobě draka a smést svým ocasem z nebe třetinu hvězd. Velice zvláštní je zabití babylonského draka, kterého prorok Daniel nakrmil šiškami z tuku, smoly a chlupů a drak poté pukl.
Ve středověku byl drak obávanou zlou stvůrou a hrdinové se je snažili sprovodit ze světa - víc legenda o svatém Jiří, jenž draka probodl kopím, nebo Siegfriedovi, germánskému hrdinovi, který nejenže zabil draka Fafnira, ale ještě se po koupeli v jeho krvi stal nezranitelným.
Středověcí alchymisté (a nejen ti) přisuzovali všem částem těl draků nějaké magické schopnosti. Hon za draky tedy neustával ani v raném novověku, naopak, prášek z dračích zubů, dračí kůže, dračí krev nebo i dračí varlata byla hodně žádaným artiklem. Samozřejmě vše byly falzifikáty.
Evropští draci ve středověku jsou namísto toho chápáni jako symbol ničení a chaosu. Jsou spojováni s bohatstvím a majetkem, který zpravidla ochraňují ve svých dračích slujích.

A co provádí draci v Asii? Táhnou třeba kočár bohyně Š-che nebo vládce jara Tchaj-che (východ) s bohem stromu Ču mangem (ptačí tělo) létá na dvou dracích. Většina asijských draků je přátelská, velmi inteligentní a jsou ochotni lidem pomáhat. Draci zde hlídají poklady, pomáhají s tvorbou počasí nebo dokonce sídlí na výšinách s bohy a stráží jejich sídla. Drak je v čínské magii symbolem mužského principu jang, moudrosti, síly, jaro, vládců a deště, který někde způsobuje. V okolí draků jsou často zobrazovány blesky. Drak figuroval také jako ochránce rolníků, jelikož se věřilo, že má magickou sílu přivolávat srážky. Z tohoto důvodu bylo po celé Číně vybudováno nespočet chrámů se sochami draků, u kterých se následně konaly lidové obřady s oběťmi. Zajímavostí je také schopnost učinit se neviditelným, čehož draci údajně využívají pro kontrolu svých teritorií.
Drak je jedním ze znamení čínského zvěrokruhu, kde se věří, že lidé narození v tomto znamení mají vladařské předpoklady.

Jedna z čínských hierarchií dělí draky do čtyř skupin:
Nebeští draci - střeží zemi bohů a slouží jim
Draci duchové - mají schopnost vyvolat déšť a vítr
Pozemští draci - žijí v mořích a řekách
Draci strážci pokladů - hlídají poklady

Většina středověkých autorů bestiářů má o dracích celkem jasnou představu a rozděluje je na čtyři druhy: drak vodní, modře až zeleně zbarvený, který žije v mořích či jezerech, k jeho poddruhům patří třeba drak ledový; drak zemský, zeleně až hnědě zbarvený, žijící v jeskyních nebo hlubokých lesích, vyhledávající samotu a klid; drak ohnivý, žlutě až červeně zbarvený, žije blízko sopek, protože mu škodí vlhko a jako jediný z draků umí chrlit oheň; drak čínský, který nemá na rozdíl od jmenovaných draků křídla, ale létá pomocí magie, kterou dokonale ovládá. Všichni draci si prý libují v lesklých věcech, někteří ovládají magii a většinou jsou velmi chytří a vcelku mírumilovní, ale mohou zdivočet a napáchat lidem velké škody. Draci se rozmnožují jako plazi - pomocí vajec, z nichž se po vysezení líhnou mláďata. Drak je velmi dlouhověký tvor a je schopen prospat i celá staletí někde v ústranní.
Středověk rozeznával draky okřídlené a neokřídlené. Nevěřit v neokřídlené draky (a draky obecně) bylo těžkým hříchem, protože pochybovač odporoval Písmu svatému. Mnoho svatých, jak zaznamenali jejich biografové draky zabilo nebo zahnalo. Draka jako atribut má hned několik křesťanských světců, jsou to například Benedikt z Nursie (okřídlený dráček vylézá z kalicha), Gotthard (zkrocený u nohou), Ignác z Loyoly (přemáhá ho), svatý Jiří (probodává ho kopím), Lev Veliký (drak symbolizuje mocnosti temna), Markéta Antiochijská (u nohou, na dlani, někdy ho drží na provázku), Marta, Hilarius nebo archanděl Michael (přemáhá ďábla v podobě draka).
V Anglii v době krále Artuše byli draci různých barev symbolem různých znepřátelených zemí. V legendách o Merlinovi se vyskytují i živí draci, jak dokládá například pověst o souboji červeného draka s bílým. Wales si červeného draka jako symbol ponechal dodnes.

Drak se objevuje také v proslulé středověké pověsti o víle Meluzíně, které se každou sobotu změnily nohy na hadí ocas a poté, co byla takto přes zákaz spatřena svým manželem v lázni, se proměnila v draka (okřídleného hada) a zmizela. Ve středověké heraldice byla proto zobrazována v podobě draka v kádi, přestože později začala být ztotožňována s mořskou pannou.
Tradice vystihnutí draků jako zloduchů se objevují v Tolkienových dílech - třeba takový Hobit.
Později se v literatuře objevují draci moudří a hodní i draci zlí a vychytralí. Například autoři cyklu Dragonlance M.Weissová a T.Hickman či populárním Eragon od Paoliniho. Dále se draci objevují téměř v každé pořádné fantasy knize.
DragonRealm R.A.Knaaka nebo série Temeraire od N.Novikové, sága U. le Guinnové o Zeměmoří, Sapkowského Zaklínač nebo Harry Potter od J.K.Rowlingové, Východ Modrého měsíce od S.R.Greena, Alergií na magii C.S.Gardnera, Zeměploše od T.Pratchetta, a také třeba Píseň ledu a ohně od G.R.R. Martina.
Draci se vyskytují i ve sci-fi, například v knihách o Pernu (Anne McCaffrey). Jedná se tam o původně malé tvory schopné plivat oheň po rozžvýkání jakéhosi nerostu, létat (na netopýřích křídlech), telepatické komunikace a teleportace skrz prostor i čas (přes něco zvané mezimezí). Po přistání lidských kolonistů byly geneticky vylepšeni - zvětšeni natolik, aby mohli nést lidského jezdce, a byla zvýšena jejich inteligence - aby mohli být použiti při obraně proti agresivní mimozemské (a mimopernské) formě života zvané vlákna.

Z dalších významných dračích myslitelů lze uvést svatého Augustina, který pravděpodobně jako první uvádí představu, že dračí křídla jsou podobná netopýřím (tuto představu neopustila evropská animace a film dodnes) a že vzduch okolo draka je zamořen jeho dechem. Toto tvrzení je zajímavé - dnes se soudí, že vzniklo ze skutečnosti, že v jeskyních (kde draci měli žít) byl zatuchlý vzduch. Nicméně v době sv. Augustýna nebylo zcela běžné, aby drak žil v jeskyni, naopak ještě mnoho let po jeho smrti se předpokládalo, že draci žijí v Etiopii a v podobných zemích.
Konrad Gesner v díle Historiae animalium uvádí, že slovo draco pochází od "ostře vidět", to ovlivnilo představy o dracích na dlouhou dobu a lze tvrdit, že dobrý zrak byl nahrazen dobrým čichem až v pohádkách 20. století. Dobrý zrak měl své opodstatnění v úvaze, že pokud drak letí do velké výšky musí nutně dobře vidět.
Dalším zdrojem informací o dracích je Mandevillův cestopis, který se zmiňuje o několika dracích, ale neposkytuje nové obecné poznatky, pouze nás seznamuje, kde jaký druh draka žije. Jedinou novinkou tohoto cestopisu je možnost začarování ženy v draka - Pověst o Ipokrasově dceři.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tajja Tajja | Web | 1. března 2015 v 22:42 | Reagovat

Děkuji za článek, pomohl mi do školy. Máš to napsané srozumitelněji než na wiki C:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."