Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Víly z podrobného hlediska

1. prosince 2013 v 11:22 | Adri |  Zajímavosti o vlách
S vílami se setkáme především v keltských a severských bájích a také se vyskytují v pověstech Slovanů a Germánů. Bývá nazývána též rusalka, divoženka nebo bosorka, přičemž rusalky jsou spojené s vodou, je to tedy vodní druh víl.
Samotný výraz víla je slovanský ale v jiných pantheonech zaujímají jejich místo nixy (u Germánů), sidhe (u Keltů) a nymfy (u Řeků), podobnými bytostmi jsou i mořské panny. Ve středověku se pro ně používalo starofrancouzské slovo fae, z čehož vychází dnešní anglické fairy.


Slovanský výraz víla (původně vila, na Balkáně samovila) pochází od slova viliti - být posedlý, bláznivý. Podobně divoženka je odvozeno od divá žena, kde divá může znamenat bláznivá, ale taky může odkazovat na slovo diva nebo samodiva, což má indoevropský kořen (srov. keltské dive, divone, latinské divus, sanskrtské déva - ve významu nadpřirozená, božská). Označení rusalka zřejmě vzniklo buď od slova rusá (rusovlasá) nebo od slova rusa ve významu "řeka".
Nejstarší známé zprávy o vílách u Slovanů pocházejí ze středověku - v 6. století psal Prokopius o uctívání "nymf", jejich slovanské označení ale nezaznamenal. V Rusku jsou víly uváděny v pramenech z 11. až 12. století (o zákazu jejich uctívání).
Existuje mnoho podob víl, jejich vzhled a vlastnosti se časem mísily v pověstech různých kmenů a národů, proto je dnes těžké najít, která z podob byla původní. Jisté je, že to byly bytosti z Jiného světa, které se občas pomocí různých bran a průchodů mezi světy, mohli dostat do světa lidí a setkat se se smrtelníky.
Víly podle našich předků mohly vypadat jako drobné dívky s křídly, velké asi kolem dvaceti centimetrů, nosí barevné šaty a každá spadá do přírodního živlu či k místu - podle toho se odvíjí její barva kůže, oblečení, vlasů, a tvar křídel, nazývají se někdy elementární, zabývají se pochody energií v přírodě, řídí je a dohlížejí na jejich správné procesy a mohou je spatřit většinou pouze děti nebo lidi, kteří na ně věří. Tento popis se nejvíce podobá skutečnosti, až na to, že víly na sebe mohou vzít jakoukoli podobu, protože se skládají se z energie. Většinou na sebe berou podobu, která je jim nejpříjemnější, proto lze podle jejich vzhledu poznat, kde pracují a s čím.
Představovali si je i v ženské obdobě elfů lidského vzrůstu, kteří libovolně přecházejí mezi naším a jiným světem. Někdy mají křídla, jindy ne. Víly bývají sexu chtivé, a proto mámí zatoulané osamocené pocestné a zatáhnou je do svého světa, kde s nimi tancují a souloží, dokud smrtelník nezemře. Otěhotní-li víla, své vílí dítě odloží do lidské kolébky a lidské zabije. (v Litvě se navíc věří, že víly samy děti mít nemohou, takže to, co místo ukradeného dítěte zanechají v kolébce, je jen umělý, kouzlem oživený výtvor bez duše). Lidská matka pak vychovává vílí dítě, které pak v dospívání uteče do jiného světa za matkou. - Což je samozřejmě matení informací, předci si vílu nechtěně přirovnaly k sukubě.
Představa, že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, jež spáchaly sebevraždu či se utopily, je pozdní a vznikla nejspíše až pod křesťanským vlivem. Pak jsou podobné bludičkám.
S představou víl jako duší zemřelých souvisí i bytosti zvané navky známé hlavně v Malorusku, jejichž jméno vychází z ruského výrazu "navke" jež označoval mrtvého. Ty vznikají z nepokřtěných dětí, jež utopily vlastní matky, mají podobu malých dětí či krásných polonahých dívek, které ubližují lidem. Pokud se nad nimi do sedmi let nikdo nesmiluje, promění se v rusalky. Podobné bytosti lze najít i v Bulharsku (navjak), Slovinsku (navje) a Polsku (látawec). V tradici po příchodu křesťanství se navíc po rusalkách nazývá sedmý týden po Velikonocích, "rusalný týden" a slavnost "rusalje", jež je obdobou Dušiček. V pohanské době však nejspíš mělo jít o oslavu plodnosti.
Především na Balkáně byly známy víly horské (vile planinkinje, samovile samogorske), které žily v jeskyních a uměly se měnit v hady. Za jejich obdobu lze považovat vládkyni jeskyní a dolů Runu (též zemná paní), známou v Čechách, ženu vládce podzemí Kovlada a královnu permoníků.
Taktéž na Balkáně byly známy víly vzdušné (samovile oblankinje). Ty se pohybovaly vzduchem a měly vliv na počasí, především na oblačnost a bouře, blesky byly jejich šípy. Rusové zase znali tři sestry větru Burju (bouři), Mjatel (metelici) a Vjugu (vánici). V Čechách zase Meluzínu či Větrnici což byla bytost v bílém rouše naříkající v komínech a na hrobech.
Dále jsou známy víly lesní, nazývané žínky, žijící ve stromech, popisované jako krásné průsvitné dívky v lehkých šatech se zlatými či rusými vlasy. Tyto vlasy byly zdrojem jejich síly. Uměly se měnit v různá zvířata například koně, vlka, sokola či labuť a vyznaly se v léčení a věštění. Také vyjížděly na lov na koni či jelenu nebo tančily v lese, a zpívaly. Zjevovaly se, když padala rosa nebo se tvořila duha.
Vodní víly jsou často označovány jako rusalky, obývají prameny, řeky a jezera a měly blízko k vodníkům. Jejich vlasy musí být vždy mokré, jinak rusalka zemře. Tato víla může rozčesáváním svých vlasů způsobit i povodeň.
Existují také víly zlé zvané judy nebo jezinky, jež byly sice krásné a obývaly vodu či les, ale lidi topily a sváděly z cest. Na Slovensku bývají nazývané bosorky.
Divoženkami či divými ženami bývají nazývány ošklivé a neupravené víly, jež často kradly lidské děti a vyměňovaly je za svoje. Obývají lesy nebo jeskyně (pak jsou nazývány jeskyňky).
Specifickou skupinou víl jsou sudičky. Bývají zpravidla tři a zjevují se u novorozeněte, jemuž předpovídají osud nebo určují jeho vlastnosti. Vzorem pro sudičky byly řecké Moiry, ve starověkém Římě nazývané Parky, v germánské mytologii Norny.
Pro některé kmeny to byly bytostí hodné uctívání, lidé jim nosili obětiny do lesů, někdy se jich bály a používaly proti nim ochrany a nevycházely bez z nich do lesa za soumraku. Chránila je před nimi máta, pelyněk a libeček lékařský.
Vztah víl k lidem je ale často líčen také jako velmi kladný. Někde víly mladým mužům neubližují, ale naopak jim pomáhají, drží nad nimi ochrannou ruku a obdarovávají je (např. v Srbsku jsou známé vílí "posestriny", pomyslné sestry a ochránkyně mladých junáků). Dokonce se za ně mohou i provdat (v některých pověstech dobrovolně, v jiných z donucení, třeba když jim jejich nastávající ukradne nějakou část majetku, bez kterého od něj nemohou odejít), ale takový sňatek obvykle mívá nějakou podmínku, která nesmí být porušena, jinak víla svého muže opustí a už se k němu nikdy nevrátí. Takovou podmínkou je třeba to, že muž nesmí víle nikdy vyčíst její vílí původ, ustřihnout jí vlasy nebo se snažit zjistit, co dělá v noci v zamčeném pokoji. V pověstech manžel tuto podmínku obvykle nedodrží a víla od něj i s jejich dětmi navždy odejde. Dokud je ale víla s ním, pomáhá mu svými znalostmi či kouzly a manželům se velmi daří. Děti, které spolu muži a víly mají, bývají neobyčejně moudré a mají výbornou paměť.
Víly podle pověstí mohou pomáhat i dívkám a přátelit se s nimi.
Fantasy knih díky těmto rozličným variantám chování víl spřádají mnoho světů, ve kterých má pokaždé víla jiné zastoupení, jiní je míchaní s elfy a skřítky dohromady a pak z toho máme všichni guláš.
Krátce: elfové postrádají křídla a jsou vysocí jako lidé, není jich tolik, jako víl, jsou jakoby "nad nimi". Skřítkové nemají křídla, velikostně jsou stejní s vílami a představují mužský aspekt starání se o přírodu, dá se říct, že jsou muži víl, ale bez křídel.
Tipy na knihy s vílí tématikou:

Kdysi od Herberta Jamese, Dívka jménem Ema od Ondřeje Netíka a pak samozřejmě staré dobré pohádky a báje našich předků.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sluncem-a-stinem sluncem-a-stinem | Web | 1. prosince 2013 v 17:54 | Reagovat

Máš pěkný design blogu, někdy si počtu něco o tvých vílách :-)
Na svém blogu mám nové pokračování příběhu a pokud tě baví hororové příběhy, tak se určitě koukni! :-)

2 Míša Míša | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 8:26 | Reagovat

Jé to je pěkné. Duše zemřelých dívek? To mě zaujalo nejvíc ;)
Máš pořád strašně zajímavé články, škoda že nemám moc času ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."