Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Andorra

28. ledna 2014 v 11:44 | Adri
Jak jsem zjistila, dříve jsem byla v zápiscích z cest velice stručná. Tohle je můj zápis za celý týden:

No sjezdovky docela dobre ale snih az v 2000 nad morem :D jinak supr az na ten prijezd kolem pulnoci :D no sry že jsem nenapsala dřív ale táta mi zabavil mobil za to ze jsem neřekla dobrou noc... lyžování Supr ale myslím si, že neví, co je to rolba. Dneska rano se dala úplne v pohode jezdit free ride úplně všude - to znamená jako jízda v terénu. Je tu draho !!! Tady neni skoro nic z oblečeni za min jak 1000 kč. I tak jsem si koupila kalhoty a bundu od Roxy xD sice ty ceny ale co, z mých peněz to nešlo xD



Omluvme všechny chyby, jelikož jsem to všechno psala na mobilu, ale ten styl psaní mě upřímně děsí... No dobrá. Jdu do slepování vzpomínek, neboť deníček mi v tomto moc nepomohl, ale aspoň se mám od čeho odpíchnout.

K té Roxy bundě a riflím; od té dovolné jsem si navykla nakupovat tuto vcelku drahou značku a jsem s ní nanejvýš spokojená. Bláznivé kreace barev, to je moje. A taky mě popadne velká chuť surfovat, jen co vstoupím do tohoto obchodu, protože se dříve tato značka specializovala pouze na surfaře. Budnu mám dodnes a je moje nejoblíbenější. Ale ty tři roky se na ní už trochu podepsaly, a tak si letos v lednových slevách snad vyberu nějakou (zase Roxy) ujetou. Rifle nenosím, protože jsou mi velké. - Za tu dobu jsem se vytáhla a taky zhubla. Pokud by měl někdo zájem, klidně prodám za symbolickou cenu :D

Sněhu tam bylo opravdu poskorvnu, protože jsme tam jeli na jarní prázdniny. Letadlem jsme jeli do Barcelony (z Polska), kde na sobě všichni lehounké oblečení a připravení se na jarní toulky... Kdežto my a patra ještě deseti Poláků se taháme s lyžemi... Komické. Nasedli jsme do autobusu směr Andorra. Cesta busem byla děsná, protože se tam ti Poláci opili a zpívali písničky... Mě se chtělo spát, ale i když se je táta pokoušel utišit, stejně se moc neutišili, a tak jsem podřimovala s relaxační hudbnou ve sluchátkách. Když jsme dorazili, byly asi dvě hodiny ráno. Uf.
Teplo bylo i v Andoře, a tak se ve výšce hotelu odrážely jen malé kopky sněhu. V bundě jsem se potila a po celodenním lyžování jsem většino byla mokrá - jak z potu, tak z tajícího sněhu. Na sva dny se tam zatáhla obloha, ale pak zase pařilo sluníčko. Není divu, že jsem vypadala jako moucha - přes lyžařské brýle paprsky zatraceně neproudí. Pamatuji si, že od jednoho malého romského občana na mě za to mířila lichotka: tebe se někdo vystříkal do očí? Pak jsem ho senzačně přitípla vyprávěním o Andoře. Chudák ani nevěděl, že je Evropě.

Tady končilo město...


Na polední přestávku jsme se usadili v baru a popíjeli šampaňské nebo horkou čokoládu, kde moje without (bez) vyložili jako with (s) a já musela šlehačku vyklopit do sněhu.

Většinou jsme díky vedrům lyžovali v poledne. Nastupovali jsme často na svah jako první. Kabinky tam měli starší, asi jako u nás, což nás velmi udivilo. Oproti skvělě zařízenému Rakousku vážně slabota, co se týče techniky.

Výhled z lanovky

Jedna z výhod Andorry bylo to, že se mi naskytla první příležitost si tam otestovat svou francouzštinu - ovládala jsem ji sice jen půl roku, ale i tak jsem věděla víc, než oba rodiče dohromady, a tak jsem se blískla a objednala pizzu.

Naproti hotelu stál zimní stadion, u něhož jsem každé ráno prohodila, že bych si chtěla jít zabruslit. Ale jelikož rodiče nebruslí, tak jsem se tam (jak jinak) nedostala.

Zajímavé je, že nemám ani jednu vzpomínku na to, jak vypadal hotel a jak tam vařili.

Další záblesk mám z procházek kolem strmých skal a kolem středu městečka. Domy tam byly moc hezké a taky příjemně ozdobené. Hřbitov tam měli moc hezký, chodili jsme vedle něj rádi.

K Andoře se taky váže jedna perlička: mamku den před odjezdem praštila spoluhráčka badmintonu raketou nad oko. Každý den jsme tak sledovali, jak jí oko natéká... Vypadalo to, jako by si udělala barevné stíny, ale jenom na jedním okem. Tak jsme zašli do obchodu a ukořistili tam co nejkřiklavější malovátka, aby to mohla patřičně zamaskovat. Chichi.

Při prohlížení fotek jsem si taky vzpomněla na ledový hotel, co tam stál u jedné sjezdovky. Byl celý vytesaný z ledu. Objednali jsme si tam pití a vyvalili se na lehátka s kožešinou před něj a slunili se.
Po stěnách hotelu byly zevnitř i zvenku vyryty nádherné ornamety a mě zaujal tento had držící menu:


Když jsme se vraceli zpátky, stavili jsme se na chvíli v Barceloně. Nejvíc mě tam zaujal tenhle potulný umělec:

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 eri-cka eri-cka | Web | 28. ledna 2014 v 17:53 | Reagovat

Krásné fotky, ten umělec je vážně zajímavý, doufám, že vidím dobře, on je ve vzduchu, asi nějaký kouzelník nebo co :-)

2 starfashionstar starfashionstar | Web | 28. ledna 2014 v 19:36 | Reagovat

Palec nahoru!!.)):D:D

3 Petr Pan Petr Pan | 20. září 2014 v 19:34 | Reagovat

Ti "umělci" jsou i v Praze, je to jednoduchej "podvod", zvládne to každý :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."