Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Maďarsko

1. března 2014 v 11:11 | Adri
Do Maďarska jsem zavítala zatím dvakrát: v roce 2012 jsem s rodiči a kamarádkou a jejími rodiči jela do Hévizu k Balatonu. Jeli jsme tam v jarních měsících, takže u Balatonu se koupat nedalo, zato jsme se rochnili v léčivé vodě. Mamka to tam měla již odzkoušené z minulého roku, kdy tam s babičkou byla ubytovaná v luxusním hotelu na kraji města, kde se přímo napouštěli bazény s léčivou vodou exkluzivně pro hosty hotelu, aby se nemuseli plácat v přírodním jezeře.



Jakmile však mamka vešla do přírodního jezera, řekla, že v tom nevidí žádný rozdíl, až na to, že pod sebou nemá kachličky, ale pár kubíků teplé vody. Cítila jsem se jako opravdový otužilec, když jsem si tak plavala na krajích jezera u rákosů, kde se tu a tam objevil jakýsi obojživelník, z nichž má mamka panický strach, protože dosud jsem se ve studeném počasí ohřívala pouze v hotelových bazéncích či vířivkách. Lidí tam bylo přiměřeně, převážně čilí důchodci a postarší, jak se dá čekat od termálních lázní s rašelinou. Jelikož jsem zdatný plavec, nevadilo mi, že plavu bez opory, ale kamarádka, co si tak nevěří, se raději krčila u trubek s tryskami - chodilo se tam v kruhu, přesouvalo se z místa na místo v pravidelných intervalech, aby se vystřídaly proudy na všech. Mě tam moc nebavilo trčet, zůstala jsem na tři obměny, při kterých jsem si zpívala písničky, protože po našem příjezdu mě měl učitel pohostit zkoušením z hudebky. Raději jsem plavala ve volných nezastřešených prostorách a koukala se po venku. - Samozřejmě i tam byly vybudovány ostrůvky na odpočívání, jinak by jim tam moc lidí nechodilo. Jsou to opravdu termální prameny, takže tam nebylo zima ani mě, mojí mamce trochu (ale té je zima pořád i v tropech, takže podle ní se neřiďte). Jinak tam ale nejsou žádné atrakce pro děti, takže pokud máte malé caparty, jeďte raději někam do hotelu, kde si vodní svět zřizují sami a jistě tam budou nějaké klouzačky, kde se vyblbnou. A taky doporučuju si tam klidně vzít lehátko nebo jinou nafukovací oporu - budete za frajery :)

Co se týče našeho ubytování, vzali jsme si rozlehlý střešní apartmán, který zřizoval majitel italské kavárničky pod námi. Měli tam výbornou horkou čokoládu :)
Město je krásné, pro turisty jako dělané. Samý lákavý obchůdek s klobásami (které stejně nemám ráda :D), pálivými paprikami a jinými serepetičkami. My jsme si jako obvykle zakoupili památný magnet, který nám nyní trůní na ledničce mezi ostatními skvosty z cest. Jinak jsem si tam i koupila tričko s Lady Gagou a nápisem London (jak typicky maďarské). Mamka byla překvapená, že za ten rok se stihli všichni obchodníci naučit rusky, protože i sem nakonec severní vítr přivál všudypřítomné Rusy, za které mě skoro všude považují (mimochodem: nikdy se mi netrefili do národnosti. Nikdy. V Egyptě se o kus přestřelili, když mě považovali za Slovenku, ale pořád žádné Czech Republic :D) V paměti mi ještě utkvělo, jak jsem se "opila" ze skleničky červeného, které jsem pila nalačno a prakticky jsem zapíjela hlad. Kamarádka si potom ze mě dělala srandu a motala se kolem turistů jako opilec, až málem jednoho sejmula na beton.
Na malém náměstíčku stojí i podium, kde se pořádají takové lidové koncerty. Lidé tam sedí na židličkách i v chladnu, protože na každé je položená hrubá ovčí vlna, do které se může zachumlat.
Jeden den jsme si i udělali výlet k balatonu. Rovinatá krajina pro mě přestavovala trochu nudu, ale i tak jsme se s kamarádkou dostatečně vyblbly, lozily po stromech a fotily tátu při tréninku na ty svoje ultramaratony. Samotný Balaton mě moc neuchvátil, jelikož kolem něj bylo jako nas*áno komunistických budek, kde se chodilo rekreovat a motali se tam opilci. Zachránily to jedině nádherné labutě a skvělý výhled na hladinu.


Cestou jsme dokonce natrefili na nádherný zámek. Vůbec netuším nic o jeho minulosti, protože byl zavřený. A stál před ním i úžasný strom.


2014 únor
A další dovolená v této úrodné zemi byla opět zaměřená na využití jejich léčebných pramenů. Tentokrát jsme jeli do Sarváru (nevím, jak se to píše těmi jejich klikyháky) v hotelu ParkInn, který byl propojen do těch oficiálních lázní.
- To jsem já v dětském bazénku :D
Přestože jsem byla po celou dobu pobytu mírně nakřápnutá, užila jsem si to tam a z naší rodinné party se tam asi nejvíce líbilo Samíkovi, mému malému desítiměsíčnímu bráškovi. Pro děti to tam je opravdu suprově zařízené, jak pro ty menší batolata, tak pro ty větší lumpy kolem desíti. Prarodiče a rodiče si od nich můžou odpočinout ve vedlejší hale, která je oddělena restauracemi, ve které se nachází pouze termální bazény. - Ještě podotknu, že všechny bazény jsou teplé jako polévka, i ty pro tobogány, takže mi ani jednou nenaběhla husí kůže, nebo se mi nechtělo jít to vody; to je právě jediná nevýhoda, že se člověk může ochladit tak maximálně zmrzlinou. Další výtku vidím v tom, že v ceně nebyly sauny. Naplánovali jsme si, že se plácneme přes kapsu a zalezeme do nich, ale všechno se řídilo podle toho, na co se cítil Sam, takže z toho sešlo. Areál to je opravdu obrovský, ihned jsem ho musela prošmejdit a přijít na to, kudy se jde do saun, kolik tu je tobogánů a atrakcí pro děti, kolik má stupňů každý bazén a podobně. Vždy ráno jsem tam naklusala s tím, že do oběda musím stihnout se vyčvachtat ve všech bazénech - od termálek prolezlých nečinnými důchodci, kteří v pohodě ignorovali doporučenou dobu 20 minut dvakrát denně a nehnuli se z ní až do večera až po maličké bazénky, kde mi voda nesahala ani po kolena, ale byla prošpikovaná všemožnými barevnými atrakcemi pro nejmladší. Taky to zahrnovalo vyzkoušet všechny tobogány a skluzavky, třebaže mě všechny nudily svým pomalým tempem a moje vysoká postava vyčuhovala mezi malými caparty (no dobře, občas se objevil ochotný tatínek, co šel s nimi - ale stejně jsem tam nezapadala).
Moc jsem si tam nezaplavala, protože do plaveckého bazénu mě pustili jen s plaveckou čepkou, za kterou si pořádně inkasovali, takže jsem se jedině pořádně protáhla venku na čerstvém vzduchu v termální vodě, kde mě tolik to horko neunavovalo. Většinou jsme v areálu trčeli do poledne, pak jsme se odebrali na pokoj si cosi ďobnout - a já se přejídala všemožným ovocem, abych do sebe dostala vitaminy. Potom jsme se odebrali na procházku se Samem, aby si pěkně schrupnul a táta se navlékl do běžeckého,běžel a naříkal, proč jsou Uhry samá placka. Nedaleko hotel stál židovský hřbitov, kolem kterého jsme obcházeli a odebírali se k rybníkům nebo do malebných vesniček. Při svých cestách jsme objevili i luxusní pětihvězdičkový hotel. Když mě klevetání přestalo bavit, strčila jsem si do uší sluchátka a - teď se podržte - poslouchala Padesát odstínů šedi v angličtině. Tu knihu odsuzuju, ale nečetla jsem si, takže jsem si řekla, že si ji musím trochu osahat, abych ji mohla spravedlivě posoudit. Jelikož vím, že čtení zabírá dost času, protože když už ho investuju do literatury, raději pracuji na své knížce, tak jsem se rozhodla pro tuto formu. No a angličtina taky volá po trénování :) Zatím za sebou mám tři kapitoly. S angličtinou se chytám, protože to je vyprávěno opravdu primitivním jazykem :D - Zpátky k dovolené...
Hotel byl vcelku dobře zařízen, ale moc dobře tam neuklízeli, čehož bych si ani nevšimla, pokud bych neměla tak pořádkumilovně založené babičky. Jak bývá zvykem, přinesli mi malou nepohodlnou přistýlku, třebaže mamka psala, že mi je patnáct, a že jsem vyšší než je obvyklé (a pár vykřičníků). No stejně to popletli a degradovali mě na osm let a přeli se, že tak to prostě mamka do e-mailu napsala. No jasně, člověk neví, kolik má vlastně jeho prvorozené dítě, přesně jedno ze dvou dětí, které vychoval. Tak jsem si sama zařídila větší postel s pořádnou matrací. Pokoj byl neustále přetopený a nebyla to jen chyba našeho pokoje, protože rodiče se Samem na druhém pokoji řešili ten stejný problém. Nechávali jsme otevřená okna, abychom i v pokoji nemuseli chodit v plavkách.
Co se týče jídla, výběr byl takový střední, čekala jsem víc. U snídaní jsem se tam ládovala ovocem, musli tam neměli moc dobré. Okoštovala jsem i džemy, ty doporučuji :) No a jelikož tíhnu v veganství, nedopřávala jsem si vaječinu, ale čistě houby s pečivem a byly výborné :) Na večeři jsem tam futrovala zeleninu, jak syrovou tak vařenou a dávala jsem si těstoviny, prostě jen vegetariánské s omezeným příjmem živočišných výrobků. A bylo mi fajn :) Rodiče se na mě sice dívali skrz prsty, že tohle je anorexie, zatímco jsem držela plný talíř zeleniny, který jsem vždy celý zpracovala. Ach ano, mám super rodiče, kteří rozumě investují peníze ne do hmotných statků, ale do cestování, stravují se víceméně zdravě, ale nechtějí pochopit, že moje omezení s masem (jednou do měsíce ryba a kuře) a jinými živočišnými výrobky (dvakrát do týdne). Samozřejmě se to nevztahuje na med :))
Cesta vypůjčenou dodávkou probíhala rychle, jelikož jsem byla totálně zabraná do Silmarillionu od Tolkiena a rozplývala se nad každým slovem, i rejstřík jsem pročítala se zatajeným dechem a dopředu si odříkávala, kdo nebo co to je, a jaká pověst se k němu váže.

DALŠÍ FOTKY v GALERII POD HESLEM: Maďarsko
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 1. března 2014 v 12:45 | Reagovat

Taky bych si chtěla zajet někam, spíš do hor, nebo za pořádnou zimou, která nás ted tak lajdácky odbyla. Tvoje vyprávění se četlo moc hezky, a já měla pocit, že s tebou zažívám putování :-). A nic si z toho nedělej, žes vyčuhovala :-).

2 Nikol Nikol | Web | 1. března 2014 v 21:06 | Reagovat

já jsem v Maďarsku nikdy nebyla a nikdy mě to ani nelákalo, ale..po tom tvým článku a když vidím ty fotky..asi je fakt o co stát :)

3 Diarsie Diarsie | E-mail | Web | 2. března 2014 v 13:05 | Reagovat

To musel byť naozaj krásny výlet. :)
Inak to s tým zamieňaním národností je naozaj smutná pravda. No keď mi v Talianku povedali, že či som Rakúšanka, tam som už naozaj nevedela, či sa mám smiať, alebo plakať. :D

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 5. září 2015 v 10:38 | Reagovat

Máš opravdu dost nacestováno. Termály by mě asi nebavily, ale o podzimkách se chystám do Budapešťě. Snad to vyjde :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."