Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Nerozhodný (2. díl)

27. května 2014 v 11:55 | Adri |  Moje příběhy
A je tady druhý díl mojí dlouhé povídky "Nerozhodný"


"Ale tak se ti díky štěstěně podařilo shrábnout velký balík peněz. Koupil sis hory doly a s majetkem ses odmítal rozloučit a lpěl si na něm i po smrti. Hlídal si, jestli je o něj dobře
postaráno… Času nemám na rozdávání, vynechej zbytečnosti," drmolila jsem a upravovala si před zrcadlem culík. Historická mluva mě štvala, přestože jsem věděla, že automatický překladač mluvy zemřelých používá pouze ty výrazy, jimž rozumím.
"Ach, netušil jsem, že jste obtížena mnoha úkoly, přijměte mou omluvu. Jak jste říkala, má duše se přilnula k jistému objektu, konkrétně ke stavení, které jsem postavil pro mne, mou družku a otce a celé generace potomků. Běda, ta vyumělkovaná budova, na jejímž stvoření se podíleli vybraní umělci ze všech koutů světa, zchátrala, usadila se v ní plíseň. Děti a vnuci se přeli pouze o peníze, nezajímal je účel díla vlastního předka. Jednalo se o skvost, stavení hodné šlechtice. Říkám si, kdo ve výchově dětí dopatřil takovou chybu, aby si nevážily výtvoru vlastního otce a nakládaly s ním sprostě. Žena opustila svět dříve než já, vyhnula se tomu smutnému pohledu…"
Zabouchla jsem dveře a zamkla (Alena si zakládala na zvýšené opatrnosti).
"Co se stalo s domem, že jste jej najednou opustil?" Vyptávala jsem se a důrazně pozdravila důchodkyni, sousedku obývající stejné patro. Nejspíš mířila na výhodné výprodeje.
"Dobré ráno, Laničko, do školy, do školy? Nejdeš brzo?"
"Ve čtvrtek vždycky chodím o hodinu dřív, paní Laudová… nashle!" Podržela jsem jí dveře a ubírala se do nenáviděné instituce.
"Mohu-li navázat na minulou konverzaci: s domem se nestalo nic. Chátrá na pozemku cizího majitele, jemuž jej kdysi vzdálený vnuk prodal. Mezitím budovou otřásaly mnohé nepokoje: prodeje, přetahování mezi dědici, plánované demolice, z nichž nakonec sešlo kvůli nedostatku finančních prostředků, nedodělané rekonstrukce… Dům byl obýván nanejvýš na měsíc a to pouze několik světnic v přízemí. Momentálně nedisponuje žádnou moderní vymožeností jako je plyn, elektřina a voda a připravuje se na bourání, na něž majitel získal peníze půjčkou. Hrubě vymáhal po bance astronomickou částku…"
"Na kdy je stanoveno datum demolice?"
"Odložilo se již dvakrát z důvodu špatného počasí."
"Jsi za to rád?"
"Zmítám se v rozporu… Nejraději bych dům uzřel v prachu, avšak v jiných okamžicích si přeji, aby se plně opravil, a až poté bych se pohroužil do věčného odpočinku."
"V první řadě je třeba si ujasnit jediné: ať jsi se stavem příbytku spokojený nebo ne, není to tvoje věc. Nejsi živý, nepatří ti. Kdybys šel do světla hned, neřešil bys takové otázky. Bylo by ti líp. Jaké máš představy o druhé straně? Je dost možné, že se taky bojíš smrti a dům sis našel jen jako záchytný bod."
"Jsem čistý materialista, domnívám se, že po smrti je jen černo a nic víc."
"Zeptám se tě teda jinak. Co by tě potěšilo, kdyby tam bylo?"
"Setkání se zesnulou manželkou."
"Přesně to se ti naskytne! Na druhé straně existuje možností! Můžeš mluvit s kýmkoli, kdo zemřel."
"Tak to mě znepokojuje. Míval jsem jednoho souseda, který…"
"Tam nikdo nerozebírá minulý život, ale raduje se z toho, co smrt poskytuje! Až překročíš tu hranici, pochopíš. Všude klid, mír, láska, pohoda…"
"Vy musíte vést požehnaný život, nalézáte-li oporu ve smrti."
"Teď by se mi hodilo, kdybys nemluvil. Mohl by se mi zamotat tvůj hlas s hlasy spolužáků dohromady, což by vedlo ke zmatkům. Po vyučování pokecáme."
Muž přejel prstem po hraně cylindru na srozuměnou. Ten mě poslechne, uklidňovala jsem se, plnil každičký příkaz.

Když jsem si během přestávky odběhla na záchod, porušil dohodu a promluvil na mě.
"Dávám na srozuměnou, že výuka ještě nedospěla ke konci," vybafl na mě, když jsem se uculovala na statnou třeťačku vycházející z kabinky.

- Třeťačku ze střední, ne ze základky, to dá rozum! Mimochodem byla opravdu robustní, tak jako většina holek z třetího ročníku. Bylo téměř pravidlem, že se ročníky od sebe rozlišovaly. Ve druháku například převládaly blondýny, maturantky se pyšnily malýma očima a prvačky se vyznačovaly rovnátky… Ano, taky mě ten drát tlačí v hubě.

"Avšak v mé mysli se zrodila naléhavá potřeba. Naposledy se pokochám domem, abych se náležitě rozloučil."
"Myslela jsem, že tím sis už prošel," vyfrkla jsem a doufala, že v kabinkách nikdo není. Kdyby byl, vymluvila bych se na telefonát, tak jako jsem to zahnala do outu mnohokrát předtím. Když na vás mluví duchové, vypěstujete si smysl pro vymýšlení výmluv vašeho nepochopitelného chovaní. Ostatně tuhle vlastnost v sobě budete muset vykřesat i tehdy, pokud se nechcete v dnešní společnosti honosit nálepkou podivína.
"Mohu vás tedy opustit?"
Zvažovala jsem, jestli to neoddálí úspěch terapie. "Jen si běž, ale ve dvě ať si před školou."
"Brzy se opět shledáme," daroval mi poklonu.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."