Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Spojené arabské emiráty

2. září 2014 v 11:33 | Adri
Už je to nějaký ten pátek, co jsem se vrátila ze SAE (Spojených arabských emirátů), takže omluvte moji strohost :) Jako osmiletého človíčka mě navíc zajímalo plno jiných věcí, takže mi povětšinou v paměti utkvěly samé blbůstky.

Jak jsem již napověděla, vypravila jsem do nich v roce 2007, tedy předtím, než se v Dubaji dostavěly ostrůvky v podobě zeměkoule a palmy (ta palma byla téměř hotová), dodělávaly se také poslední patra mrakodrapu Burdž Chalífa (celkem má 828 metrů a jezdí v něm české výtahy - to jen tak pro zajímavost :)) a také se ještě stavěl hotel Atlantis, který v podstatě sídlí na ostrově ve tvaru palmy. Jsou tam prý obrovská akvária s delfíny! Ale vraťme se zpátky do minulosti...

Letěli jsme z Prahy společností Emirates. Poprvé jsem se setkala s luxusem v economy class, tedy ve druhé třídě. Jako malá jsem dostala balíček hraček, časopisů a pastelek a taky dětské menu. Rodiče si mohli vybrat mezi dvěma jídly. Jídlo bylo výborné, žádné patoky bez chuti, jak mají letecké společnosti ve zvyku. Dali nám taky deku, polštář.... A co bylo úplně nejlepší - byli tam malé dotykové televizky na sedadle před vámi, takže jsem se zabavila na celý let. Hrála jsem hry, koukala se na filmy a seriály.

Můj první dojem, jakmile jsem vystoupila z letadla byl: NEMŮŽU DÝCHAT! Vzduch je tam neúnosně horký, až mě z něj štípalo v nose. - A to po celou dobu pobytu, pokud jsme se nezdržovali u moře, kde foukalo nebo v klimatizovaných prostorech. Přijdeme do letištní haly... A tam mi bylo lépe. Zimomřivá mamka se klepala zimou a drkotala zuby. Přemrštěné klimatizování bylo všude, kamkoliv jste přišli. Moje mamka se musela přizpůsobit taky mým a tátovým představám o optimální teplotě na spaní.

Byli jsme ubytováni v Emirátu (SAE se skládají ze sedmi Emirátů - Abú Dhabí, Adžmán, Dubaj (kde jsme měli jednodenní výlet), Fudžajra, Umm al-Kuvajn, Šardžá a...) Rás al-Chajma, v hotelu Al Hamra Fort Hotel and Beach Resort (jak mi teď napověděl strejda Google, přestavili ho na tradiční Hilton hotel). Jeli jsme tam z Dubaje vcelku dlouho. K moři jsme jeli chvilku minibusem. Ubytování vcelku dobré, dostali jsme nádherný výhled na golfové hřiště, kde se po celý čas vyskytovala parta arabů v bílých hávech. Jako dítěti mi dali ne moc pohodlnou přistýlku, ale zvládala jsem to.


Moře bylo nádherně teplé, moc se v něm svlažit nedalo, takže jsem se často čvachtala v bazénech. Co si pamatuju, byly tam dva, tři tobogány. Jednou jsme se procházeli po pláži a rozhodli jsme se, že vyzkoušíme let padákem na lodi (nevím, jaký pro to existuje název :D Byla to prostě sedačka pro tři lidi a ní přimontovaný padák a vznesli jsme se, když jachta nabrala dostatečnou rychlost. Potom zpomalili a stáhli nás dolů lanem.

Jednou jsem s tátou vyzkoušela kajak. Pluli jsme říčkou, která protékala golfovým hřištěm.... paráda. Najednou se ale taťka rozhodl, že si vyjedeme na moře. Horko těžko jsme vypluli ze zátoky. A začali jsme se úspěšně potápět :D Vlny byly moc velké a voda se nám valila dovnitř. Vylívala jsem vodu a táta pádloval. Nakonec jsme se octli na nějakém malém písečném ostrůvku, kde jsme vylili kajak a přišli na to, že je v něm malá díra :D Bohové nám byli nakloněni, protože jsme se zdárně dostali zpátky. Mamka na pevnině umírala, kde jsme byli tak dlouho.


Vyřídili jsme si pronájem auta a naplánovali si výlety. Pro začátek jsme šli nakoupit. Automaticky jsme šáhli po třech nanukách Magnum, ale byly jakési nedobré, rozteklé... Jinak všechna jídla byla dobrá, chipsy a pití v pohodě, jenom ty nanuky...

Jako první jsme se vypravili do Dubaje. Obhlídli jsme si nejdražší hotel na světě Burj Al Arab (respektive jsme se vyfotili dvě stě metrů od něj - blíž jsme nemohli, protože tam byla závora a dál pouštěli jen s průkazem, že jste v něm ubytovaní) a zašli se podívat do vedlejšího, skoro stejně drahého hotelu ve tvaru vlny (Jumeirah beach hotel). Zašla jsem si tam na záchod v recepci a málem jsem tam padla na zadek. Všechno nablýskané, luxus, čisté. Pět kabinek záchodů, z jejichž prkýnek by se dalo jíst, protože pokaždé, když někdo z něj vyšel, vpadla do kabinky uklízečka a vypucovala ho. Toaletní papír byl snad z hedvábí a na výběr bylo z pěti druhů mýdel a k tomu i hydratující krém na ruce. Nemluvě o kosmetickém zrcátku.


Hned vedle těchto hotelů stojí Wild wadi aquapark. Od té doby, co jsem ho navštívila, mě žádný aquapark nepřesvědčil, že by byl dobrý. Hned u vchodu vás přivítá atrakce pro surfaře i nesurfaře, kteří se to chtějí naučit. Umělé vlny, jejichž rychlost a sílu si sami volíte plus prkno. Stála na to obrovská řada.

Bylo tam snad 80 tobogánů, z nichž jsem vyzkoušela úplně všechny, i ten ultrarychlý, kde můžete nabrat rychlost až 80 km/h! Je to takové žluté koryto s dvěma sešupy. Můj ramenatý otec se do něj málem nevmáčkl :D Jízda trvala tak dvě sekundy, ani jsem nedýchala. Dojezdová dráha měla tak dvacet metrů na délku a pokaždé, kdy někdo dojel, stříkala z ní voda všemi směry. Dlouhý čas jsem strávila v dětském světě, kde se míchaly prolézačky s tobogány a vodním světem. Byli tam tanky na vodu, pistole a velký lavor s vodou. Plno tobogánů se sjíždělo ve více lidech, třeba tady na člun se vmáčklo až osm lidí!


Věřím, že za ty roky, co jsem tam byla se vše zmodernizovalo a ještě zlepšilo, takže pokud jedete do Dubaje, tento park si nesmíte nechat ujít! - Podotknu, že hosté Burj al Arab do něj mají neomezený vstup. Když jsem se dostatečně vyblbla, zapluli jsme na chvíli na pláž. Poté jsme jeli do nákupního střediska, kde se lyžuje. Ano, čtete dobře, lyžuje se tam. Venku slunko paří na čtyřicítku a uvnitř jsou dva pod nulou. Dovnitř jsme ale nešli, protože bychom se pořádně plácli přes kapsu (ano, zas tak majetní kupodivu nejsme, i když jezdíme na exotické dovolené - vybíráme si levnější hotely, využíváme akcí a snažíme se zbytečně neutrácet). Takže jsme nakupovali. Pamatuju si na můj extra úlovek v podobě propisky s devíti barvami a motivem Hello Kitty a taky dvěma sady nálepek, které dodnes vlastním (jako malá jsem sbírala nálepky a za tu dobu se mi jich nahromadilo požehnaně). A taky jedny šaty, které jsou mi už samozřejmě malé :D (Kdyby vás zajímalo, tak ta Hello Kitty propiska skončila dopsaná taky někde na skládce).


V obchodním domě jsem se taky setkala s "náletem černých mur" - zkrátka otevřely se dveře a do chodby se vřítilo najednou snad dvacet černých zahalených muslimek. Čumím jako zjara. Jak to, že děti poznají svou matku, když jsou všechny stejné? Podle vůně? Podle hlasu? Nenápadně se jí kouknou pod sukni a poznají spodní prádlo? Fakt nevím. Ale každopádně jsem se po návštěvě téhle země rozhodla, že islám nepovažuju za atraktivní náboženství. Mamku a mě úspěšně ignorovali v obchodech (i když se stalo, že nás někde pozdravili, protože se dostatečně "pozápadili") a oblétávali otce.

Od delegátky jsme se dozvěděli, že muslimové mohou mít až čtyři manželky, ovšem pokud dá jedné prsten v hodnotě tisíc dolarů, musí ho dát všem. Obecně platí, že ta první manželka je ta hlavní, "matka rodu", která panuje nad domácností, rozhoduje, kolik se utratí, co se nakoupí atd. Avšak abychom nezapomněli - jejím hlavním úkolem je plodit děti, protože na nic jiného dobrá není. Samozřejmě, někde jsou mravy volnější, viděla jsem pár zaměstnaných žen, nebo žen, které nebyly tak zahalené, ale pořád jsem měla chuť vstoupit do nějaké feministické strany a udělat jim tam pořádek…
Delegátka nás překvapila zprávou, že stát dává rodilým občanům jako dárek sto tisíc do nového manželství, byt a auto. Moc takových lidí ovšem není, protože před třiceti lety všude kolem byla samá poušť, občas nějaká osada s pár lidmi a velbloudy. Bez elektriky. A najednou se tady lyžuje, staví mrakodrapy… No jo, ropa. Taky by nám mohla tryskat ze studně :D (Blbej vtip, žádnou studnu na zahradě nemáme…)

Cesty tam byly rovné, žádné české dálnice. Lemovali je datlovníky s natáhnutými sítěmi pod větvemi (tam padaly zralé datle). Trávníky se jen zelenaly, protože za obrubníky se skrývaly dlouhé zavlažovací hadice. Na každém kruhovém objezdu stál vprostřed nějaký zajímavý památník z historie nebo prostě jen umělecký reliéf.


Prohlídli jsme si taky, jak se všechno kolem nás staví. Všude samé jeřáby a výškové budovy. Připadala jsem si trochu jako v New Yorku. Obdivovala jsem přistěhovalecké dělníky, kteří za těch pár šupů se dřou v tom vedru a staví. Peníze pak posílají svým rodinám do zahraničí, aby jim bylo líp. Patří jim velký respekt. Já bych tam umřela.

Další výlet se konal do jakéhosi historického muzea ve vnitrozemí. Jako hradba z hlíny, domky z hlín zastřešené slámou… Ale měli tam super výhled (když si odmyslíte ty jeřáby :D).

Občas ti arabové ale taky něco hezkého vyrobili, třeba tohle.


Vyzkoušela jsem si taky tradiční arabské vůně (silné, kořeněné, tohle bych si jako zastánce lehkých jarních vůní na sebe nevzala :D).
Cestou jsme se stavili na trh koberců a různých uměleckých předmětů. Objednali jsme si pravou arabskou kávu a vydali se dál.

Jelikož jsme s sebou měli průvodce, mohli jsme přejet do sousední země, Ománu. Vojáci se samopaly na hranicích nás plně prošacovali a řekli, ať jsme za půl hodiny zpátky a nemáme jezdit tou cestou vpravo. Vlastně se tam vůbec nemáme koukat, protože tam stojí tajný vojenský objekt.

Takže jsme se koukli na rybářské lodě v přístavu na druhé straně a zašli do nedalekého malého obchůdku. Na ceny jsem zírala s otevřenou pusou, protože mi bylo sděleno, kolik těch jejich drobáků stojí v převodu na koruny. Cože? Litrový sprite za čtyři koruny? Cože? Nanuk za tři koruny? Tak jsme nakoupili a jeli zpátky. Když jsme míjeli vojáky na hranicích, divně si nás měřili.



Zpátky domů jsme samozřejmě letěli letadlem Emirates, takže jsem si užívala luxusu. Ach jo, chci tam zase! :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | E-mail | Web | 2. září 2014 v 12:05 | Reagovat

wau, jestli jsem to dobře pochopila, že jsi tam byla 7 let zpátky, tak teda můj obdiv kolik si toho pamatuješ!

A teda v 8 pít pravou arabskou kávu, lehká závist :)

2 Luci Luci | E-mail | Web | 2. září 2014 v 18:23 | Reagovat

to je pěkné, že jim stát pomáhá do začátku :) a ten aquapark musel být boží ♥ je obdivuhodné kolik si toho pamatuješ :))

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. září 2014 v 18:54 | Reagovat

Osmi letý človíček takhle cestoval?
Teda, to je úžasné, a hlavně je fajn to, že se ti tam líbilo. :-) Zřejmě moc, když si to tak pamatuješ! :-)

4 Zdebra Zdebra | Web | 5. září 2014 v 12:09 | Reagovat

To musela být pěkná dovolená a výlet. Já bych tam ale kvůli tomu horku nemohla. Jsem spíš na severní země.
V tom kajaku bych se asi bála.

5 Miloš Miloš | Web | 7. září 2014 v 13:57 | Reagovat

K hotelu Jumeirah jsem bohužel blíž nešel a žádnou pořádnou fotku nemám. Burj al Arab lze asi nejlépe vyfotografovat z projížďky lodí, ale tu jsme také vynechali, tak úplně stejně jako všichni jsem si ho vyfotil jen od brány.
Jinak se k němu nedá přiblížit ani po břehu, protože všechny objekty v okolí mají přístup k moři oplocený.
Jediný z luxusních hotelů, kde jsem byl i vevnitř, je Hotel Atlantis na konci Palmového ostrova. Ten je však jen kopií hotelu Atlantis Beach Tower na ostrově Paradise na Bahamách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."