Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Jamajka

1. června 2015 v 11:22 | Adri
Konečně jsem se dostala k tomu, abych napsala krátký report z mojí dovolené, která probíhala výjimečně mimo hlavní školní prázdniny a odjela jsem si za oceán v období maturit :)

Z domu jsme vyjeli prvního května. Ještě jsme se v klidu dobalovali, dávali věci do auta... Protože se všechno řídilo podle nejmladšího člena zájezdu - dvouletého Samíka, mého hyperaktivního brášky. Autem jsme dojeli kolem šesté odpoledne do Prahy k sestře a švagrovi a mojí neteři. Mají moc hezký dům, v podstatě panelák v jedné vesničce u Prahy s obrovským balkonem, který v podstatě mají místo zahrady...
Ráno jsme vyjeli směr Frankfurt nad Mohanem a tentokrát jsme se museli řídit časem, protože letadlo směr Montego Bay opravdu nečeká.
Táta nás vysadil na letiště a poté odjel autem do hotelu poblíž letiště, kde nechal auto - do tohoto hotelu se ubytujeme, když přiletíme z dovolené, takže máme parkování zdarma. A parkování na letišti stojí o dva eura více než ubytování v hotelu.... Takže jsme se při zpáteční cestě nikam nehnali, ale v klidu jsme se usadili do hotelu, prošli se po dlouhém letu, zašli na jídlo a vyspali se na cestu domů. - Ale počkat, tak nějak jsem přeskočila Jamajku :D




Samík běhal po letišti jak splašený. Když jsme se usadili do letadla, s potěšením jsem zjistila, že Air Condor má v Economy class dotykové obrazovky, kde si můžu pustit takřka neomezený výběr hudby. Takže jsem projížděla věci, které normálně moc neposlouchám a ke kterým se nedostanu: Ariana Grande, Lady Gaga, Beyoncé, Taylor Swift, Ed Sheeran... Ale poté jsem najela na oblíbené Paramore a Black Sabbath :) Po dobu letu jsem si četla ve francouzštině Mikulášovi patálie - Na prázdninách. Četlo se mi to dobře, nevěděla jsem jenom pár slovíček, ale ty jsem si odvodila z kontextu, takže hodnotím, že se moje francouzština opravdu zlepšuje :)
Vedle mě bylo naštěstí volné sedadlo, takže si tam táta mohl sednout, aby měl Samík místo na spaní. Takže jsem skončila vedle německého bubeníka (nesl si sebou dokonce na palubu buben ve speciálním obalu, četl si bubenický časopis a když poslouchal Paramore a podobně, bubnoval s prsty o nohy :))
Samík zvládl let v pohodě, spal, běhal po letadle, tleskal (jeho zábava spočívala v tom, že přinutí co nejvíce lidí, aby mu zatleskalo :D)

Přistáli jsme v deset večer místního času a já byla naprosto hotová, protože u nás bylo tak tři ráno. Nespala jsem celý let, abych se mohla rychleji adaptovat na změnu času. Cestu z letiště do hotelu jsem prospala (stejně byla tma, takže jsem viděla jenom světla aut a pár nasvícených hotelů).
Lobby se mi okamžitě zalíbila. Fungovala jsem jako překladač a asistent u mamky, která sice ovládá angličtinu o stupínek lépe než já, ale zato není zvyklá na americkou angličtinu. A hned jsme se potýkali s problémem: dali nám jenom dvě větší postele, cca 120cm na šířku. Slíbili nám, že zítra si pokoj změníme, protože jsme taky namítali, že s kočárkem nemůžeme mít pokoj, do kterého se dá dostat pouze po schodech.
Ihned jsem si všimla amerických programů v televizi (táta je prostě televizní fanatik), zatímco jsem se pokoušela usnout. Reklam tam bylo ještě více, než máme my a pořady ještě stupidnější. Nakonec jsme se vždy koukali jenom na Family TV, kde občas hráli pohádky a jednou, když jsme se chystali na večeři, táta objevil Pána prstenů, mou srdcovku :)


Ráno jsme si prohlédli celý hotel a seznámili se, jak to tam chodí: náš hotel se jmenuje Bahia Principe a má pět hvězdiček. Měli jsme plnou penzi. Nad plnou penzí byly ještě nějaké extra golden-zlaté kluby, které měli neomezený přístup k internetu, některé drahé alkoholické nápoje také neomezeně, extra služby - dovoz na pláž a ještě lepší lehátka na pláži.
Co se týče internetu, tak to bylo tak, že na pokoj byla zadarmo pouze jedna hodina (s tím, že byl často pomalý). Naštěstí se mi ale nějak podařilo tam zadat nějaké údaje, takže rodiče měli svou hodinu a já svou na mobilu :D Většinou jsem si tam ale jenom stáhla pár článků z blogu na čtení a psala si s kamarády a rodinou a posílala fotky. Ale nebojte, i na blog jsem myslela a četla jsem si komentáře a hlídala toplist, jestli jste se mi někam všichni nevypařili :D

Po obědě jsme si konečně vyměnili pokoj, i když nám nejdříve vnutili pokoj, kde se jezdí výtahem, ale měl jenom jednu malou postel a byl takových malých rozuměrů, že kdyby mi tam dali postel, nedaloo by se tam hnout. Takže jsme jim pěkně domluvili, že pokud tohle je pokoj, kde mají spát tři lidé a malé dítě, tak si ho pěkně vyfotíme a vyvěsíme na internet... To byste měli vidět ten mumraj!
Najednou měli místo a ukázali nám super velký pokoj s obří postelí pro tři lidi, mně ještě navíc přinesli pořádnou postel. Měli jsme velkou koupelnu i s vanou, sprchou, dvěma umyvadly a obrovským zrcadlem. Dokonce tam byla i šatní místnost, kde bych si v pohodě naskládala všechno ošacení, které mám doma, a ještě by mi zbylo místo. Taky velký balkon s nádherným výhledem a křesly se stolíkem. A televize měla novější obrazovku :D


Jídlo bylo úplně úžasné. Švédské stoly, mnoho druhů ovoce a zeleniny a jiných zajímavých jídel. Byly tam samozřejmě i masa a sýry, ale ty mě jako vegana nezajímaly. Většinou jsem sahala po raw stravě, protože přeci jen v horku je člověku lépe po syrové stravě. Moje snídaně se skládala s plného talíře ovoce (vyzkoušela jsem jackfruit - to mi moc nechutnalo, papáju - výborná!!, starapple - to mi taky moc nebylo po chuti :D), smoothie a miska plného nastrouhaného kokosu se sušeným ovocem (papája, jablko, švestky...). Ovoce tam bylo opravdu výborné, chutnalo mnohem lépe než u nás. A co teprve ten kokos!
Jako veganovi mi tam nic nechybělo. Olivy, ořechy, luštěniny, rýže, kukuřice... Všechny oblíbené jídla :) I kuskus...
Vyzkoušela jsem taky sladké brambory a yam a vařený banán - všechno to chutná jako brambory. Překvapivě. Na Jamajce se taky hodně jí dýně a připravit ji uměli opravdu dobře.
Dostali jsme taky možnost si vybrat na pět večeří restauraci s jistým zaměřením: japonskou, italskou, francouzskou a grill - potom tam byla ještě jedna, avšak do té mohli pouze dospělí bez dětí. Takže jsme si dali vyzkoušet všechny a jako milovníci asijské kuchyně jsme si dali japonskou dvakrát. A udělali jsme špatně. Vůbec to nemělo nic s Japonskem společného: žádné sake, zelený čaj... Jedině sushi bylo dobré a jarní závitky. I tu miso polévku děláme doma lepší. Zajímavé však na tom bylo, jak jídlo připravovali: sedli jsme si k pultu, který fungoval jako sporák (však jste to určitě viděli ve filmech, jak jídlo připravují na hořících pultech s pomocí naběraček, které fungují zároveň jako nože) a kuchař se nás zeptal přímo, co chceme. Já jako vegan jsem vysvětlila, jak na tom jsem a dostala jsem tedy rýži se zeleninou, která ani nebyla asijská. Alespoň
to pocákal sojovou omáčkou :D
Jinak ostatní dostali normálně kuřecí, hovězí, rybu, mořské plody s rýži a vejcem a zeleninou (každý si řekl, kolik čeho chce nebo nechce). Během připravování jsme ještě s kuchařem zpívali - seděli jsme kolem se dvěma rodinami z Kanady, obě měly děti ve věku 10-6 let. Bavili se mezi sebou o Disneylandu a občas něco prohodili s námi. Z kuchaře byli úplně na větvi, fotili se s ním...
Když show skončila, táta měl proslov: show byla výborná, ale tohle jídlo nemá s Japonskem nic společného. A Američané na to: no jo, my víme, ale ta show byla to, proč jsme sem šli!
Tak to byla přesná ukázka jejich mentality...
Jinak mě taky udivovalo, proč si proboha berou pořád hamburgery s hranolkami, když mají takový výběr jiných jídel, které nemusí už nikdy okusit?!
Italská restaurace ze mě udělala milovníka kaparů. Špagety byly výborné :) Ve Francouzské si pochutnali hlavně rodiče (dokonce tam i flambovali banány, nosili nádherné podnosy, servírovali to přímo před vámi, vše krásné naaranžované). Já zase měla špagety (jako předkrm salát), které trochu přepeřili, takže se číšník nalítal s vodou :D
Samík jako hyperaktivní dítě u večeří moc neposeděl - když se najedl, chtěl prostě chodit. A tak to bylo u každého jídla. Takže jsme si vždy rozdělili, kdo jí a kdo hlídá. Naštěstí ale vždy při večeři usnul v kočárku a měli jsme poté klid.


Celý personál tam Samíka znal jako "Shy boy" - stydlivého kluka a taky kluka, který pořád běhá a křičí "tata tata" (schválně kdo uhádne, jaké je jeho nejoblíbenější slovo?). Často si mysleli, že se ztratil, ale potom už ke konci věděli, o co jde. Američané byli hovorní, takže jsem se s nimi často díky Samíkovi bavila a vysvětlovala, kde že ta Česká Republika je (pouze jeden věděl, že se tam momentálně hraje mistrovství světa v hokeji a jeden se chytl na Československo). Vyvracela jsem jim, že nejsem z Čečenska a že nemáme Británii přes moře. A že nemluvíme francouzsky (bůhví proč z nás všichni dělali Francouze... každopádně mi to lichotilo, protože jenom jednou si nás spletli s Rusy).
Nejvíce si Samík rozuměl se slečnami z potápěčského stánku. Vždycky, když jsme šli kolem, chtěl tam jít a dokonce šel i k nim za pult a tam si bral jejich mobily, dělal, že telefonuje a seděl v otáčecí židli jako Big boss. A taky ho bavilo plácat po nafukovacím "banánu", na kterém se jezdí po moři za lodí.


Vybavení k potápění jsme si s tátou vezli s sebou, takže jsme si koupili šest ponorů a fotky během ponorů a těšili se na zážitky.
Příroda mě mírně zklamala. Ryb bylo vcelku málo, i když se nás vůbec nebály, dva rejnoci, jedna želva, pár maskovacích ryb, korály nic moc, i když občas překvapily veliké trychtýřovité komíny nebo anténky, mořský pavouk, langusta a to je všechno za těch šest ponorů - oproti Rudému moři v Egyptě velice slabý výkon. Aby z toho udělali atraktivnější místo, potopili loď, helikoptéru a letadlo a k tomu přihodili vanu, záchody a piva (typické jamajské pivo Red Stripe) s lavičkami, aby se měli turisté kde fotit a dělat blbosti - přesně něco pro mě :D
Ponory byly zajímavé v tom, že jsme dělali dva ponory hned po sobě - jenom jsme si vyměnili lahev se vzduchem, popojeli jsme lodí trochu dál a šup zpátky do vody. Zatím jsem vždycky zažila, že mezi ponory je větší odstup: 3-4 hodiny, protože takhle se člověk rychleji nasytí dusíkem. V tomto případě jsme si to ale mohli dovolit, protože na Jamajce je zakázáno se potápět hlouběji než 30m a druhý ponor probíhal většinou max. do 15m.
Jeden den nám to vyšlo tak, že jsme měli soukromý ponor s průvodcem, který uměl trochu polsky :D Bylo opravdu divné slyšet lámanou polštinu od Jamajčana, který k tomu všemu ještě nosí rovnátka. Ostatní ponory jsme strávili v doprovodu Němce, Francouze a Američanů, kteří se pořád toulali někde vzadu, a instruktor je musel popohánět.


Pláž byla super, plážové bary každých sto metrů, voda nádherně teplá, vlny malé, Samík si hrál s pískem a občas vlezl do vody. Poslední dny jsme ho dali do nafukovacího kruhu a potom v něm chtěl být pořád :D Bojky byly na můj vkus moc blízko, protože příroda prostě rozhodla, že dál budou kameny, kde je hloubka ještě menší... Takže jsem si moc nezaplavala :D
Prodavači nabízeli pletení vlasů, korálky, mušle... a taky nenápadně trávu. Chlapíci, kteří měli na starost bezpečnost, je sice občas odháněli, ale viděla jsem, že už našli hodně spokojených zákazníků, kteří jim děkovali a domlouvali si další nákup. Nemluvě o tom, že po poledni byli většinou silně zhulení :D
Samík si taky našel kamaráda z Kolumbie, který se okamžitě vrhnul na jeho kbelíček a lopatičku a Samík hned bral jeho lodičky. Jmenoval se Lorenzo a byl asi o půl roku starší :)
Jedno poledne jsem zašla za plavčíkem, protože jsem vypozorovala, že za ním hosté chodí, aby jim dal kokos se slámkou. Celá napjatá jsem očekávala, jak bude kokosová voda dobrá, když ji tolik lidí chválí... a nechutnala mi. Dopít to mi dalo vážně zabrat :D Ve smoothie s jiným ovocem bych si to dokázala představit, ale samotné už nikdy víc.


K bazénu jsme chodili až poslední dny, kdy Samíka už moře moc nebralo. Voda v bazénu byla teplá jako čaj, takže jste se moc neosvěžili, ale zato v bazénu byl bar, kde jste si mohli objednat vychlazené pití. Táta si jednou zahrál volleyball ve vodě a já hlídala s mamkou Samíka, který pořád lítal z vody nahoru a zpátky.
V bazénu také nabízeli vyzkoušet si potápění zadarmo, takže tam bylo docela hodně zájemců.

Jednoho dne jsme se rozhodli, že se půjdeme projít do města. Na recepci jsme byli varováni, že to není moc dobrý nápad, že tam je silnice, kde hodně jezdí auta... Ale nakonec jsme se přeci jen vypravili i s kočárkem se kouknout, jak žijí místní.
Jamajka je hodně zelená země, kde i často prší. Všechno nádherně kvete. Bydlí v malých domech, které jsou často pomalované veselými barvami. Po cestě jsem viděla různé bary, cluby, restaurace, obchody, tržnice, opravdu mobilů a aut... Samozřejmě v chudších podmínkách.
Překvapil nás jeden dům, který s masivními reproduktory vyhrával metal :D
Děti tam nosí uniformy: chlapci dlouhé nohavice s košilemi a dívky sukně s košilí. Vždycky po škole měli v ruce průhledný balíček se sladkou barevnou vodou a cucali to jako fruko - a to i když jim bylo sedm, jedenáct nebo šestnáct.
Kostely tam najdete na každém rohu, většinou se jedná o budovy, které se nachází v nejlepším stavu. Po cestě hodně narazíte na maličké obchůdky s čerstvým ovocem.
Kolem hotelových komplexů vyrostly golfové hřiště a obchodní centra a také různé vily k pronajmutí. Blízko se taky nachází Duns River Falls - vodopády, na které můžete vystoupat. Když jsme se ptali ostatních, jaké to bylo, vůbec se jim to nelíbilo: voda prý byla ledová, mohli jenom do vyznačených prostor a k tomu se museli smát do objektivu... O pár kilometrů dál stojí jízdárna koní a taky další zábavný dobrodružný park, který nabízí plavání s delfíny. Se Samíkem bychom si tyhle parky spíš protrpěli, takže jsme se rozhodli jenom zajet na nákupy do vedlejšího města Ocho Rios.


I tak byly nákupy veliké trápení. Samík se ke konci nedal vůbec uklidnit... Ale i tak jsem si koupila super tašku a termohrnek. Žabky jsem si koupila až v hotelovém obchodu. Prošli jsme několik tržnic i klimatizovaných obchodů a ceny jsou přibližně všude stejné, hlavně pokud umíte dobře smlouvat jako můj táta :)
Samíkovi jsme koupili dres Jamajka, mamka si koupila tričko a táta opět dřevenou masku - typického reggae dredaře (kterou jsem potom musela s sebou tahat do letadla), rodiče si koupili rum a kávu (tu si ale občas taky dám :)) a taky nějaké magnety na památku. A kamarádkám jsem ještě koupila náramky :)


Dovolená byla spíše laděna do pohodového režimu, podřizovali jsme se Samíkovi. I když jsem si vytipovala mnoho atrakcí, nakonec se ukázalo, že Samík by tam nejspíš nevydržel. A nechat někoho na hotelu se Samíkem a zbylí dva by si užívali... to bychom museli naplánovat tři výlety a kdoví, jestli by nám na to vystačily peníze, protože ceny zájezdů a výletů se vyvíjely podle bohatších amerických hostů.

Poslední den jsme si ještě dopoledne zašli na pláž, rozloučili se s personálem (hlavně Samík) a taky s ostatními hosty (bavili jsme se s Poláky ze Chicaga a Irska) a ve čtyři hodiny jsme odjížděli z hotelu. Cestou jsem viděla obrovskou nákladní loď a poblíž těžiště bauxitu (Jamajka je známá nalezišti). Zahlédla jsem si pastviny pro krávy, načež nám rodič sdělil, že kdysi tady všude byly pole s třtinou, ale jelikož se ceny cukru rapidně snížily, z dvaceti podniků na Jamajce obstarává cukr pouze pět.
Letiště v Montego Bay je maličké. Při kontrole mi vadilo, že si všichni museli povinně sundat boty. Ale hlavně že měli plno skulin při ostatních kontrolách... Táta řekl, že bychom klidně mohli převést aligátora a ani by si toho nevšimli.
Letiště nabízí naprosto stejné ceny jako tržnice, takže můžete nechat nákupy suvenýrů na poslední chvíli. Na ukrácení chvíle jsem si listavala americkými časopisy... a potom jsme už nastoupili do letadla. Nasáčkovali jsme se díky unavenému Samíkovi (už bylo devět večer) do letadla dříve spolu s lepší třídou, která znamená něco mezi první a druhou třídou tedy business a economy class, ale jak jsem viděla, plno lidí se tam protlačilo taky - hlavně hnusní Číňané (ne, že bych neměla ráda Čínu, ale prostě tihle chlápci byli hluční, pořád se divně smáli a cpali se dopředu a taky tam, kde vůbec neměli.) Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že sedím vedle jednoho! Taky mu během vzletu zazvonil normálně mobil. A on to v pohodě vzal, řekl nejspíš že právě letí a zavěsil. Ani mobil běžícím filmem si nevypnul, musela ho upozornit letuška... Děs.
Já si četla Terryho Pretchetta a poslouchala písničky. A zanedlouho jsem usnula, protože jsem byla strašně unavená. Probudil mě Samíkův řev: ležel mamce v klíně a ta potřebovala na záchod... Samík musel spát na mamce a tátovi, protože v letadle nebylo absolutně žádné místo navíc, všechna sedadla zabraná.
Do Německa jsme přijeli přibližně ve dvě hodiny místního času. Nějak jsme se vmáčkli všichni i s kufry do taxíku a odjeli na hotel (autobusy na hotel z letiště výjimečně nejezdili, protože měli státní svátek - takže taxi jsme měli gratis, protože ho zajišťoval hotel). Tam jsem se celá nadšená osprchovala, hodila do gala a vyšli jsme na procházku. Potom jsme si zašli na procházku a na večeři a prospali na dlouhou cestu domů autem.
Cestou jsme se zastavili ve velkoskladu s nábytkem a doplňky do bytu, protože babičce se rozbilo křeslo a potřebovala náhradní součástku. A to by nebyl táta, kdyby si nekoupil dva čínské terakotové bojovníky, mamka si koupila květináče a já levandulovou svíčku (aby se neřeklo :D). V Praze jsme rychle zašli k sestře. Divila jsem se, jak za ty dva týdny všechno nádherně rozkvetlo, příroda už vypadala jako v létě. Počasí bylo nádherné, kolem 23°, svítilo sluníčko. Na terase jsem se houpala s mým malým bráškou a neteří a pochutnávala si na vegan bábovce :)
Domů jsme dorazili v osm večer. Nechápu lidi, co můžou vybalení nechat hned na později, já všechno potřebuju mít v pořádku a až potom můžu v klidu usnout s pocitem, že mám všechno uklizené :)


Další fotky ZDE
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 3. června 2015 v 7:03 | Reagovat

Páni, ty máš zážitky!

2 Victoria Victoria | Web | 3. června 2015 v 20:29 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale neskutečně ti závidím :-D. Páni, taky bych chtěla mít možnost se tam podívat. A klidně procestovat celý svět. Jsi dítě štěstěny :-D.
Jamajka vypadá náramně! Já sice horko moc nemusím, ale asi bych udělala výjimku :-D. A to potápění! To musí být bezva :-).

3 Amálka Amálka | Web | 4. června 2015 v 18:47 | Reagovat

Wau, parádní článek! To jídlo i hotel bych si taky nechala líbit :) Jinak moc pěkná fotka z potápění a ten kokos vůbec nevypadá jako kokos :) Jakto, že není "chlupatý", ale je takový lesklý?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."