Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Čtyři největší smolaři světa

20. srpna 2015 v 11:55 | Adri |  Zaujalo mě
Každý z nás má někdy "den blbec". Smůla, která se nám lepí na paty nám mnohdy dokáže otravovat život pěkně dlouho. Ztráta peněženky, ukopnutý palec u nohy, ujede nám tramvaj přes nosem.... Jenže v porovnání s těmito lidmi se jedná o příjemné záležitosti. Jejich bizarní smůla je téměř neuvěřitelná.



S bleskem v patách
Kdo: Roy Sullivan (1912-1983)
Smůla: Celkem 7x za život byl zasažen bleskem
Zajímavost: Spáchal sebevraždu z nešťastné lásky

V Guinessově knize rekordů je zapsán jako muž, kterému se přezdívalo "lidský hromosvod". Přestože se pravděpodobnost zasažení bleskem v USA pohybuje v číslech 1:300 000, Roy Cleveland Sullivan z Virginie je jím zasažen 7x za život! Zdá se, že nějakým záhadným způsobem přitahuje blesky. Máme mluvit o smůle, že ho nebeské výboje pronásledují nebo o štěstí, že všechny útoky přežije? Příčiny Sullivanova problému se nedaří zjistit, nezdá se, že by blesky přitahoval neuváženým chováním. Může tisíckrát dbát na doporučená opatření při bouřce, ale blesky si ho stejně najdou. Není pak žádným divem, že s ním jeho přátelé odmítají někam chodit ve špatném počasí. Bojí se totiž o svůj život! I ten Sullivanův visel na vlásku.

Jednoho dubnového dne roku 1942 má Roy službu v Národním parku Shenodoah, kde pracuje jako hlídač. Když čas pokročí, nebe se zatáhne a začne se blýskat. Roy zatím o svých "schopnostech" neví, ale vycítí nebezpečí a jde se schovat do požární věže. Domnívá se, že mu tam nic nehrozí. Věž ale nemá hromosvod a blesky se jí nevyhýbají! Sullivan popisuje, že vnikají dovnitř a skáčou všude kolem. Poté ho jeden zasáhne - trefí ho do nohy, kterou projede skrz (jedná se o jeho nejhorší zranění způsobené bouřkou). Z věže unikne téměr na poslední chvíli a zásah jako zázrakem přežije bez větší újmy. Skončí v nemocnici s popáleninami pravé nohy, zničenou botou a prstem u nohy. Jenže to ještě neví, jak často se bude tato situace v budoucnu opakovat. Příští dávka elektřiny ho čeká za 27 let a poté události vezmou rychlý spád.

Druhý zásah je datován do roku 1969. Roy řídí nákladní auto a jede po horské cestě. Když se začne blýskat, nijak to neřeší, vždyť ho auto od blesků chrání. Jenomže v tom uhodí do nedalekého stromu, blesk se odrazí a otevřeným oknem vlétne do vozu! Sullivan upadne do bezvědomí a auto pokračuje nekontrolovatelně dál, až se zastaví přímo vedle útesu. Roy jako zázrakem přežije, má spálené obočí, řasy a vlasy.

Příští rok se podobná situace opakuje. Na předzahrádce je muž zastižen bleskem, který se odrazí od silového transformátoru a zasáhne ho do levého ramene.

Čtvrtý střet s bleskem se odehraje přímo uvnitř stanice v Národním parku. Sullivanovi tentokrát "pouze" chytnou vlasy. Od této chvíle však začíná věřit, že ho pronásledují temné síly, které ho chtějí zničit. Po čtvrtém útoku je psychicky na dně. Nosí s sebou neustále barel s vodou, když jede v autě a začne bouřit, schovává se pod sedačku a je přesvědčen, že i kdyby stál v davu, blesk by si vybral právě jeho. Také že to dlouho netrvá.

V srpnu 1973 má v parku hlídku a nad hlavou se mu začínají kumulovat mraky. Paranoidní Roy se okamžitě ubere do auta a jede pryč. V tom momentě však vidí, jak ho jeden z mraků sleduje! Když má dojem, že je z nejhoršího venku, usmyslí si, že by bylo bezpečnější opustit vozidlo. Jakmile však vystoupí, praští do něho blesk, projede jeho levou nohou a pak prostoupení až ke koleni pravé nohy. Sullivan zůstane při vědomí a z auta vytáhne kanystr s vodou, kterou si lije na hlavu. Opět vyvázne.

Jenže o rok později ho prý opět pronásleduje bouřkový mrak. Blesk ho zasáhne do hlavy.
Poslední probití pak proběhne v roce 1977. Tehdy rybaří, nastane bouřka a blesk projede jeho tělo od halvy přes hrudník až k žaludku. Tyto oblastí spálí. A Sullivan opět žije! Teprve v roce 1983 si prostřelí žaludek kvůli nešťastné lásce a záhy umírá. Unikl tak dalšímu pronásledování blesky?


Oba atomové hřiby na vlastní oči
Kdo: Tsutomu Yamaguchi (1916-2010)
Smůla: Byl v Hirošimě i v Nagasaki v době svržení atomové bomby
Zajímavost: Druhý bombový útok přišel zrovna v momentě, kdy Yamaguchi popisoval kolegům, jak přežil ten první

Tsutomu Yamaguchi pochází z Nagasaki a za 2. světové války pracuje u společnosti Mitshubishi Heavy Industries. Právě u ní podniká služební cestu do více než 400km vzdálené Hirošimy, kde má pracovat na jistém projektu po tři měsíce. Kalendář ukazuje 6. 8. 1945 a tehdy ještě nikdo netuší, že právě v tento den by se neměl zdržovat ve městě. Yamaguchi si vyřizuje své záležitosti, je něco po osmé hodině ráno a nad Hirošimou letí tři americké letouny. Japonci vyhlašují poplach, ale nakonec proti tak malé skupině letadel nezasahují. Jde o pozorovací formaci? Nebo dojde k útoku? Lidem je prostřednictvím rádiového hlášení doporučeno, aby se skryli do protileteckých krytů. Nikdo nečeká, co se stane za pár minut...

Yamaguchi se to ráno se svými kolegy rozhodne opustit město. Když se blíží k přístavišti, vzpomene si, že nemá úřední pečeť a musí se vrátit. V tom momentě je však z jednoho z letounů shozena atomová bomba s názvem Little Boy. Na město letí necelou minutu, míjí původní cíl, který je most Aioi, a vybuchuje nad klinikou Shima Surgical. Zničeno je asi 69% budov a o život v prvních dnech přijde 60 000 lidí (a v dalších měsících se počet vyšplhá na 170 000). Tsutomu jako zázrakem přežije. Jak později popisuje, viděl "velký záblesk na nebi a pak jsem byl odvátý". Končí s protrženými ušními bubínky, vážnějšími popáleninami na horní polovině těla, a na čas dokonce oslepne. Život si však zachrání a může se vrátit do rodného Nagasaki. Kdyby jen tak tušil, co ho tam potká...

Yamaguchi se hned hrne v rodném městě do práce. Je 9. 8. 1945, když se znovu hlásí v zaměstnání. Jeho zranění sice nejsou zdaleka zahojená, ale on se již chce zapojit do pracovního procesu. Jenže 9. 8. zahajují Američané další útok! Nad Nagasaki krouží letadla už od rána, ale nikdo si netroufá pomyslet na to, že by se mohla opakovat Hirošima. Tsumotu právě kolegům vypráví o hrozivém výbuchu. Kolem jedenácté hodiny však zahlédne onen známý záblesk světla znovu! Na Nagasaki byla shozena další atomová bomba - Fat Man. Počty mrtvých jsou podobné jako při Hirošimě.

Přestože byl druhý výbuch naprosto devastující a Tsutomu se vyskytuje jen 3 km od jeho epicentra, i tento útok přežije. Se svou rodinou se pak týden schovává v úkrytu. Jeho zranění z předchozího útoku jsou ještě nedoléčená, a tak trpí vysokými horečkami a bolestmi. Také u ostatních členů jeho rodiny se projevují typické příznaky jaderného ozáření. V roce 2009 je Tsutomu Yamaguchi oficiálně uznán jako přeživší obou katastrof, ale trpí zdravotními problémy a umírá na rakovinu žaludku. Byl to smolař, nebo šťastlivec, který přežil obě atomové bomby?


Jeden Titanic nestačí
Kdo: Violet Jessop (1887-1971)
Smůla: Zažila havárie lodí Olympic, Titanic a Britannic
Zajímavost: Při opuštění Titanicu si prý zapomněla vzít zubní kartáček, který jí záhy scházel. Na potápějícím se Britanniku si na to už dala pozor.

Třída Olympic obsahuje tři nejluxusnější a největší parníky, vybudované na začátku 20. století: Titanic, Olympic a Britannic. Všechny tyto platí za nejbezpečnější plavidla té doby. Přesto všechny havarují. Jedna žena je přítomna na všech těchto haváriích: Violet Jessop. Je snad náhoda, že se nalodila vždy, když během plavby umírali lidé? Nebyla pronásledována kletbou? Violet projde na začátku své kariéry sérií neúspěšných pohovorů u lodních společností. Na stevardku má prý nízký věk a je příliš atraktivní, což by mohlo způsobovat problémy u posádky a pasažérů. Ke společnosti White Star Line, která je vlastníkem tří nešťastných parníků, se Violet přidá v roce 1910. O svých začátcích říká: "Slyšela jsem o této společnosti, která cestovala mezi Anglií a Amerikou, jen samé dobré věci. Ale také jsem věděla, že práce zde bude velmi obtížná a hodiny dlouhé." Kdyby jen tušila, jak se čas v některých chvílích povleče...

První nešťastná plavba, kterou absolvuje, se odehraje roku 1911. Toho roku, 20. září, se vydává parník Olympic na svou pátou cestu, míří do New Yorku. Jenže nedopluje daleko: u jihoanglického ostrova Wight právě pluje královský křižník HMS Hawke, který v této oblasti provádí rutinní testy paliva. Z nějaké příčiny však dojde k chybě a on se příliš přiblíží k Olympicu. Pak už jen stačí hydraulické síly, aby ho přitáhly, a dochází ke srážce. Křižník má poničenou příď, Olympic má dva šrámy na boku. Voda, jež začne zaplavovat palubu, je však zadržena vodotěsnými dveřmi a plavidlo se v pořádku vrátí do Southamptonu. Událost má dobrý konec, jedná se však o jakési varování toho, co teprve přijde. Violet se chystá nalodit na Titanic...

"Violet Jessop chce stále na moře. Nebyla traumatizována tolik, aby vzdala svou kariéru. Ne teď, ne po první kolizi na palubě Olympicu," popisuje americký spisovatel John Shelper. Titanic svou první plavbu na trase Southampton - New York zahajuje 10 .4. 1912. O čtyři dny později, přesně ve 23.39, zpozoruje námořník Frederick Fleet (1887-1965) před přídí lodi ledovou kru. Loď se nepodaří odvrátit, dochází k nárazu a plavidlo se začne potápět. V tu dobu je Violet ve své kajutě a spí. Náhle je odvolána na palubu, kde čeká s ostatními stevardkami a dává pozor na nalodění záchranných člunů. Přednost mají ženy a děti. "Za nějaký čas řekl jeden důstojník, abychom nastoupily do člunu a ukázaly ostatním, že je to bezpečné. Jak byl člun spuštěn, řekl: Tady slečno Jessop, dohlédněte na to dítě," popisuje. Violet dostává na klín děcko a opatruje ho až do doby, než člun zachrání loď Carpathia. Z Titanicu se z původních 2223 osob zachrání pouze 706 a Violet je mezi nimi. Jenže stále nemá vyhráno...

Britannic je třetím z lodních titánů. Jeho původní jméno mělo být Gigantic, aby doplnil trojici lidí pojmenovaných podle postav z řecké mytologie. Jenže po havárii Titanicu je parník raději přejmenován. Název, který mu má přinést štěstí, však zklame. Plavidlo, na kterém je opět Violet, tentokrát jako zdravotní sestra červeného kříže, narazí na minu. Je 21. 11. 1916, loď je poškozená výbuchem a potápí se. Jessop, poučená z minulých katastrof, si rychle balí věci a vydá se vstříc záchranným akcím. Má štěstí, podaří se jí dostan do záchranného člunu. Ještě stále ale nemá vyhráno, člun začne být vtahován pod lodní šrouby a Violet musí skočit do vod Středozemního moře! Pod vodou ji udeří potápějící se kýl lodi do hlavy. Violet později popisuje, že jí zachránily její husté vlasy, které náraz zbrzdily. Vrátí se domů a stává se živoucí legendou.



Modřina od meteoritu
Kdo: Ann Hodges (1923 - 1972)
Smůla: Spadl na ni meteorit
Zajímavost: Po dopadu meteoritu se rozpoutaly hádky o jeho vlastnictví. Nárokovali si ho majitelé domu, stejně jako Hodgesovi, kteří ho měli pronajatý.

První mimozemský objekt, který zasáhl člověka, je znám jako meteorit Hodges (podle jména ženy, kterou zranil). V roce 1954 spadne na dům v americkém státě Alabama, blízko města Sylacagua, a změní zdejším obyvatelům život. Zejména ženě jménem Ann Hodges, který si toho osudného odpoledne hoví na gauči. Odpočívá, protože se necítí dobře, když v tom ji probudí obrovská rána. Ze stropu se řítí kus kamene! Hodiny ukazují 14.46, když střechou prolétne kus meteoritu nevelkých rozměrů. Odrazí se od velkého dřevného rádia, dopadne na ženu a pochroumá jí levou část těla. Je otřesena, v šoku, ale stále schopna chodit. Jak je možné, že se meteorit strefil právě do člověka? Její sousedé později popisují objekt, který spatřili řítit se z nebe, a hovoří o zvucích podobných explozím. Koho by ale napadlo, že se jedná o vesmírné těleso?

"Stál jsem na zadním dvoře s mojí matkou, která byla u prádelní šňůry. Pamatuji si, že ten objekt letěl z nebe a zanechával za sebou bílou stopu a já na to upozornil matku. Přišla velká rána a objevil se černý kouř," podává svědectví místní občan Bill Field. V období po 2. světové válce přetvává u lidí strach z bojových letadel, nikdo proto letící objekt neidentifikuje. Ann Hodges se z toho šoku dává dohromady po celý život. Jak popisuje americký žurnalista M. J. Ellington: "Ann Hodges se nikdy nevzpamatovala z incidentu, který ji zanechal s modřinou o velikosti grapefruitu na levém boku a emocionální jizvy. Zemřela na selhání ledvin v roce 1972 v pečovatelském domě."
Žena se záhy po nehodě stává celebritou, objevuje na stránkách novin a nad jejím osudem kroutí hlavou tisíce lidí. Koho by napadlo, že meteorit dopadne právě na její gauč?


zdroj - časopis Enigma
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 13:44 | Reagovat

Tak takovýhle článek jsem ještě nikdy nikde nečetla, povedl se. :D

2 xxx xxx | Web | 20. srpna 2015 v 15:15 | Reagovat

O tom prvom prípade som už čítala článok  dávnejšie :) každopádne zaujímavý článok :)

3 Luci Luci | Web | 20. srpna 2015 v 18:22 | Reagovat

všechny čtyři znám - o takové věci se zajímám :) je to super nápad na článek a máš to moc pěkně zrpacované :) jsem ráda, že takovou smůlu nemám :D

4 Kirja Kirja | 20. srpna 2015 v 18:49 | Reagovat

Chudáci lidi:D Jak nekoho muze sedmkrat za zivot prastit blesk?

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 21. srpna 2015 v 2:11 | Reagovat

Něco už není jen smůla, ale osud.

6 Kelíns Kelíns | Web | 21. srpna 2015 v 11:23 | Reagovat

Toho prvního je mi hrozně moc líto. Jako by mu blesky chtěli zničit život. Ale ne najednou, braly si ho po kouskách :(
Až si zase budu říkat, jak se mi nedaří, vzpomenu si na tvůj článek. Vždycky to může být mnohem horší.

7 soul-underground soul-underground | Web | 21. srpna 2015 v 22:49 | Reagovat

Vesmír nám připravý další lest, ikdyž to bolí, je to furt čest ji zdolávat.

8 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 23. srpna 2015 v 21:56 | Reagovat

Páni, geniální článek
Upřímně mi nejvíc bylo líto Roye :/ ... nejsem typ člověka, co věří v nějaké "mocno", ale v jeho případě bych byla také značně paranoidní..

9 Amálka Amálka | Web | 25. srpna 2015 v 18:58 | Reagovat

Smůla toho prvního pána mě dostala nejvíc, chudák :) Naprosto neuvěřitelné!

10 Frána Frána | Web | 5. září 2015 v 15:46 | Reagovat

Fíha, takové zážitky člověka poznamenají, pokud se jim to stane jednou. Ale opakovaně? Chudáci. Je to takové štěstí v neštěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."