Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Hong Kong

22. září 2015 v 11:44 | Adri
Táta mi už od nepaměti slibuje, že až mi bude dvanáct a až budu umět dobře anglicky, pojede se mnou do Hong Kongu. Jezdí tam kvůli práci. Jezdí na veletrhy hodinek, protože v tomto oboru pracuje. A byl by rád, kdyby u sebe měl tlumočníka. Jezdil tam každý rok, ale naposledy tam byl před třemi lety, protože obchodu se moc nedaří a momentálně se rozhodl zaměřit na přírodní kosmetiku a léčbu - za což ho chválím -, takže toto byla nejspíše jeho poslední cesta do Hong Kongu.
Ani by tam letos nejel, pokud by nevyhrál letenky a třídenní pobyt v rámci veletrhu... Takže mě konečně vzal!
Co se týče jídla, na to chci napsat samostatný článek, protože jako vegan jsem tam občas měla potíže. Hlavně s mým tátou, který odmítal vyzkoušet veganské restaurace ("z toho se nenajím") a prostě skočil do nejbližší restaurace, když měl hlad a neptal se mě, co si dám a na co mám chuť :D


Vyjeli jsme ve tři hodiny ráno z domu směrem Vídeň. V pohodě jsme se na letišti nasnídali, odevzdali kufry, všechno vyřídili, prohlédli si obchody a nasedli do letadla směrem Bern. Letěli jsme společností Niki, cesta trvala asi hodinu. A poté jsme konečně usedli do obrovského stroje Cathay Pacific, Hongkongské společnosti s ovladatelnými televizkami a širokým výběrem filmů, písniček a her. Já si vybrala filmy Divergent a Insurgent, protože se nejspíš nedostanu k tomu, abych si knihy přečetla... což mě mrzí, ale momentálně jsem zavalená školou a povinnou četbou a navíc bych chtěla dotáhnout rozjetý projekt "přečíst celou Zeměplochu". Potom jsem se snažila usnout, což moc nešlo, přestože tam bylo i v economy třídě dost místa pro nohy.

Hned na letišti mě čekal šok - vlezla jsem na záchody a ejhle, ony tam byly dva! Jeden malý a jeden velký. Ne, nebyl to pisoár. Normálně tam měli velkou kabinku pro mamku a dítě, označenou malým a velkým panáčkem! Dokonce i mini umyvadlo nechybělo.

Vyzvedli jsme kufry a nasedli na autobus směrem na hotel. Jelikož můj táta přece nějaký ten pátek v HK prožil, vyzná se v něm opravdu dobře, za což jsem mu byla vděčná, protože všechny ty velké budovy, reklamy, nápisy, obchody 7eleven mi přišly stejné :D Ale ke konci pobytu jsem se tam začala orientovat.... celkem.


Ty budovy jsou opravdu obrovské. Tenké a vysoké, až jsem se někdy děsila, jak to, že nespadnou. Brzo si začnete všímat, že ty ošoupané starší jsou obydleny lidmi. Prádlo věší z oken, protože se většinou v bytě ani nemůžou hnout. Byty a nájemné stojí strašné peníze, takže se v malém bytečku často tísní celé rodiny. Co mě překvapilo, byla u některých absence závěsů - vůbec jim nevadilo, když na ně večer jde u rozsvíceného světla krásně vidět. Někteří si tam alespoň natáhli oblečení.

V metru se jde vyznat taky překvapivě snadno, mají tam i latinkou psané názvy, nebojte. Jenom si musíte dát pozor na stanice Wan Chai a Chai Wan - jde o naprosto odlišné stanice! Takhle mě táta jednou napálil... :D

Systém placení hromadné dopravy a obecně plecení v obchodech je v HK velice snadný s Octopus kartou. Nabijete si na ní kolik peněz potřebuje a platíte s ní vše - metro, úžasné dvoupatrové tramvaje bez oken, autobusy, svačinu u 7eleven, pití u Wellcome, tričko v nějakém obchůdku...

Jinak co mě zarazilo, byly teplotní šoky mezi klimatizovanými prostorami a venkem. Venku jsem se pařila ve třiceti a více stupních, uvnitř bylo většinou vymraženo na patnáct stupňů. Takže jste mohli na ulici potkat lidi s džínami a ve svetru, ale i v šortkách a tílku. Já se naučila s sebou tahat lehkou bundu. Sice vám je na ulici vedro, ale uvnitř se budete třást blahem, že jste se s ní nakonec netrmáceli nadarmo.

Musíte se taky připravit na to, že město ožívá později, tedy v osm se začínají lidé odebírat do práce. Tuším že i školáci začínají s výukou později, protože jsem je viděla, jak ve tři hodiny odcházejí ze školy, zatímco já v jejich věku končila nejpozději v jednu.
Proto taky chodí spát později a rodinná večeře začínající v osm a končící v jedenáct platí i pro nejmladší členy - tedy batolata.
Jednou jsem dokonce potkala v metru v jedenáct večer malou holčičku, která sotva chodila!

Taky jsou tam všichni totálně závislí na mobilech. Pořád se dívají do mobilů - v metru, buse, na eskalátorech, na ulici, v obchodech. Možná i na záchodech, ale to jsem podrobněji nezkoumala. Dokonce mají na eskalátorech upozornění, ať nesledují pouze obrazovku... Nejčastěji hrají nějaké stupidní hry, dokonce i seriozně vypadající staré dámy.

Všichni tam mají Iphony. Většina nejnovější modely. I když se jednalo o lidi, kteří mají od pohledu hluboko do kapsy.

Náš první hotel, Novotel Century, byl nádherný. Měl i bazén i posilovnu, ale nic z toho jsme nevyužili, protože v hotelu jsme opravdu byli jenom na to, abychom se vyspali.
Další hotel Ozo, do kterého jsme se přemístili na poslední dvě noci, byl rovněž pěkný, líbilo se mi především takové posezení u okna, kde jsme měli úžasný výhled. Tam nám ale nedovolili konzumovat vlastní jídlo a nápoje, že si prý máme zajít do hotelové restaurace nebo použít bar.


Táta mi ukázal slavný Ladies market a Night market, který se otvírá v šest večer, ale vyplatí se tam jít o trochu později, protože prodejci pomalu vybalují. Seženete tam úžasné obaly na Iphony, bohužel ale já mám speciální požadavky, takže jsem si nevybrala ani jeden :D Taky samozřejmě nejrůznější suvenýry s čínskou tématikou, turistické tretky, napodobeniny Luise Vuittona, Prady atd. Já tam pořídila vysačku s anime a prstýnek s lebkou pro moji kamarádku, která oslavila nedávno narozeniny. A taky samozřejmě hůlky, které porozdávám kamarádkám. Taky mě dost nadchnuly USB v různých zajímavých tvarech, já si pořídila 32GB s takovou hnědou příšerkou.
Nakoupila jsem si tam taky dvanáct párů ponožek, protože jsem trpěla velikým nedostatkem :D Takže mám puntíkované v pěti barvách, potom s batmanem, s kníratým obličejem a obyčejné bílé a černé.
Mimochodem ceny mají sice napsané, ale smlouvání se nebojte... Dále jsme toho nakoupili pro mamku, Samíka, táta si toho taky nakoupil... Vlastně jsme tam jeli hlavně kvůli nákupům. Jeli jsme tam s jedním poloprázdným kufrem a plánovali jsme se vrátit se dvěma plnými. Koupě totiž zahrnovala také nový kufr. S čím jsme ale nepočítali, že nás osloví taky maličký kufřík ve tvaru formule pro malého Samíka :D Ale nakonec jsme to uhráli že to je jakože moje kabinové zavazadlo a malého batůžku na mých zádech si nevšimli...

Jinak jsem si v kamenných obchodech pořídila taky napodobeninu černé košile Ralph Laurent a kostkovanou červenou dlouhou košili-bundu v nejmenovaných buticích, kde to jen přetékalo oblečením, a člověk si musel dát práci najít dobrý kousek. Vypadalo to tam jako u vietnamců u nás, ale vůbec to tam nesmrdělo a zboží bylo kvalitní. Někdy tam třeba dovezou i opravdové značkové kousky s jemnou vadou, kterou potom spraví na koleni za plachtou a tyto drobné vady potom nejsou vůbec vidět.
Dále jsem zašla ještě do obchodu Cotton on, což je místní síť podobná Croptownu, HM nebo New Yorkru. Funguje v jižní a východní Asii, hádala jsem na mé mikině co to je za země, které najdete vypsané u velikostí.
Zabloudili jsme i jednou do luxusního obchodního centra The Pacific Place (Prada apod.) a tam jsem uviděla Zaru. Jednou jsem u nás do Zary zašla a celkem se mi tam líbilo, a tak jsem se vydala na průzkum... a skončila jsem s novým předraženým kabátem a úžasným dlouhým svetrem, přesně takovým, jak jsem si představovala! Takže obchodní mise byla splněna...
Jo a ještě jsem si koupila taky černé boty s platformou a černými ostny. Až mě někdo naštve, bude to dobrá zbraň. Sice nejsou určeny na dlouhé túry, jak jsem se přesvědčila hned další den (podle mého mobilu jsme průměrně za den ušli 15km!), ale na kratší vycházky jsou naprosto bombastické. Mimochodem s kupováním bot byl celkem problém, protože někdy jsem se nemohla vejít ani do 41, a to mi tvrdili, že to je evropské číslování. A tyhle ty boty mám 39 a sednou mi skvěle.... Takže se nenechte odradit, že na sebe neseženete oblečení či boty, když máte větší čísla a všichni Asiaté jsou malí.

Taky jsme samozřejmě trávili nějaký čas na výstavišti plném hodinek, aby se neřeklo... Táta řešil obchodní záležitosti, vyplňovali jsme různé dotazníky... a dostali jsme plno propisek (lépe řečeno vzali jsme si :D), já dostala koníka na papíry a škrabku na oči do letadla za to, že jsem si stáhla aplikaci o veletrhu. A přihlásili jsme se na výlet, který pořádali pro vybrané účastníky na Peak. Nabídnul se nám úžasný výhled na svítící město... Potom nás zavezli do luxusního centra s drahými obchody - a světe div se - stačí přejít uličku a je tam normální trh s rybami, ovocem a zeleninou, restaurace, kde se najíte i bez toho, aby vám vykrvácela peněženka...

Bavilo mě i cestovat trajektem, který jezdí mezi ostrovem a pevninou už od dob Angličanů. Táta říkal, že dříve trajekt přetékal lidmi, ale nyní jezdí méně často a je obsazen ani ne z jedné desetiny.


Zašli jsme si jeden večer do nejvýše položeného baru na světě, 490m nad mořem (118 patro). Je otevřený od pěti do půlnoci a dostanete se tam přes nákupní centrum a luxusní hotel Ritz Carlton v nejvyšším mrakodrapu ve městě. Byl to úctyhodný výhled... A taky úctyhodné ceny... Ale kdo může říct, že pil v tak vysoko položeném baru, že?
Mimochodem taky si můžete ještě zaplatit za to, že se budete kochat ze 100 patra, ale podle mě se už vyplatí se více plácnout přes kapsu a dát si drink v Ozone baru.

Jeden den jsme si udělali výlet na ostrov Lantau za obrovským Buddhou. Dojedete k němu metrem a potom nasednete na autobus, který vás vyveze na horu za cca hodinku. Uniknete od vysokých budov a města a užijete si kapky zeleně a Buddhů. Vystoupat ty schody za ním se opravdu vyplatí, užijete si nádherný výhled. Můžete se i vypravit do chrámu, kde se dříve nesmělo, a můžete si prohlédnout tisíc zlatých Buddhů. Všudypřítomné obchody nabízí suvenýry a vonné tyčinky, které spraný buddhista musí zapálit před chrámem nebo se s nimi modlit.


Mimochodem k chrámu dojdete nádhernou promenádou, kterou lemují postavy z čínské historie, jedná se o vůdce armád a panovíky. Každý z nich zastupuje i jedno zvíře zvěrokruhu.

Další den jsme se vydali na Stanley market, který je u oceánu. Je tam opravdu nádherně a po nákupech se můžete osvěžit ve vodě a občerstvit se na jejím břehu. Ve Stanley najdete více malířů a dílen, táta tam nakoupil už tři obrazy. Letos uvažoval taky, ale já mu to vymlouvala, protože už to nemáme opravdu kam dát, jedině že kdybychom zrušili TV (táta sice říká, že ji chce zrušit, ale zatím občas mluví taky o tom, jaké by bylo skvělé, kdyby pořídil novou... dívá se na ni jenom on), ale to ani nebylo potřeba, protože ho porazila vysoká cena.

Když už opět zmiňuji nákupy, dodám, že táta si nechává s oblibou šít na míru košile u krejčího. Letos si nechal udělat i oblek. V HK je toto šití na míru dost populární, mají tam i krejčího, který obléká ministry Austrálie, královskou rodinu Británie, americké prezidenty a jiné významné osobnosti.

Táta mě taky jeden den vytáhl na pochůzku do místní botanické zahrady, kde je i jeden pavilon obehnán sítí. Můžete tam potkat mnoho motýlů a ptáků a úžasných rostlin, vodopádů... Park v centru města. Na chvíli jste i schopni si odmyslet ty mrakodrapy.


Pokud budete v HK, rozhodně vám nesmí ujít Symhony od Lights, na kterou se nejlépe dívá s pobřeží pevniny u mola, kde vysedáte nebo nasedáte do trajektu. Pouští se tam hudba a do rytmů hudby svítí a blikají mrakodrapy naproti vám, na ostrově. Začíná v osm hodin :)

Navštívili jsme i chrám Won Tai Sin přímo ve srdci Hong Kongu, kde vám sice dojem budou rušit místní bytové mrakodrapy, ale i tak se rádi pokocháte nádhernou architekturou a především zahradami s želvičkami a rybičkami. Opravdu úžasné místo na meditaci. I když o víkendu tam bývá dost narváno a před hlavním chrámem mi málem někteří podpálili vlasy vonnými tyčinkami.

Když jsme tak jednou chodili po obchodech a objevovali nové koutky, narazili jsme na nejdelší pojízdné schody na světě, tak jsme se kousek svezli :)

Součástí našeho dobrodružství byla i večeře s obchodní partnerkou mého táty, která pochází z Hong Kongu, ale momentálně bydlí v Číně. Seznámila nás se svými dvěma dcerami a přítelem od jedné z nich (táta je už sice viděl, ale od té doby dost povyrostly). Dobře se mi s nimi povídalo, občas jsem sice tápala, protože mi naskakovala francouzština, ale nakonec mě za mou angličtinu pochválili, což jsem ráda :) Dozvěděla jsem se, jak to u nich chodí, co dělají, co studovali, kde všude byli... A dostalo se mi doporučení si zajít do obchodu Topshop. Tak jsem druhý den nadšeně vyrazila, ale ty ceny mi nadšení ihned shodily :D

Poslední den jsme strávili v Ocean Parku. Vstupné sice není nejlevnější, ale stojí za to. Uvidíte akvária s nejrůznějšími mořskými živočichy, pandu a opičky, různé atrakce pro malé i větší a především úžasné horské dráhy, na které prostě musíte jít! Nebo aspoň na jednu atrakci, kde budete hlavou dolů. Já prochodila skoro všechny, ale musíte si mezitím dávat přestávky a dbát na pitný režim a moc nejíst. Jako hlavní bod programu je také show s delfíny a tuleni. Velmi se mi líbilo, jak celý park upozorňoval na znečištění planety a oceánů. Ovšem rada, že máme jíst pouze takové ryby, které jsou velmi lehce nahraditelné, tudíž nejsou ohrožené mi jako rozumná rada moc nepřipadá... Ale to je jiná kapitola.


Zpátky jsme letěli opět Cathay Pacific, tentokrát jsem se rozhodla pro film The Maze Runner, tedy Labyrint. Spalo se mi o něco lépe. Možná to bylo tím, že jsem se ten den dost nachodila :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lolfier-style lolfier-style | Web | 22. září 2015 v 13:54 | Reagovat

Na ty záchody bych nešel 😂😂 a ten poslední den musel být mega ^w^ hned bych tam jel, ale stále je u mě na prvním místě Japonsko ^^

2 Kirja Kirja | Web | 22. září 2015 v 14:43 | Reagovat

Se máš, že si umíš výlet pořádně užít. Já jsem většinou otrávená nebo dost vystrašená, když jsem v cizím prostředí:D

3 Martin Martin | 22. září 2015 v 16:32 | Reagovat

Počkat, tobě přece bylo dvanáct už dávno, ne :)? - "Táta mi už od nepaměti slibuje, že až mi bude dvanáct a až budu umět dobře anglicky, pojede se mnou do Hong Kongu."

4 Elis Elis | Web | 22. září 2015 v 17:34 | Reagovat

Páni, tomu říkám krásný zážitek, doufám, že sis to opravdu užila. Co se týče těch malých dětí, co končí pozdě, ono ve skoro všech státech škola i práce začíná později, tudíž se končí později, to jen tady v Česku je ta rutina chodit na šestou, sedmou, osmou ranní, ovšem zase otázkou kdy je to dobře a kdy špatně.

5 Amálka Amálka | Web | 22. září 2015 v 17:47 | Reagovat

Wau, tak to musela být skvělá zkušenost! Já si o tom ale raději jen přečtu, podle toho co píšeš, mě to tam zrovna moc neláká... Nejvíc by se mi asi líbil ten nejvýše položený bar (i když bych asi měla závrať) a ocean park - atrakci hlavou dolů bych ale určitě nedala :)

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. září 2015 v 21:34 | Reagovat

[3]: ano, v prosinci mi bude 17. Právě proto jsem "měla" jet s tátou a nikdo jiný :)

7 barlie barlie | Web | 22. září 2015 v 21:41 | Reagovat

Ty jo Hong Kong to musí být super, to se máš :) Musí to být neuvěřitelný zážitek, já jsem v Asii ještě nebyla, takže by mě to rozhodně ovlivnilo :)

8 Victoria Victoria | Web | 22. září 2015 v 21:56 | Reagovat

Budu se asi opakovat, ale hrozně ti závidím :-D. Máš úžasné možnosti, že můžeš takhle s rodiči cestovat po celém světě. Taky bych se tam chtěla podívat - zaujala mě ta botanická zahrada :-).

Ale je to vtipné, já poprvé jela do zahraničí (Chorvatsko) ve 13 letech :-D. A ty jsi měla jet už ve 12 do Hong Kongu :-D. Závist veliká :-)

9 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 23. září 2015 v 16:06 | Reagovat

Asi bych si připadala jak v jiném světě :-D Chtěla bych vidět toho obrovského Buddhu a zameditovat si :-D Super výlet,zážitky, ráda tohle čtu :-)

10 Oroniel15 Oroniel15 | Web | 23. září 2015 v 17:34 | Reagovat

Každý podpis se počítá ;)

11 Angel Angel | E-mail | Web | 24. září 2015 v 13:52 | Reagovat

Ty vysoké budovy mě v takových zemích taky fascinují, sice jsem v Hong Kongu nikdy nebyla, ale naživo to musí být vážně úžasné to všechno vidět. Člověk si tam musí připadat neuvěřitelně malý =) Docela mě překvapuje, že je tam tak draho, asi bych spíš čekala opak. Ale ono asi záleží na tom, jestli to tak připadá jen nám nebo i jim. Je super, že jsi nakonec tu možnost jet s tátou měla, vypadá to, že sis to opravdu užila =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."