Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Francouzsko-česko-rakouský deník

5. března 2017 v 20:19 | Adri |  Studium ve Francii
Tak a jsem zpátky ve Francii. Moje zimní prázdniny, jak tomu tady říkají, uběhly neskutečně rychle. První týden se nesl v duchu jedné šílené šmouhy plné rodiny, kamarádů, ale taky především učebnic, stresu a hrnky zelených čajů, hrnečky espresa a kýble vanilkové sojové zmrzliny z Kauflandu.



Když už jsme u toho jídla, tak vám řeknu, že mě moc ty sýrové ani masové náhražky nelákají, jenom zmrzliny. Nevím proč, ale bojím se, že by mi to nechutnalo… no prostě to nemám potřebu jíst. Možná jednou dám challenge, že si to konečně koupím, ale zatím jím jenom zmrzliny a pomazánky. Tofu ani tempeh se nedá považovat za náhražku, v obou případech to je prostě tradiční surovina asijské kuchyně.
Takže si dokážete představit, jak jsem Valentýna strávila obklopená učebnicemi základy společenských věd, chemie a češtiny.

Ale druhý týden, který jsem strávila opět v cizině, tentokrát na lyžích v Rakousku, jsem se dozvěděla, že MÁM VYZNAMENÁNÍ!

A moje učitelka francouzštiny je pěkná putain, conasse (*malá lekce nadávek*)…. Totiž se rozhodla onemocnět na celý týden. Takže mi uzavřela známku z francouzštiny, kde mám 3, 1 a 1. Což je 1,6 takže za dva. Proč tam mám tu trojku, když mám ve FRANCII LEPŠÍ PRŮMĚR NEŽ CCA POLOVINA TŘÍDY VE FRANCOUZŠTINĚ?

Protože nepoužívám slovní spojení, co byly v knize. Protože nepřekládám slovo od slova. Jako věděla jsem už v prváku, že ta ženská není normální, ale tohle co předvedla… mamka za ní chce jít, ale přemluvila jsem ji, že už je tak stará (učila mojí bývalou učitelku na základce), že to nemá cenu. Starého zakomplexovaného psa profesora dobrému chování nenaučíš.
Největší radost mi udělala dvojka z matiky a jednička z biologie a chemie. Zklamala mě dvojka z fyziky, protože jsem si myslela, že učivo umím úplně suprově…

Mimochodem jsem i zvládla uzavřít známku z anglické konverzace na další pololetí, protože jsem se nemusela šprtat doslovné věty z francouzské učebnice.

Jinak lyžovačka byla super, opět jsme jeli do Bad Kleinkirchheimu, kde jsme byli minule. Jen to mamka nevychytala s ubytováním, protože jsme platili o hodně víc než minule… Zato jsme měli menší bazén přímo na hotelu a taky dvě sauny: finskou a parní. Většinou jsme tam byli sami, protože ostatní tam začali chodit až kolem půl sedmé, kdežto my jsme zapadli už v pět. Takže jsme nakonec nemuseli ani chodit do termám, protože vyrelaxovaní a vybazénovaní jsme byli až až a navíc v našem rodinném kruhu.

Sněhu bylo málo, ale počasí až na poslední den super. Teplo, slunečno… Jen první den na mě cosi lezlo - nejspíš nevyspání, protože průměrně jsem za ten týden v ČR naspala za noc tak čtyři hodiny - takže jsem přestala lyžovat v poledne s mamkou a táta lyžoval sám. Tedy první jízdu jsem jela s ním, ale motala se mi hlava, padaly mi víčka, že jsem skoro neviděla, kam jedu… Ale viděla jsem tátův hrůzostrašný pád. Narazil si koleno, ale i tak lyžoval sám asi tři hodiny a pak si stěžoval na bolest. No a na pokoji přišel na to, že to má nechutně nateklé a nemůže to ohnout. Takže celý týden místo lyžování hlídal Samíka. Já s mamkou jsme každé dopoledne lyžovaly, mamka vždy přestala dříve, protože neumí moc jezdit v břečce, zato já zvládám lyžovat za jakýchkoliv podmínek.

Ve středu se mamka rozhodla si vyjít na horu, kde lyžujeme. Devět kilometrů nahoru, osm dolů (ze začátku jsme trochu bloudily). Nešla jsem s ní až nahoru, protože se mi začala ozývat bolavá noha. Zajímavé je, že mě bolí jen při chůzi a běhu a taky když si špatně sednu, při lyžování s ní nemám žádný problém. Tak jsem se sama chvíli ploužila hlemýždím tempem po městě a v poledne jsem vytáhla tátu se Samíkem z pokoje na procházku do Billy (Sam strašně rád nakupuje). Dali jsme si kávu a Sam hranolky, něco jsme nakoupili (vyzkoušela jsem rýžový matcha čaj, ale nebyl nic moc). Musím říct, že za ten týden jsem se najedla malin, borůvek a jahod plný kotel, protože každý den jsme koupili minimálně dvě velké balení. Cena vůči kvalitě je odpovídající, není to jako u nás půl kila shnilých jahod za 70kč. Jinak mě překvapil široký výběr náhražek, všelijaké lasagne, bramborové knedlíky plněné sojovým masem, náhražky sýra, falafel, hodně druhů zmrzlin, jogurtů a mlék… Škoda, že jsem si toho nabalila z domu tolik, příště budu vědět. Ale jak jsem psala na začátku, tak mě moc ty náhražky ani nelákají, ale kvůli vám je zkusím a sepíšu recenze. Pokud toto vůbec má smysl, když se většina světa už přesunula na youtube a místo článků vedou na plné čáře videa.

V sobotu nás čekala dlouhá cesta zpátky. Zadek jsem měla usezený a nohy ztuhlé, takže představa strávené celé neděle ve stejné pozici mi nedělala vůbec radost. No jo, problémy cestovatelů. Stavili jsme se ještě rychle do obchodu, kde jsem objevila konopný protein. Vyzkoušela jsem ho hned první den po příjezdu do Francie a musím říct, že je chutný. Dala jsem si ho jen do vody s datlemi a super. Docela jsem se té chutě bála, protože z diskuzí sportujících veganů vím, že sehnat chuťově dobrý protein je pěkný oříšek. Pokud budu mít možnost, ráda bych ho vyzkoušela v palačinkách nebo sušenkách.
Jinak vláčet se s kufrem přes Prahu nebyl žádný med. Byl narvaný a neskutečně těžký! Polovina kufru učebnice a knihy, čtvrtina boty a další čtvrtina sušené ovoce. Snažím se vždycky se projít a protáhnout nohy, ale když za sebou vláčíte těžký kufr, za chvíli to vzdáte.

Jakmile jsem sedla do busu, se všemi jsem se rozloučila a oznámila, že se teda uvidíme až v dubnu. Cestu busem už jsem zažila lepší. Seděla jsem vedle chlápka, co si neustále plánoval, co bude dělat, kdy, kde, s kým… A do toho četl knihu o důležitosti plánování. Odložil ji, pak vzal tablet a něco tam naťukal… A pořád dokola. Z účtenky, kterou používal jako záložku, jsem vyčetla, že si ji pořídil ve Strasbourgu, takže tam i nejspíše bude vystupovat. A vystoupil. Konečně jsem tedy mohla poslední dvě hodiny spát, protože se neustále vrtěl a dával mi světlo do očí. Navíc mi hned ze začátku v Praze začalo být strašně blbě, protože jsem dokončovala dizertaci na notebooku, který jsem měla položený nízko. A kombinace popojíždění po městě, přemýšlení a psaní v nepřirozené pozici není dobrý mix ani pro můj silný žaludek. Za půl hodiny jsem to naštěstí na dálnici vydýchala a ponořila se do Dana Browna. No a když byla tma, tak jsem se pokoušela usnout. Znesnadňoval mi to nejen můj spolucestující, ale i hnusný předražený čaj od McDonaldu, kde jsme zastavili. Chtěla jsem si dát espreso, no ale na poslední chvíli jsem viděla, jak si holka přede mnou dává čaj, tak jsem si dala taky. Fakt, jediné, co je z Mekáče akceptovatelné mým žaludkem je silná káva.

V pondělí jsem dospávala spánkový deficit a zabydlela se zpátky na internátu. Zatím tady svítí sluníčko, ale večer má zase pršet a tak to bude přes celý týden, takže typické počasí Épinalu nezklamalo.

V úterý jsme hráli badminton, tentokrát jsem jenom vyhrávala, což mi udělalo radost. Přemýšlím, že ho začnu hrát s mamkou, když se vrátím. Jako menší jsem s ní hrávala více pravidelně. Vím, že je co zlepšovat, protože Francouzi nejsou na badminton žádní experti, vůbec jsem se u toho nezapotila, kdežto mamka mi svými triky dává vždycky zabrat.
V matice jsem výjimečně seděla sama - a budu sedět sama celý tenhle měsíc, protože můj spolusedící tady má studentku z Kanady na výměnu, takže s ní sedí v každém předmětu. Což mi ale nevadí, protože tak aspoň stíhám se naučit více slovíček. V hodinách, kde se nudím, se totiž učím slovíčka na lístečku - tak jsem to dělala i u nás v ČR a nic mi nebrání tuhle taktiku multitaskingu provozovat i tady. Ve francouzštině jsme dodělávali rozbor bajky od Fontainea a potom se řešila jejich maturita, TPE, prezentace jejich seminární práce. V další hodině matiky, kde je jenom polovina třídy, jsme tak umírali nudou, že jsme hráli město, jméno, zvíře, věc ve francouzské verzi. Místo města jsme tam měli jakýkoliv geografický název, místo jména osobnost a navíc jsme měli jídlo. A i jako cizinec jsem to kupodivu zvládala :D

Na intru mě trochu štvou kámošky, protože se baví s jednou holkou, kterou moc nemusím… Ale už se i jim její chování začíná protivit, tak uvidíme, za jak dlouho se shodnou s mým názorem na ni :D Mimochodem jednoho kluka prý vykopli, protože neustále kradl věci… Takové lidi vůbec nechápu. Nejsem schopná nic nikomu ukrást a i kdybych ukradla, tak moje výčitky mě tak zničí, že bych tu věc vrátila co nejdříve zpátky.

Ve středu mě potěšilo úžasných 19/20 z matematiky v angličtině. No i když jsem to trochu čekala :D V přírodních vědách spím… Kdysi můj oblíbený předmět, teď mě ale moc přemisťování zemských desek a další podobné moc nezajímá. Ve fyzice-chemii bereme radioaktivitu. Jednoduché… Mimochodem Paloma, z rodiny, kde jsem byla ubytovaná minulý trimestr, začala být nějak aktivní v hodinách, asi ji mamka promluvila do duše. Ale podle mě ji to zase vydrží jenom jednu hodinu jako minule. A když už jsem narazila na Palomu, tak se pohádala se svou nejlepší kamarádkou. Se kterou se pro změnu bavím já. Doufám, že se jí to nějak nedotkne a nebude na mě něco donášet rodičům, protože bych se s nimi ráda domluvila na tom, že bych jela v červnu na koncert do Nancy.

Ve středu kdy jsem kontrolovala maily z ČR, se na mě sesypali profesoři, že je nemožné mě klasifikovat z Praktických cvičení fyziky a chemie, protože bych musela být přítomná v hodinách. A že si teda musím vybrat jiný seminář. Takže jsem váhala mezi latinou (tu budu mít totiž i další rok a hodí se to na medicínu), britské a americké reálie (nejlehčí seminář ) a španělštinou (chci ji umět a je dost podobná francouzštině a navíc mám tady po ruce Mexičana). A když jsem se zeptala mamky na radu, tak mi poradila… ruštinu :D Že prý Rusko se stává takovou velmocí co se týče alternativní medicíny (což je pravda) a navíc můj táta pracuje s ruskou firmou, takže by mi mohl lehce dohodit doučování. Tak jsem přemýšlela… A nechala si seslat sen. Nebyla jsem z toho kdovíjaká moudrá, ale vyhrávala ruština.

A ve čtvrtek ráno jsem se dozvěděla, že mě nakonec budou klasifikovat pomocí testů a pokusů, které před nimi předvedu. Uf, ty nervy co jsem zažívala! Musela jsem se ptát skoro všech ze třídy, na jaký seminář chodí, jaké to tam je a jaký je profesor…

V angličtině jsme měli malou návštěvu - bráchu mého spolužáka, který byl s rotary programem na rok v Indii, v Mumbaii. Ukázal nám film o slumu Dharávi, který vlastně není ten "správný" slum. Většina lidí tam pracuje, má své stánky, obchoduje, ženy se starají o domácnost, děti chodí do škol… Nikoho tam neuvidíte zahálet. Zajímavé na tom bylo, že slum by se měl přetvořit, ovšem hraje v tom roli korupce, která je v Indii všudypřítomná. Vláda dala Dharávi status slumu, aby odradila soukromé investory, a sama si tak určuje vysokou cenu a miniaturní nevyhovující rozměry pro jednotlivé domy. Film byl sice ve francouzštině, ale jinak nám ho celý uvedl v perfektní angličtině - není divu, když tam strávil celý rok. I já už začínám opravdu váhat, jestli mám ještě tvrdit, že mluvím lépe anglicky než francouzsky :D

V tělocviku jsme se připravovali na vrh koulí, trénovali jsme s medicimbálem. Mají ho takový divný, s jakous úchytkou, která mě pořád iritovala, a navíc se z toho míče cosi sypalo. Ale náladu mi zvedli kluci, co štvali učitelku, když ji vůbec neposlouchali a házeli si jak chtěli a kdy chtěli :D

Po škole bylo krásně teplo a slunečno - velice netypické, takže jsme toho využili a šli do parku. Potom jsem se já s kamarádkou oddělila a zabrousily jsme do knihkupectví. Už pro sebe váhám nad malým dárkem na vzpomínku na Francii :D A zaujala mě kniha o čajích a potom omalovánky a spojovačky… Tak ještě pouvažuji :D Ale asi vyhraje ta kniha, protože ty "kreativní vybíječe" snad najdu i u nás. Ale francouzsky napsanou knihu o čajích… Ale takhle se mi moc nelíbila, počkám si ještě jestli nenajdu někde lepší.

Večer mě kámošky zavedly do části internátu, který je spojený se školou a potom jsme se nezavřenými dveřmi protáhly i přímo do budovy školy. Ze začátku jsem měla strach, že nás tu zamknou, ale potom to bylo super, jak jsme se procházely tajně jak agenti po zhasnuté chodbě a ukazovaly mi, kde co je.

V pátek mě potěšilo 16/20 z dějepisu. Kámoška vedle měla 8, další taky. Co jsem se koukala, tak jse měla kolem sebe nejvyšší známku. Co mě ale vůbec nepotěšilo, bylo oznámení učitele, že začneme s geografií. Francie. Ne že bych zeměpis neměla ráda, ale nemám ráda tu ekonomickou část, na kterou se právě na středních dává největší důraz. Ale vypadá to, že budeme hodně kreslit mapy, takže aspoň se nějak umělecky vyřádím :D Sledovali jsme i krátké video o mapách a jak jsou subjektivní: že třeba každá země se situuje do středu planety (Austrálie je kvůli tomu i ochotná zeměkouli obrátit naruby, aby se necítila tak dole), mění se hranice (Čína, Tibet, Indie), lže se o ekonomice (Sýrie a další arabské státy)… No a když už jsme u té Sýrie, tak u ní zůstaneme, V odpolední části vyučování jsme se koukali na dokument o islamismu. Jak to začalo, apod. Plno věcí z toho jsem nevěděla a i výjimečně všichni kolem poslouchali a pozorně sledovali, protože to je aktuální a ožehavé téma. Ovšem nejvíc z toho dokumentu si pamatuji scénu z palestinského pořadu pro děti, kde zajíček zpívá o tom, že zabije všechny Izraelity… Až mi z toho bylo špatně.

Sobotu jsem strávila v Nancy, ve vedlejším větším městě vzdáleném asi hodinu cesty od Epinalu. Nancy je známo pro art-nouveu. Tak jsme udělaly malou pochůzku po městě, abych si prohlédla nádherně zdobené fasády, navštívily jsme muzeum školy z Nancy (plno nádherného nábytku a dalších doplňků…) Pokud nevíte, co to art-nouveu vůbec je a jak to vypadá, strejda google pomůže. Anebo pokud jste líní tak si můžete vystačit s mým popisem: snoubí se příroda s gotikou a exotičnem. Potemněné pokoje s barevnými vitrážemi a zdobenými taktéž barevnými lustry, mohutný nábytek postrádající pravé úhly, všude samé stébla, květiny, hmyz, někdy i houba vyraší, zvířata všelijakých druhů, občas vykoukne poodhalená žena nebo namakaný chlap… A přišla jsem na to, že se mi tento styl velice líbí. Ihned jsem si ho zamilovala, i když se mi zdál tu a tam nepraktický. Poté jsme zapadly do Villy Majorelle, která byla bohužel v rekonstrukci - zrovna začínali s exteriérem a vyklízeli se kanceláře z budovy, kde se usídlili státní zaměstnanci před druhou světovou válkou. Totiž syn stavitele si zalíbil svou vilu v Maroku a taky potřeboval peníze. A jediný, kdo byl ochotný se tuto extrémně nepraktickou, ale vkusnou budovu ucházet, byl stát - přestože cena spadla hodně nízko. Takže toho moc k vidění nebylo. Cestou zpátky k autu jsme ještě zapadly do malého obchůdku-galerie s art-nouveu věcmi - jestli bych tam nenašla nějaký dárek. Ovšem všechno vypadlo velmi křehce a taky cenovka byla hooodně mimo mé chápání.

K dalšímu muzeu jsme se přemístily autem, protože se na město vyvalila průtrž. Jinak pro rýpaly - píšu, že jsme "šly", protože jsem do Nancy jela pouze já a mamka z mé rodiny - mužští členové šli raději na hokej a nejmladší člen si válel šunky doma u televize. Muzeum Lorraine nás provedlo celou uměleckou historií regionu od středověku po začátek dvacátého století. Snažila jsem se tam pochopit jejich neustále války a boje o území, střídání národů, ale bylo toho tolik… nejdřív francouzský král, pak německý, pak byli samostatní, pak zas ne, pak tu zase přijel polský král, když Polsko zaniklo, pak jakýsi potom Marie-Terezie… No blázinec. A všichni byli hnusní, jak se mezi sebou křížili… Jinak mě nadchla detailní díla: třeba obraz s krajkou, která vypadala jako skutečná, práce s šero svitem, socha kde bylo koni vidět vystouplé žíly, podkovy, dokonce i jazyk se zuby…

Z muzea jsme vyšly v šest. Nestíháme. Rychle jsme zaběhly do Printemps - značkový obchod kde i za tu nejlevnější plátěnou tašku dáte 30euro, když je v akci. Prohlížela jsem si boty, našla svoje vysněné, cenovka jakou jsem předpokládala. Zamáčkla jsem slzy a divila jsem se, že kluk z rodiny bude dávat své holce řetízek za 50euro - a bude to kupovat jeho mamka…. No nakonec neměli její velikost v designu, který chtěl, takže jsme se vrátily po osmé domů. Náročný, ale příjemný den.

A máme neděli - svátek babiček. Takže jsou k nám pozvaní všichni prarodiče. Vyslechla jsem skoro všechny rodinné drby, starosti a radosti, opět jsem obhajovala veganství u oběda a docela se mi to povedlo. Jenom jim vadilo, že prý vařím luštěniny i hodinu, že mají rádi, když to je udělané rychle. No jako já dám namočit fazole adzuki přes noc, pak část dne, pak to šupnu do hrnce s řasou, nastavím časovač a je to. Nic těžkého. Pak tam hodím ryži na patnáct minut a když už je i rýže tak tam přiliju trošku vodu a rozmíchám miso. Tadá. Zato oni se s tím jídlem párali. Všelijaké druhy salátů, příloh… Hoodně času v kuchyni. Všelijaké krájení, měření…
A zítra škola. Uf, vůbec se mi nechce.


Zajímavé články:






















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."