Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Studium Francie 5. - 12. 3.

12. března 2017 v 20:53 | Adri |  Studium ve Francii
Pravidelný report z Lotrinska: pondělní dopoledne probíhalo v klídku, ve francouzštině rozebíráme všelijaké karikatury. V angličtině jsem dostala z testu 19/20 a to jsem ani nevěděla, že něco píšeme a na co. Učitel mi tam připsal k tomu známku 8/20 - což má být za ústní část. Když mi to podával, řekl, že mám nejlepší test, ale že tu známku za ústní část si zasloužím, protože se nehlásím. Odpověděla jsem mu klidným pokerfacem. Hlásil by se snad někdo pořád na všechny primitivní věci? Jsem tam aktivní asi jako v naší hodině francouzštiny v ČR. Tedy vůbec, protože všechno vím. Nevím co bereme, kdy se píše a co. Prostě v hodinách dělám věci do jiných předmětů, protože to vnímám jako ztrátu času.



Ve fyzice jsme pracovali s kalorimetrem a měřili jsme teplotu a počítali energii. Jednoduché, ale začala jsem zívat. V přírodních vědách, kde jsme měřili vzdálenosti a stáří sopek na Havaji, jsem málem usnula. Nepomohl mi ani půllitr "Železné lady", mého oblíbeného oolongu (pozn. Mluvím o čaji, polozeleném čaji - něco mezi zeleným a černým). Byla mi v tělocviku zima, pořád jsem zívala, štípaly mě oči… A byli jsme zrovna známkováni ve volejbalu. Ze začátku to šlo, ale potom jsem další hodinu trpěla. Málokdy jsem poslala míč přes sít… Hrůza. Byla jsem ráda, že mám na intru pokoj sama pro sebe můžu jít dříve spát.

Takže jsem se celkem čerstvá vzbudila v 6:20, i když je budíček oficiálně 6:45. V klídku jsem si vypila čaj - můj rituál a připravovala se na nový den.

V tělocviku jsme opět hráli badminton. A opět jsem zářila. První hodinu jsem hrála s Palomou, která je totální antisportovní typ, takže jsem se snažila to házet pořád na ni, aby se moc nenamáhala, ale i tak to nechytala. Náš skvělý učitel po nás chtěl, ať hopkáme krok sun krok, jak zrovna pískal, abychom se naučili správně přemisťovat po hřišti.
Přetrpěla jsem tři hodiny matematiky, kde jsme rozšířili naši verzi město, jméno, zvíře, věc o další kolonku: značka (čehokoliv - jídlo, oblečení…) a film. U filmu jsem to měla těžší, tak mi dovolili uvádět anglický název, protože i Francouzi někdy překládají názvy filmů opravdu zajímavě (stejně jako i my Češi).

No a na internátu mě holky zklamaly, ještě více se začaly bavit s jednou holkou, co moc nemusím… Takže si s nimi moc už nemám co říct. Těžko říct, co jím nakecala… Ale naštěstí tam mám ještě jednu skupinu holek a dva kluky a ještě jednu kamarádku, o kterých vím, že jsou v pohodě.

Ve středu jsme měli tři hodiny přírodních věd - uf! A jako poslední hodinu navíc aktivitu s knihou na známku. Ale celkem se to dalo, dokonce jsem napověděla sousedovi :D Jen si nejsem jistá poslední otázkou… Snad mi to ale uzná. Já na to vysvětlování seizmických aktivit moc nejsem… Vlastně vůbec mě tohle téma moc nebere. Zato na internátu jsem večer nemohla usnout, tak jsem si rozečetla knihu o čínské medicíně a jsem naprosto unešená.

V dějepisu rozebíráme islamismus a dopodrobna zkoumáme teroristický útok 9/11. Nevěděla jsem, že tam bylo letedlo, kde se pasažéři proti útočníkům vzbouřili… No a matematika v angličtině byla opět neskutečná nuda.

U snídaně si k nám přisedl jeden kluk - taky odpadlík z jedné skupiny kluků jako já. Je docela pěkný… No :D A podivil se, že jím jen ovoce… Tak jsem mu vysvětlovala veganství. Jsem ráda, že takhle můžu šířit osvětu.

V angličtině nás můj milovaný profesor opustil (ať už je kdekoliv, doufám, že se tam rozhodne zůstat po zbytek života) a pracovali jsme s britskou asistentkou Amy. Dokážete si jistě přestavit, jak jsem se rozplývala nad jejím přízvukem. V hodině jsme debatovali nad kontrolou vlády nad médii a taky i chvíli nad románem 1984. Takové hodiny chci místo té naší angličtiny, prosím. Konečně jsem neusínala :D Další hodinu jsme dokončili téma dějepisu - skončili jsme současnými hrozbami na Blízkém Východu - a budeme zítra pokračovat zeměpisem. Že si máme přinést pastelky a speciální pravítko s kruhy. Pastelky mám ve všemožných barvách a odstínech, jelikož občas relaxuju na intru nad omalovánkami z Hry o trůny, ovšem to pravítko? Takže jsem využila toho, že mám odpoledne volno a sháněla jsem v lijáku pravítko. Asi dvě hodiny. Bez úspěchu. Až když jsem se celá promočen vrátila na intr, došlo mi, že na druhém konci města je ještě knihkupectví, že tam by to mohli mít. Ovšem byla jsem mokrá až na kost a už se mi vařila voda na čaj, takže jsem to odložila na zítřek.
Mamka mi večerním telefonátem přes FB připomněla, že bych mohla pomalu začít plánovat náš výlet po Londýně s tetou v dubnu. Trochu nám to komplikuje tetina bolavá noha, ale snad to nějak zvládneme. A taky snad to i někdy zvládnu načas naplánovat, protože kvalitní přístup k internetu mám o víkendech u rodiny a právě teď většinu víkendů už máme naplánované všelijaké výlety, protože už tolik nemrzne.

Tak v pátek byl naprosto nádherný den, svítilo sluníčko, teplíčko, ptáci zpívali… jaro je tady. Takže jsem toho využila a šla přes celé město až do toho knihkupectví, kde samozřejmě ono pravítko měli. A víte co? Nakonec jsme ho zrovna ani tu hodinu nepotřebovali. Ani pastelky. Učitel říká, že je máme mít každou hodinu… Tak super. Nesnáším, když tahám věci zbytečně. Ale jinak je ten učitel nejlepší, pořád se ptá, jestli rozumím a tak :D A zrovna jsme začali rozebírat národní park v Alpách, což pro mě znamená, že mi ubude předmět se zajímavých tématem. Jako mám zeměpis ráda, ale bez toho důrazu na ekonomiku... Takže mi zbývá asi takových 20%, co se mi na učivu líbí.

Z matiky byla písemka lehká, až mě to překvapilo. Ve francouzštině jsme zase začali poezii revolty černochů, kteří bojovali za svobodu a nezávislosti na Francii.

Po zeměpisu mě v šest přepadla únava, nejspíš to bylo tím, že jsem v noci spala jenom pět hodin. Z ničeho nic jsem se vzbudila ve dvě a ať jsem zkoušela cokoliv, podařilo se mi znovu usnout až po 4:20. Takže mi k náladě moc nepomohlo to, že moje mamka měla půl hodiny zpoždění a potom se ještě vykecávala s kamarádkou, zatímco jsem mrzla, protože slunce už samozřejmě zašlo a já byla polehku. V rodině si na mě nějak zasedl otec, nevím, co jsem mu udělala, ale přísně mi řekl, že u stolu žádný mobil (většinou nemívám, ale ať prosím pochopí, že nemám jako jeho syn neomezené a rychlé připojení k internetu na mobilu a že i zpráva přes FB mi zabere tak tři minuty k odeslání, a že mě zajímá, co se děje ve světě za těch pět dnů bez připojení) a že prý mu vadí, že si nedávám boty, když jdu do sklepa a že ještě dávám nohy na pohovku.

Zajímavé bylo, že když tam spala jeho starší dcera, té nic řekl. Mladší a mě ano. Ale i mamka tam měla dneska chvíli nohy, ale to byl otec nahoře. Dneska měl obecně nějak blbou náladu. Dloubal do mamky, že má být na dietě a přitom jím sladkosti a chleba, a že on sám obyčejný chleba moc nejí a že se snaží jíst zdravě (jo jo, rizoto s přelivem sýra k tomu jakási paštiko-maso z obchodu, trochu chleba k pořádně velkému kusu sýra, potom vanilkový jogurt a nakonec domácí oplatky je asi podle něj hyper zdravé). A to se prosím snažím si po sobě uklízet, nevadit nikomu… A potom mě ještě večer obvinil z toho, že zpomaluju wi-fi, že jestli něco nestahuju. Jednou jsem mu totiž řekla, že zrovna stahuju film a proto nechávám notebook běžet. A od té doby si asi myslí, že nedělám nic jiného, než jim blokuju internet stahováním filmů. Poslala jsem mu věci na vytisknutí, tak jsem zvědavá, kdy mi je předá. Uf, budu se snažit to ještě nějak s ním přežít, zatím se mu budu co nejdále tady v domácnosti vyhýbat, jak jen to půjde. Přeci jen na začátku dubna odjíždím, ještě 4 víkendy a pápá hnusáku :D

V sobotu dopoledne šla mamka na den otevřených dveří do naší školy, protože zasedá v radě. Večer si pak smlsla na synovi, že by se mě zlepšit, že mluvila s jeho profesory :D Já jsem mezitím využila času a plánovala cestu do Londýna. Už mám přibližně všechno a neskutečně se těším. Po obědě jsem ovšem využila slunečného jarního teplého počasí a vyrazily jsme s mamkou do Nancy. Chodily jsme po historické části města a obhlížely nádherné fasády, byly v bazilice, v akváriu, kde v prvním patře i současně probíhala výstava "Hnusáci" - zvláštní zvířata jako třeba kapybara nebo ptakopysk. Bylo to děláno formou pro děti, ale mě to hodně bavilo, protože to bylo i hodně interaktivní. Hodně času jsme strávily v muzeu umění. Monet, Picasso, Kupka, Modigliani, Friant… A poslední patro v podzemí bylo zasvěceno místní manufaktuře - krystalerii. Potom mě zaujala sbírka japonských artefaktů místního mecenáše. Nancy je samozřejmě město Art-nouveau, takže jsem neodolala a koupila jsem si v obchůdku muzea art-nouveau omalovánky. Cestou ke pivnici a zároveň restauraci Excalibour, kde jsem si dala výborné espresso s vegan čokoládou, jsme zapadly do obchůdku s místními sladkostmi. Naše rodina moc na sladké není, tak jsem pokukovala, co bych tak mohla přinést jako dárek (mám velkou rodinu a každý měsíc slavní někdo narozeniny, někdy i více lidí, takže dárky se vždy hodí :D) a zvolila jsem malou pálenku z typicky místních mirabelek. Uf, takže jeden dárek škrtám. Jinak cestou jsem viděla samozřejmě i plno nádherného oblečení, hlavně jsem se dívala po botách. Ovšem abyste našli pěkné boty pod 100 euro… No jo, Francie. Tady se za modu platí :D Jinak mamka se mi líbí ještě víc. Celou cestu tam i zpátky, takže dohromady asi dvě hodiny, jsme si povídaly o umění, práci malých dětí, adopci na dálku, nočních můrách…

V neděli jsme všichni vyrazili za babičkou do malého města u Dijonu. Mačkali jsme se v autě, cesta nic moc. Bylo nás pět v maličkém autě, a navíc s dvěma metry nejstaršího syna… Uff. Cestou tam řídil, to se ještě dalo, ale když si sedl dozadu k nám. Oj. Navíc s sebou vzal i svou holku, poprvé viděla jeho babičku a strejdu s tetou a sestřenici a bratrance. Ještě před obědem jsme odbočili se kouknout na československý památník, prý tady byla podepsána jakási dohoda o založení Československé Republiky po první světové válce, protože tady zůstala spousta našich legionářů. Potom jsme jedli. Dlouho. Prostě opravdoví gurmáni. Předkrm, hlavní jídlo, sýry, dezert a pak ještě druhá část dezertu :D Já jsem zvyklá jíst jednoduše, nemixovat moc věcí dohromady a když jsem viděla, jak cpou jedno přes druhé, bolelo mě břicho za ně. Ještě k tomu dětské šampaňské… Ojej :D Potom jsem je chvíli pozorovala u biliardu, jak hrají kluci a Arthurova holka, ale potom jsem si šla užívat sluníčka na zahradu k mladším sestřenicím a házely jsme si balonem. Vyjížděli jsme pozdě, ale i tak jsme si nemohli cestou nechat ujít kapličku, kde podle legendy světec požádal svou ženu, aby ponořila ruku do svaté vody, aby zjistil, jestli ho během doby, kdy se bil v křižáckých válkách, nepodvedla. A jelikož ji potom úplně znecitlivěla ruka a natekla jí do ohromných rozměrů - nebo zkameněla, tak na něj rozzlobila a poslala na něj milence, který ho zabil. Tadá, krásná pohádka na dobrou noc.

A já jdu spát, protože jsem opět špatně spala. Přesněji jsem šla spát kolem půlnoci a vstala plná elánu v pět. Hm, už vidím, jak zítra do školy vstávám celá potlučená v sedm s nulovou energií. Jinak jsem se dozvěděla, že jim končí hodina prací přípravy na maturitu, jelikož ji budou dělat už na konci tohoto měsíce, a místo toho máme angličtinu. Další angličtinu. Ale je to jiný učitel, tak doufám, že to zvládnu lépe, než výuku toho mého hlavního profesora angličtiny.




Zajímavé články















 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."