Otázka na blogery: Taky vám blbne automatické nastavování článků? Mně se nechtějí zveřejňvat...

Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Studium Fanice 20. - 27. 3.

26. března 2017 v 20:26 | Adri |  Studium ve Francii
Moje jaro ve Francii začíná. Počasí výjimečně odpovídá, vše se probouzí k životu a já taky. Ve francouzštině jsme ze z poezie přemístili na drama. Měli jsme během prázdnin přečíst Doma Juana od Moliera, ovšem já na to nějak v tom zmatku hordy knih, co si chci přečíst a co musím přečíst a učení do jedné do školy a do druhé, nějak zapomněla. Tak jsem si aspoň uložila francouzskou verzi do mobilu. Ovšem nejdřív na něm musím dočíst rozečtené R. U. R.



A kromě toho mám na intru plno dalších knih… Což mi připomnělo, že jsem právě rozečetla Selekci a jsem překvapená, jak moc mě to baví. Připomíná m to Hunger games, je to příjemná oddechovka, po zajímavé, ale těžší četbě o čínské medicíně. Mimochodem zrovna si z ní dělám výpisky a plánuji si ji koupit a doplnit o další díly, ať ji mám doma po ruce.

V pondělí nám odpadla angličtině, takže jsem skákala tři metry vysoko. Ve fyzice jsme začali názvosloví uhlovodíků. Je to úplně stejné jako u nás, takže jsem pořád vykřikovala správné odpovědi. A když už se na mě ostatní naštvali, že zase dělám moc chytrou, tak jsem se učila francouzské slovíčka. Čím déle tu jsem, tím víc mi připadá, že to tu je lehčí a lehčí a že bych tu maturitu tady dala s prstem v nose a pak si u nás v klidu jen dodělala češtinu. Ale jelikož vím, jaký mají Francouzi nepořádek v papírování (aspoň na mé škole a internátu), tak bych si to ještě víc zkomplikovala.

Jinak jsem se rozloučila s Finem, který odjíždí do depatrmantu více na jih. Taky bych změnila sídelní místo. Nejlepší by bylo, kdybych takhle objížděla školy - co měsíc bych ji změnila. Nebo aspoň co trimetr. A jeden z nich bych chtěla strávit v Paříži. Zrovna o Paříži jsem se bavila s jednou kamarádkou (jelikož plánuju cestu po Francii, tak se všech neustále vyptávám na tipy na cesty :D) a že je na ní potřeba minimálně dva týdny. Když je tak hezky, tak prostě mám chuť cestovat, hlavně v hodinách zeměpisu. Zrovna jsme dodělali horské oblasti a přesouváme do velkých měst.

Jinak v přírodních vědách jsme konečně dodělali nudné sopky, magma, pohyby zemských desek a podobné blbosti, i když to znamená, že si na to všechno napíšeme příští týden jeden velký test (takže můj průměr z přírodních věd bude určitě nižší než v minulém trimestru, kdy jsme probírali genetiku). A čím bychom tak mohli začít? Pohlavním systémem člověka. Ano. Hledejte prosím nějaký systém v tom, jak jsou témata řazeny po sobě. Už se na to těším, plno nových slovíček, co neznám a taky plno narážek od mých vyspělých spolužáků. A učitele. "Přineste my všechny vagíny" - aneb jak se rozloučit s žáky, když jím rozdáte makety na prozkoumání.

V úterý nám zase odpadly tři hodiny matiky (double výhra!) Takže zbyly jen dvě hodiny badmintonu a hodina francouzštiny. V badmintonu na mě konečně vyšla kámoška, co to trochu umí, takže jsme si navzájem dávaly do těla. Navíc učitel přišel se zajímavou obměnou, že se doprostřed každého pole umístil kužel a my jsme se musely mezi každým pinknutím dotknout jeho vrcholu. Ze začátku jsem byla totálně mimo, ale pak jsem si zvykla. A když se zase začalo hrát normálně, měla jsem tendenci šmátrat rukou kolem sebe :D

Ve francouzštině se sdělovaly průměry z třídnické hodiny, která byla včera večer. Mám průměr 12,80 - což je sice v té horší části, ale i bylo asi 8-10 lidí horších z 37. Prý jsem se opravdu hodně zlepšila po jazykové stránce. Všichni mi gratulovali a já jen zářila. Jedna kámoška to ale neunesla a rozbrečela se. Do které bych to nikdy neřekla. I minulý týden se rozbrečela spolužačka, do které bych to nikdy neřekla.

Ale ve středu už byla v pohodě, usmívala se a bavily jsme se celé dvě hodiny fyziky. I když potom ke konci to bylo těžší s šeptáním, protože asi polovina třídy se odebrala na přednášku o výběru školy po maturitě. Matika v angličtině navázala na oblíbené téma francouzské matiky - posloupnosti. Takže jsem se raději bavila o Krásce a zvířeti, na které chtěla jít Cara, kanadská korespondentka od mého kamaráda, ale on tam nechtěl jít. Já bych ráda šla, ale nemáme čas se společně domluvit, protože já můžu o víkendu, ale zase Cara má celý víkend nabytý cestováním všude možně po Francii. A kámoška vedle už film viděla a tak ho vychvalovala do nebes.

Jinak celou středu mě pobolívalo v krku. V poledne jsem toužila po horkém čaji a na odpoledne jsem si naplnila svou termosku a popíjela mezi hodinami a v hodinách trpěla, protože vám prostě nedovolí se napít. Navečer jsem si vzala své přírodní léčiva a odmítla pozvání jít si zabruslit. I když jsem byla v posteli pečená vařená a vyčerpaná už od půl deváté, usnula jsem až kolem jedenácté. Převalovala jsem se, půlhodinu si četla Selekci, půlhodinu snažila usnout… Mezitím jsem do sebe lila čaj a chodila na záchod…

A ráno se stav krku nezlepšil. Ba co navíc, začala mě bolet hlava. Takže jsem si vzala větší dávku léčiv a zasypala to pořádné množstvím skořice na banánu. Modlím se, ať se z toho vylížu, o víkendu má být pěkně, takže bych možná mohla někam vycestovat… I když se musím v sobotu po obědě potkat se svou další rodinou, kde budu bydlet.

Jinak včera kluci na intru opět ukázali, jak jsou vyspělí. Celou večeři komentovali velikost banánu, co jsem dostala jako dezert a pak to celé svalili na mě, že to já jsem perverzní. Tak jsem jim zmínila, že muži mají průměrně o hodně více myšlenek na rozmnožování než ženy, ale oni na mě zase vytáhli, že Češi jsou zase velcí konzumenti piva, takže jsem prostě prasák. Že jsem ji o tomhle faktu vůbec říkala :D Musím si dát příště pozor, abych nezmínila Zemana a jeho kolébání u korunovačních klenot.

V pátek nám odpadla matematika, ale i tak se čas ve škole táhnul. V angličtině opět nuda. Ve francouzštině jsme začali asi o půl hodiny později, protože bylo požární cvičení a potom jsme hledali, kde máme vlastně třídu, protože byl poslední den, kdy se obhajují seminárky a naše třída byla zabraná. Zbytek hodiny jim učitelka říkala o ústní části maturity, takže jsem na půl ucha poslouchala a podmínky jsou přibližně stejné jako u nás, nemáme si co závidět. Potom následovala hodina angličtiny navíc, Amy, rodilá mluvčí, tentokrát mluvila o Comic relief, o akci propagující nadaci, která se koná 25 března. No a na konci jsme měli začít vymýšlet scénku. Byla jsem úplně vygumovaná, bez nápadů a navíc jsem utěšovala kamarádku, co měla za hodinu obhajovat svou seminárku. Moc se mi to nedařilo, ale jakmile přišly do hodiny kámošky, které se zrovna z obhajoby vrátily, nebyla jsem na to sama. A tak jsme samozřejmě místo vymýšlení kecaly o tom, jak to probíhá, jací jsou profesoři… A přišly jsme na to, že nejlepší bude, když se z té scénky nějak vykroutíme :D Amy bohužel odjíždí o těchto prázdninách domů, takže se už víckrát neuvidíme, jelikož příští pátek jedeme do Nancy opět se podívat na volbu univerzit.

V zeměpisu jsme celé dvě hodiny dělali mapu. To by se celkem dalo, kdybych zrovna neseděla vedle kluka (zapomněla jsem učebnici a kamarádka s učebnicí zrovna obhajovala seminárku), který moc nemluví - vlastně vůbec - takže jsem se pořád otáčela dozadu za holkami, ale otáčet se a kreslit to nejde moc najednou, takže jsem tam plno věcí nestihla. No snad mě učitel omluví, že jsem něčemu nerozuměla :D A večer pohoda u rodiny u Kapitána Ameriky. Jen mě zas naštval otec, když mě načapal, že jsem si nevzala boty do sklepa. Že prý to je on, kdo čistí, že prý nesu špínu do pokoje… No mě zase vadí, jak je stůl po něm vždycky špinavý, jak na něj odkládá umazaný příbor, drobí kolem chleba… prostě svinčík. Ale jo, jinak je pořádkumilovný. Nejdřív si prosím vytáhni kládu s oka, než abys kritizoval třísku v mém oku. Protože všichni členové rodiny minulý víkend cupitali v botách po kuchyni a obýváku.

V sobotu jsem šla po obědě k mojí další rodině. Je to asi půl kilometru od domu, kde jsem bydlela na začátku roku, takže okolí znám dobře. Dům je obrovský, ale útulný - ne jako tady, kde si připadám jako v Ikei :D Pokoj taky super a hlavně rodina a děti příjemní. Co se týče mojí stravy, tak nebyli proti - co jim zbývá - jen se mi nelíbilo, jak mi moje nynější mamka z rodiny pohanila veganství, že prý v restauracích může být se mnou problém. Totiž jsme byli minulý víkend v restauraci - v jediné za celý pobyt - kde mi do rizota dali mléko, i když jsem říkala, že jsem alergik na mléčné výrobky jako sýry a máslo, a tak jsem musela rychle přeobjednávat na salát, kde chci jenom a jenom zeleninu. A že i do těsta na pizzu dávají mléko… No prostě si hráli na Itálii, ale všechno pomlékovali. Záleží prostě na restauraci a na inteligenci obsluhy. A že prý vaření mi zabere čas, třeba fazole hodinu. Tak pardon, ale čočku mám za 10 minut, rýži taky… A nechci jíst jako oni kuře z mikrovlnky a k tomu jakési podezřelé saláty s kdoví čím z plastových obalů, hranolky… No prostě moc nevaří :D Většinou něco šupnou do trouby nebo mikrovlnky a je to. Ale já si chci užít svoje oblíbené jídlo aspoň přes víkend, protože na intru se cpu hlavně ovocem a zeleninou. Protože když už jednou za čas uvaří luštěninu nebo rýži, brambory… , tak je to nedovařené :D

Potom jsme se šli projít po obchůdcích ve městě. Viděla jsem nádhernou kabelku, s takovým japonským motivem a francouzskou stylovou značkou. Cena ohromná… takže jsem zatlačila slzu :D Ale mamka si vesele v dalším obchodě nakupovala kalhoty a kdo ví co ještě… Ale nebyl to vůbec můj styl. A hlavně ty ceny… Jako 150 euro za obyčejné tričko…
Kvečeru jsem šla s klukem z rodiny a jeho kamarády na stadion se kouknout, jak hrají junioři. No a nic moc :D Prohráli jsme 3 : 10. Hlavně neschopná 23 nás štvala a brankářka. A taky i protihráčův brankář. Kluci na něj ze začátku řvali, ať se klidní, když na protest mlátil hokejkou, když mu dali na dvě minuty na trestnou lavici spoluhráče. A potom na sebe dál pokřikovali až do skóre 2:6, kdy ho kluci jen ignorovali :D Kamarád, co zrovna byl na ledě, tam ze vzteku těsně před koncem rozmlátil hokejku… Takže byla sranda, i když jsme dostali na frak.

V neděli jsme po obědě vyrazili do nedalekého Gerardmer, oblíbeného lyžařského střediska proslaveného taky pro své nádherné jezero. A opravdu to stálo za to. Tedy až na to že jedna strana jezera byla vedle silnice, ale i tak se šlo nádherně. Jenom v tričku, dlouhé kalhoty, a když byl stín, tak se hodila mikina. Lidí bylo plno… Připadala jsem si jako o prázdninách :D Prodávali se ve městě zmrzliny… Po maličké túře kolem jezera (nějakých šest kilometrů, což je pro mě nic, tolik chodím do školy a ze školy denně :D) jsme se ještě procházeli v centru města, abych viděla místní specialitu - ložní prádlo a různé utěrky a ubrusy. Potom jsme i zabrousili do jednoho obchůdku s drahými kameny. Ceny opět šílené, jelikož byly součástí sady se stříbrem a byly krásně zabroušené, ale mě nejvíce zaujaly obrovské přírodní neupravené ametysty nebo krystaly, na kterých byly vystaveny. Sním, že si něco takového pořídím do bytu, až budu mít svůj vlastní. A budu mít jeden takový obrovský na jídelním stole a druhý na stole v kuchyni… Na to se bude vydělávat dlouho :D

No a zítra škola. Co jsem se tak koukala na rozvrh, nic nám bohužel neodpadá… Škoda, už jsem si na to zvykla :D


Zajímavé články:






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."