Otázka na blogery: Taky vám blbne automatické nastavování článků? Mně se nechtějí zveřejňvat...

Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Studium Fanice 28. 3. - 2. 4.

2. dubna 2017 v 18:14 | Adri |  Studium ve Francii
Je to hrůza, jak ten čas letí. Z pohledu strávených na některých hodinách (hlavně angličtina, matematika a fyzika) sice ne, ale dohromady v měřítku to je strašný tobogán. Totiž příští pátek jedu opět do ČR na zkoušky, už jsem se začala domlouvat s učiteli. A opět mě zavalili velice "příjemnými" informacemi, že nebudu mít nikoliv na zkoušky sedm dnů, ale pouze pět, protože jsou přijímací zkoušky. K tomu mě naložili takovým ohromným objemem učiva, že si to nějak moje tělo přebralo svým způsobem, že mě opět začala bolet noha. Takže v pondělí jsem nešla na tělocvik. Když mě učitelka viděla, jak kulhám, pustila mě, že to nemá cenu.

Ale v ostatních předmětech se mi jinak dařilo lépe, i když jsem se pořád vrtěla na židli a do toho pořád smrkala. Musela jsem být velice příjemná pro učitele :D


Ve francouzštině probíráme různé úryvky z hry Dom Juan od Moliera, probíráme vztahy mezi postavami… Jinak jsem už ho konečně začala číst a čte se to rychle. I ve francouzštině překvapivě :D Myslím, že mám stejné tempo v obracení stránek jako u Továrny na absolutno od Čapka (samozřejmě v češtině v tomto případě), i když nutno podotknout, že písmo je u Moliera větší a s velkými nadpisy uvádějící akty a scény. Počítám, že v pátek ho dočtu, jelikož jedeme se školou opět do Nancy se opět poučit o nabídce univerzit.

Ve fyzice jsme byli svědky super pokusu, fontánky s vodíkem, kyselinou a pH. A potom jsme se zbytek hodiny otrocky učili alkoholy, což pro mě bylo opakování. My sice taky probíráme alkoholy, ovšem s nekonečnými řetězci a názvy, keto reakce a podobné srandy…. V přírodních vědách byla příjemná práce na známku, mutace genu rozhodujícího o pohlaví plodu. Tedy aspoň pro mě to bylo zajímavé :D Když jsme se ptali půlky třídy, co má přírodní vědy první, tak jsme se ptali, jaké to bylo. Všichni jednohlasně že lehké, jenom Juliette: "nerozuměla jsem vůbec ničemu" :D Já tu holku miluju.

V úterý mě zajímalo, jak se moje noha popere s badmintonem. Se začátku jsem ji cítila tak jako že mě bolest neopustila, ale s každým zápasem se to zhoršovalo. No ale i tak jsem skončila jako první z holek :D Za týden prý v tom budeme pokračovat a budou hrát nejlepší s nejlepšími, takže se konečně vyhnu tomu, že budu někoho nuceně šetřit, ať to nevypadá blbě, když mám patnáct bodů a on nula.

V matice začali jakousi tu jejich podivnou geometrii v přímkami a vektory, které nerozumím, takže už se těším na písemku :D Ale i ostatní na to čučí docela zmateně.

Jinak mě štvou kuřáci před naší školou. Zabírají to nejlepší místo na slunění. Takže si vybíráte rakovinu plic se sluníčkem, špinavý beton se sluníčkem nebo stín.

Večer jsem mrkla trochu na přírodní vědy, jelikož píšeme ve středu písemku. Koho zajímá, jak funguje pohybování tektonických desek a vše okolo, tedy i tvorba lávy, vznik sopek a zemětřesení, můžu mu dát krásné materiály a doučování. Ve francouzštině. Protože absolutně nevím, jak se ty pojmy překládají do češtiny.

Ve středu jsem trpěla na hodině matematiky v angličtině. Moc lehké. Základy pro mou matematiku v češtině. A pochybuji, že to budou probírat více do hloubky, když to neudělali ani ve francouzštině. Ve fyzice jsem si opakovala na písemku z přírodních věd. No a jako vidím to docela dobře, až na jedno výpočtové cvičení, protože jsem očividně někde udělala chybu ve výpočtu rychlosti přemisťování tektonických desek díky datům posbíraných z GPS.

Ve čtvrtek už byla noha lepší, nejspíš díky mému každovečernímu protahování a cvikům, takže jsem i šla na volitelný tělocvik. Hráli jsme volejbal. I když jsme skončili třetí ze čtyř, byla jsem plná endorfinů, suprově se mi hrálo a dost jsem toho chytala, ostatní mě chválili, což ještě zvyšovalo moji radost ze hry :D Ale potom taková rozdováděná jsem musela usednout nad matiku. Tentokrát byli i ostatní jako nadopovaní adrenalinem. Učitelka se nám snažila na kresbě vysvětlit tu metodu počítání, ale nikdo nedával pozor. Naštvala se a pustila nás deset minut před zvoněním.

Jinak ráno jsme psali z angličtiny, opět jsem na to úplně zapomněla :D Všechno bylo lehké, jen ten všivák tam dal překlad. Vsadím se, že to tam dal jen kvůli mně, aby mi snížil průměr a pohonil si ego. Já ho jako nepotřebuji k tomu, aby mi řekl, že mluvím anglicky lépe než francouzsky :D Překlad z angličtiny do francouzštiny je pro mě těžký, hlavně když to má tak těžkou větnou vazbu a mění se tam časy, protože se mi semelou všechny pravidla gramatiky pro dané jazyky dohromady. Měla jsem sto chutí mu to tam napsat česky, ale myslím, že podle jeho velice "sympatické" povahy, by mi to hodil celé do koše.

V zeměpisu jsme zase dostali mapu s legendou, nad kterou jsme otročili celé dvě hodiny v pátek odpoledne. A vyplatilo se mi to, měla jsem 15/20, opět nejvyšší známka, co jsem viděla a zaslechla z okolí.

V pátek jsme tedy jeli do Nancy, žádná škola, vytahovala jsem se na internátu. Než jsme se nasáčkovali všichni do autobusu, tak jsem myslela, že vlastnoručně uškrtím řidiče, protože pořád couval tam a zpátky, aby ho mohly objet auta, takže jsme pochodovali tam a za ním zpátky. Ne, že by nás už nabral. Museli jsme čekat venku jak trubky. Jediný autobus z pěti, který navíc byl první v řadě. I když jsme odjížděli z Nancy, tak jsme stáli na palbě slunka asi patnáct minut, než mu došlo, že můžeme nastoupit, když už ostatní autobusy jsou už dávno připravené k odjezdu.

Cesta autobusem uběhla rychle, povídala jsem si s kamarádkami, posílaly jsme snapy (tedy ony, já si šetřila internet :D) a poslouchaly hudbu. Takže jsem objevila, co právě letí, protože já si poslouchám ten svůj metal, rock a punk, asijský pop a francouzský rap a nějak ten maistream s Katy Perry a podobně nesleduji. A ta hudba přesně seděla k dnešnímu dni, totální léto, slunko, 24 stupňů… Přelely jsme na univerzitu, vyslechly si dvě přednášky, jednu o studiu chemie a jednu o biologie. Bylo to zajímavé, protože jsem mohla porovnat naše školské systémy a můžu říct, že jsem ráda za to, co máme :D Šílený zmatek, komplikace, přecházení ze školy na školu… A taky jsem se dozvěděla a spoustě zaměstnání, které by mě ani s těmito předměty nenapadly. Potom jsme měli přestávku na oběd, po které jsme si naplánovali jít na přednášku o medicíně, ale sluníčko bylo tak příjemné, tak jsme zůstaly venku, povídaly si, prohlížely instagram, zaplétaly si vlasy a tkaničky a věnce z pampelišek… Prostě pohoda.

Vrátili jsme se o trochu dřív, než jsme měli, takže jsem toho využilaa šla se projít do jednoho krámku, protože jsem se tam chtěla kouknout na utěrky. V Gerardmer, městě, kde se to vyrábí, jsem viděla slevu 5 euro no a tady je třikrát vyšší. Možná byly ve slevě jenom hnusné věci, ale tohle je opravdu značka, která má všechny potisky krásně vypracované a barevné, takže silně pochybuji. Chtěla jsem ho totiž koupit babičce, ale takhle myslím, že více ocení dobré víno - jenom mi to ale udělá kufr těžším.

V rodině jsem se domlouvala s učiteli a už teď z nich mám nervy. Valí toho na mě tuny, ještě po mě chtějí peníze na učebnice na další rok… Hrůza :D

V sobotu jsme vyrazila s mamkou po obědě do Mircourtu, nedalekého města, asi 30km od nás. Nejdříve jsme vtrhly do ateliéru, kde se ručně vyrábí nástroje. Zůstal nepozměněn už od roku 1902. Vyráběli tam převážně všemožné druhy kytar, mandolín, banjo, housle, violy, violoncella, smyčce, ukulele… Kvalitní i krásné na pohled. Paní nám předváděla a ukazovala makety, nástroje, stádia přípravy… Opravdu zajímavé. Nejvíce mě zaujalo popisování výroby smyčce, jako bývalou houslistku. Zabere pět let, než se dřevo (dováženo z Brazílie) ustálí, potom se opracuje do požadovaného tvaru, ohne se a pak se opět tři měsíce až půl roku čeká, aby si zapamatovalo tvar. Poté další druh dřeva, tentokrát z Afriky a ještě kousek materiálu z mušle… Hodiny práce, pokud vynecháme to čekání, se pohybují tak 35 hodin na jeden smyčec.

Poté jsme prošly můstkem přes řeku naproti do muzea hudebních nástrojů, jelikož právě jejich výrobou je toto město proslavené. Zahrála jsem si na housle a kytaru a poprvé v ruce měla mandolínu. Vstoupila do pětimetrových obrovských houslí, kde bylo ukázáno, jak se šíří zvuk, obdivovala všelijaké vylepšené možnosti houslí a kytar (variace množství strun, všelijaké tvary, dokonce i spojení houslí s violou v jedno - na jedné straně byly housle a na druhé viola - funkce ovšem byla pouze estetická, ale i tak nástroj samozřejmě hrál) a taky i starší kousky muzea, které hráli císařovi a králům.

Nedaleko se nachází taky muzeum krajky a hracích automatických přístrojů - těch, co otáčíte kličkou a ony samy hrají. Začaly jsme nejdříve krajkou. Součástí byly historické, v ne moc dobrém stavu, protože krajky jsou velmi křehké. Byly jsme poučeny, že z pěti let jen maximálně 3 měsíce mohou být pod přímým světlem a mají se držet dál od tepla a vlhkosti. Poté jsme viděly i mistrovské díla z krajek, která byla vystavena jako obrazy. Samozřejmě jsme je viděly i jako součást oblečení a i zdobených tašek a kapesníků a ubrusů. U vchodu navíc zrovna "krajkovaly" dvě důchodkyně s jednou vnučkou, tak nám trochu vysvětlily, jak se to dělá. A mají všechny můj upřímný obdiv.

Muzeum automatických hracích strojků bylo s průvodkyní, která nám skoro všechny stroje zapnula a vysvětlila, jak fungují a historické pozadí. Z dřevených automatických ne moc věrohodných strojů z poloviny devatenáctého století se postupem času stávaly ohromnější stroje, které nejenže dokázal interpretovat zpět ptáka, ale rovnou celého orchestru. I jazzového. Nejvíce mě zaujal masivní stroj, který byl zkonstruován z piána a pár bubínků. Byl poháněn elektřinou, a co na něm bylo nejvíce udivující, byl pohled na klapky, které se samy hýbaly. Jakoby hrál duch. Zakončili jsme to malou otočkou v muzeu kolem hracích kolotočů a budíku, který vás vzbudil za zvuků Marseillaisy, kde jsme si ani pořádně nestihli prohlédnout artefakty, protože průvodkyně už nás vyháněla z muzea, jelikož se zavíralo v šest a už bylo šest hodin a pět minut. Trochu jsme si prošmejdily město, navštívily kostel s nádhernými vitrážemi a vyrazily domů. Cestou jsme ještě zastavily u kaple z jedenáctého století, která ovšem byla zavřená, ale alespoň jsme si odtamtud užily výhled na město.

V neděli nás opět po obědě čekalo dobrodružství v Plombieres-les-bains. Jak už název napovídá, jedná se o termální město (Bains znamená koupele). Začali jsme prohlídkou s průvodkyní v Napoleonových termálech, kde se léčí lidi, tj. normálně se tam dostanou pouze pacienti. Ale v neděli první týden v měsíci se tam můžete dostat i vy "smrtelníci", kteří jste zdrávi či nemáte peníze na léčbu (protože je celkem drahá a i tady ve Francii vám na ni stát přispěje směšnou částkou, i když dříve tomu tak nebývalo). Zajímavé bylo, že termály zůstaly nedotknuty od roku 1938. Tedy samozřejmě kromě přístrojů a moderních van a různých léčebných pomůcek. Většina budovy ale byla postavena za Napoleona III., což se nedá ani přehlédnout, protože hned u vstupu se tyčí jeho socha a všude máte velké N. Interiér je nádherný, v římském stylu. Sochy múz, mozaiky, zdobení… A to vše se snoubí s moderními přístroji a sprchami. Dokonce jsme se i dostali do podzemí a prohlédli si systém přívodu vody. Místní voda má 85 stupňů, takže ji musí chladit, aby se dala používat na léčebné terapie. Jinak ale samozřejmě využívají její teplotu v léčbě párou a vytápění hotelu, který je spojen s termály. Samozřejmě i interiér hotelu je nádherný, i když se nejedná o antický styl, ale o klasicistický.

Potom jsme se prošly (už jenom já a mamka z mé rodiny) městem, prohlížely si antikvariáty a starožitnictví, různé řemeslník, nejvíce mě zaujala keramika. Jelikož byly dny umělců, paní nám i vysvětlila, jak vše dělá, jak míchá barvy, jak nastavuje troubu… Navštívily jsme i kostel, který nebyl nějak úchvatný, až na ohromné neogotické varhany. Poté jsme se dále kochaly fasádami a nádhernými balkony, které jsou pro město typické. Škoda, že hodně domů bylo polorozbořených, ale tak nějak to dodávalo tu správnou atmosféru. Navíc svítilo sluníčko a bylo teplo, takže to nevypadalo tak ponuře. Když jsme se tak kochaly výhledem, uviděla jsem malou kapličku a sochu Panny Marie hned naproti (město sídlí v údolíčku, a my jsme vystoupily na jednu stranu, takže jsme přímo naproti viděly onu kapličku). Tak jsme se tam rozhodly vydat. Autem. Naštěstí. Protože kdybychom tam šly pěšky, tak bychom tam snad bloudily ještě teď. Cesta nebyla vůbec vyznačená a šlo se tam přes soukromý pozemek. Motaly jsme se sem a tam, vystupovaly a zase nastupovaly, ale nakonec jsme se tam konečně dostaly. Kaplička byla kupodivu otevřená a kolem byly ještě další dvě sochy patronů. A ten výhled… ten za to hledání opravdu stál.

Domů jsme se vrátily žíznivé a unavené, protože kaplička byla na kopci a jak jsme pořád chodily sem a tam (podle mého mobilu šest kilometrů) nahoru a dolů v tom vedru… Jak jsem trochu vydechla, hned jsem se vrhnula na balení. Kupka na internát na poslední týden, k další rodině - tedy věci co nechávám ve Francii a kupka, co si beru s sebou do ČR příští pátek.
No a poté jsem napsala tento článek ! Au revoir!

Co se týče programu na další týden: článek vydám v sobotu, hned jak se objevím v ČR a poté svou aktivitu utlumím, jelikož budu skládat zkoušky. No a poté bych snad stihla napsat článek o Londýnu, kam pojedu během Velikonoc. Ale raději nic neslibuji :D




Zajímavé články:








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."