Otázka na blogery: Taky vám blbne automatické nastavování článků? Mně se nechtějí zveřejňvat...

Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Studium Franice 15. - 24. 5.

24. května 2017 v 19:18 | Adri |  Studium ve Francii
Konečně tu přišlo pěkné počasí! Vlastně už léto! Celé pondělí až pátek slunečno a nad dvacet stupňů! Takže mise týdne byla jasná: užít si sluníčka a načerpat vitamín D, jehož nedostatkem tady trpím. Ano, opravdu, i tady do regionu, kde prší nejvíc z celé Francie, zavítalo slunce.
Připadám si už připravená na prázdniny. Chybí mi jen vegan zmrzlina za rohem či výprodej melounů za rohem. Supermarket je totiž daleko… V tom horku :D

Ale jinak jsem samozřejmě i chodila do školy, neválela jsem se jenom na sluníčku, i kdybych moc chtěla. Ve francouzštině dokončujeme (stále) Doma Juana od Moliera. Už mi to leze krkem :D Ve středu jsme se dívali i na filmově zpracovaný konec, z roku 1965. Smáli jsme se nad super kvalitními digitálními efekty při zjevení ducha a taky při tom, jak hlavní postava padá do pekel.
V matice počítáme pravděpodobnosti, většinou jen stačí vědět vzorečky a je to. Ovšem v pátek píšeme písemku na dřívější učivo, které vůbec ale vůbec nechápu :D Zato jsem začala alespoň chápat stereometrii pro gympl v ČR. Což je pro mě důležitější, takže jsem spokojená. Nejsem matematický génius a ani o to neusiluji.



Mimochodem když jsme už u toho porovnávání schopností: stáhla jsem si test zraku na internetu, přesněji jedno video z youtube z top trending. A měla jsem v něm jenom jednu chybu! Prý pouze 1% procento populace projde testem bez chyby. Sice nepatřím mezi vyvolené, ale i tak to hodnotím jako úctyhodný výkon. Já jsem spíše auditivní - sluchová osoba. Jsem velmi citlivá na zvuky, tony a většinu vzpomínek mám sluchových.

V pondělí jsme psali z francouzštiny. Jsem zvědavá, čím mne učitelka odmění, protože jsem měla totálně vymeteno, nešlo mi přemýšlet v žádném jazyku. ZZZ. Zkrátka Zatmění Znalostí.
Ve fyzice jsme začali brát elektromagnetiku. Opět pro mne těžká nuda, opakování z ČR. Když učitelka prohodí, že se kdysi učilo i tohle a tamto, tak se spolužákům pochlubím, že jsme se to učili :D V přírodních vědách jsme v pondělí probírali různé antikoncepční metody. Skončila jsem ve skupině s kluky. Jediná holka s kluky. Juhů :D Ale přežila jsem, i když totálně zapomněli na to, proč se nebere hormonální antikoncepce po sedm dnů…

Ve středu jsme v přírodních vědách konečně dokončili rozmnožování, problémy s neplodností, sexuálně přenosné choroby (zakončili jsme to super videem se skvělým hudebním doprovodem o cestě spermatozoidu k vajíčku - představte si soundtrack z akčního filmu a budete mít jasno). A začali jsme oko. Opět tleskám člověku, který vymýšlel osnovy. Jakože WTF?
V úterý mi badminton šel překvapivě dobře, až poslední zápas jsem zhatila. Ale jinak jsem konečně porazila i kluky!

V dějepisu jsme dokončili třetí republiku - napíšeme si na ni taky v pátek - a přeskočili na téma Francie v době druhé světové války. Jak jsem už dříve zmiňovala, druhá světová válka mne zajímá, takže nasávám vědomosti jako houba.

Jinak ve středu na internátu se mě pořád vyptávali na ČR, že jestli tam máme taky lidi se zrzavými vlasy (ptal se jeden zrzek :D), jestli tam máme blbečky (bez komentáře), atd. Jinak když jsem se jich ptala, kam by chtěli vycestovat, většina odpověděla Japonsko (protože ujíždějí na anime a videohrách) a poté New York.

Ve čtvrtek jsem měla dopoledne jenom dvě hodiny, takže jsem si měla užívat konečně sluníčka plnými doušky… pokud by se nezatáhlo. Bylo dusno, teplo, ale sluníčko nikde, vylezlo až v šest večer, když jsem se dobrala z pochůzky ve městě na internát. Šla jsem se spolužáky do centra, zbytek naší party, se kterou si rozumím víc, se ustálil v parku, kde zrovna probíhá festival fantasy, na téma cestování. Festival trvá až do soboty no a jelikož v sobotu máme v plánu až večerní koncert, tak mám v plánu si ho užít v klidu na celý den.

No a potom jsem se snažila si do hlavy vtlouct matiku a dějepis. Dějepis šel jako vždy lépe, i když se jednalo o třetí francouzskou republiku, o čemž moc informací z dřívějška nevím.
V pátek jsem obě písemky zvládla… Sice jsem nedokončila poslední cvičení v matematice, ale nedělala jsem si z toho žádnou hlavu. Uvidíme, co se z toho vyklube. Žádný stres. V dějepise se mi profesor hodil do tématu (těžkosti republiky 1871-1914) a navíc jsme ani nemuseli psát závěr, protože písemka trvala hodinu a půl, nikoliv dvě hodiny, jako normálně, protože jsme první půlhodinu věnovali probírání jiné látky.

Ve francouzštině je pořád na pořadu dne Don Juan, tentokrát jeho různé adaptace a zpracování. Dívali jsme se na Dona Giovanniho ve filmu. Jednou bych si na to chtěla zajít, když už to napsal Mozart pro Čechy… Protože jako dívat se na operu ve filmu mi připadá… neuctivé pro operu. Stejně tak jako koncert… Prostě to není ono, chybí tam ta živá jiskra, atmosféra.

V angličtině jsme dostali známky. A tady mě ten učitel naštval. Jako dost. Prý to po mě nejde přečíst, tak mi strhl čtyři body. Jinak jsem měla jenom jednu maličkou chybičku (ve třetí osobě jsem zapomněla napsat s na konci slovesa… banalita), takže bych měla nejlepší známku z celé třídy (jako vždy). Víte, jak jsem minule uvažovala, že bych se mohla zapojit do vyučování a občas zvednout ruku? Tak těm časům je oficiálně konec.

Večer v rodině byl pohodový, přítel od mamky trénoval na bubny a já si užívala luxusu internetu a neomezené zásoby dobrého čaje. Dnešní den pořád jenom lilo, vypadalo to na záplavy, až večer konečně přestalo. A to jsem doufala v bouřku, protože jsem zatím bouřku ještě ve Francii nezažila… nebo si na to nepamatuju :D Každopádně tenhle kalendářní rok tady ale bouřka nezavítala.

Mimochodem v poslední době mám nějaký problém usnout, mám v noci plno energie, a i tak se ráno probudím v šest, čilá jako včelička. Takže si čtu. A postupuji rychle. A to jsem se bála, že nestihnu přečíst všechny knihy, co jsem si tu natahala, když budu zároveň zavalena věcmi do školy. Pche!

Víkend utekl neskutečně rychle, protože jsem toho měla hodně naplánovaného. Celou sobotu jsem strávila ve městě, jelikož se tam konala výstava fantastiky. Všelijaké komiksy, knihy, kostýmy, doplňky s motivy knih či filmů, setkání s fanoušky, booktubeři (youtuber točící videa o knihách), rozhovory s autory, kreslíři, soutěže o nejlepší povídky, skládání origami, malování na tělo, výstavy, hraní famfrpálu a mlácení se s dřevěnými noži… Chtěla jsem si koupit tolik knih, že bych to neunesla. Nakonec jsem si koupila jen záložku, protože jsem si mezi těmi knihami nemohla vůbec vybrat :D Nakonec jsem ale litovala, že jsem si nekoupila jeden krásný bestiář…Ale co, hlavní jsou super vzpomínky a zážitky. Poznala jsem nové lidi, pobavila se o Hře o trůny, Středozemi, Harrym Pottrovi, nechala si poradit jaké knihy číst, zahrála si famfrpál, ocitla se ve vlogu francouzských youtuberek, hlasovala v anketě o nejlepší povídku… Jen co jsem přišla zpátky domů, chystala jsem se na koncert Alexis HK, což je francouzský zpěvák, který má hodně anarchistické texty a dělá si srandu ze všech. Z matek, židů, muslimů, ateistů, pracujících, starých, politiků, sebe, svého otce… Občas jsem sice narážkám neporozuměla, přeci jen se tam jednalo o složitější hru se slovíčky a narážky na francouzskou politiku a kulturu, že i moje rodina měla občas problém to pochopit. Domů jsme se dostali až kolem jedné, což trošku bolelo, protože ráno jsme měli naplánováno v osm vyrazil do Verdun.

Vyjeli jsme osm třicet, kupodivu jsem ani nebyla unavená, tolik jsem se těšila. Měli jsme nehorázně štěstí, svítilo krásně sluníčko, dvacet stupňů… Nejdříve jsme nachytali bronz nad kávou u břehu řeky v centru města. Miluju tuhle pohodovou atmosféru francouzských měst. Poté jsme se vyšplhali na památník, odkud bylo vidět celé město. Některé budovy jsou původní a můžete na zdech vidět stopy po kulkách. Uličkami jsme se dostali do obrovského nádherného kostela. Pod ním se navíc skrývá i zrekonstruovaná kaple z dvanáctého století. V ní můžete pozorovat sochařská díla připomínající první světovou válku. Nejvíce mě ale očaroval klášter se zahradou. Projížděli jsme krajinou a zastavili se u německého hřbitova s černými kříži. Zajímavé bylo, že na jeden kříž je dán jeden až čtyři vojáci. Rozhodli jsme se poobědvat v jedné "vesnici duchů" aneb zničené vesnici. Je jich tady několik. My jsme se posilnili v Ornes a poté jsme prozkoumali zbytky kostela. U každé vesnice máte navíc i plán, jak to tam kdysi vypadalo, kde co stálo, kdo kde bydlel a jaké povolání vykonával. Projeli jsme jich více, u některých jde i dokonce vidět jakési "kopečky", připomínku, že země byla totálně zničená. Proto se taky do celého okolí zasadily husté lesy, protože se v půdě nedalo nic pěstovat a navíc byla plná bomb a chemikálií.

Popojeli jsme k Duomont, kde se nachází velký památník, kostnice. Jsou zde uchovány kosti 130 000 mužů, všelijakých národnosti, většinou mezi dvaceti a třiceti lety. Součástí je i malý promítací sál, kde můžete zhlédnout krátký dokument popisující události během první světové války v okolí. Můžete zde vystoupat až do zvonice. Dá to zabrat, ale výhled stojí za to. Nádherné lesy…. A k tomu tisíce bílých křížů. A taky tisíc muslimských hrobů. Když jsem byla ve věži, tipovala jsem to na židovské, ale když jsme se pak přiblížili, jména a náboženský symbol mi v tom udělal jasno. Kostnice má tvar kříže, v jehož středu vyrůstá věž se zvonicí. Jako jedno křídlo funguje kostel, dva delší ramena vystupují jako chodba se vzkazy a jmény vojáků.

Prohlídku jsme ukončili ve Fort Vaux, pevnosti Vaux. Dostali jsme iPod do ruky a procházeli si přímo muzeum. Audio průvodce byl výborný, úplně jsem si to živě představovala… o první světové válce jsem toho nikdy moc nevěděla, vždycky mě spíše zajímala druhá. Ale po tomhle výletě si troufám říci, že toho o ní vím poměrně dost. Prohlídka se navíc nevztahuje pouze na interiér pevnosti, kde se tísnila tisícovka mužů, ačkoliv byla zbudována pro pouhé dvě stovky. I exteriér je dost zajímavý, navíc s pěkným výhledem. V muzeu jsem si na památku koupila malinkou ilustrovanou knížečku. Jinak jsme debatovali o dějinách, takže jsem dávala Francouzům přednášku o našich českých dějinách.

Domů jsme se vrátili až o půl desáté, jelikož z Verdun do mého městečka je cesta dlouhá… Trochu jsem pojedla, nachystala si věci na internát a šla spát, protože jsem byla strašně unavená. Proto taky zveřejňuji tento deník později, než jsem plánovala.

V pondělí se mi stávalo těžce. Ale francouzština mi hned zlepšila náladu, jelikož jsem měla lepší známku než většina třídy. Co proboha ti Francouzi dělají? :D Druhou hodinu jsme se opět vrtali v Donu Juanovi, osvětlovali jsme si podrobnosti z písemky. Kdy už se v něm konečně přestaneme vrtat? :D Mám pocit, že ani snad Moliere nad tím tolik nepřemýšlel a my se pipláme a rozebíráme každé slovo.

Ve fyzice jsem dostala trošku horší známku, ale i tak jsem si polepšila oproti minulému pololetí. Třikrát hurá! Potom jsme se zabývali elektrikou, odporem, proudem, zákony… Taky jsme si samozřejmě zkoušeli udělat pár měření… Mám to holt takové opakování :D
V přírodních vědách se věnujeme anatomii oka. Je super, že některé názvy jsou mezinárodní, takže se mě spolužáci ptají, co to je a tak. Jen třeba panenka a sítnice se řekne jinak, ale už jsem si zvykla :D

Potkala jsem po vyučování Pushti, Indku, taky zahraniční studentku, se kterou se kamarádím. Domluvily jsme se na poslední schůzce, jelikož v pondělí odlétla zpátky domů a já v pátek večer odjíždím do ČR na koncert… Achjo, strašně rychle to uteklo.
Jinak počasí přeje, prý má být celý týden nad dvacet stupňů a opravdu - opalovačka, paráda, leháro.

V úterý jsme byli hodnoceni z badmintonu. Jelikož se nám na poslední chvíli změnila učitelka, nezná moc naši úroveň, takže jsem skončila ve slabé skupině holek. Vyhrála jsem všechny sety, v pohodě, ani jsem se moc nenadřela. Vlastně vůbec. Stačilo mít jen dobrý postřeh, občas někam doběhnout… prostě stačilo hrát hlavou. A co jsem dostala za známku? 13/20. Některé holky, které hrají mizerně a dostaly se do skupiny s kluky, měly minimálně 15… No jo, systém známkování a hodnocení nebývá vždy objektivní… Většinou vůbec.
Když už jsme u toho hodnocení, z matematiky jsem dostala 6,5/10, jsem tedy relativně spokojená. Uvidíme, co mi vyskočí na konci roku za známku… No a ve francouzštině jsme rozebírali… opět postavu Dona Juana. A budeme nejspíš až do konce roku. Panečku, zbavte mě už ho! :D
Jinak zítra máme poslední den školy v tomto týdnu, jelikož ve čtvrtek je svátek a v pátek nám dali volno. Jupí!

Středa uběhla celkem rychle a pohodově, zřejmě díky nádhernému letnímu počasí. Ráno jsem se rozloučila s pár lidmi na internátu, protože už se neuvidíme, jelikož jim příští týden začíná stáž… Ve francouzštině jsem přetrpěla Dona Juana, ve fyzice elektriku a v přírodních vědách jsem si užívala pokusy se zrakem, jelikož probíráme oči. Dívali jsme se i na operaci výměnu čočky, bylo to… trošku nechutné, ale koukatelné. Po škole jsem šla pešky až k rodině, nevím, jak je to daleko, ale cesta zabere tak 45 minut. Bylo příjemně teplo, kousek cesty jsem šla i se spolužáky. A taky s Nestorem, Mexičanem. V poslední době se dal hodně do zpěvu, posílá mi pořád videa, jak zpívá :D



Zajímavé články:







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."