Otázka na blogery: Taky vám blbne automatické nastavování článků? Mně se nechtějí zveřejňvat...

Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Studium Franice 9. - 14. 5.

14. května 2017 v 19:48 | Adri |  Studium ve Francii
Mám pocit, že se počasí rozhodlo, že po dobu víkendu bude vždy pršet a naopak přes školní týden bude krásně. A nejlépe bude zrovna v ty dny, kdy mám školu nejdéle.

V úterý byl pohodový den, matikářka totiž nebyla ve škole. Takže mě čekal badminton. A jako jsem zklamaná z čestností mých spolužáků. Dávaly se bonusové body za to, když použijete určitou taktiku no a samozřejmě oni tvrdili, že ji použili, i když prováděli něco úplně jiného. Ze začátku jsem to chápala, protože jsem hrála s kluky a ti by samozřejmě nesnesli, kdyby je porazila holka, ale když potom tvrdily i holky, které stěží udrží raketu v ruce, že vyhrály… Ve francouzštině se rozdávali maturity psané části. Překvapilo mě, že kamarádka jásala nad 10/20. No jo, Francouzi. A ještě k tomu dospívající. Co od nich očekávám :D Volný čas jsem využila k tomu, abych dodělala chemii pro můj gympl v ČR. A povedlo se! Chybí mi jen dva příklady, na které se tento víkend zeptám učitele.



Ve středu jsme dobírali ve francouzštině Dona Juana, rozebírali jsme poslední scénu. Učitelka mi konečně osvětlila význam podnázvu. Ale jinak jsem všemu rozuměla, jen mi moc nesedělo, že by v tom byl tak povrchní zájem. Jinak dozvěděla jsem se nepříjemnou novinu - že dneska píšeme z fyziky. Takže jsem to doháněla v hodině matematiky v anglickém jazyce :D
Na fyziku-chemii jsem tedy přišla připravená. Ale jeden příklad jsem totálně podělala. Úplně blbá chyba z nepozornosti, prostě jsem místo násobení dělila. Snad ale i tak dostanu lepší známku než minulý trimestr! Když už jsem si zvykla na to jejich pojmenování chemických prvků :D

V přírodních vědách učitel jel rychle jako mašina. Skoro nikdo si nestíhal zapisovat. Já psala ve zkratkách, takže jsem jakž takž stíhala, ostatní se na mě pořád točili, jestli si to nemůžou opsat ode mě :D Výhoda je v tom, že věda používá hodně mezinárodní slova, takže se chytám. Jinak probíráme ženský cyklus, menstruační cyklus. Zrovna nedávno jsem si prostudovala o tom celý web, kde se porovnávali různé metody, jak si poradit s menstruací: kalíšek, látkové vložky, houby či volná menstruace, kdy žena ovládá vůlí ovulaci. Už dlouho si hraji s myšlenkou, že bych vyzkoušela kalíšek, ale jelikož jsem často mimo domov, není to pro mne moc praktické. Ale zaujala mne možnost volné menstruace… Nastuduji si o tom trochu více a potom můžu poreferovat.

Jinak u večeře u našeho stolu vypukla veganská debata. Že prý děti nemůžou přežít bez masa, že když pak prý v pubertě sní maso, budou mít alergickou reakci :D Nebo že nebudu mít mléko :D No a potom přišli s argumentem, že jsem moc hubená, že všichni vegani jsou takoví… a vedle mě sedí holka "všežravec" hubenější než já… Achjo.

Ve čtvrtek jsem začala den angličtinou, kde jsme si napsali krátkou písemku. Součástí byl i překlad z francouzštiny do angličtiny, kde většinou ztrácím body, ale tentokrát jsem se s tím porvala dobře. Výjimečně ke mně přišel i učitel, jestli nepotřebuji s něčím pomoct! Nevěděla jsem jenom jedno slovíčko, tak mi napověděl synonymy. Normálně zírám, co se s ním stalo. Možná se začnu více zapojovat do hodin :D

V dějepisu jsme dostali instrukce na zítřejší výlet do koncentračního tábora Struthof. Docela se tam těším, i když to může znít bizarně. Období druhé světové války mám zrovna ráda, protože ukazuje skvělý příklad toho, co se může stát, když se k moci dostane mistr manipulace. Když jsem mluvila s mamkou o tomto výletě, tak mi vzkázala, že se tam nemám nechat zavřít. Tak jsem opáčila, že jsem přežila už dvakrát Osvětim, tak ať se nebojí. Heh, černý humor v rodině nemáme.
Matematika uběhla celkem rychle. Možná tím, že jsem trochu chápala učivo. Odpoledne jsem vyplnila úkol od mamky: jelikož pojedeme v létě do Francie na dva týdny a vše - včetně stravování si budeme zajišťovat sami, tak jsem měla zjistit ceny. Takže jsme s kamarádkou na tajné misi nenápadně fotily cenovky :D

V pátek se jelo do Struthofu, koncentračního tábora v Alsasku. Cesta zabrala dvě hodiny a byla docela únavná. Děcka dělaly blbosti, přišly na to, že se dají sklápět sedadla, tak tam polehávaly… pouštěly hudbu a vyprávěly vtipy. Druhá část třídy na ně řvala, že se neumějí chovat, že nemají respekt k mrtvým, že se chovají, jakoby se jelo na pláž… Někteří zase chtěli spát (Paloma, holka, u jejíž rodiny jsem strávila první trimestr. Její rodinu mám ráda, ale jí ne :D), tak řvali taky… Ale naštěstí na místě se uklidnili. Jelikož jsem už zažila dvakrát Osvětim, věděla jsem, co čekat. Překvapilo mě, že nejvíce tady bylo uvězněných Poláků. No jo, cesty Poláků během války byly rozmanité a hodně jich skončilo mimo svou okupovanou zemi. Struthof je umístěn v srdci nádherné přírody, k tomu nám navíc svítilo sluníčko, takže místo nebylo tolik pochmurné. Ale stejně jsem měla stažené břicho, když jsem viděla elektrické dráty, dřevěné baráky a hlavně krematorium. Jelikož bylo jen jedno, často do něj naházeli více těl najednou. Ani to nevadilo, protože vězni často vážili kolem třiceti pěti kilo a zabírali tedy jen polovinu těla. Byli zde umístěni především komunisté a další politická opozice, "asociálové" tedy ti, co například odmítli vstoupit do Hitlerjugend, homosexuálové a cigáni. Vězni dostávali sotva čtvrtinu toho, co jedli psi. Dlouhotrvající apely v lehkém pyžamu a dřevácích, které drásaly nohy. Nekonečná a namáhavá práce. Neustálé bití. Nemoci. Bizarní chirurgické procesy.

Součástí byla i návštěva "sklepa pro brambory", i když jeho rozměry byly tak veliké, že rozhodně nesloužil pouze pro tento účel. Nejspíše v něm měli Němci uloženou zásobu milice, pro všechny případy. Zrovna se tam pořádala výstava na téma nacismus a docela často se tam zmiňovali o Československu. Pravdivě samozřejmě.

Potom jsme si snědli oběd, i když všichni nejdřív tvrdili, že nemají hlad. Jakmile ale vytáhli svoje zásoby chipsů, čokolád, sušenek a k tomu sendviče, začali mít dobrou náladu a taky chuť jíst. Hráli si s prázdnými flaškami… No jako bylo to sice u autobusu, docela daleko od muzea, ale stejně…

Ke konci jsme sestoupili k plynové komoře, která byla použita pouze jednou: místní chirurg z univerzity ve Strasbourgu si přál vytvořit sbírku židovských lebek. Tak mu zaslali z Osvětimi 86 "živých exemplářů". Nejhorší na tom bylo to, že komoru zřídili v domě, kde kdysi bydleli lidi… A taky to, že velitel Kramer, kterého ke konci války převelili do Osvětimi, si zrenovoval nedalekou vilu u tábora a vylepšil ji bazénem. Bydlel tam se svou celou rodinou.

Jinak nedávno jsem se začala zajímat o fyziognomiku, tedy o tom, jak lidské rysy ve tváři ovlivnují naši osobnost a život. A opravdu - většina dozorců v táboře nesla rysy násilníků. A někteří i rysy brzkého úmrtí.

Ale přejděme k příjemnějším věcem: hned co jsem přišla do rodiny, jsme šli na náměstí si užít trochu sluníčka. Objednali jsme si pití a oslavovali taky velkou událost: nejstarší dcera měla poslední zkoušky na medicíně za sebou. Jestli prošla ročníkem, se dozví až za měsíc, ale konečně má tři a půl měsíce prázdniny. Dost ji závidím :D

Večer se šlo do školy. Měli tam totiž koncert žáci z posledního ročníku, kteří byli současně známkováni jako součást maturitní zkoušky. Byl to mix všemožných stylů a hubeních nástrojů. Flétny, saxofon, kytary, basové kytary, bubny, housle, klavír, zpěv klasický, moderní kousky, dokonce tam i jeden rapoval - svůj vlastní text. Bylo to chytlavé a navíc text měl smysl: odvolával se na šikanu ve školách. Velký úspěch taky měl i Bruno Mars a i kus, kde hrál kluk z rodiny: hraje na baronet a byl to známý kus, trio baronet, saxofon a klarinet, znělka, která často hraje ve filmech... a nevím, jak se jmenuje :D

Přišli jsme domů pozdě, těsně před půlnocí. Nejmladší dcera měla navíc i zkoušku na zítřejší koncert: končila až v jedenáct a to nedávno měla třinácté narozeniny… No jako tři hodiny zkoušet a ještě takhle pozdě v noci… To by mě nikdo nedonutil :D Když si představím, že náš orchestr zkoušel nejčastěji v brzkých odpoledních hodinách a v den koncertu dopoledne, kdy nás uvolnili na chvíli ze školy…

V sobotu opět svítilo sluníčko, takže jsem toho využila a šla se projít za zvířátky v parku u hradu. Po obědě jsme šli vyplnit důležitou misi: nakoupit mému bráškovi knihu. Výběr byl obrovský! Váhala jsem mezi tolika knihami…. A našla jsem i jednu nádhernou o Fridě Khalo. Sice pro děti, ale já bych si ji pro sebe klidně koupila :D Ale budu se toho muset zdržet, protože potřebuju sehnat někde černou "koženou" bundu a taky obal na mobil, protože oboje věci se mi rozpadají :D Přesněji řečeno se mi bunda loupe a obal mi odpadává. No nakonec jsem koupila nádhernou knihu s abecedou a velkými písmeny vymodelovanými z textilu, takže se jich může dotýkat a vnímat, jakými tahy se písmeno píše.

Váhala ještě mezi mnoha obrázkovými klasickými knihami s příběhy o zvířatech a dinosaurech, některé i v 3D verzi, ale tohle bylo prostě nejlepší. A to mi padla jako první do oka :D

Poté jsme šli i shánět dárek pro nejstarší dceru, jelikož měla nedávno 19. Šlo se nakupovat oblečení, ale nakonec se shodli na tom, že nejlépe bude, když ji koupí dárkovou kartu. Sbíhaly se zrovna mraky, takže jsme rychle běžely zpátky ke knihovně, kde jsme měly zaparkované auto. Mezitím, co jsme si vybíraly v knihovně (já si odnesla CD Van Canto), se mraky rozptýlily, i když to vypadalo dřív na bouřku.

A večer nás čekal koncert. Hráli tam lidi, které znám a taky i nejmladší dcera z rodiny. Koncert měl dvě části: klasickou - Beethovena a Carmen, na kterou jsem jako malá tančila, takže jsem si to užila a potom i druhou část, jazz. Bylo to super, hlavně proto, že ty lidi, co hrají, znám a taky i to, že věkový rozptyl orchestru byl od 13-60 let. A posluchači byli věkově rovněž rozmanití. Líbilo se mi i to, že plno lidí, kteří se na párty zřídí jako psi, dokážou takhle nádherně hrát. No jo, alkohol jim často pomůže uvolnit své hranice, kéž by se naučili se uvolnit i bez toho…

Ráno jsem vstala brzo, i když jsme se vrátili domů pozdě a ještě jsme sledovali Eurovizi, takže jsem byla celá rozlámaná. Kolem desáté jsme šli na bazén, což mě trochu probralo. Pak jsem si dala relax, kdy jsem si na sebe napatlala svou masku z Lush.

Oběd se podával ve velkém stylu, protože se slavily devatenácté narozeniny nejstarší dcery a taky to, že už má volno. Dostala masáž, kosmetiku, poukázku na oblečení a knihu od lékaře, který pracoval v Asii v rozvojových zemí, podepsanou autorem - což byl podle mě nejlepší dárek, protože se chce stát taky takovým lékařem.

Po obědě následoval odpočinek a kolem čtvrté jsme vyrazili na procházku kolem jezera. Už jsem tuto cestu absolvovala s první rodinou v září. Tehdy jsme sbírali jahody, tentokrát jsme je viděli kvést. Povídali jsme si o všem možném, ale hlavně o mojí zemi a o hokeji a sportu, protože Češi zrovna hráli proti Francouzům. Vyhrožovali mi, že jestli vyhrajeme, tak půjdu domů po svých, ale i když Češi nakonec vyhráli 5 : 2, nic nenamítali :D

Zítra mě čeká písemka z francouzštiny, menší procvičení před maturitou. Tak jsem zvědavá… A taky se musím domluvit s učitelkou fyziky, jestli mi dovolí provést pokusy, které mi zadala škola v ČR... Držte mi palce!


Zajímavé články:





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K K | Web | 17. května 2017 v 8:33 | Reagovat

Co se týče počasí a toho kdy je krásně - tento zákon schválnosti je něco, co funguje na mou osobu vždycky :D Čím méně času mám, tím krásněji venku je :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."