Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Sicílie

16. července 2017 v 12:01 | Adri
Tak jsem se vrátila zpátky do Česka. Pamatuji si, jak jsem dříve byla po dovolené šokovaná, že se najednou kolem mě mluví česky a vidím všude české nápisy, ale po roce stráveném v zahraničí s občasnými přestávkami v ČR, jsem si na ty skoky zvykla :D Ale vrhněme se na vyprávění:

Z domu jsme vyjeli brzo ráno, takže jsme krásně přiletěli do Katánie v devět hodin. Vyřídili jsme si vypůjčení auta - dostali jsme černého Opla s navigací (i s českým jazykem!). Trochu jsem s tím zápasila, ale nakonec se ze mě stal schopný navigátor + DJ. Jen občas navigace nás pěkně vypekla, když nás vedla úplnými kotěhůlkami, cestami, kde se stěží vejde jedno auto a vedou kdesi po horách, kde nenajdete 50 m rovinky. Samá zatáčka, stoupání, klesání... No jezděte tak z Patti k Etně (cca 100 km!). Naštěstí je můj táta schopný řidič, takže zvládl nejen zatáčky, ale i sebevražedné motorkáře a absenci pravidel silničního provozu v Palermu...


Cestou z Katánie do Patti, kde jsme měli ubytování, jsme projížděli Taorminou. Určitě doporučuji navštívit! Malebné městečko v horách, sice trochu turistické, ale pořád si zachovává své kouzlo. Navíc mají skvělou vegan zmrzlinu - tu mimochodem mají skoro všude. A navíc i v maličkém supermarketu či na benzínce seženete vegan corneto a jiné vegan zmrzliny, dokonce i croissanty, muffiny...

V Taormině je největším lákadlem Teatro Greco z 3. století př. n. l. Součástí je i maličké muzeum. Rozhodně stojí si vystoupat až navrch a kochat se ze všech stran nádherným výhledem: na moře, na Etnu a na město. Občas se tam dokonce i teď konají koncerty! Odcházela jsem nadšená, hlavně po zhlédnutí animace, jak to tam vypadalo kdysi...
Navštívili jsme i malý kostelík, prošli si pár uliček a vyrazili dál. Náš pokoj byl příjemný, sice malý, ale klimatizace fungovala, za což jsme byli v těch 35°C vděční.


Naše pláž byla vzdálena od hotelu kilometr, ale jelikož jsme toho vláčeli spoustu (hlavně hračky a knihu pro malého Samíka a vody) a už sedm ráno byla teplota skoro na třicítce a slunko vydatně pracovalo, tak jsme jezdili autem. Pláž byla příjemně schovaná, jmenovala se Grotte beach a byla součástí regionálního parku, takže se tam i čistilo moře. Ovšem i tak jsme některé dny zpozorovali ve vlnách špínu. Jinak co se týče teploty moře: nevím přesně, ale pocitově hodně teplé. I když jste neplavali, tak vám bylo teplo, moc na osvěžení to nebylo. Ale zato jste tam vydrželi dlouho.

To nám ale nevadilo a já si vody užívala. Ze začátku se malý Samík bál, ale poslední dva dny už skákal do vln a i plaval s rukávkami. Zato já poslední dva dny marodila... Chytla jsem totiž jakýsi vir, který Sam odchytil už asi před dvěma týdny, ale mě to chytlo až ke konci dovolené. No jo, přiznejme si to: horší strava (musela jsem vyzkoušet všechen vegan junk food dostupný v okolí :D Hlavně zmrzliny :D) a hygiena (je to přeci jen blíže Afriky) udělá své. A navíc i nedostatek spánku, protože poslední čtyři dny jsme si změnili pokoj za větší, ovšem já jsem vyfasovala ultra měkkou postel, kde jsem se propadala a tak jsem hledala skoro polovinu noci vhodnou polohu, aby mě nebolely záda.

Kousek od Patii se na hoře krásně vypíná kostel Tindárí, známé poutní místo. Kostel - svatyně černé matky boží - je obrovský a interiér nádherný. Mají tam i archeologický park s menším řeckým divadlem než v Taormině, ale i tak je výhled pořád nádherný.


Do města Patti jsme z naší malé vesničky Mongiove, která je k Patti přidružena, jeli občas na zmrzlinu či na večeři nebo nakoupit a natankovat. I když se říká, že Itálie vyjde s cenami paliva nejhůř, ceny nebyly zas tak hrozné. Stačí jenom netankovat na dálnicích a máte pár peněz ušetřeno.

Náš další výlet směřoval na Etnu. Původně jsme plánovali vyjet lanovkou a dále se ubírat pěšky, ale potom, co jsme viděli tu cenu lanovky, rozhodli jsme se vylézt lanovku. Nevěděli jsme sice, jak to malý Sam zvládne, ale asi polovinu cesty zvládl po svých a zbytek ho táta vynesl na zádech. Nahoře trochu víc foukalo, takže jsme se i mohli konečně zchladit. Vydali jsme se ještě pár metrů více nahoru, vyfotili pár fotek, kochali se sopečnou krajinou… Občas tam dokonce i vyrašilo pár květin.
A po pár krocích jsme rozhodli, že mamka pojede se Samem lanovkou dolů, protože ten sešup dolů byl ještě horší než nahoru. Ono se to nezdá, ale chodit nahoru i dolů po nestabilním písku dá zabrat. Zlatý výstup na Lysou horu, opravdu :D


Takže jsem s tátou seběhla-sletěla dolů. Naštěstí jsem nespadla, ale neměla jsem k tomu v mnohých chvílích daleko. Měli jsme super čas, dorazili jsme dokonce dolů dřív než mamka se Samíkem. Čekání jsme využili k tomu, abychom politovali svoje boty a vybrali z nich všechny kameny a písek. Mně se to zřejmě moc nepovedlo, protože jsem v mých converskách narazila na kameny i v letadla, když jsme letěli domů :D Mimochodem rada na příště: opravdu se vyplatí si vzít na výstup lepší boty. Hlavně ne conversky či nové boty, jak jsme to udělali my :D

Trochu jsme se občerstvili a naše cestování vedlo dál do Outlet vesnice… Připomínalo mi to trochu Las Vegas (i když tam jsem nikdy nebyla :D) - prostě luxusní obchodní centrum uprostřed pouště. Samé drahé značky… Chtěla jsem si koupit košili a šaty, obojí stálo tisícovku, tak jsem si vybrala šaty… A pak zbytek dovolené jsem nadávala, že jsem si nevzala tu košili :D Vězte však, že kdybych si vzala tu košili, tak bych si stěžovala opačně. Hrála jsem si chvíli se Samíkem, radila mamce v nákupech a taky jsem se i bavila nad cenovkami v Dolce Gabana. Obal na mobil za 80 euro… Pročpak ne :D

Je to tam obrovské, takže i když nechcete, strávíte tam hodně času. Hlavně pokud tam jdete jako rodina. Jídlo je tam taky dost drahé, takže my jsme si tam dali jenom něco na zub a pořádně se najedli až na pokoji, kde jsme dorazili až kolem půlnoci, protože jsme si mysleli, že docela velká cesta na mapě bude znamenat velká cesta ve skutečnosti… Ale ne. Prosím vás, jezděte na Sicílii opravdu po placených dálnicích, především pokud nejste výborný řidič či máte na palubě někoho, komu bývá špatně.

Další výlet směřoval na západ do Palerma. Jako každé velké město to je rušné, špinavé, ale i památkami a turisty přecpané. Bohužel je většina památek zničena - nejsou asi peníze, nebo mafie nedovolí… Každopádně kdyby je opravili, tak nainkasují podle mého z turistů jen více peněz. Cestou do centra jsme například viděli kostel přeměněný v garáž… My jsme totiž ti turisti, co jsou stateční a nevyužívají vyhlídkové autobusy, ale i v těch vedrech všechno odchodí sami (s přestávkami na zmrzlinu a pití). Zaparkovali jsme u kapucínského kláštera, kde jsem za každou cenu chtěla jít - součástí jsou totiž katakomby a já ještě v žádných nebyla. A samozřejmě jsem musela vidět slavnou Rozálii, perfektně mumifikovanou a zachovanou dvouletou holčičku - tedy její mrtvolu :D Tradovalo se o ní, že prý mrká očima, ale nakonec se to vysvětlilo tak, že je to jen hra světla a stínu… Ale kdo ví. Každopádně tam mají naskládáno 8000 mrtvých. Někteří stojí, jiní leží pohodlně na polštářku, některým vystavují jen hlavu. No každopádně jsme tam moc času nestrávili. Ani moc velký chlad tam nebyl, na který jsem se taky těšila.

Poté jsme se vydali do centra města přes Porto Nuovo - bránu, která pochází z 16. století a orel na střeše stavby symbolizuje palermský senát.


Pokračovali jsme hlavní ulicí Victoria Emanuele, kolem které jsou všechny hlavní památky. Normanský palác stojí na vyvýšenině hned za parkem. Základy stavby byly položeny už v 8. století. Býval sídlem normanských a švábských králů, v současnosti slouží pro regionální sicilský parlament.

Dále národní knihovna, plno dalších menších kostelíků... A samozřejmě obrovská katedrála, ve které se zrovna konala svatba, když jsme tam vešli. Naštěstí nám i tak dovolili jít dovnitř a prohlédnout si interiér. V jedné části se konala i výstava historie Palerma od druhé světové války: jak se rodiny krčily v malých bunkrech, jak děti chodili do školy až po sedmdesátá léta, kdy se město pomalu modernizovalo. Ale na všech panelech jste mohli vidět, jak si dopřávají na špagetách :D

Jinak katedrála byla postavena na starověkém hřbitově.Se stavbou se začalo na konci 12. století, ale od té doby prošla její podoba mnoha proměnami, jak vznikaly všelijaké přestavby, přístavby a úpravy. Proměnu Katedrály dokládají čtyři zvonice, které ční nad rozlehlou budovou, pocházejí postupně ze 14., 15. a 16. století.
Kuriozita se ukrývá v kapli svaté Rozárie, kde je ve výklenku za bronzovým zábradlím umístěna stříbrná schránka s ostatky patronky města. V sakristii jsou k vidění honosná obřadní roucha, monstrance, bohoslužebné nádoby a další cenné předměty ze 14. až 18. století. Jsou tam i uloženy ostatky čtyř králů.


Došli jsme až k Quattro canti, malému náměstí "čtyř rohů", kde mě málem srazil taxík, jak jsem se snažila udělat krásné fotky. Jakmile z něj zabočíte, ocitnete se u obrovské nádherné fontány na Piazza Pretoria.
Původně byla navržena pro florentské sídlo Dona Pietra di Toledo, ale nakonec ji koupil palermský senát a instaloval si ji před své sídlo. V průvodcích se o fontáně píše jako o úžasném díle, a je to pravda. Je to takový parčk, kde se můžete trochu osvěžit (Sam skončil celý mokrý) a zapózovat u nádherných antických bohů a nestvůr.


Poté jsme se vydali nákupní uličkou k Teatru massimu z roku 1875-1897, kde se natáčela závěrečná scéna z filmu Kmotr III.
Cestou jsme zjistili, že se opravdu vyplatí si udělat nákupy v Palermu než v nějaké turistické pasti uprostřed poušti, protože ceny byly rozhodně nižší a kvalita stejná.

Kolem čtvrté jsme se vymotali z Palerma a dorazili do Cefalú, kde jsme měli původně v plánu se jít koupat, ale jakmile jsme spatřili ty davy namačkaných turistů na pláži, přešla nás chuť. Tísnili se tam dokonce i když jsme už jeli zpátky do Patti a to už bylo kolem deváté! Zlatá naše malá grotte beach, kde se můžeme roztahovat a řádit co hrdlo ráčí.
Takže jsme se najedli v restauraci a šli na prohlídku města. Oproti Palermu nádherně čisté, ceny sice vyšší, ale památky v lepším stavu. Hlavní památkou města je dóm Duomo di Cefalù s dřevěným stropem a mozaikami a také zde můžete obdivovat středověkou prádelnu Lavatoio Medievale.

Na hoře La Rocca se pak nachází zbytky Dianina chrámu z 9. století př. n. l. a středověké opevnění, kde jsme ovšem nelezli, jelikož už byl vstup zavřený.


A náš poslední výlet začal hledáním parkování u přístavu v Milazzu, odkud jsme odplouvali na Lipari. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme zaparkovali asi kilometr od přístavu a minibus patřící parkovišti nás odvezl i zavezl z přístavu. Na lodi jsme si nejdříve sedli na horní palubu, kde jsme před výjezdem umírali horkem, ale jakmile jsme se rozjeli, konečně nás osvěžil vítr. Za hodinu cesty jsme vstoupili na půdu hlavního největšího ostrova Lipari. Prohlédli jsme si město - ceny vysoké, asi tak jako umístění katedrály a hlavního opevnění, které je součástí archeologického parku. Můžete si tak prohlédnout úplně první osídlení Řeků a Římanů, následné dobytí Araby, opětovné zavedení křesťanství a savbu středověkých hradeb. Lipari jsou známé obsidiánem a pemzou, takže se připravte, že vám tyto dvě komodity budou cpát na každém kroku. Po obědě nás loď odvezla na menší ostrov Volcano, známé pro smradlavé sirné koupele (řvaní Sama: "To smrdí!" nás utvrdilo v tom, že tohle musíme vynechat) a černé písky (ty naštěstí Sama nadchly). Bylo tam spousta lidí, ale my jsme došli až na konec pláže, kde jich tolik nebylo a plácli jsme sebou rychle do vody, protože jsme byli přehřátí a navíc ten černý písek ještě víc pálil než normálně.


Naše loď nás poté zavedla ke skaliskům, o kterých vyprávěl Homér, kde měl Odyseus uvíznout - my jsme naštěstí zdárně propluli. Poté i pegasovu jeskyni, vedle které se měla koupat Héra v maličkém bazénku a taky i Brána andělů (když foukal vítr, tak to prý zní jako zpěv andělů) s nedalekou "hlavou papeže", kde se dříve křtili křesťané.


A to by bylo všechno z mého Siciského vyprávění. Jinak naučila jsem se tam pít pravé silné espresso, kde vám to nalijí do mini hrníčku, který je plný tak na půl loku. Ale je to silné tak, že si troufáte to popíjet jen po lžičkách :D Zato vás to nabudí k tomu, abyste v tom horku fungovali. A když to ještě smícháte se zmrzlinou, nic vám nechybí.Jinak když jsme přiletěli domů, tak jsem se třásla zimou v mikině ve dvaceti stupních a kolem mě lidi v krátkém tričku a šortkách si lebedili…

Takže - Arrivederci!

PS: Zbytek fotek najdete ZDE

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."