Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Moje básničky

Zamilovaná hypnotizérka

20. května 2016 v 11:55 | Adri
Nedávno jsem se dokopala k tomu, abych vytvořila něco literárně hodnotného. Haha, pokus o vtip.
Ale tak nějak mi to nešlo, námětů bylo hodně, nápadů taky, ale žádný se nedal polapit. Až jednou mě zaujala soutěž o knihu Zamilovaná hypnotizérka. Jelikož se mi slečna z blogu neozvala, asi jsem nevyhrála, a kdybych vyhrála a o cenu přišla, protože jsem nepotvrdila adresu, tak mi to je stejně jedno. Protože pro mě je hodnotnější to, že jsem něco vytvořila :D

Fénixův úděl

27. srpna 2014 v 11:11 | Adri
Tahle blbůstka vznikla jako součást mé minulé básně "Bojovník světla". Je to takový... Zajímavý kousek, hořkosladký zákusek. Tak to dopadá, když někdo kašle na veškeré pravidla psaní kvalitních literárních děl :D

Bojovník světla

22. srpna 2014 v 11:55 | Adri
Já prostě nikdy nebudu mít vypilované básničky, protože básně pro mě znamenají povolení uzdy, takže se nenechám ničím limitovat. Kašlu na všechny poučky, co jsem si kdy přečetla a prostě sednu a píšu. Vím, že na sebe někdy sloky obtížně navazují a nakonec se z toho vyvrbí úplně něco jiného, než co jsem smolila na začátku. Ale už dlouho jsem nic ze své tvorby nezveřejnila :)

Kde?!

7. dubna 2014 v 11:22 | Adri
Potřebovalo to ven, nedalo mi to spát. Tak tady to je, naservírované na stříbrném podnose.

Fantazie

2. listopadu 2013 v 11:11 | Adri
Tohle dílo v sobě nese velikou sílu, že by se obešlo bez zbytečných keců. Jelikož mne ale napsání této básně přivedlo k nápadu vytisknout všechny své dosavadní mini příběhy a básně a darovat je rodině, bez menšího úvodu se to vážně nešlo. Sbírka se bude jmenovat Poutě fantazie, a budou v ní moje příběhy nebo básně (střádavě seřazené) s datem napsání díla a malý komentář k němu oznamující, co jsem například poslouchala při tvorbě nebo jak jsem se cítila, jaký jsem z toho měla pocit. Chci to mít seřazené chronoligicky, aby bylo vidět zlepšení. Celkem plánuju pět takových knížeček s věnováním. Doufám, že se to bude líbit. Knížečka je potěští sice až pod stromečkem, ale už jí mám zpracovanou a čekám na její papírovou podobu.
A už můžete číst :D

Bludný chtíč

28. září 2013 v 11:55 | Adri
Jednoho večera jsem si tak řekla, že už jsem dlouho nenapsala žádný pokus o báseň. Učila jsem se zrovna francouzštinu a pouštěla si při tom soundtracky z hororů (hůů, teď mám při psaní tohoto článku úplně deja-vu! Dneska už podruhé... někde je chyba v matrixu, hi, hi). Zastavila jsem se na poslechu písně z filmu Suspiria a dala se do práce. Kreativita mě opustila poměrně brzy, ale k poslednímu řádku už opravdu není co dodat. Inspirace se přihnala jako bouře, zmizela však jako pára nad hrncem. Dost planých keců, ať už k tomu napíšu úvod jakkoli dobrý, stejně ta básnička bude naprosto nepoužitelná.

Pocity z Osvětimy

7. června 2013 v 21:37 | Adri
Na tomhle místě jsem byla dvakrát... Poprvé jsem si své pocity nestihla zaznamenat, takže všechny dojmy se rychle ztratily pod nánosem jiných veselejších věcí (za co jsem nesmírně vděčná). V tom druhém případě jsem už byla připravenější a psala si je hned večer po výletu do mobilu. Kdo ví, jak jsem na to zapomněla a našla jsem to až dnes. Tak tady to je. I když to není báseň. Jsou to prostě pocity hozené na papír (vlastně do mobilu). Jak už vás možná napadlo, není to veselé počteníčko.

Mladý básník

15. května 2013 v 11:55 | Adri
Tyhle výplody moje hlava sesmolila v době, kdy mi bylo tak deset let. Takovým obdobím si snad projde každý - na všechno co natrefíte, na to musíte mít říkanku :D Berte tenhle článek tak trochu jako poukázání na to, že pokoušet se skládat básně už dělám čtyři roky (a zlepšení je opravdu veliké :D). Jako první vás čeká parodie na Okoř. V té době jsme ho zpívali každou hudebku a já téhle písničky začala mít plné zuby. No a takhle to dopadlo:

Na Okoř dálnice
běží po ní slepice
kvo, kvo, kvo, kvo
trá,tá,tá
slepice je přejetá.
Sežral ji náš pantáta
na snídani s vločkami
a teď je z ní ožralý.

Na konci té dálnice je šílená opice
a za ní je dlouhý most
tam je moje shnilá kost.
Je to kost kyčelní,
řítí se z ní kvičení.

Obchodník s duší

24. dubna 2013 v 11:33 | Adri
Uhrančivý pohled rozdává,
okolí jej poklidně přijímá.
Otevřenou náruč dostává.
S falší a lží všechny dojímá.

Předstíraná povrchní láska
je mnohdy více příjemná,
Nežli opravdová. Nebolí, nelaská,
pořád stejnou podobu má.
Již od první chvíle - zlomená.

Nemine ani tebe, člověče,
Není nutno se skrývat,
nepomůže ti chopit se meče.
Obchodníkovi se zachtělo panovat.

Tvá duše tiše pláče,
i ptačí zpěv ji však přehluší.

Nabízí se jediná útěková cesta,
ta, jež stojí na konci všeho.
Jsi jen jedním ze sta,
už ani tebe nechce, zmrzačeného.
Zubatá se odvrací,
tak jako všichni do jednoho.

Až na obchodníka.

Vidíš ten šrám na své duši?
Vidíš tu temnou čáru?
Rozrůstá se.
Trhá tě na cáry.
Obchodník si s tebou hraje.
Jen tak, z rozmaru.
Slyšíš křik, vidíš stvůry.

Rozrůstá se…

Pohled z okna...

4. dubna 2013 v 19:30 | Adri
Dneska odpoledne jsem si opět zachtěla zahrát na básníka. Inspiraci jsem nemohla hledat nikde jinde, než venku. To počasí mě už vážně štve. Inu je trochu strohá, ale jde z ní docela poznat, co chtěl básník říci (výjimečně). A přidávám vám k tomu ještě mou fotku (aby článek nebyl příliš strohý :))


 
 

Reklama

"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."