Otázka na blogery: Taky vám blbne automatické nastavování článků? Mně se nechtějí zveřejňvat...

Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Můj deník

A co bude dál?

28. září 2017 v 19:34 | Adri
... to je ve hvězdách :) Přesněji však v mé hlavě. A ještě přesněji v mé duši, v mém srdci. Po pravdě nevím, kam tento článek zařadit, jestli do Novinek blogu, nebo do deníku, protože se to vztahuje na oba témata.

Začnu hezky pěkně zostra: můj nápad přesedlat na youtube a na jakoukoliv jinou stránku se ruší, jelikož se mi žebříček hodnot zpřeházel a uspořádal a já jsem s tím spokojená. Nehoním se, mám na všechno dostatek energie a času, smířila jsem se, že nemůžu jet jako robot 24/7 a dělat všechno, co mě zaujme.
Musím si v tom udělat pořádek a hezky to pěkně vytřídit.

Bohužel jsem byla nucena skončit s dramaťákem, protože dojíždění do sousedního města mi spolyká hodně času a peněz a toho jako student v maturitním ročníku, hlásící se na medicínu a snažící se dokopat k tomu si udělat autoškolu, zkrátka není dostatek.

V první řadě mi hodně pomohlo podrthnout fakt, že zdraví zaujímá první místo.
Jak fyzické, tak psychické. Takže dostatek kvalitního spánku, stravy a fyzické aktivity. Když jsou tyto podmínky splněny, mohu jet dále:

- škola (tedy už i budoucí vytoužená práce)
- kamarádi a rodina
- a další projekty

Škola spolyká nejvíce času a energie, řekněme tak polovinu, zbytek mám na socializaci a jiné záliby.
Snad vám nemusím vypisovat, co všechno obnáší maturita, shánění modelových otázek na přijímačky, shánění vhodných učebnic, hledání tipů na internetu (už sleduji medicínské blogy! :D)...
Do toho mě ještě čekají zkoušky FCE z angličtiny a C1 DALF z francouštiny, ale to až v zimě.

Kamarádi, rodina... Oslavy, sdílení starostí a radostí...

Co se týče dalších projektů, tak sem logicky patří i blog a vůbec celkově internet. Pro vás to znamená to, že se budu snažit měsíčně vydat kolem těch deseti článků, budu se snažit točit témata, ale momentálně se nejvíce zajímám o zdraví... Možná se mi podaří vás tím nezavalit :D
Ale tématika blogu se pořád mění, vše se vyvíjí, vše je v pohybu. Vesmír nezastavíme. Energie proudí. Je pouze na nás, kam ji nasměřujeme a co s ní uděláme :) A vracet se do minulosti nemá smysl. Je důležité jít si za svými sny, ale taky nehonit se a nežít v budoucnosti, užívat si přítomnost. A já jsem spokojená.
Žiju tak, jako by každý den byl poslední a zároveň jako bych měla žít věčně v tomto těle.
Zdůrazňuji v tomto těle, protože vím, že má duše dokáže fungovat ve více sférách než jenom tady v naší 3D "realitě".

Mimochodem pokud by vás zajímaly další aktivity, které řadím do skupiny "projektů": kreslení, skládání puzzle, hudba, čtení, vaření (což mám trochu spojené s brigádou) a sledování youtube a oblíbených blogů. Na obhajobu musím říct, že se snažím filtrovat tu "špínu" a vyhledávat věci, které mi dělají dobře na duši a nestraší mne po nocích a obohacují mě.
Sem bych vlastně mohla zařadit i onu autoškolu.

Tak užívejte života, stanovte si priority a budete šťastnější.
Opravdu se zeptejte svého nitra, co chcete dělat VY, ne co po vás chtějí ostatní nebo systém.
Nejraději bych na vysokou nešla (6 let těžkého studia! uf! uf!), ale vím, že mi to k něčemu bude a naberu cenné zkušenosti, takže jsem uvážila, že tam vlastně chci. Je to nejlepší cesta, jak se dostat k homeopatii a čínské medicíně.

Z Francie na Rammstain a zpět

1. června 2017 v 11:03 | Adri
Čtvrtek a pátek jsem měla volno, takže jsem toho využila. Ve čtvrtek byl státní svátek, nanebevstoupení. Vyjeli jsme se naobědvat do přírody, k Moselle, k divoké části řeky, do přírodního parku. Sedli jsme si k vodě, pozorovali a poslouchali ptáky a slunili se. Potom jsme si dali soutěž, do dohodí s oblázkem nejdál a taky kdo udělá nejvíc žabek. V hodu do dálky jsem skončila druhá (ze tří :D) a s počtem žabek jsme všichni udělali maximálně dvě. Bohužel nevím, jak se ptáci jmenují v češtině, ale dozvěděla jsem se plno zajímavých věcí: jeden druh obletí celou zeměkouli, od severního k jižnímu pólu a zase zpátky! Z dálky vypadá jako nenápadný hnědý pták, ale když na jeho křídla zasvítí pod správným úhlem slunce, vybarví se nádherné lesklé barvy, takže vypadá trochu jako metalický papoušek. Nádhera. Více jsem se vyznala v rostlinách.

Vydala jsem knihu. Bez vydavatele

6. května 2017 v 6:52 | Adri
Tak a je to tady. Tramtadadá!
Sice to není úplně podle mých představ, nejedná se o tištěnou knihu, ale o e-knihu, ale i tak jsem na sebe pyšná. Obálku jsem taky zvádla udělat sama a to nejsem žádný grafik (vlastně vůbec žádný, nejraději bych to namalovala hezky pěkně na papíře, ale digitální doba je zkrátka digitální).
Je mi jasné, že by si ani nikdo nechtěl vzít na bedra to, aby na své náklady vydal prvotinu od patnáctileté holčiny, kterých je momentálně plný internet, a které chrlí povídky jednu za druhou, bez jakéhokoliv literárního citu (čest výjimkám) a plné gramatikých a stylistických chyb.

Neříkám, že se jedná o nějaké super dílo, přeci jen netrávím psaním a čtením většinu života, mám také jiné zájmy (a povinnosti) a do toho momentálně studuji v zahraničí. Vždy jsem si ale chtěla nechat psaní jako koníček. Celkově umění nechat jako koníček. Housle, kytara, bubny, kreslení, divadlo...

Tak ale dost vykecávání, kniha se dá pořídit

ZDE

Přeji příjemné počtení :)

Třetí stupeň
"Tímto se vám servíruje neopakovatelná prvotřídní příležitost, jež může změnit váš život."

Anotace: Patnáctiletá Alex Meinhartová uvítá tradiční rodinný nedělní výšlap jako skvělé odreagování od potíží s kluky. V lese před ní ale vyvstane mnohem horší překážka než nevěra její pubertální lásky. Spolu s rodiči skončí v tajemném herním objektu, kde brutalita a smrt jsou na denním pořádku. Nehraje se však o život, ale o něco mnohem cennějšího… Přijdou na kloub, co po nich stvořitel arény chce? Stojí za to se spolčit s ostatními "hráči", posbíranými ze všech koutů světa? Nechtějí je pouze využít jako návnadu? Kdo se skrývá za označením Mág? Proč se rodiče chovají divně? Komu má věřit? Podaří se Alex udržet na živu nejen sebe, ale i své rodiče? A především - co najde ve Třetím stupni?

fotka knihy

Glosy 18. - 27. 8.

27. srpna 2016 v 8:41 | Adri
V poslední době hodně poslouchám skupinu Muse a nové album od Avantasie Ghostlights.


Zajímavé články, na které jsem natrefila:




Hlíva ústričná - tady mě zaujala možnost pěstovat hlívu doma. Až se vrátím z Francie, zapracuji na tom :)



Jinak za chvíli odjíždím do Francie, takže zařizuju poslední formality, dokumenty, balím a snažím se do sebe nacpat co nejvíc francuzštiny co to jde. Loučím se s rodinou a kamarády... A dělám si pořádek ve věcech do školy. Brrr.
Ale už se moc těším :)

Objevila jsem to nejlepší ovocné combo: borůvky a mango. Vím, že to není moc vhodné z ekologického hlediska, ovšem v obchodě byla sleva: kus manga za 13kč. No neber to, když normálně stojí 30-40kč! Byly už zralé, takže je slevnili. Vzala jsem si jich pět a snědla je ve slaných i sladkých jídel, ale zvítězila kombinace rozmixované mango se zmraženými borůvkami. A taky curry omáčka s mangem, ale prostě tenhle "dezert" musíte vyzkoušet :)

Glosy 9. - 17. 8.

17. srpna 2016 v 21:22 | Adri
Včera - vlastně dneska v jednu hodinu ráno - jsem se vrátila z Thajska. Uvažuji, že bych jistým způsobem porušila tento "nouzový režim" blogu, protože budu mít trochu času vypracovat o tomto zážitku článek a podělit se s vámi i o fotky. Pro mě je to příjmemý způsob, jak mít pohromadě všechny cestovatelské spisky, i když je mám samozřejmě uložené i v PC, ale na blogu to má takový příjemný vzhled :)

Za tu dobu výletování jsem toho stihla hodně přečíst Bílou nemoc, Ztracené iluze, Jíst, meditovat, milovat a
Kečupová mračna. A ve francouzštině jsem dočetla Muže, který se směje a Krále Ubu.
Většinu toho jsem přeloskala v letadle a cestou tam a zpátky, protože jednosměrná cesta zabrala asi 26 hodin.

Ale natrefila jsem i na pár zajímavých článků:







A mám prosbu: Má někdo zkušenosti s bylinou Calea zachatechichi? Četla jsem o ní článek, že dokáže více "oživit" sny a pomáhá lucidnímu snění. Váhám, jestli ji mám vyzkoušet :)

Láká mě taky si vypěstovat doma ananas, ale jelikož budu příští rok téměř celý rok mimo, tak to budu muset odložit... Ale můžu se pokusit to nějak domluvit s mamkou. Kytky mi snad zalévat bude :D Ale prý si nemám pořizovat žádné zvíře... Uvažovala jsem o kočce, ale takhle si budu muset počkat až do vlastního bydlení.

Masters of rock 2016

21. července 2016 v 11:44 | Adri
Ani tento rok jsem si nemohla ujít MoR. Pro nezasvěcené: jedná se o metalový a rockový festival. A trochu se tam objeví i punk, spíš punk-rock... Takže vlastně mé oblíbené styly :)

Jela jsem tam podruhé, takže jsem věděla, co je kde. Jako minulý rok, jela jsem s rodiči a kamarádkou. Ubytovali jsme se ve Fryštáku, což je vesnice vzdálená asi 20 minut od Vizovic. Chtěli jsme sehnat ubytování ve Zlíně, ale jelikož ho zařizoval táta... tak to nevyšlo :D Lístky jsem měla na starosti já, takže jsme je měli za nejnižší cenu. A taky jsme je MĚLI, což byl podstatné, protože letos se vyprodalo. A lidí bylo opravdu jako... jako much. I když pršelo.

Lysohorský čtyřlístek

8. června 2016 v 11:55 | Adri
Takže mám za sebou první ultramaraton. Vlastně i první běžecký závod. Doběhla jsem ho, což považuju za velký úspěch, jelikož jsem byla značně znevýhodněna :D

Tak si proplouvám životem :)

5. května 2016 v 11:22 | Adri
Jak jsem avizovala v minulém článku, plánovala jsem psát každý den, co se mi nového událo... No a tak nějak to nevyšlo :D Jednoduše nebyl čas ani možnosti... A taky přiznejme si to nebyla ani chuť. Ne, že by nebylo o čem psát - spíš toho bylo tolik, že bych vás možná všemi detaily jenom umořila. Takže vyberu to, co se v poslední době událo v mém životě nejdůležitějšího a můžu s tím na trh, tedy na blog.


Střípky dnů

22. března 2016 v 17:24 | Adri
Rozhodla jsem se založit takový mini deník, kde budu psát více méně co nového, protože mám pocit, že vás hodně šidím. A taky šidím i sama sebe, protože hodně postřehů, myšlenek, zážitků a objevů zůstane kdesi zapomenuto a utlačeno kdesi do pozadí. Proto jsem inspirována blogerkou Alue zřídila jakýsi zápisník, kde budu psát, co se jaký den událo, co mě potěšilo... zkráka bude se snažit něco sem každý den hodit. Někdy to budou stohy, jindy tři věty... Ale budu se snažit své povinnosti plnit celkem pravidelně :D

Tak se rozhodni...

13. února 2016 v 11:55 | Adri
Tak se rozhodni
co?
jak?
jak se můžu rozhodnout?
jsem snad Bůh?
mám říct, jestli bude žít?
já se nechci rozhodovat
pomozte mi někdo
a pak
ticho
.
.
.
tak jo
pak bude pozdě
pak...
v úterý
bude škola a
a pak bude večer
nechci tam jít večer
nechci tam jít nikdy
co je etické
nikdo neví
jen srdce
tak ho poslouchej ty trubko
svoje i její
Ano dnes

Ale už jí nebylo pomoci. Králíkův trakt nevydrží skoro dva týdny nic nejíst, jen trochu když do ní dostanu stříkačkou. Rozmělněné granule s šalvějí. Přiběhla nadšeně k jablku. Očuchá. Nechá ležet. Mrkev, to stejné. Chleba. Oves. Seno. Savička s vodou.

Ničeho se nedotkne.
Jen mojí ruky.
Ví to.
Věděla to.

Šest a půl roku. Narodila se 10. 4. odešla jsem od veterináře s prázdným košíkem 31. 1.

Prý upřímnou soustrast
ale on to upřímně nemyslí
on ne. On neví.
Nic.

Měla nádorky na bradavkách. Neví se z čeho. Krmila jsem si pořádně, nejdražší granule, domácí seno, občas kupované. Mrkvev, jablka, listky kedlubny, hlávky salátu, občas ovesné vločky, výjimečně tvrdý chleba. V létě si ohryzávala na zahradě co chtěla. A ještě milované větvičky z jabloně... Voda filtrovaná, občas acomidka proti kokcidioze. Na očkování proti králičímu moru jsem zprvu chodila, ale pak jsem řekla veterináři, že to přece nemá moc smysl, když je sama a nemáme v plánu přikupovat dalšího...
Pravidelné česání, protože je dlouhostrstá. Stříhání drápků. Dlouhé vypouštění z klece, ráno - minimálně půl hodiny večer minimálně hodinu. Nehryzala do ničeho. Hodný klidný králík, i když občas si dupla a běhala dokola jak splašená.
Zuby taky v pořádku, s tím jsem ani k veterináři nemusela... Jen ji píchnul vodu a výživu, řekl, co jsem už dávno věděla... Tak díky. Chtěla jsem jít na další výživu.
Neměla jsem sílu říct, že chci injekci. Řekl to za mě taťka.

Čtyřicet minut loučení
mrkám rychle
hladím pomalu
pes dýchá splašeně
a Duffy
je smířená
ví to

A pak se dozvím že můj kamarád byl na nějaké specialitě v restauraci. Na králíkovi.

Upřímnou soustrast.
...
Tak jo. Dík.
Půjdeme?
*nebreč, nebreč* Co? Kdo?

Napadlo mě, že bych mohla začít pracovat na seriálu o králičí péči... Ale pak jsem si uvědomila, že bych asi místo psaní celou dobu bulela.

Navíc internet je plný rad zkušenějších chovatelů. Ale pokud by vás zajímala má péče a zkušenosti a rady, klidně se podělím. Snad to psychicky zvládnu :D


První fotka, co jsem našla v mobilu... 2011, ještě ve starém pokoji :)



 
 

Reklama

"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."