Otázka na blogery: Taky vám blbne automatické nastavování článků? Mně se nechtějí zveřejňvat...

Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Vrátila jsem se z dovolené z Francie. Projela jsem spoustu měst, čeká vás seriál o Francii, začne vycházet na začátku září.
Snad se mi i podaří nahrát fotky z mého studijního roku ve Francii!

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Studium ve Francii

Francouzsko-česko-rakouský deník

5. března 2017 v 20:19 | Adri
Tak a jsem zpátky ve Francii. Moje zimní prázdniny, jak tomu tady říkají, uběhly neskutečně rychle. První týden se nesl v duchu jedné šílené šmouhy plné rodiny, kamarádů, ale taky především učebnic, stresu a hrnky zelených čajů, hrnečky espresa a kýble vanilkové sojové zmrzliny z Kauflandu.

Studium Francie 6. -11. 2.

11. února 2017 v 19:14 | Adri
Tak, poslední týden před prázdninami, tedy před týdenním maratonem písemek v ČR. Potěšující, ale i únavný.
V pondělí mi hned na tváři vykouzlila úsměv písemka z francouzštiny, měla jsem 14/20, což bylo více, než většina třídy. Navíc mi i učitelka napsala dlouhý odstavec o tom, jak dobře jsem zpracovala téma, že rozumím textům, rozumím metodice… I když se tam občas objeví chyby, pořád to je na úctyhodný výkon. Taky rozdala úkol na prázdniny. Heh, to abych se po večer asi na lyžích nenudila. Nebo ho spáchám až cestou do Francie, jako minule. Ovšem tentokrát to je disertace, což chce více času… Ale za tři hodiny cesty vlakem bych to měla zvládnout.

Studium Francie 31. 1.- 5. 2.

6. února 2017 v 15:38 | Adri
Panečku, to to utíká. Už je únor! A já jsem za polovinou mého pobytu ve Francii a brzy se zase budu vracet do Čech, abych prodělala maraton písemek a zkoušení v české škole a potom strávila zaslouženou lyžařskou dovolenou v Rakousku. Doufám ale, že bude sníh, protože mi tady máme momentálně pět stupňů a já se cítím po mínus patnácti, což je teplotní průměr minulého týdne, jako v tropech. Mamka mi z Čech posílá zprávy, že vám tam vydatně sněží… Což mi ale vyhovuje. Už jsem připravená na jaro ve Francii. Chtěla bych to tady opět zelené, vykvetlé květiny… Jaro se mi prostě k Francii hodí ze všech roční období nejvíce. A taky mi chybí bouřky, i když to je záležitost léta… Moment, tohle má být deník, ne konverzace o počasí.

Studium Francie 23. - 30. 1.

29. ledna 2017 v 20:43 | Adri
Salut z Francie!

Takže navážu hned, odkud jsem přestala minule - a totiž s mou nemocí. Nešla jsem tedy v pondělí do školy, místo toho jsem ležela v posteli a dopisovala si v klidu sešity do Česka. Naordinovala jsem si svoje výtažky z bylinek a podpůrné koření a v úterý jsem byla opět fit. I když večer v pondělí jsem myslela, že se mi rozkočí hlava v jídelně. Jakmile sem přišla na pokoj, jsem sebou plácla do postele a spokojeně spala až do zazvonění.

Studium Francie 17. - 23. 1.

22. ledna 2017 v 10:43 | Adri
Huhuuu, pravidelné francouzské hlášení…

Na FB jsem při pondělním snídání narazila na jeden zajímavý rozhovor se Slovenkou, která bydlí v Paříži a má manžela Belgičana a píše o Francii knihy. Zrovna ji vyšla nová, jmenuje se Pařížské momenty. V rozhovoru jsem se úplně poznala, baví mě narážet na stálé nové, pro nás Slovany nepochopitelné výrazy, které vychází z barvité francouzské historie či francouzského způsobu myšlení. Nejvíce jsem se samozřejmě shlédla v pohledu na školství: dny až moc dlouhé, i pro děti na základce může vyučování běžně končit v šest večer. A potom mají i kroužky… Další nevýhodou jsou dlouhé a časté prázdniny, rodiče pochopitelně takové volno nemají, takže vyskakuje problém, kam s dětmi. Proto jsou o každých prázdninách rozmanité nabídky táborů a volnočasových aktivit a akcí. Jako hlavní pozitivum - a toho si všimnete hned, že se nemusí toho tolik učit nazpaměť. Předměty se více propojují, (jak už napovídají názvy fyzika-chemie a dějepis-zeměpis či svt - přírodní vědy), písemky spočívají spíše v tom, aby své znalosti aplikovali na určitý příklad, než aby vypsali, co všechno si narvali do hlavy, aby vyjádřili svůj postoj a názor na věc. Z toho přístupu jsou Francouzky obecně více sebevědomější. Všechno stíhají, ale přitom nikdy nespěchají. Část o čtení je možná subjektivní… Znám dost Čechů, co čte, ale to je možná taky tím, že jsem knihomol a knihomolové se tak nějak už přitahují :D Takže že bychom na tom v bilanci s přečtenými knihami s Francouzi byli hůře, to nevidím. Více se taky vyučuje umění, proto mají Francouzi větší kulturní přehled a více si taky kulturu oceňují… I když opět podle mě nejde paušalizovat. Když bych tady na internátě od učňáku porovnala kulturní znalosti s naším českým gymplem, tak bychom z toho vyšli jasně vítězně.

Studium Francie 8. - 16. 1.

15. ledna 2017 v 20:00 | Adri
V pondělí byli menší zmatky s mým batohem, který měl putovat na internát, ale nakonec jsme to vyřešili tak, že jsem ho tam hodila sama. Sice jsem přišla málem pozdě do školy; moje super vegan běžecké schopnosti mne zachránily. Ve francouzštině si opakovali slohové postupy na maturitu "nanečisto", takže nic moc zajímavého pro mě. V přírodních vědách bylo trochu zábavy s měřením hustoty kamenů a dedukcí hmotní různých zemských vrstev, ale i tak bylo vyučování extrémně nezáživné.

Studium Francie 2. - 7.1.

7. ledna 2017 v 6:50 | Adri
Takže se vám opět živa a zdráva hlásím z Francie. Budu se snažit psát i jiné články, než tyhlety "glosy", jak si o ně žádáte, ale jelikož tady nemám moc času, raději nic nebudu slibovat. Glosy jsou ale moje priorita, protože fungují i jako můj deník. Takže to budete muset nějak přežít. Život je krutý :D

Studium Francie 6. - 12. 12.

12. prosince 2016 v 11:19 | Adri
V pondělí jsme ve francouzštině četli kvanta nových a nových textů na rozbor realistických a naturalistických spisovatelů - moji oblíbenci - protože se jim to bude hodit na "bílou maturitu" aneb maturitu nanečisto. Naštěstí to je moje oblíbené literárání období, které mi nabízí si rozšířit slovní zásobu o plno slovíček, které mi budou ke každodennímu životu k ničemu (dozvěděla jsem se asi 6 synonym přídavného jména buclatý a škaredý), ovšem paradoxně taková slova mi nejvíce lezou do hlavy :D

Jinak snažím se pochytit trochu finštiny od Mika, ale nejde mi to do hlavy. Možná to je tím, že učit se finštinu ve Francii je prostě nemožné nebo já a finšina si nerozumíme na jakémkoliv území. Ale na svou obranu musím říct, že Kiitos - děkuji - jsem se naučila :D (od poslouchání Nihhtwish samozřejmě). Finština se mi strašně líbí. A japonština taky. A čínština. A španělština. Asi si ale počkám, až v meditacích objevím způsob, jak získat nadpřirozené schopnosti, abych ovládala všechny jazyky světa.

S tou meditací to myslím vážně, někdy je dobré prostě vypnout. Objevila jsem to díky podcastům, které poslouchám, když jdu po městě třeba nakoupit, nebo do nebo ze školy a nikdo se mnou zrovna nejde. Nebo na internátě ráno, když se probudím před budíčkem. To si pak poslouchám a u toho vybarvuju omalovánky Hry o trůny :D Na Itunes to najdete pod "The flowstate performance podcast with Jiro Taylor". Momentálně se nevydávají žádné nové podcasty, ale je jich tam kolem 50 a průměrně mají 40 minut, takže vám bude trvat, než se tím vším prokoušete. Proposloucháte jsem chtěla říct.

Taky jsem díky tomu pochopila, jak je skvělé se soustředit pouze jenom na jednu věc, nedělat více věcí najednou. Není pravda, že toho takhle stihnete víc. Když se totiž soustředíte plně na jeden úkol, zvládnete ho rychleji a efektivněji. To už jsem měla šanci ověřit.

V pondělí jsme měli poslední lekci francouzštiny pro cizince, vyprávěli jsme učitelce, co budeme dělat, až náš pobyt skončí, jak se dopravíme domů... Součástí byla taky otázka, jaké předsudky mají v naši zemi o Francouzích. Já jsem řekla, že si myslíme, že jsou takoví volnomyšlenkářští, uvolnění a upovídaní, protože jsem nectěla opakovat klišé o bagetách, sýru, víně, baretu, pruhovaném triku a croissantu. Překvapilo mě, že v Mexiku si myslí, že Francouzi se nemyjou a smrdí.
Částečně se to ale může zakládat na pravdě, protože ještě mezi dvěma světovými válkami bylo naprosto běžné, že se stavěli domy bez koupelny. Většinou se mylo venku v potoce a ve městě v panelácích ve společných sprchách. Ale teď samozřejmě podstupují kažodenní hygienu jako všichni západoevropané :D

Jinak Pushti se se mnou nějak odmítá bavit, když ji napíšu, jestli nemá čas, tak mi neodepisuje... Nevím, co ji přeletělo přes nos, jestli mi pořád vyčítá to, že jsem s ní párkrát nešla na oběd, protože jsem spěchala na internát, abych si vzala učebnice nebo tělocvik. Jasně, mohla bych si ty věci ukládat do skřínky ale: a) ráda se vždycky projdu, jsem na to zvyklá už z ČR že o přestávce na oběd se jdeme s holkami projít a b) když strčím oblečení na sport do skřínky, tak mi za chvíli venku vymrzne a když jdu pak cvičit, tak mám pocit, že na sebe dávám led.
Ale když se vidíme, tak dělá, že nic, normálně si se mnou povídá...

Kluci z internátu a Alix mi zase přirostli k srdci. Bavili jsme se hodně o Pánovi prstenů - na kterého se musím podívat ve francouzštině, co jsem tak slyšela ty hlášky. Říkali mi je ve francouzštině a já pak zase v češtině. Dost jsme se nasmáli :D Potom jsem jim pouštěla české písičky, konkrétně Známka punku od Visacího zámku (na mobilu u mě najdete jenom český punk, Řezníka a Revoltu a ŠkWory). Řekli, že to je jako česká verze Rammstain, čímž bodli do vosího hnízda, protože jsem měla jít na jejich koncert do Prahy, ale ti ****** překupníci s lístkami obklíčili server a teď to prodávají za čtyrnásobnou cenu. Takže pápá můj sne vidět Rammstainy...
Zato jsme se s kamarádkou předbězně domluvili, že půjdeme na Brutal Assault. Hůůů! Masters of Rock příští rok nejspíš padne, protože budu dva dny z toho na Sicílii. A i tak tam zatím nejsou nějak moc extra atraktivní kapely.

V úterý jsme odevzdávali úkol do francouzštiny, všichni dopisovali na poslední chvíli a stresovali. Já už jsem si ho v klidu udělala o víkendu a přepsala z počítače na papír v pondělí večer. V matice jsme začali kupodivu probírat přesně to stejné učivo, které probíráme i my v ČR: číselné řady aneb posloupnost. Takže tam zářím :D Všichni se mě ptají, jak to dělat a já se ztracím, když musím matematické poučky vysvětlovat ve francouzštině.

Ti, kteří mají matiku v zadnici, plánují oslavu nového roku. Mají to ve velkém stylu, zarezervovali si celý podnik. Alkohol bude téct proudem.... Platí velké peníze a to tam ještě nemají jídlo a ohňostroje. V tomto případě jsem ráda, že tam nejdu, protože se bojím o své zdraví :D Jeden kluk navíc řekl, že na Silvestra se nejí, jenom bije. Tak to mě dostalo úplně. Protože ten stejný kluk mi vyčítal, že piju Rooibos a ne zelený čaj, který je prý nejzdravější. I když jsem mu vysvětlovala, že Rooibos není pravý čaj.

No. Ve středu jsme psali z biologie, na dědičnost. Byla to celkem fuška, ale já jsem se docela dost připravovala (přečetla jsem si nejen sešit, ale i učebnici! :D), takže jsem byla hotová dříve. Takže jsem napjatá jako struna, co dostanu :D
Ve fyzice-chemii celkem nuda, většina toho už mám probrané, takže jsem uvažovala, že si tam vezmu pastelky a budu si vybarvovat :D V angličtině jsem - kupodivu - haha - dostala nejlepší známku z testu. I když jsem nepoužívala ty slovíčka, které přesně požadoval. Jinak jako vždy tam všem radím, jak si mají opravit chyby v testu, protože učitel jenom chyby zakroužkoval, at na ně přijdou sami. Je srandovní pozorovat, jak přenášeji francouzštinu do anglické grametiky nebo i tvoří nové výrazy. Mě to bije do očí, ale je to ani nenapadne.
Nebo jak je pro ně těžké pochopit which, who, whose, that, kde kam co z toho patří. Ale tak my Češi zase bojujeme s časy, oni to mají podobné.

V tělocviku jsme dělali kruháč, aneb kruhový trénink. Vyšlo na mě, že jsem byla jediná holka ve skupině kluků, protože když se rozdělovalo, byla jsem zrovna na záchodě. Kluci to pěkně flákali, ale zase s nimi byla sranda :D Dělali strašné blbosti. Většinou úchyloviny.
Muísm se poučit, že prostě jsou ještě malí, i když na to vůbec ale vůbec nevypadají. Spousta Francouzů vypadá tak o pět let starší, než je - tím myslím samozřejmě děti.
Blobsti dělají i na obědě. Vždycky, když jde někdo pro vodu nebo pro kečup nebo prostě někam odběhne, ostatní mu vezmou něco z talířře nebo mu posolí dezert, strčí ovoce do jídla, proděraví jogurt, namočí bagetu.... Proto nikdy nevstávám ze stolu :D

V pátek nám odpadlo vyučování, takže jsem toho využila a vyrazila na nákupy. Podařilo se mi toho ukořistit celkem dost, už mi zbývá jen táta a teta se stejdou. A já. Ale já se můžu potěšit i po Vánocích, tam není stanovené datum :D
I když jsem si už koupila kurkumu z Réunionu v jednom stánku na vánočních trzních. Zakecala jsem se s trhovkyní, která se pozastavila nad mým přízvukem, jestli jsem původem z Franice. Tak jsem jí povyprávěla můj příběh a ona že se teda čeština musí podobat chorvatštině, protože její manžel je Chorvat. Tak jsem ji řekla že jo, že znám "Dobrodošli" :D Nabídla mi taky liči. Bylo výborné, jako v Thajsku! Příjemný návrat do trupů v zimně.

Když jsem se vrátila domů, nestačila jsem se ani pořádně vybalit a už jsem spěchala s nejstarší sestrou vypouštět lampiony do centra města. Před pouštěním malé děti hráli jakýsi příběh, ale bylo tam tolik lidí, že jsme nic neviděly a neslyšely. Tak jsme zapadly do nedalekého obchodu, kde si koupila šaty. Když jsme se vrátily, už jsme se tlačily ke stolům s lampiony, ale i tak jsme tam čekaly celkem dlouho, protože lidi se vrhli jako dravci. I na zapalování se člověk musel prodrat davem. Za to to ale stálo. Nádhera... Tolik lampionů, tolik dětí, tolik přání... Já znám, že se přání píše přímo na lampion, tady jim "jen" stačí si přání poslat myšlenkou.
Poslala jsem, ať jsem šťastná a zdravá. Protože když taková budu, bude se mi dařit žít tak, aby byli takoví i lidé kolem mě. Ulala, já vím. Já ale nic jiného nepotřebuju. Čím dál tím víc přestávám být materialista, kupuju jen to, co potřebuju a dopředu si to zvážím. I u dárků. Ani nevíte, jak dlouho jsem předtím sonodvala, co by se komu mohlo líbit, kolik tipů jsem měla, kdybych nenašla to, co jsem měla na prvním místě.
Jinak sobě si chci koupit ponožky a nádhernou knihu o čaji (ve francouzštině), pokud by to někoho zajímalo :D

Večer jsme šli na menší "operu", kterou pořádala místní konzervatoř-základní škola umění. Protože to je malé město, mají to v jednom. Příběh nic moc, výkony některých žáků i učitelů průměrné - hlavně co se herectví týče, tam to byl hluboký podprůměr, ale jsou to zpěváci, takže jim odpouštím. Zato kostými byli nádherné! Vymodelované z papíru do nádherných ozdobných oděvů z osmnáctného století. Magnifique! Součástí bylo i vystoupení chóru, kde byli mojí slavní spolužáci ze školy, kteří mají jako volitelný předmět hudebku. Měli na hlavě květinu, protože zpívaly v podobě květů. Ani nevíte, jak jsem se smála :D

Potom ale dostali bonbony, které se rozhazovali při děkovačce. Pár diváků ze spodních řad je chytlo taky, ale my v ložích jsme zůstali opomenutí. Tak jsem zůstala naštavná, ale potom jak jsem mluvila s kamarády, tak mi řekli, že to byli želé bonbony v čokoládě a že jediná dobrá věc na tom bylo to ozdobné vánoční zabalení. Potom je dávali svým rodičům, kteří je taky nechtěli, že to znají ze svého dětství, ale i tak je snědli. No jo, těžký úděl rodičů :D Ještě že jsem mohla říct, že to želé obsahuje věci ze zvířat, jinak bych asi dopadla stejně :D

V sobotu jsem se dopoledne balila a bavila se s rodinou, užívala si posledních chvil víkendové pohody. No jo, poslední víkend u mojí rodiny. Potlačíme slzu, zatlačíme věci do kufu. Naštěstí se tam všechno vešlo, ani nevím jak. Po obědě jsme šli k mojí další rodině, abych je poznala a podívala se na dům, protože přeci jen přijedu ve 4 hodiny ráno a to nebude moc času na seznamování. Jsou sympatičtí, s nejstarším klukem jsem už mluvila přes FB a skoro pořád si spolu píšeme. Má tak 2 metry a je mu šestnáct a prý hodně mluví, ale když jsem tam byla, tak toho moc nenamluvil. Jeho sestra toho namluví víc, prý někdy ji musí i desetkrát okřikovat :D
Moje "mamka" z nynější rodiny řekla, že jsem velmi diskrétní a individulní, že si všechno vyřeším v pohodě sama, sama se zeptám a že si i sama uvařím a uklidím :D Druhá rodina na to, že každý z nich jí a pije zase něco jiného. Potěšilo mě, že nový táta pije rýžové mléko, tak budeme popíjet spolu :D
Baráček je útulný, už jsem si tam pověsila kabáty, aby se mi nekrčily a odložila většinu věcí. Něco mám ještě u rodiny a na internátu, byla to docela fuška vymyslet, co vlastně budu potřebovat a na kdy. Baráček stojí v menším městečku u Epinalu a za domem je prý nádherný lesík, kde se chodívají projít. Tato rodina je více sportovní než umělecká, kluk je blázen do hokeje, holka do koní - uvažuju, že s ní budu jezdit, protože od té doby, co jsem začala s hipoterapií, tak mi tyto bytosti přirostly k srdci. Dříve jsem k nim mívala chladnější vztah, bylo to na mě moc velké zvíře :D Taky prý chodí cvičit do posilovny, tak s ní asi budu chodit taky. Pravidelně chodí na hokej, protože táta je komentátor. Připomenou se mi tím chvíle, kdy jsem jeden rok nevynechala ani jeden zápas Ocelářů u nás v ČR :D Řekli, že mě vezmou do Dijon, do Německa na fotbal, protože btratranec tam prý hraje profesionálně, na jakýsi hrad,... A už ani nevím co dál, bylo toho hooodně :D
Viděla jsem i svůj pokojík, maličký a ještě nezařízený - budu bydlet tam, kde dříve sídlil nejstarší syn, který už má svůj byt, a chtěli po jeho odchodu pokoj zrekonstruovat, takže zatím v něm byly jen dárky na Vánoce a skříň a nově vymalováno.
Bohužel nemají žádné domácí mazlíčky, jenom ryby v jezírku na zachradě. Jak říkám, bude to rozdíl, oproti mojí nynější rodině, ale mám už domluveno, že kdybych se tam necítila, můžu se vrátit ke svojí rodině :)
Co se týče odvozu ze školy a do školy a hlavně věcí na internát - toho jsem se bála nejvíc, že sebou budu muset vláčet svůj obrovský kufr z intru autobusem - tak už je to vyřešené, že mě budou vozit. Ani nevíte, jak se mi oddechlo :D
Překvapilo mě, že nejmadší dcera nemá mobil - má 13, u nich se dostává mobil ve 14. Což jenom schvaluji a stejně tak i schvaluji omezování používání internetu. Jen když mi samozřejmě dovolí čas od času zkontrolovat, co se děje u mě ve škole v ČR :D

Po návštěvě jsem se šla projít do města, prohlídnout obchody, jestli nenarazím na něco zajímavého. Koupila jsem sestřenici omalovánky Frozen ve tvaru mandal, doufám, že se jí to bude líbit. A když ne, tak si je klidně vezmu :D V knihkupectví jsem viděla Harry Potter sbírku. Knihy mají ve Francii opravdu úžasně spracované, plné 3D efektů, fotek, kreseb, ozdobného písma... Ale ta cenovka mě ihned odradí :D Navíc vím, že moje vyhlédnutá kniha o čaji mě zahřeje na srdci více.

Na večeři s námi byla poprvé holka od bráchy, představila se oficiálně rodině, i když už samozřejmě věděli, o koho se jedná a i dříve ji už viděli. Tady se každý skoro zná :D Večer jsme pak šli na koncert. Přeskokani byla místní kapela punk-rock. Kupodivu se mi líbila více než hlavní hvězda večera. Jako jejich výkony byly suprové, to ano, zpěvačka hlas nádherný, zuk úžasný, kytaristi super, bubeník taky, ale písničky nic moc. Ale připojila jsem se na natáčení videoklipu na konci, protože ta jediná písnička se dala :D "Devil and angel" mi zní ještě hlavou i teď. Jinak s kamarády od "bráchy" jsme dělali různé blbosti, opakovali jsme pohyby od jednoho opilého chlápka vepředu :D

V neděli jsem si dopoledne dobalovala poslední věci a povídala jsem si se všemi, abych se pořádně rozloučila, a po obědě jsme vyrazili do Metz. Poprvé v Metz a zamilovala jsem se. Architektonicky podobné Strasbourgu a Nancy. Francouzská města prostě mají svůj šarmm jak se tam spojuje historie se současností. Jako první jsme zapadli do muzeum Pompidou. Výstavy byly opravdu zajímavé: snoubení obrazů s hudbou, postapokalyptické zakázané umění inspirované dílem 451° Fahrenhaita a poté výprava do 20. století. Plno slavných umělců, dokonce i pár Čechů. Hodně mě bavilo, jak bylo plno věcí interaktivních, jak člověk sám se mohl stát součástí expozice.
Potom jsme šli do centra města, kde bylo plno lidí. Protože bylo před Vánocemi, tak všichni shánějí dárky a navíc byl i samozřejmě v provozu vánoční tržniště. Rychle jsme tedy vyřídili obchody, do kterých jsme měli namířeno: Paloma do Printemps pro rtěnku od Macu a potom do svíčkárny, kde jsem objevila nádherné naušníce, kterým jsem prostě nemohla říct ne... :D Cestou zpátky jsme se zastavili v katedrále, kde vytvořil vitráže Marc Chagall, můj oblíbený malíř. Ale bohužel nebyly zrovna nasvícené... Co se týče vánočních dekorací, tak to byla celkem slabota oproti Strasbourgu, ale i tak to tam pěkně svítilo a měli i dokonce ruské kolo a manéž ve tvaru vánočního stromku.
Taky jsme se rychle vypravili do FNAC, tedy do místa, kde levně seženete DVD, CD a knihy, abych koupila něco tetě a strejdovi, rodinným hudebníkům. Vybrala jsem dvojCD od Serge Gainsbourga, snad se jim to bude líbit :)

No a večer jsem padla, rychle si zabalila a vyřídila věci do školy do ČR. Je toho fakt hodně, za tři dny si dopsat všechny písemky... Uf!

Zajímavé články:


Studium Francie 28. 11. - 5. 12.

5. prosince 2016 v 11:18 | Adri
V pondělí jsme měli laborky z chemie, opět jsem si vyžebrala plášť od kamarádky :D Tentokrát jsme měřili směsi a byli jsme i ve speciální učebně s měřícími přístroji... A baví mě to. Což je dobře, protože mi to ukažuje, že bych tenoreticky mohla přežít studium medicíny :D
Výjimečně jsme neměli francouzšinu pro cizince. Divím se, co je s Pushti, mojí indickou kamarádkou, neviděla jsem ji a ani ostatní ne. Prý spoustu času tráví v učebně s počítači, protože jedině tak si může užít internetu.
Stejně tak podivně se chová Paloma, moje adoptivní sestra. Neklape ji to s klukem, je rozhádaná s nejlepší kámoškou... Zato mě se daří dobře. Na internátu mi odjeli kámošky na stáž, takže teď se bavím s klukami. A je to celkem zábava :D Bavíme se o druhé světové válce, o fantasy, o knihovnách, o škole, o veganství, o zvířatech, o sportování a náhodných věcech na internetu, na které narazíme při čekání, než se nám otevřou dveře internátu po večeři.

Ve francouzštině jsem konečně dočela Cizince od Albera Camuse. Zajímavé dílko. Začalo mě bavit hlubinné rozebírání textů, protože tomu konečně začínám rozumět, zkrátka chytila jsem konečně slinu. Ve všech předmětech. V kamarádech. Už vím, s kým se bavit a s kým ne, kdy a o čem. Prostě jsem konečně našla svoje moje místečko, zapadla do společnosti Francouzů. Jen najít ještě nějakého ucházejícího kluka :D

V matice zrovna probíráme věci, které probíráme i u nás v Česku, jásám. Psali jsme z angličtiny. Mám takové podezření, že opět budu mít nejlepší známku.

V dějepisu mě učitel "vystrašil", že už mě bude více zapojovat do hodin. A taky to hned splnil: četla jsem dlouhý odstavec shrnující totalitární režimy za druhé světové války, plných slovíček, které jsem viděla poprvé v životě. Ale zvádla jsem to, sousedka mě pochválila :D

V SVT aneb biologii si užívám, probíráme alely a geny, různé nemoci... Jsem tam jako houba. Mimochodem na internát jsem si na dlouhé noci stáhla sérii Nezkreslená věda z youtube, tak se vzdělávám i takto. Jinak se školou v ČR to jde celkem dobře, matika už zlobí méně, protože jsem přišla na to, že můžu některé výsledky najít na internetu (chichi), ale taky jsem poslala i pár příkladů učitelovi, který mě narychlo doučoval v říjnu. Ale obecně doufám, že to bude nejhůře trojka.

V tělocviku jsme opět posilovali. Zaváhala jsem a skončila jsem jako jediná holka v klučičí skupině :D Změřila jsem si maxi na tricepsech (13,5kg wohoo) a nohy (85kg). A asi bych opravdu měla začít chodit do posilky :D Nejen proto, že taam jsou hezcí kluci, ale taky mě baví, jak se o mě všichni starají, když jsem takové tintítko :D

Jinak mě překvapili kuchařky na internátu, konečně mě začali trochu respektovat a nedívají se na mě jako na vraha (paradoxně) a dokonce mi navrhli, že jim můžu napsat cokoliv, co mi hodně chutná. Tak jsem jim řekla že jím všechno co není zalité omáčkami a olejem a taky že mi moc nechutnají těstoviny a cous-cous (neumí je dělat :D - lepší je proto říct, že mi nechutnají obecně než říct, že mi to nechutná v jejich podání :D). Ráno mě taky překvapili s kaki. Miluju kaki. Ohmatala jsem jich sice asi 10, abych vybrala dvě nerzralejší, ale i tak nic moc. Nabízí prostě nedozrálé ovoce. Ale vyšeřila jsem to už dávno: ovoce si vezmu a nechám dozrát u mě v teplíčku na pokoji (3-4 dny stačí). A tak tam mám pořád zásobu ovoce a na snídani sním vždy 1-2 kusy, ať to nevypadá, že to tam jen chodím vybírat a potom prodávát na místním trhu :D

Jo a konečně jsem uspěla s posíláním pohledů (ani nechtějte vědět, jak dlouho jsem přemýšlela, jak se to řekne česky). Když už jsem byla tak nadšená, koupila jsem si u blízkého Monoprix oblíbené kukuřičné křupinky. Když jsem tak procházela kolem té kosmetiky a oblečení, měla bych už konečně dokoupit všechny dárky, ať to mám z krku.

V dějepisu jsme konečně začali druhou světovou válku. Plno věcí už samozřejmě vím, moc obecné věci neprobírají do detailů, soustředí se na Francii. Tak se občas dozvím něco nového zajímavého o této době, kterou mám z dějepisu nejraději... Abych to vysvětlila: přitahuje mě, jak někteří lidé jsou tak zmanipulovatelní a tak krutí. Co mohou obětovat pro vidinu lepší budoucnosti. Jak se to až může zvrhnout. Jak lidé neztráceli naději i v těch hrozných podmínkách.

V sobotu jsem vyrazila na koncert nejmladší dcery, která hrála v orchestru. Kkoncert oslavoval 60 výroční spřízněného města v Anglii a Epinalem, takže na programu byli jenom angličtí interpreti. První byl na řadě anglický kvíz, kde jsme zathávali, kterou písničku hrál kvartet fléten. Věděla jsem všechno kromě jedné písničky, což je z 11 dobrý výsledek. Ne? :D Vyhrál ředitel konzervatoře z Česka, který tam byl v rámci delegace z radnice.Tak jsem byla ráda, že to vyhrál Čech :D Paloma hrála až dvě poslední písničky: součástí bylo i karaoke se sborem. Byla to anglcká hymna a poté Rule Britannia, Britannia rule the waves, což bylo extrémně chytlavé, hrálo mi to potom celou dobu v hlavě :D
Potom jsme šli vymrznout na úžasný Mikulášský průvod. Ano, vymrznout, protože jsem stála dvě hodiny v mrazu a potom jsem měla úplně zmrzlé prsty na nohou, až jsem s nimi nemohla skoro hýbat. Mám plno nádherných fotek a videí, viz můj snapchat a instagram. Bohužel nahrát to tady by mi zabralo tak polovinu dne a já si to prostě nemůžu tady dovolit. Zatím jsem našla jen fotky z minulého roku TADY.
Bylo tam plno orchestrů, tanečníků, kostýmů... Nádhera.
Potom jsme šli ke známým na večeři, přesněji na oslavu, 50tiny známého. Tak jsem si popovídala, představila jsem se novým lidem a potom jsem se snažila neusnout, protože jsem byla unavená. Tak mě "brzo" odvezla kamarádka půl hodiny před půlnocí. Ani nevím, kdy se vrátili ostatní, protože jsem padla do postele a vytuhla hned :D Mimochodem nebojte, nebyla jsem doma sama, byl tam i brácha, který na oslavu nešel, protože předtím byl se svojí hokou.

V neděli jsem si dodělávala dopoledne úkol do francouzštiny, question transversale. Jsem na sebe pyšná, už mi to nezabírá tolik času, už vím, co hledat a co po mě chtějí. Potom po obědě přišli k nám domů tři nejlepší kámošky od Palomy, aby udělaly fotky do Rotary, se kterým chce Paloma vycestovat. Použije je na své představení k motivačnímu dopisu. Potom jsem se s rodičemi vypravila do muzea obrázků, které Epinal prosavily. Součástí byla výstava "obscure chinoise" tedy stínů, vytvořenými papírovými šablonami. Bylo to zajímavé, hotová věda. Plno příběhů, setů, historie...
Když jsme se vrátili domů, vyzvedli jsme bráchu ze zkoušku kapely a holky se mezitím zase koukaly na dokument o Hitlerovi, který jsme viděli v dějepise, aby se připravily na projekt. Jejich komentáře k filmu jsem opravdu vtipné :D

Zajímavé články:








Studium Francie 22. - 27. 11.

27. listopadu 2016 v 22:21 | Adri
V pondělí ráno jsme měli místo francouzštiny dvě hodiny s poradkyní na orientaci, tedy poradkyní, která se zabývá výběrem školy a profese, co budou dělat po maturitě. Překvapilo mě, že většina děcek nevěděla, co chtějí dělat a když věděla, nevěděla pořádně, kam se mají hlásit. Na jejich obranu musím říct, že jejich školský systém je pěkně zmatený, to ano, ale dá se v něm vyznat, když si k tomu člověk sedne. Vyplňovali jsme nejdřív archy podle paměti, jak se jmenují typy škol, já věděla přiblině to, co ostatní, tak mi poradkyně napovídala a vyptávala se, co znám... Potom jsme po skupinách dostali jeden typ škol, o které jsme měli všechno zjistit. Shodou okolností jsme dostali PACSES, což je univerzita - fakulta medicíny. Studium tam trvá déle a je stejně náročné jako tady. Plní hodně stáží, dělení hodin podle oborů je stejné, o obor je taktéž velký zájem a hodně lidí v průběhu prvního roku vypadne.

Odpoledne jsme dělali chemické pokusy, zjišťovali jsme, jak ovlivňuje pH barvu; používali jsme rajčatový džus, džus z červeného zelí (který pěkně smrděl) a ještě nějakou modrou chemickou látku. Byla to celkem sranda, baví mě, jak učitelka pořád nadává, ať si nasadíme brýle :D
Ve francouzštině pro cizince jsem odprezentovala svoje úžasné vegan perníčky. Dozvěděla jsem se, že ve Finsku dělají super složitý chleba, jehož výrobu Miko neumí popsat a v Indii mají obdobu hamburgeru. No jo, Amerika je všude.

Na obědě jsem se mimochodem seznámila s bývalým Brazilcem - jeho adoptivní rodina je z Francie, takže sem přicestoval asi před 12 lety. Zeptala jsem se ho, jestli si ještě něco pamatuje z portugalštiny a řekl, že už celkem toho hodně zapomněl, protože vůbec portgalsky nemluví a denně ze sebe sype jenom francouzštinu, což je podle mě škoda.

V matice mám lepší průměr než moje adoptivní sestra, což ji podle mě celkem štve, protože jednu dobu o víkendech měla i doučování. Ale když v hodinách nedává pozor a většinou si kreslí, ani se nedivím.
Taky si doma stěžuje, že si špatně vybrala volitelný předmět, že měla jít na výtvarné umění a ne na hudbu, protože by chtěla dělat architekturu. No ale tam holka tu matiku potřebuje... Nevím, jestli ji to dochází.
Adoptivní brácha směřuje na umění, konkrétně historii. Chtěl by nejspíš dělat něco s muzikou ale i s kreslením. Hodně lidí se tady hlásí na uměleckou... Jako ano, podporuji lidi, kteří jsou za svým snem, ale chce to i plán b, kdyby náhodou....

Tenhle týden jsem byla třikrát na poště, abych odeslala konečně pohledy kamarádkám. A pokaždé bylo zavřeno. Zato jsem byla obdarována shůry elastickou spirálovitou gumičkou, takovou, která je momentálně v modě a prý tolik neničí vlasy. Našla jsem ji pohozenou na mostě, který každý den přeračuji cestou ze školy na internát a zpět. Svou funkci plní celkem dobře, děkuji za ty dary :D

Kámošky z Česka se na mě pěkně vykašlaly, vůbec nic mi ze školy neposílají, vůbec nevím, co se tam pořádně děje, takže mám z toho celkem hrůzu. Pořád je naháním, ale nic. Asi se budu muset zeptat někoho jiného, zodpovědnějšího a ochotnějšího.

V angličtině mám překvapivě z rozhovoru nejlepší známku. Učitel si ale trochu stěžuje na můj sešit, že je prý malý (asi neví, že píšu fakt miniaturně a většinu toho, co píše na tabuli si ani nepíšu, protože už to vím snad od prvního stupně základky) a že mě prý nemůže známkovat ohledně mého přízvuku, jestli je dostatečně anglický, protože nejsem Francouzska. Ať mi upřímně vleze někam, stejně tak s učitelem tělocviku, který mě chce dotlačit na plavání. Pardon, ale to, co je tam učil.... To chce samostatný odstavec.

Lidi, kteří nemají styl, neví, jak správně plavat, spíš vypadá, že se topí, učí, jak se zachraňovat navzájem. Plavou většinou úplně špatně. Učí je úplně špatně. Větina z nich si tak i ničí svaly a držení těla. Ale to tak je i ve většině sportů na školách, jen tady si toho všímám, protože jsem sedm let závodně plavala. Kdybych se věnovala volejbalu, atletice, tak vidím chyby i tam. Nevím, jestli je zdravé poslat děcka, které věcně jenom sedí, většina z nich ještě k tomu kouří vystavovat cvikům, kde se dodělají. Pak se diví, že každý má dnes zdravotní problémy.
Nemluvě o tom, že musí mít jednodílné plavky (nemám), brýle (nemám), a čepici (nemám). Vymluvím se na kožní problémy a budu je sledovat z povzdálí, protože nemíním hodinu v ledově ztrácet tím, že si zadělám na nějaké problémy.

V pátek jsme odpoledne jeli do Nancy na výstavu post bac, tedy co budou dělat děcka po maturitě. Moje skupinka vůbec nevěděla, co chce dělat, Victoire chce pracovat v historickém muzeu nebo dělat prohlídky, tak si jen vzala letáček a šla dál. Potom jsme čekali, než se uvolní místo u socio-psychologických poradců a tehdy jsem se rozhodla změnit skupinu. Ale i ta jen přecházela ze stánku ke stánku, nevěděla do čeho píchnout. Tak jsem se vydala na vlastní pěst zpovídat školy, jak mi poradnil Nestor, který tam byl už ve čtvrtek. Že prý můžu dostat plno propisek, bonbonu, letáčků... Tak toho mám využít :D Nejvíce toho měli umělecké školy, takže jsem se dost obeznámila, jak to funguje na školách formující buoucí designery oblečení. Stáže mají zajímavé, můžou do Tokia, Dubaje, Austrálie... Předměty zajímavé, docela by mě to i bavilo, jenom ta cena... Ptala jsem se, že mě zajímá hodně ekologická a etická stránka výroby a prý se učí používat nové přírodní materiály, což mě hodně potěšilo.

U stánků s architekturou, které jsem navštívila s Palomou, mou adoptivní sestrou, jsem se nedozvěděla nic moc zajímavého. Jen Palomu zarazilo, že se musí zlepšít v matice a fyzice. Asi si myslela, že to bude jenom o kreslení a modelování. U medicíny bylo pořád hodně lidí. Zaujal mě kurz fyzioterapeuta, hodně stáží, moderní metody, celková otevřenost vůči alternativním metodám - to mě především bralo nejvíce.

V autobuse cestou tam jsme mimochodem podávali instrukce ve všech možných jazycích, přidali se i učitelé. Došlo dokonce od žáků i na korejštinu. Bylo tam samozřejmě zastoupení všech jazyků, co se učí na škole: španělština,angličtina (kterou jsem skoro ani nepoznala), němčina, italština a ruština. Potom si jeden kluk dělal legraci a napodoboval belgický přízvuk. Pak zavolali mě, podala jsem instrukce ve třech jazycích, jako správný geek :D Čestina, slovenština a polština. Ha, ha, kdo umí nejvíc jazyků, co? :D

Což mi připomnělo, že na internátu je jednen kluk, co se mě pokouší nabalovat. Opět. Jako jo, je hezký, ale v hlavě má pěkně vymeteno, nebo spíše vyhuleno, podle jeho očí. No a zkoušel to na mě se srbštinou, jestli rozumím nadávkám. A rozumím :D

No a cestou zpátky jsem si povídala s Vicoire, která má tři psy a dvě kočky a prý je sebou tahají na každou dovolenou, jezdí s karavanem. Takže má projetou už větší část Evropy a Francie a doporučila, že se musím podívat do Bordeaux, že tam má rodinu a krajina tam je úžasná. Cestování s mazlíčky je prý celkem složité, což jsem ji dala jako hlavní důvod, proč momentálně žádně zvířátko nemám, ale chtěla bych si pořídit kočku. Momentálně to ale v nejbližším horizontu nevidím, protože mojí duši se kočování celkem zalíbilo. Na zvířata došla řeč mimochodem ohledně mého veganství :D Všechny Francouze tady postupně zveganizuji. Muhahaha, ďábelský plán.

Z autobusu z Nancy jsem přesedla hned do auta mířícího do Strasbourgu, kde jsme šli na koncert: já, adoptivní brácha a sestra a jeho kamarád. Carpenter brut. Takový psycho mix všech žánrů, řekla bych. Hodně lidí tam mělo satanské symboly, cítila jsem se jako na metalovém koncertu: a opravdu, došlo i na pogo :D Chvíli jsem si ho užívala, ale pak mi začalo být nehorázné teplo a nebavilo mě se pořád vymotávat tam a zpátky, abych v klidu nahrála nějaké to video :D
Palomě se samozřejmě pogo nelíbilo. Jelikož tam byl malý sál, skoro každý tam v pogu párkrát skončil, ať už chtěl nebo ne. Nové CD si můžete poslechnout zde.
Je to spíše taková podkladová hudba, hudba k filmům, proto taky na pozadí za nimi hrály záběry z hororových amerických filmů z osmdesátek. Atmosféra ponurosti a psychadeliky teda pořádná.

Po koncertu nás mamka vzala omrknout noční vánoční výzdobu. Ohromné! Každá obdchůdek a domeček má svou vlastní. Nádhera.
Tady se vám opravdu omlouvám, že nemám fotky, ale jelikož jsem časově vytížená, odkážu vás na sociální sítě, kde se celkem snažím přidávát fotky: snapchat adriiigom (tam přidávám více) a instagram adrigombalova.

Spali jsme potom u příbuzných bydlících asi 20 minut od Strasbourgu. Úžasný moderní dům, všude samý Apple, obrovská postel... Vyspala hezky do růžova a o půl jedenácté jsme už byli v centru Strasbourgu a čekali jsme, než se otevřeou vánoční trhy. Bylo tam hodně vojáků... Zrovna tento týden jsem četla, že našli teriristickou jednotku, která si na trhy dělala zálusk. Bylo tam hodně španělů a angličanů, češtinu jsem neslyšela. Trhy byly nádherné, jako ve Vídni, kde jsem byla se školou už dvakrát. Koupila jsem tradiční vánoční ozdobu s čápem (předraženou, ale když už je člověk tady, něco si na památku koupit musí). Jinak jsem dokonce viděla ručně dělané kovotepecké ozdoby. Byly nádherné, ale těch 23 euro už je opravu moc. Bojkotovala jsem punč, protože tam byl med, ale dostala jsem od nich a památku kelímky, ve kterých teplý jablečný džus byl. Já byla dopředu připravená vyzbrojená termoskou z vlastním čajem, takže jsem nestrádala.

Do katedrály jsme mohli pouze v poledne, abychom se koukli na orloj. Náš pražský je prostě lepší, starší a větší, ale i tak mě to přivedlo k zamyšlení - tedy instruktážní komentář ve francouzštině, němčině a posléze v angličtině, že čas je opravdu hodnotný a nesmíme jím plýtvat.

Po obědě jsme nasedli do lodičky na okružní plavbu (cestou jsem zapadla do Lushe a koupila jsem si suchý šampon. Má dlouhou životnost a taková praktická věc se hodí všem cestovatelům, kteří chtějí vypadat dobře, ale nechtějí na sebe plácat chemii a podporovat testování na zvířatech. Plavna trvala hodinu a měla mluvený komentář v skoro všech světových jazycích, čeština opět chyběla. Samozřejmě jsem poslouchala francouzštinu a kochala se nádhernými uličkami, starými domy ve čtvrti Malá Paříž, architekturou od tradiční středově - románká, gotika... Až po novohistorický sloh, který sem přitáhli Němci v době okupace. Ukončili jsme to moderním obrovským evropským parlamentem. Pokud budete někdy ve Strasbourgu, určitě si udělejte okružní výlet na lodi, nebudete litovat.
Potom jsme zapadli do uměleckého muzeua: Rubens, Delacroix... Kochala jsem se všemi těmi krásami od středověkých maleb bez perspektivy až po ohormné portréty 19. století.

Potom jsme šli do obchodního domu, kde si Paloma nakoupila hromadu věci v Hollisteru. Zaujala mě mikina, ale cena mě povalila. Řekla jsem si, že bych do toho i šla, ale pak jsem si všimla, že to nebyly eura, ale libry :D No jo, chudý student. Musím šetřit na dárky i ostatním :D Naštěstí jsem objevila v obchodě typu Tiger, kde jsem si nakoupila rýžové chlebíčky, protože jsem měla ohromný hlad, jelikož děcka přemluvili mamku, ať jdou do McDonaldu, takže já jsem měla na oběd pár listů salátu a pět cherry rajčátek za 3 eura (no wow), úžasný dárek pro bráchu : malý set na pečení pro malé kuchtíky. Ještě mi zbývá sehnat pár dárků a budu to mít konečně z krku :D

Ještě bych málem zapomněla, že jsme i zalezli do jednoho studia prodávající fotky v ohromných rámech, kde jsem natrefila na slovenskou umělkyni. Nápis Detský bazén mi napověděl :D

V neděli jsem konečně viděla Fantastická zvířata a kde je najít aneb Les Animaux Fantastiques. Upřímně jsem čekala trochu víc, ale i tak jsem se pořádně bavila a vlétla ihned do světa Harryho Pottera. Předtím jsem šla s adoptivní mamkou na výstavu místních umělců a přemýšlela jsem, co pořídím tátovi. Snad něco najdu :D Buď něco uměleckého nebo něco cestovního. Snad něco najdu :D

Zajímavé články:


 
 

Reklama

"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."