Mou knihu si můžete pořídit ZDE

Zbavuji se některých věcí: knihy, učebnice, oblečení, šperky... Pokud byste měli zájem: ZDE

Máte jakýkoliv dotaz, kritiku, pochvalu? SMĚŘUJTE NA: all-is-magic@seznam.cz Podmínky dotazů ZDE. - Pokud svůj dotaz položíte do komentářů, může se stát, že jej přehlédnu!!
Chcete přiložit ruku k dílu? - zde

Studium ve Francii

Studium Francie 7. - 13. 11.

14. listopadu 2016 v 11:22 | Adri
Tak ve škole už se pěkně rozjeli, porozdávali úkoly, zadali písemky... Ale dá se to v pohodě zvládnout. Z ůkolu do francozštiny jsem dostala 12/20, což je podle mě slušný výkon, když jsem ho dělala ve vlaku a docela krátkou dobu, protože jsem se s tím nechtěla moc štvát. Napovídal tomu i rozsah: "jenom dvě A4, zato kamarádka vedle měla šest. Z francozštiny zrovna příští týden poprvé píšeme na L´Ingénu a Candide od Voltaira, tak jsem zvědavá, co si na nás připraví.
Děcka měly taky poprvé zadány do francouzštiny referáty: úroveň základní školy, skoro všechno četly. Naštěstí ale pak rozdaly tu psanou formu třídě, takže jsem z toho pak i něco měla. Potěšilo mě, že používají ne moc odbornou slovní zásobu jako já, protože když rozdávala učitelka papíry, které vypracovala sama, jen mi oči přecházely z těch slov, co neznám já a ani slovník na seznamu.

V matice jsme konečně dokončili vektorové přímky. KONEČNĚ. Z SVT jsme psali, dopadlo to celkem úspěšně, jenom jsem se tam nudila asi poslední půhodinu testu, protože už mě prostě nenapadalo, co bych tam mohla dodat. Ve francouzštině pro cizince byla nuda jako obvykle, kromě prvních chvílí, kdy jsme se bavili o svých prázdninách a o knize, tedy komiksu, který jsme měli přečíst. Jako jediná jsem ho přečetla. Zvládla jsem ho za jedno odpoledne ještě před odjezdem domů. Byla to adaptace Doriana Graye, málo stránek, v pohodičce.

Ve fyzice jsme v pracovní části hodiny natáhli pláštíky a vytvářeli umělé barvivo indigo. Byla to celkem sranda. Jsem ve dvojici s kámoškou z mojí party, tak děláme celkem blbosti :D - Vysypáváme chemické látky kolem a svalujeme to na ostantní. Profesinálky. A nenosíme brýle. Rebelky.

Z dějepisu jsem z první světové války dostala 14. Super, vůbec jsem se neučila, vystačila jsem si s tím, co jsem si pamatovala ze základky a z růzých knih a článků, co jsem četla. Dějepis mě zrovna baví, probíráme totalitní režímy, meziválečné období... Zrovna tuhle periodu dějin mám ráda, blízkou historii. Zato my v ČR se pachtíme v 17. století.

Když už jsme u té školy v ČR: docela jsem nahraná ze zadání do matematické pololetní práce, vůbec nevím, co s tím zadáním mám dělat. No s tou matikou bude letos ještě sranda.

V tělocviku jsme jako vždy hráli basket, prý to byl předposlední basket, potom začneme chodit na bazén. Takže si napsal malou známečku, aby nás ohodnotil, kdybychom necvičili příští závěrečný týden. Mám chuť je za ten bazén zažalovat: jako chodit na bazén v těch největších mrazech, proč ne že. Pak se diví, že jim tam nikdo nechodí, když jsou všichni nemocní. Mentalita Francouzů. Někdy je opravdu nechápu.

V poslední době trávím víc času se studenty z ostatních zemí, hlavně s Pushti. Docela živě jsme mezi sebou probírali zvolení Trumpa. Samozřejmě jsem to probírala i s francouzskými kamarády, ale ti měli všichni stejný názor. No já jsem americké vobly viděla stejně jako volbu mezi Zemanem (Trump) a Schwarzenbergergem (Clintonová). Těžko říct, koho bych volila.

Na internátu jsem si našla další dobrou kámošku. Ve čtvrtkek jsme se šly projít do města, já jsem nakoupila pár dárečků. Vrátila jsem se domů celkem pozdě, ale v pátek jsme měli volno - připomínka konce první světové války. Zato nemáme volno 17., tak se nerozčilujte :D
Když jsem šla s nejstarší ségrou večer nakupovat, všimla jsem si, že mají nádherné čokoládové Mikuláše. Vsadím se, že chutnají stokrát lépe, než ti naši v supermarketech. Ale za cenovka je taky jiná, to musím připustit.

V pátek dopoledne jsem se válela a šli jsme nakupovat. Hned po obědě jsem vystartovala do kina na dvě hodiny na The Trolls (samozřejmě ve francouzštině). Měla jsem tam jít s Pushti a Mikem, ale Pushti usnula, takže jsem tam byla já, Miko a malé děcka s maminkami. Ale i tak to bylo super, jenom mi vadilo, že ten začátek byl úplně jako ve Shrekovi, ae příběh byl krásný a pointa mě i překvapila. A taky mi vadilo že Frantíci nechai v originále jen jednu píničku. Zato jsem ale rozuměla úplně každému slovu. Miko sice ne, ale tak má s francouzštinou problémy. Po filmu jsme se šli projít do města, kde si vybral peníze a zapadli jsme do Subway, kde jsme si povídali o rozdílech mezi naší zemí a Francií. Shodli jsme se, že se nechtějí bavit o penězích, všechno berou volněji a nechodí moc do přírody, což nám oběma neskutečně chybí. Prozradila jsem, že bych strašně chtěla do Finska, abych se nabažila místní přírody.
Večer jsme šli na zahájení výstavy místní umělkyně Chanel, akvarelové obrazy. Byla to opravdu nádhera... Vyzkoušela jsem tam Champagne s Casis, ale nejsem na sladké pití, takže jsem si to spravila čistým Champagne. Konečně jsem tu měla šampaňské, wohooo :D
Večer jsem se se starší sestrou dívala na Hunger Games 2, opět ve francouzšitně. Bylo docela vtipné sledovat "Eimiče" :D Ale bylo to super, Hunger Games miluju. Při sledování jsem navíc popíjela vánoční čaj z limitované edice. Rodina ví, že miluju čaje a starší sestra taky, takže pořád kupují nové a nové příchutě. A já jsem tu jak v čajovém ráji :D

V sobotu se nedělo nic speciálního až na večerní koncert Steve n Seagulls. Přehrávali známé rockové a metalové písničky do folk stylu. Byla to bomba! Nejlepší koncert, co jsem zatím tady viděla. Dokonce se i vytvořil kotel a lidi si stěžovali, že prý to není metalový koncert :D Na poslední písničku jsem se přidala, ale nechala jsem si raději hlídat mobil od bráchy z rodiny. Mimochodem byli to Finové, čímž se mi potvrdilo, že Finové dělají opravdu dobrou hudbu. Musím to říct Mikovi, že to je opravu pravda :D Na podiu dělali ještě všelijaké blbosti, takže show jak má být. Jako předskokani byli francouzští Cafish, ti byli taky dobří, hlavně pár rychlejších kousků mi připomínalo pár písniček z filmů.
A kamarádky v ČR byli na Biebrovi :D Musím říct, že tenhle koncert byl 1000x lepší. Na toho Biebra bych nešla, ani kdyby mi za to zaplatili, na tenhle koncert bych klidně připlatila i 10 euro.

V neděli jsme vyrazili za rodinou, přesněji za sestřenicí mých sourozenců, která se právě vrátila z roční služby v Kambodži. Nevěděla jsem, že to byla dřívější francouzská kolonie, a proto tam mají Francouzi takové vazby. Jediné, co jsem i Kambodže věděla, byl chrám Angkor Wat a hrozivé řádění Pol Pota v sedmdesátých letech minulého století. A že se to tam podobá Thajsku. A podle fotek jsem měla pravdu, hotové Thajsko, ale s krvavější historií.
Sestřenice pracovala v místní škole, starala se o program, propagaci, oficiální dokumenty... Měla hodně fotek, byly úžasné. Docela mě překvapily místní vozíky na kolejích: jezdí docela rychle a protože tam je jednokolejka, tak se musí vždy jeden stroj rozmontovat, aby ten protijedoucí mohl projet, což je docela adrenalin. Ale jihovýchodní asijské země si nikdy s bezpečností cestování hlavu nedělají. Chrámy byly nádherné a tradiční domy na kůlech taktéž. Sestřenice si stěžovala, že jí tam chyběly sýry, ale chuť jí hned přešla, když v jedom obchodě viděla cenovku pravého francouzského sýru.
Z veganského pohledu bylo zajímavé, jak všichni reagovai na masné a rybí trhy, jak jim vadilo, že tam ukazují celé zvířata, hlavy, bez ledniček, špatné hygienické podmínky, zápach...
A večer jako vždy balení na internát. Huh!


Zajímavé články:






Studium Francie 3. 11. - 06. 11.

6. listopadu 2016 v 22:40 | Adri

Takže jsem dojela v pořádku a mám za sebou první den školy, kde jsem byla jenom na sportovním srazu, kde se mluvilo, co minulý rok vyhráli a kam plánují letošní rok jet. A kolik se za to dalo peněz. Nuda, nuda :D Ale zato jsem si pokecala s kamarádkami a kamarádem, jak bylo o prázdninách :) Připadá mi, jako bych vůbec neodjela, jakoby se mi ty dva týdny v ČR jen zdály :D

Už jsem si hezky vybalila teplejší věci, ale zatím je moc nepotřebuji protože dneska bylo devět stupňů a slunečno. Ráno sice mrzlo, ale já jsem dospávala noc, protože jsme k nim domů dojeli kolem čtvrté a v autobuse jsem moc nespala, i když jsem tentokrát měla dvojsedačku pro sebe a nehlučily tam žádné třináctileté pražandy. I Regio, který mě vezl do Prahy byl na čas, takže super. Jen mě pak bolel zadek z toho všeho sezení, takže jsem se celou dobu čekání na bus procházela. A zažila jsem pěkný kosmos, když jsem viděla, že na Florenci na autobusovém nádraží mají obrovskou vegan nabídku. Kdybych neměla batoh nacpaný jídlem, kupuju a zkouším nové dobroty, co my u Ostravy neznáme.

No nic, já si rychle musím napsat úkoly do školy, protože jsem celé prázdniny logicky na to kašlala a soustředila se na školu v ČR. Juhů

V pátek už jsem měla plný rozrh. V matice už konečně nesedím sama, vrátil se mi spolužák z Kanady, tak jsme si povídali, jak bylo - jak on v Kanadě a jak já doma. No a v Angličtině nás ten super čuper učitel, kterého nemám ráda dal dohromady, abychom udělali úkol, který jsme měli dělat přes prázdniny. Jééj. Kdybych to dělala sama, tak si prostě najdu nějaký park těsně před hodinou, přečtu si to a z fleku vymyslím, co bych tam dělala a jak bych se tam dopravila. Ale Francouzi tohle berou strašně pečlivě... Obědvala jsem s Pushti, Indkou. Ta se mi tentokrát pochlubila, že ji zabavili mobil, protože si prý pořád psala se svým klukem v Indii - alespoň tak jsem to pochopila, takže teď má nějakou starou Nokii a jen francouzské číslo, takže když se volat rodičům, stojí to strašně hodně peněz. Rodičům to ale prý nevadí... No a taky prý byla přes prázdniny na Korsice, ale že to bylo nic moc. Pak jsem měla volno až do čtyř, což jsem využila k procházce s kámoškami a pak k přečtení si zápisu do dějepisu, protože jsme psali. Nenapadalo mě absolutně nic, co bych mohla dát na úvod k jedné otázce (vždycky se musí napsat a oddělit úvod, rozebrání tématu a závěr), až ke konci testu, když jsem nahlédla ke kamarádce. Ale stihla jsem si opravit aspoň jak se správně píše přilba :D

Po škole jsme rychle po večeři prchali na koncert francouzského populárního zpěváka Caliho. Malém jsem tam usnula, protože to byly většinou pomalé písničky a ještě k tomu strašně tragické. Ožívala jsem u rychlejších kousků a u pauz mezi písněmi, kdy vyprávěl něco ze svého života. Byla jsem tam jenom s rodiči a jejich přáteli a už chápu proč :D

V sobotu jsme šli dopoledne nakupovat a já si konečně dodělala všechny úkoly a po obědě jsem prchla s Palomou do knihovny, kde hledala nějaké věci ohledně Rotary klubu, protože by chtěla jet do Peru a zítrá má mít pohovor. Já se motala kolem knih, ale nakonec jsem si půjčila dvě CD - Sisters of Mercy a Siouxsie and the Banshees. Potom jsem odpoledne strávila s kamarádkami a kecaly jsme, jak bylo o prázdninách. No a večer jsme se dost pobavili nad starými rodinnými fotkami a videii. Bylo zajímavé vidět, jak se jejich dům měnil a jak se měnily děti. Paloma si stěžovala, jak je to jejich mamka oblíkala a měla docela pravdu - většinou to oblečení bylo velké a nepraktické :D

V neděli jsme brzo nasedli do auta, protože cesta do Verdun, kde byl sraz Rotary klubu, trvá 2 hodiny. V Rotary jsem se pobavila se všemi cizinci a dalo mi to opravdu hodně nápadů, kam jet... Eh, všude? :D Byli tam Brazilci - hodně hluční a povídaví jako Argentinci. Kolumbie byla z Ameriky pro mě snad nejlepší možností, kam se dostat, i když ta Argentina byla zase zajímavá tím, že je tam i možnost lyží... Potom tam byl mexický kamarád Nestor se skvělým Guacamole a pivními lízátky a samozřejmě Kanada a USA, ale ty mě spíš lákají jen na dovolenou, než jako studijní pobyt. Dále Austrálie... Z Afriky tam bylo Zimbabwe, což bylo opravdu super. Připomněla jsem si "The Big five" aneb velkou pět, pět zvířat savany, co jde vidět v parcích. V Zimbabwe jedete vždy do velkých měst, tedy to jednoho, co má dva miliony obyvatel a to druhé jeden. A samozřejmě Viktoriiny vodopády... Ale asi bych tam jela opět jen na dovolenou, hlavně na ty vodopády.
Nejvíc mě samozřejmě zaujala Asie, kde jsem si udělala kamarády :) Japonsko, Thaiwan a Filipíny mě oslovily asi nejvíc, ale nejvíc praktické se mi jeví Filipíny, protože tam si vystačím s angličtinou. Ne že bych se nechtěla učit čínsky nebo japonsky, nebo korejsky (možnost tam chodit do školy jsem ihned zavrhla jen co jsem se dozvěděla že tam jsou od 7:45 do 22:00), ale takhle se tam student lépe začlení, pokud už zná ten místní jazyk. Ale o Taiwanu opravdu zvažuji, protože přeci jen to je čínština a ty základy, které bych mohla využít pro studium čínské medicíny, mi to snad dá...
Indie pro mě taky zní velice zajímavě, hlavně z hlediska dobrého jídla a jogy...

Je to normální být v cizině a už plánovat kam pojedu příště? Nedávno jsem poslouchala podcast Travel Bible, kde se jedna holčina svěřuje, že je na cestování závislá. Tak asi mám podobný problém.

Na mou obranu ale musím říct, že se nešlo tomu ubránit, protože každý si myslel, že jsem Francouzska a že bych chtěla jet někam do ciziny :D Tak jsem jim řekla, že u v cizině jsem a pak následovalo dlooouhé vysvětlování, že s Rotary nemám nic společného (zatím) a co tam teda děám a co jsem vůbec zač.
S cizinci jsem si většinou povídala anglicky, potom jsem jim pomáhala s francouzským překladem, s jedním Francouzem jsem mluvila francouzsky, s Taiwankou anglicky, potom jsem se otočila a chtěla říct něco Pushti (Indce), od které jsem si nechávala udělat kresbu na ruku z něčeho podobého jako henna, a řekla jsem polovinu věty anglicky a polovinu francouzsky. Joj.
Pár Francouzů z Rotary, co už strávili rok v cizině mi řekli pár vět česky, jeden i polsky. Já se zase naučila nadávky v čínštině a korejštině... Zkusila taiwanské cherry rajčata v karamelu (překvapivě dobré) a pravé argentinské latté (nov závilost úspěšně vypěstována). A vegemite u austrálského stánku (myslím, že mi více leze miso pasta) :D
Bylo to opravdu super, super.


Zajímavé články - pokud se divíte, že jich je tentokrát tolik, je to z toho důvodu, že jsem je sbírala delší dobu než obvykle :)












Co opravdu ohrožuje svobodu v Česku (a Zeman to není) - úžasný článek od mojí oblíbené bloggerky DOPORUČUJI










Studium Francie 15. - 23. 10.

23. října 2016 v 11:06 | Adri
Páni. Je víkend, sobota, 15. 10. a já nemůžu uvěřit, že ve středu už odjíždím. Ve Francii snad ten čas plyne jinak. Ne že bych se domů netěšila, za rodinou a kamarády se těším, chybí mi a myslím na ně - zejména s kupováním dárků. Pořád sháním něco pro ostatní, protože si vzpomenu ještě na toho a na toho, že ten má tehdy narozky a svátek... Ale naštěstí ještě něco peněz mám. Raději ale nebudu počítat kolik :D

Jinak včera mi udělal velkou radost jeden komentář na FB, když jsem čekala, až mi začne vyučování v devět: ve skupině Sportující vegani se kdosi ptal, jak se stravovat na internátě vegansky. A jedna holčina tam napsala, že v pohodě se dá všechno domluvit, že je dokonce ve Francii a vše OK. Tak jsme si chvilku psaly, ale bohužel je hoodně daleko ode mě. Byla by to celkem haluz, kdybychom k sobě měly blízko, dvě české středoškolačky veganky na lyceuu ve Francii :D

V pondělí jsem místo volitelného tělocviku šla poprvé na francouzštinu pro cizince (což mě docela štve, i když jsem řekla profesorce že mi to nevadí). Byl tam Fin, Indka a Mexičan. Hodně se baví mezi sebou anglicky a ani jednomu francouzština moc nejde, hlavně Fin úplně tápe, nerozumí základům... Jako být jimi, tak ještě rok počkám a zapadnu do frankofilního vesmíru plného knih, filmů a hudby. Takže jsem se tam pěkně nudila. Brali jsme jak vyjádřit, že máme něco rádi nebo nemáme a potom jsme četli, aby profesorka posoudila naší výslovnost. Fin se svůj přízvuk nesnaží vůbec zamaskovat, Indka nápodobně, Mexičan se celkem snaží. Já osobně potřebuju zapracovat trochu na dvou rozdílných souhláskách s přízvukem, když rychle čtu nahlas, tak je někdy míchám dohromady, protože se mi tam cpe čeština.
Ale do myšlení se mi čím dál víc cpe francouzština, hlavně když jsem unavená, tak mám tendence přemýšet ve francouzštině :D

Ve čtvrtek jsem končila dřív, tak jsem si šla s kamarádkou z internátu na procházku. Neznám jejich pravidla, takže mi vysvětlovala, že se musí nahlásit, když odchází a kdy přichází. Musí se vrátit v 18:30, protože pak mají povinné práce ve studovně na úkolech. Tak jsme si povídaly prohlížely si pouť, protože já tam za světla nikdy nebyla a slídila jsem po dárcích. Pouť měla více americký styl než u nás, takže jsem nic vyhovujícího nenašla. Takže jsme zapadly do obchdů. Objevila jsem nové značky, které u nás nejsou a prohlížela si oblečení a kosmtiku. Nakonec jsem vybrala něco sladkého, ručně vyrobeného, voňavého, přímo z Épinalu :) A jakmile jsme se tak nějak vykopaly z obchodů, shodly jsme se, že už nás docela bolí nohy (dívala jsem se na krokoměr na mobilu a měla jsem v nohách 15 km! a to bych ani neřekla, že se tolik v takovém malém městě dá), začaly mi přicházet SMS od druhé kámošky na internátu, že je kde Solen, jestli je se mnou, že nezvedá mobil... A ze Sonel vypadlo, že má vybitý mobil. Tak jsem je uklidnila, je se mnou a že je v pohodě... A Solen si uvědomila, že tam měla být už 17:30. No jo, protože pak by neseděl čas na večeři. Všichni ji říkali, že bude mít problémy, ale možná díky mě ji vychovatelka (tady se jím říká doslova dozorkyně, ale v češtině to zní jako kdybych byla ve věznici :D) nechala na pokoji. Se Solen se začínám bavit nejvíce, prohlubuji i jiné vztahy na lyceu: začínám trochu prohlížet, kdo jaký je, kdo mi doopravdy sedne. I když se dokážu bavit s kýmkoliv, v něčí společnosti se prostě cítím lépe. A mladší sestra z mojí rodiny to moc není... Ale už jsem to nějak tušila od začátku, že mi si do noty moc nepadneme, lépe mi je s jejím bratrem a pak se starší sestrou.

Jelikož už brzo odjíždím, tak jsem se dohodla s rodinou - teda oni mi to velkoryse nabídli - že bych u nich spala i příští týden, ať si stihnu sbalit v pohodě věci, protože končím ve škole v pět a v deset musím být ve vedlejším městě, celá připravená a nabalená na 14 hodinovou cestu (10 bus, 4 vlak).

Jo a zbytek dárků, po kterých jsem podíla jsem koupila v pátek večer, když jsem doprovázela statší sestru :D

V sobotu jsme opět šli nakupovat... No a neubránila jsem se a nakoupila POSLEDNÍ DÁREK, opravdu doufám že poslední :D Polovinu kufru mi snad zaberou dárky :D ...Ale ještě uvažuji, že přivezu víno rodičům. Uvažuji. Takže nakonec ho asi koupím.
Odpoledne jsem si šla zaběhat, ostatní šli do knihovny a učili se - já bych se taky měla učit, ale mm toho tolik, že jsem si raději šla užívat sluníčka a dodat kyslík mozku, protože to opravdu budu potřebovat. Uh. Z těch kvant informací, které do sebe musím nacpat mi je až zle.
Večer jsme šli na koncert jedné skupiny z jižní Ameriky, zpěvačka z Argentiny, bubeník z Kolumbie... Bylo to super. Šla jsem tam s rodiči a mladší sestrou, která se v polovině zdáchla, že bude raději se svým klukem. Já jsem tam pařila s Mexičanem z lycea, který mě překvapil tím, že se francuozštinu učil intenzivně rok a že se rozhodl právě před rokem jet do Francie, že nikdy předtím nepřemýšlel, že pojede do ciziny. Ale je pravda, že španělština a francouzština jsou dost podobné, takže to měl lehčí.

V neděli jsem se rozloučila s mamkou z mé rodiny, protože odjíždí do Irska na týden a před mým odjzedem ve středu večer se teda neuvidíme. Odpoledne jsme si šly užít s mladší sestrou posledního dne na pouti. Vyzkoušela jsem Breakdance, ale tomu největšímu Airmaxu se to nevyrovnalo. Navíc tam pak na vás ještě pouštěli ještě nějaký smradlavý sprej... Možná proto to i bylo levnější :D Ale jako házelo to, to musím přiznat, ale byla to slabota. Bylo krasné slunečné počasí, takže super. Musím toho využít, protože v pondělí pak zase bude pršet, jak se koukám...

V pondělí pršelo, ale jenom jemně mrholilo během celého odpoledne. Ráno jsem místo vyučování šla s czinci na procházku po městě s průvodcem ve francouzštině: hromada Němců - jednu Němku jsem znala a potom známí Pashti, Miko, Nestor a nový objev: Zayne - Libanonka. Dělali jsme blbosti, fotili se u každé blbiny a vysnili si, že založíme mezinárodní kapelu :D Nestor zná snac každou písničku z High School Musical, tak po cestě zpíval. Jako malá jsem se na to taky hodně dívala, ale v paměti mi zůstaly jenom chabé útržky...
Se známkami jsem kupodivu zářila: 14/20 za dizertaci - plno lidí bylo horší než já a stěžovalo si :D Elena měla dokonce jen 4 body... No nevím, co dělala :D Z SVT jsem dostala 16,5/20, opět lepší výsledek než mé sousedky. A z angličtiny jsem měla nejlepší test, i když se projevilo, že už anglicky opravdu zapomínám: nasekala jsem chyby jako shopes a místo him jsem plácla hom...
Na odpoledním kurzu pro ciznce byla celkem nuda, všechnu gramatiku mám zmáknutou, tak jsem radila Pashti a Mikovi. Nestor potřebuje pomoc jen občas... A na konci jsme šli do CDI (centre de documentation et d´information - tedy knihovna). Stěžovala jsem si, že musím přes prázdniny přečíst Candide, a tak jsem si vybrala útlý komiks Obraz Doryana Graye kterého jsem četla už v češtině, kdybych nestíhala číst... Uvědomují si, že mám povinnou četbu i v Česku? :D

V úterý jsem opět nešla na tělocvik, ale místo toho jsem šla na snídani pro cizince. Opět jsem si sedla k naší mezinárodní grupě - Mexiko, Česko. Indie a Finsko. Občas jsem něco prohodila s Němci, ale ti pro mě nejsou tak zajímaví :D A vypadají, že si vystačí sami. Hodně se ptám na Finsko, protože jsem tam nebyla a trochu si z Mika děláme kvůli toho srandu, že vždycky, když se něco stane, tak za to může ruská vláda :D A prý nemají dabing, jenom titulky... Na snídani jsem si nabrala kupu ovoce, naštěstí jsem nemusela hladovět :D Potom jsme si dál povídali venku, kde se k nám připojila jedna excentrická černošská Franouczka, která trochu urážela Mika, ale trochu jsme ho bránili... Taky nesnáší cigarety, což je super, konečně někdo do party :D Potom jsem Pushti zpovídala, proč kouří... No a vyšlo najevo, že doma v Indii má cigaretu i jednou za dva týdny, ale že tady je nervozní a necítí se dobře, takže kouří i sedm. Moc Francouzky neumí, takže se nezačlenila do kolektivu třídy, je pořád tak mimo, nic moc nechápe, co se děje a navíc má jenom 15, což dělá taky hodně, protože mi ostatní jsme o dva roky starší. A prý taky ji nechutná jídlo... No tak jsem ji řekla, že á jsem se ze začátku taky brála přibrat si jídla, protože všichni jedí tak malé porce, ale já jako vegan musím sníst kilo brokolice, aby se to kaloricky vyrovnalo pár plátkům sýra, takže mám vždycky překypující talíř oproti ostatním :D Ale že teď už se nezdráhám si jít pro další pori rýže a ještě další. Potom jsme psali z matiky, kde jsem toho moc nevěděla, ale ostatní z testu měli stejný pocit, takže to mě uklidnilo :D Obědvala jsem výjimečně s mojí cizineckou skupinkou, aspoň si tak procvičím angličtinu. A opravdu bych měla, protože mi vypadávají základní slovíčka a pořád se mi do hlavy cpe francouzština. Odpoledne v matice se učili programovat algoritmy na kalkulačkách a já se jen tiše modlila, ať mě tohle nečeká u nás v ČR. Potom jsme měli chvilku hodiny volnější zábavu, protože jsme probrali všechnu látku. Z Marie si dělali lehgraci, že pojmenovala algoritmmus MHD, jméno jednoho rapera. Pak jsem je pobavila ještě víc, když jsem jim řekla, že to je u nás zkratka hromadné dopravy.
A zítra večer odjezd... Uf. Přebalovala jsem si věci tak třikrát. A myslím, že zítra si je přebalím asi ještě jednou.

Tak hlásím že už jsem v ČR :) 22.10. má mamka narozky, tak se sejde celá rodina, budeme slavit a vyprávět co nového... A já se mám stihnout nějak učit :D Vůbec se mi do toho nechce, je toho tolik fuuuu


Zajímavé články:



Jaký je svět aneb Vše je jinak 1 DÍL, 2. DÍL a 3 DÍL




Studium Francie 07. - 14. 10.

14. října 2016 v 11:33 | Adri
Mám pocit, že čím déle tu jsem, tím jsou dny kratší. Vlastně to je pravda, protože dny se zkracují a tepla ubývá. Přemýšlím, jestli jsem si tu vzala dost teplého oblečení :D Možnosti si vařit čaj je k nezaplacení.

Dostala jsem známku z testu z matematiky, na který jsem se vůbec neučila, protože večer předtím jsem strávila nad matikou z Česka, nad geometrií, což má k rovnicím a nerovnicím docela daleko. Nečekala jsem teda žádnou slávu, ale nakonec to bylo překvapivě 17/20! Z biologie jsem dostala 13/20, na tu jsem se docela připravovala, ale jenom tak lehce, přeci jen se ty názvy dost podobají (mitoza, profáze...). Učitel mě potom pochválil, že na cizinku je to opravdu obdivuhodný výkon, že prý zrovna před námi měl hodinu s vyšším ročníkem, v němž je Švéd a ten prý nerozumí vůbec ničemu.

Ve středu jsem se opět na chvíli ulila z hodiny, protože jsem byla povolána za pánem, který se stará o docházku, rozvrhy atd. Prý pro cizince speciálně zařídili hodinu francozštinu v pondělí zrovna v době, kdy mám nepovinný tělocvik. Super. Naštěstí to je jenom do Vánoc, utěšovala jsem tím jak učitelku, tak sebe :D

A taky jsme psali z angličtinu. Jo, kdybychom takové testy psali my, to bych si dala nohy pěkně nahoru! :D Normálně na porozumění poslechu měli položenou otázku vev francouzštině a odpovídali taky francozsky (já samozřejmě taky). Kdyby se jednalo o nějakou rychlou skotskou hádku, tak bych to chápala, ale tohle povídal takový pohodový Amík, u něhož nešlo nic přeslechnout.

V tělocviku jsme v pondělí měřili své schopnosti - všelijaké skoky - což mi nejde, až na to, že jsem měla celkem dobrý výsledek na skákání do výšky a přes švihadlo. Ale přes švihadlo jsem už dlouho neskákala, asi tak tři, čtyři roky, takže to byl takový divný pocit, ho zase držet v ruce a skákat :D Rekordy jsem trhala v počtu kliků za 10 sekund a sklapovačky za 30 sekund. Ve čtvrtek jsme hráli volejbal, tak jsem si užívala. A v úterý basket, což jsem si užívala taky, protože to jsou moje dva oblíbené sporty.

V pátek mě překvapila kamarádka, která hostila Němku, s níž jsem byla minulý týden v Nancy, že prý od ní odešla do jiné rodiny - do rodiny její nejlepší kamarádky, kterou si Němka přivlastnila. Že si dupla, že chce změnit rodinu hned dneska a že ji nezajímá, že pro ni mají program na víkend... Dost mě to udivilo, protože cesta z Nancy i do Nancy proběhla jakoby byly nerozlučné duše...

V pátek taky ztratila moje adoptivní sestra mobil. Někdy před španělštinou, na kterou nechodím, takže jsem nevěděla, co se vůbec děje, když přišla na další hodinu angličtiny její nejlepší kamarádka pozdě s omluvou, že ji musela doprovodit na ošetřovnu. Prý ji bylo špatně - ale podle mě se jen chtěla vymluvit z testu, protože hodinu potom běhala po celé škole a sháněla mobil bez jakékoliv známky toho, že by se necítila ve své kůži. Odpoledne byla s mamkou na policejní stanici, kde ji mobil zablokovali. Jsem zvědavá, jak se to vyřeší, jaký dostane mobil. Protože takhle rodina mě jen překvapuje :D

Každým dnem mě taky překvapuje, s čím se opět Francouzi předvedou. Schovávání se pod ohromnou šálu bych chápala, ale běhání třech holek, které mají spojené hlavy šátkem je trochu moc :D Nebo šermování s pravítky. Tohle jsme dělali, když nám bylo 10, ne 16 :D Ale hlavně že mají iPhony a kouří a filosofují o tom, jak jsou vyspělí.
Taky mají super schopnost si sednout nebo stoupnout tam, kde zrovna potřebujete jít. Svalí se do řady na schody, takže je prostě musíte obletět. Když chcete jít do skříňky, tak se taky musíte spolehnout na křídla.
Ale jinak je miluju :D Ten způsob jak vás zdraví a ptají se, jestli je všechno OK, vyptávají se na vás... I s klukami se dá v pohodě bavit :)

Holky na internátu pořád nahánějí kluky, ty, které je mají, se chlubí fotkami, ty které je nemají mi ukazují fotky těch, kteří se jim líbí. A je to strašně roztomilé! :D

O víkendu bylo nějaké to nakupování: babička sháněla rtěnku. Tak si pořídila od Channela za 35 euro. Tady už mě snad nepřekvapí vůbec nic :D V tom značkovém obchodě jsem se jako vždy motala hlavně okolo parfémů. Zahlédla jsem tam můj olíbený vyhlídnutý Cartier, ovšem zatím mám svého parfému La vie est belle od Lancomu dost a ještě mám vzorek od Chanela... No jo, Francouzka se ze mě stává chtě nechtě :D

Taky jsem si pokecala s klukem, v jehož rodině budu od ledna do dubna. Vypadá to na hokejového fandu, asi začnu chodit na hokej. Prý se chce naučit česky, hlavně kvůli tomu hokeji, že prý mají hráče z Česka v místním týmu, tak se chce vytáhnout :)

Taky jsem konečně viděla Miss Peregrine... teda Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Jsem spokojená se zpracováním, Burton nezklamal, ale zklamal mě fakt, že se to lišilo od knihy. Brácha, se kterým jsem šla do kina, to taky četl, takže jsme potom ještě dlouho bouřlivě diskutovali.

V neděli v poledne jsem šla na svátek květin: vyzdobili kostel, před nímž proběhla malá ceremonie, uvnitř zase probíhala mše. Nakonec házeli s vrchních oken kostela okvětní lístky. Bylo to úžasné, jako na nějaké svatbě :D I náměstí bylo zavaleno květinami. Ptala jsem se na původ svátku a bylo mi sděleno, že to je tradice z Nancy kterou převzala místní květinářka a postupně ji rozšířila.


Zajímavé články:




Studium Francie 29.9. - 06. 10.

6. října 2016 v 11:33 | Adri
Nemůžu uvěřit, že tu jsem už měsíc. Připadá mi to tak týden, maximálně týden a půl :D

Ve škole pohodička, psali jsme z matematiky na věci, které jsem brala asi před dvěma, třemi roky, takže stačilo jen oprášit a už jsem zářila. Hodně lidí písemku bralo vážně, kamarádka se dokonce rozbrečela. Byla jsem taky poprvé svědkem podvádění. Jeden kluk poslal holce papír se správnými výsledky a postupem a profesorska si toho nevšimla. Všichni to strašně probírali jako konec světa... Ta holka je docela oblíbená, jsem zvědavá, jak se k tomu ostatní pak postaví, jestli se zbaví jejich chování...
Já jsem na písemku kašlala, večer před písemkou jsem se celá ponořila do geometrie, kterou právě probíráme v ČR, protože ji vůbec ale vůbec nechápu a to mám k dipozici zápisy od dvou kamarádek :D Jedna má napsané jedno, druhá druhé, stejné mají jen zadání. Možná mám být ráda i za to zadání :D Podle mě právě největší problém budu mít s matikou... tak uvidíme. Datum dušičkových prázdnin a mého odjezdu na zkoušky se blíží. Těším se na rodinu a kamarády, ale děsím se přezkoušení :D

Z francouzštiny jsme opět jako vždy dostali miliony úkolů... Tentokrát máme zpracovat dizetaci. Profesorka jen stručně shrnula nejčastější chyby a strukturu, jak postupovat, protože ji probírali minulý rok. Takže jsem pěkně nahraná :D Budu muset požádat kamarádku, ať mi pomůže (nebo ještě lépe to celé udělá za mě :D)


Jinak nemám vůbec čas na čtení. Jako přivezla jsem si sebou první dva díly ze série Nástoje smrti, ale jsem ve čtvrtině prvního dílu. A mám je knihovně vrátit v den mého příjezdu... Hm, vidím to tak, že cesou si zakážu spát a budu celou dobu jen číst, abych to dohnala.

Potěšil mě můj výsledek ve volitelném tělocviku, zlepšil se mi čas sprintu na 20m o dvacet setin. A zlepšují se i moje schopnosti ve volejbalu. Konečně! Strašně ráda bych uměla hrát volejbal na dobré úrovni.
Když už jsme u toho sportu: mamka mi volala, že by šla na jedet ujetý závod: horskou výzvu 24 hodin. Závod spočívá v tom, kolikrát vyšlapete na vrchol za 24 hodin. Já rozhodně nemám v plánu chodit 24 hodin v kuse, ale byla by to zajímavá zkušenost... Takové závody totiž nejsou moc o fyzické zdatnosti, ale taky i hodně o psychice. No a mamka mi navrhla, jestli bych do toho šla s ní. Tak jsem řekla, že jsem pro každou srandu :D Což mi připomíná, že bych možná mohla pro to nějak trénovat... Jenomže upřímně nemám moc kdy. Mám pocit, že tady snad dny mají kratší než u nás.

Ve středu jsem byla uvolěna z poledního vyučování. Jela jsem ještě s jednou Němkou a její francouzskou korespondentkou do Nancy, abych tam před učiteli a studenty promluvila o své zkušenosti jako cizinec studující nějaký čas ve Francii. Rodina mi řekla, že budu mluvit o svém programu, ale myslela jsem si, že to bude před pěr profesory, že to nějak spontánně ze sebe dostanu, že tam budu skoro sama... Ale nakonec jsem improvizovaně FRANCOUZSKY mluvila o sebe a o svých zkušenostech francouzsky na podiu před sto lidmi s mikrofonem. Byla jsem úplně úplně na konci. Nejdřív vystupovali Francouzi, kteří v minulém školním roce odjeli na stáž do ciziny. Překvapilo mě, že jich celkem hodně odcestovalo do Irska a do Maďarska, které bylo ve výměně studentů velice aktivní. Byli to především studenti učilišť. Pár holek jelo do ČR a rozesmálo mě, jak tam popisovali typickou českou snídani (párky, chleba, kečup, vajíčka..) jako něco extrémního, protože Francouzi snídají na sladko. A taky vyslovování českých měst... :D
Docela se mi líbil španěský přízvuk, jak mluvili francouzsky. Kdybych to měla popsat, bylo to asi jako rozdíl mezi češtinou a slovenštinou, která je taková měkčí a zpěvavější - to je španělský přízvuk. Ale německý přízvuk se mi vůbec nelíbil, možná to bude tím, že se mi nelíbí němčina sama o sobě :D
Učitel, se kterým jsme tam jeli, zná Charlie Straight, vlastně současně Lake Malawi a Alberta Černého. Což je vtipné, protože já ho znám taky, několikrát byl v naší škole, byla jsem na jeho koncertech a většinou se prostě náhodně objeví v mé přítomnosti :D Mimochodem taky jsem součástí jednoho fan videa, protože kamarádka, se kterou jsem seděla v prváku je jeho známá. Ten učitel totiž kapelu uvítal na škole před třemi roky a jeho dcera mluví na začátku videoklipu "Coco". Svět je malý... Anebo mě prostě Albert pronásleduje opravdu všude.

Jinak v internáte se s jídlem dooost zhoršili, ikdyž se tváří, jakože jim dělá velký problém sesbírat ne moc dobrou zeleninu, zalít ji nějakým hnusným dresingem nebo mi prdnou na talíř sterilizovanou zeleninu. Většinou se snažím vypreparovat jedlé kousky a sníst kousek ovoce, co k tomu dostanu. No naštěstí jsem objevila celkem blízko zdravou výživu, která je sice zdravá, ale zato nebudu zaléhat do postele s kručícím žaludkem. Rodina se mi dříve nabídla, že by mi mamka mohla dávat do lednice profesorů na internátu dávat nějaké jídlo, protože tam pracuje a asi ji o to brzo požádám. Mám ještě plno luštěnin a obilovin z domu...

Zapomněla jsem se taky zmínit, že minulý víkend jsme šli na *hodinu přemýšlí jak se to řene česky* pouť. Na 30 tisícové město je obrovská a je více v americkém stylu. Zatím jsem se vrhla "jen" do té největší atrkace AIR MAX, který vás vyveze 50 metrů nad zem a všelijak s vámi točí a otáčí a přetáčí. Hlavou dolů, doprava, doleva... Nakonec jste měli asi dvě minuty na vydechnutí a užívání si výhledu na město, zatímco jste čekali, než nastoupí lidi do druhé kabiny. Bylo to super, miluji tyhle atrakce. Sice nebylo nejrozumější tam jít hned po večeři, ale nikdo z nás se nepozvracel. Potom jsme procházely kolem všech stánků a dalších atrakcí a docela mě zaujal fantomův vlak. Ale nevím, jestli tam půjdu, protože kamarádka z internátu říkala, že to až zas taková bomba není.
Z jídla mě tam nejvíce zaujaly "zapomínky", pokud to chci přeložit doslovně - vypadají jako naše hořické trubičky. Které jsem sice nikdy nejedla, ani mě nějak nelákaly, jenom mě trkla do oka ta podobnost :) Udivila mě taky četost všelijakých střílen, které nabízely všechno od vojenského vybavení po MacBooky, plyšáky a motorky.

Z kulturních zážiků: konečně jsem viděla Hledá se Dory. Ve francouzštině, překvapivě :D Taky plánuji jít do kina na Sirotčinec slečny Peregrinové pro podiné děti, protože jsem četla knihu, už asi před rokem, a jsem zvědavá na zpracování.

V pátek večer na pouti nás přepadl déšť, zrovna v polovině mé jízdy na Air Maxu. Konečně jsem si zapamatovala, že to jede až 100 km/h a vyveze vás to do 55 metrů. No a s deštěm to není nic příjemného, jede to opravdu rychle, takže vás ty kapky deště pěkně škrábou. Řasenku jsem potom měla úplně všude :D Naštěstí pak potom pršet přestalo a já už jen sledovala kamarády od bráchy, jak se baví. Brácha na tyhle atrakce moc není, tak se jen koukal. A když se konečně odhodlal, že by někam šel, rozhodli se jeho kámoši, že půjdou dokončit flašky chlastu z batohu. No jako mohli by ještě pár roků počkat... Tak jsme se oddělili a zavolali jsme rodičům, jestli by pro nás nepřijeli.
Takový servis jim závidím, to já, když někam jdu v noci, tak musím škemrat tak týden dopředu, ale je zase pravda, že v noci ven nechodím, protože nemám co dělat :D

V sobotu ráno jsme šli nakupovat, koupila jsem si hodně věcí na internát, takže konečně nebudu hladovět :D Po obědě nás navštívil stejda s dcerou. Překvapilo mě, že na to, že má 11 si docela pěkně hraje, jen je taková hyperaktivní až rozpustilá. Když ji přestalo bavit hlídání miminka a vyvařování pro něj, začala si stěžova, že nemají xbox, že co dělají, když se nudí :D Pak dostala tablet a už jsem o ní neslyšela.
Večer jsme se vydali ke kamarádce ji pomoc připravit párty a samozřejmě se té pátry zúčastnit. Já jsem den předtím šla s mým "bratrem" na pouť, vrátili jsme se kolem půlnoci a vstávala jsem v sedm, protože já jsem prostě ranní ptáče, vycítím, kdy se začíná probouzet sluníčko, takže jsem byla docela unavená. Dostala jsem těsně před začátkem kávu, takže se to dalo. Půjčila jsem si rtěnku a nechala si udělat copek, zatímco se ostatní strojily. Kamarádka má opravdu úžasný pokoj, měla jsem ho vyfotit. Má ho udělaný na takový přírodní styl, visí tam obrázky přírody, girlandy s šiškami, škeblemi, sušenými květy a plody, větvičkami, mechem, kameny... Mojí sestře se podařilo jednu ozdobu shodit :D Ale daly jsme to nějak dohromady.
Nebudu opět zmiňvat, že se pilo, dvě holky se tam položily, první pila poprvé v životě. Netrhám partu, taky jsem si něco dala, ale spíš na chuť. Když mi něco chutnalo, tak jsem to pila. Takže piva jsem se ani nedotknula a pofiderního mentolového pití taky ne, které jsem ochutnala už den předtím. Nejvíc mi asi chutnalo mojito, už dlouho jsem ho neměla. Přišli lidé, které znám ze školy, se všemi jsem už dříve mluvila, jenom jedna holčina byla z vedlejšího gymnázia. Tancovalo se taky, ale potom se rozbil reprák a nálada šla do kytek. Mě pak začalo bolet břicho, načež jsem si uvědomila, že jsem vlastně nic nejedla a ačkoliv mám plný močový měchýř, na záchod se nedostanu, protože je obsazený holčinou, která to kapánek přehnala. Potom jsem se ale vydala ven se nadýchat čerstvého vzduchu, uděalo se mi lépe, když jsem se držela od pachu rozlitého piva a kouře.
Ke konci jsme naháněli kamarádu s kamarádem, že prý se muckají za křákem. Všihni běželi jak pominutí, tak jsem běžela taky, abych si pročistila hlavu předtím, než mě vyzvedne rodina.
No bylo to zajímavé, nebyla to moje prvni narozeninová párty a musím říct, že ta první byla lepší, protože s hudbou je všechno lepší :D


V neděli jsem šla první výběh po okolí, 10 km, necelou hodinu, celkem poklidné tempo, dívala jsem se kolem sebe a užívala si, že je správné počasí na běh. Ani ne teplo, ani ne zima, legíny a triko a vyrazíte. Dala jsem si do sluchátek inspirativní podcast od Jiro Tylera, The Flowstate Performance. Najdete to v pohodě na iTunes. Poslouchám to už asi čtyři měsíce, zatím jsem vyposlechla 8 epizod a musím říct, že mě to velmi obohacuje a dodává nové podněty a pohledy na život. Vcelku se mi hodí, že si dal na chvíli pauzu, protože takhle můžu podcasty dohnat. Teda snad je doženu :D
Což mi připomnělo že stíhám sledovat American Horror Story. Vžycky si to stáhnu o víkendu u rodiny na notebook a pak si to pustím k učení, cvičení nebo k uklízení na internátu. Taky si stáhnu i všechny mnou sledované youtubery, takže resty sledovanosti nemám žádné.

Zajímavé články:
V tomto se spíše jedná o zajímavou sérii článků: Zerowaste, aneb jak žít "normálně" a zanechávat za sebou co nejméne odpadu. TADY. Dostala jsem se k tomu přes šampunky od Lushe. Momentálně vlastním šampon v kelímku, ovšem ty jsou vratné - pokud jich vrátíte pět, dostanete zadarmo produkt :)


Studium Francie 21. 9. - 28. 9.

28. září 2016 v 11:22 | Adri
Takže začnu tím, co jsme dělali o víkendu, kdy byly dny evropského dědictví, kdy byly přístupné různé muzea a památky se speciálními vstupy po celé Francii. Někdy bych chtěla v těchto dnech prošmejdit Paříž, no já se spokojila zatím s Épinalem :D Navštívila jsem prefekturu, což je takové místo, kde se ubytovávají významní hosté a pořádají se různé ceremonie. Veřejenosti jsou tyto prostory jinak zapovězeny. Nejvíce mě tam zaujala obří malovaná tapeta s exotickými motivy, která byla na místo dána až po druhé světové válce, neboť město bylo dost poznamenáno a jde to vidět na hodně pamatkách a umístění budov. Najednou uprostřed mezi starými budovy stojí moderní kus.
Jo a ráno jsme navštívili místní trhy pro čerstvou zeleninu a ovoce a taky koupit klíčenku pro můj svazek z internátu: klíč od pokoje a od skříně v pokoji a z lycea + klíče od domu mé rodiny.

Další den jsme zašli do místní baziliky, kde nám v rámci dvouhodinového povídání ukázali i půdu a vystoupali jsme až na zvonici, odkud jde krásně vidět celé město. Historie baziliky mi připadalá podobná jako ty naše, nic speciálního. Během bojů vždy trochu zničena, v 19. století násilně upravena motivy, které tam vůbec nepasují, půda se používala jako zásobárna na všechno: střeilo, seno, jídlo.. Ale byla to krásná a zajímavá podívaná.
Odpoledne nás navštívila známá, kmotra nejstarší sestry, která přivedla svoje dvě dcery ve věku 20 a 10 let, tak jsme si popovídali a srovnaly systémy našich univerzit a vůbec našeho vzělávání. A taky srovnali ceny oblečení. Shodly jsme se na tom, že jsou vlastně stejné. Za kvalitu se holt musí zaplatit :)

Baví mě, když se mě lidé ptají, jakým jazykem se u nás mluví, nebo že mám něco říct česky nebo je mám něco naučit. Tak už mě asi pět lidí zdraví "Dobri den" :D Nebo když jim musím vysvětlovat, kde je Česká Republika, nebo že Českoslovesko už nějakých pár let neexistuje.

V pátek jsem šla sama odeslat pohled pro kamarádku, která sbírá pohledy s celého světa... no správný termín je tuším postcrossing. Spolužáci totiž měli hodiny přípravu na maturitu, kterou já nebudu dělat, tak jsem se mohla flákat :D Spíš jsem si sama chtěla dokázat, že dokážu něco vyřídit... Měli tam automat, kterému jsem sice rozuměla, ovšem já jsem chtěla pouze jednu známku, ne celou sadu - a tam jiná možnost nebyla. Tak mi to tam pán z pošty nacvakal - špatně, protože sám tam zadal, že chci sadu - ale nakonec jsme to nějak zvládli :D (doufám)

Ve čtvrtek jsme byli na docela psycho alternativním koncertě Deerhoof. Jako jejich hubda v pohodě, tanečky asijské zpěvačky taky, ale předskokan byl jakýsi Usé, Franouz, který sice hrál zajímavý industrial na bubny, k tomu mlátil do kytary a občas vydal nějaký zvuk do mikrofonu... No začalo to tím, že odhodil triko, potom se začal potit, pak se tam plazil po zemi, jak zpíval, dělal nechutné pohyby... No, byla jsem ráda, že nastupují hlavní hvězdy :D
Můj "adoptivní" bratr si tam koupil CD, tak jsem ho požádala, jestli si to sprostě nemůžu stáhnout... No co, přiznejme se, kolik z vás si nikdy nestáhlo film nebo písničku? Navíc za koncert jsem zaplatila a nejsem sběratel CD... I když tyto lidi obdivuji. Vlastně v poslední době chci být sběratel jen zážitků a pěkných vzpomínek, protože na tyto věci se nepráší a nemusíte se o ně bát, že je někdo ukradne nebo že se zničí.

Jinak z dějepisu mám 12/20, což není vůbec špatné a nebyla jsem nejhorší! Dvě kámošky měli 8 a tuším, že pár lidem se to taky nepovedlo. Jinak dějepis mě celkově moc baví, není to memorování dat a jmen, ale spíš chápání historie, té doby, ukazují se dobové filmy, plakáty, učí se písničky... právě rozebíráme první světovou válku. Je to docela zajímavé, učit se dějepis v jiné zemi, protože každá dějeny uchopí trochu jinak.

A psali jsme z SVT - biologie na dělení buňky a DNA, tak jsem zvědavá, co dostanu tentokrát.

V tělocviku jsme posilovali, učitelka mě pochválila za moje kliky :) No jo, to je ten Flowin a poté cvičení doma. Dříve jsem si ani neuměla představit, že bych udělala jeden klik, natož v pohodě i 70 za sebou - technicky správně. což je nejdůležitější. Potom jsme házeli koulí, hráli volejbal a basket a zase sprintovali. Já a sprint prostě nebudeme kamarádi, ne a ne :D Nezapomínám ale cvičit svoje cviky vlastní vahou a protahováníčko z jogy, cvičím skoro každý den. Ne tak často a dlouho jako doma, ale aspoň něco. Nejela jsem tady si zlepšit kondici, ale zlepšit si francouzštinu :D Ovšem hodiny francouzštiny jsou velice otravné, nepříjemná učitelka, žene a plete myšlenky, takže ani pomlau nevím, co si mám psát - a není to tím, že bych byla cizinka, i ostatní jsou absolutně v koncích. Dává kvata úkolů a papírů a čtiva... Jako jo, baví mě to, ale nebaví mě její přístup.

Ve středu jsem si vyzkoušela, jaké to je hraní ve francouzském orchestru :D Jen pro informaci: hrála jsem asi osm let na housle, dva poslední roky jsem nehrála - jen tak občas podle nálady, protože mě více chytla elektrická kytara. A bylo to super, příjemná nostalgie na prosezené hodiny v českém orchestru. Ale vrátit se tam moc nechci, je to od šesti do osmi večer a už tak máme dlouho vyučování... Navíc orchestr zahrnuje i spostu minut čekání na to, než se doladí jiné nástroje, vyřeší se problémy dalších lidí... Hudba se mi hodně líbila, hráli jsme Mozarta, Faurého a Čajkovského. Noty schovávám a těším se, až je umístím do mé sbírky doma :)

Další víkend jsme v sobotu jeli do Nancy, hlavně za účelem nakupování. "Sestra" z mé adoptivní rodiny nechala v Zaře snad přes sto euro, zato já jsem si tam ani nic nezkusila :D Utrácela jsem hlavně za dárky a sobě jsem si udělala radost v Lush krémem na obličej. Sice jsem se plácla přes kapsu, ale výrobky od Lushe mi vždy vydrží hodně dlouho a fungují perfektně. Mají tam super dárkové obchody a obchody s hračkami, všelijaké prakticky nepraktické věci, které vypadají pěkně a využitelně, ale nakonec skončí někde zaprášené. Potom jsme si sedly na džus - já na zelený čaj, opravdu kvalitní zelený čaj ze sáčku, kde jste mohli vidět kompletní stočené lístky.
Z památek jsme toho moc nestihli, ale slíbili mi, že se tam brzo vrátíme :)

V neděli jsme se šli projít do města a potom jsme zapadli u kamarádky. Francouzi jsou opravdu více spontánější, potvrzuje se mi to každým dnem :D A začínám se učit :D ... Myslím, že stačí napsat, že na sebe patlali zesvětlení chlupů na břicho. Přišly jsme na to, že to zesvětluje kůži, tak na sebe nechaly kreslit :D Já se nenechala, ale zato jsem dělala vlnky na břicha jiných :D




Zajímavé články:

Studium Francie 13. 9. - 20. 9.

21. září 2016 v 11:38 | Adri
Hlasím další zpávy z Franice :)

V pondělí mi bylo trošku špatně, bylo strašné vedro, bolela mě hlava a v krku... Tak jsem si na internát skočila pro homeopatika a nasadila si léčbu. A teď v pátek hlásím, že už nepociťuji vůbec žádné bolístky :)
No jo, to bylo tím stresem, velkým množstvím kouře z cigaret a také nocí, kdy jsem se moc neoblékla a my jsme vyrazili do ulic.

Kde začít... Na internátě jsou kluci čím dál tím víc otravnější, jeden mě dokonce začal silně nabalovat, tak jsem ho odpálkovala s tím, že jsem na starší. Což je sice pravda, ale u něho to platilo dvojnásob, byl o dva roky mladší než já a choval se tak na pět.
Jinak holky na internátu jsou super, až na některé skupinky... Ovšem to se dalo čekat, je to učňák, pokud to porovnám na naše poměry, takže jsou inteligenčně a zájmově trochu někde jinde. Ale i tak jsem si tam našla super kamarádky.
A na pokoji mám konečně konici, což jsem uvítala zejména kvůli mé nemoci a taky faktu, že se tu ochladilo a začalo pršet, což je přesně to období, kdy mám chuť pít čaje v jednom kuse :D

Kamarádka, u které bydlím, si našla kluka. Je sice pěkný, ale nemám proč žárlit, protože... kouří. Tak jako většina Francouzů. Ne že by mi to vadilo u ostatních, ale u kluka kdy je ten kontakt intimější mi ten zápach vadí. Čímž se taky potencionálně velmi snižuje můj výběr, protože naprostá většina studentů jsou kuřáci.

Seznámila jsem se taky s dvěma super hippie holkama z vyššího ročníku. Suprově si s nimi rozumím. Sice kouří trávu, ale zato jsou pro mě tím zajímavě odlišné od svých spolužáků.

Jinak ve volitelném tělocviku pořád cvičíme sprinty, což mě neskutečně štve, jelikož sprint nesnáším. Podle mě se ani nestihnu pořádně nadechnout a je konec. A to mám skoro nejhorší čas :D Raději jsem na delší běhy. No jo, když běhám ultramaratony, tak tohle je opravdu jiné kafe.

Jinak zapomněla jsem se pochlubit svým super víkendvým úlovkem úlovkem: koupila jsem si puzzle na bleším trhu, který se konal ve městečku, kde bydlí babička od mých "sourozenců". Puzzle je podle původní majitelky kompletí, pokoušela se ho jednou složit, ale po chvíli ji to přestalo bavit, tak se té krásy zbavila za dvě eura. Jedná se o 2000 dílků s motivem Starry Night od Van Gogha. Patří moje nejoblíbenější obrazy, hned vedle The Wave od Hokusaie a Banánu od Andyho Warhola. A Shagalova... dobře, dobře, všichni chápeme, že vybrat mé oblíbené obrazy je stejně těžké jako vybrat oblíbenou písničku a knihu.

Babička je super. Je vitální, pokecá s každým, byla v Praze.. I jejich teta je celkem v pohodě, ale je taková jiná, jak už mě dříve upozornili :D Vyptávala se mě hodně na veganství, hlavně na výběr bot, v čemž nemám moc velké zkušenosti, takže jsem z paměti těžce lovila značky veganských "kožených" bot. Já si je ovšem nekupuju, protože jsou většinou moc drahé a v pohodě si vystačím s tím, že si hlídám "složení" normálních kousků, které jsou k dostání v obchodech.
Bydlí na staré farmě, což mě naprosto okouzlilo, ale jako zastánce minimalismu dost zneklidnilo, protože tam měli na té obrovské půdě hromady krámů :D Něco bych si jako možná odnesla jako využitelné, ale s něčím by se měli opravdu rozloučit... Ale jinak se mi tam moc líbilo, zahrada byla opravdu nádherná... A taky jsou velcí milovníci koček. Takže na jídelním stole stála miska s granulemi a byla jsem svědkem toho, jak kočičku léčili kapkami a poté jí dala granuky, aby to zajedla. Jako já proti tomu nic nemám, ale z hlediska hygieny... Někde své meze mám :D

I druhá babča byla sympatická, ale u té jsme to neprošmějdili tolik, protože čas běžel a my jsme ještě neměly udělaný úkol do francouzšitny, který stejně učitelka nekontrolovala... Hlavně že jsem se s tím tolik štvala.
Když už jsme u té školy (to je vlastně hlavní důvod proč tady jsem, že? :D), tak v pátek jsme poprvé psali z dějepisu. Dostali jsme krátký článek o BRICS a měli jsme ho okomentovat s tím, že jsme měli přiložit menší historii ekonomiky od 1850 až ke dnešku. Jako dělala jsem, co jsem mohla.

Učitelé z mé školy v ČR mě začaly bombardovat e-maily a úkoly, což mi dělá trochu vrásky, ale co, do ČR přijíždím až za měsíc. Navíc mi stačí ročníkem opravdu jen projít a o trošku více se jen zaměřit na ty předměty, ze kterých budu příští školní rok maturovat.

Zajímavé články

Studium Francie 5. 9. - 12. 9.

12. září 2016 v 11:10 | Adri
Dneska jsme se šli projít do parku se zvířátky. Pohladila jsem si kozy, srnku :) Viděla všemožé druhy ptactva včetně páva. Jen králíčci už asi zazimovali, protože tam nebyli. Hned vedle parku stojí nádherná zřícenina hradu, tak jsme si zašplhali a užívali si výhled.

Potom jsem zapadla do knihovny s mým "adoptivním bratrem" a rozplývali jsme se nad hudbou. A já potom nad knihami :D Chtěla bych přečíst úplě všechno, co tam mají, ovšem zatím jsem se ani pořádně nedostala k naší povinné četbě. A měla bych začít, protože mi zbývá týden a ve francouzštině to nejde tak rychle. Navíc ještě musíme rozebrat každou kapitolu, postavy... Kdyby to někoho zajímalo, jedná se o Prosťáčka od Voltaira (L´ingénu v originále - hledala jsem překlad asi půl hodiny!)

Za ten týden školy se toho stalo opravdu hooodně. Hoodně učení, které se sice snažím omezovat a jakože se mi to i daří :D Ale hlavně vybavování se s novými kamarády. Každý den potkám někoho nového a zakecáme se a samozřejmě pak tu je moje "stálá" parta na internátu a další na škole. Mám už s nimi spoustu zážitků a fotek (proházka v Moselle, v lese, zaplétání hadů-vlasů, copain de soup, nakupování, voleyball, učení češtiny, fotky, vyměňování obečení na chodbě a hlídání kolemjdoucích, vaření těstovin, stavění stavebnice, malování na ospalou Marii...).
Na internátu to jde super, hlavně co se týče jídla, to mě hodně překvapili. Zelenina a ovoce neomezeně, to je můj ráj. Pokoj mám jenom pro sebe, můžu si odcházet a přicházet kdy chci, můžu jít spát kdy chci, můžu mít u sebe neustále mobil a notebook, dokonce mi i dovolili konvici na pokoji. Takové prvilegia nikdo nemá. No jo, když si to někdo umí zařídit... :D

Popravdě se tady nestíhám vůbec nudit, pořád je co dělat. Hlavně bych měla pohnout s učením, ale když je tak hezky, člověku se moc nechce... Chci si to tady ještě užít, dokud je hezky, zavřená s knihami můžu být celý zbytek podzimu a zimy, kdy bude pršet a mrznout.

Jinak už na mě padají podobné stavay, že si neumím vzpomenout na nějaké české slovíčko, když se mě někdo zeptá, jak se to řekne. Stejně tak když si volám s mamkou přes Messanger, tak se někdy úplně zaseknu. Třeba když jsem ji vyprávěla, jak jsme vařily těstoviny, musela jsem ji to vysvětlit tak, že je to z mouky a vody a je to tvrdé a když se to dá vařit, tak to změkne a jí se to třeba s kečupem :D

Au revoir!

Zajímavé články:
S novým srdcem můžete dostat paměť dárce - 1. DÍL - 2. DÍL - 3. DÍL
Superschopnosti, které věda neumí vysvětlit - 1. DÍL - 2. DÍL

Studium Fanice 28. 8. - 4. 9.

4. září 2016 v 8:46 | Adri
Přišla jsem na pár zajímavostí nebo spíše poznámek, o které bych se ráda podělila:
- Na snížení horečky pomáhá žvýkání vrbové kůry
- Hortensie jsou v zásadité půdě růžové nebo modré, v kyselé jsou modré
- Nebojte se spařit kopřivy místo špenátu
- Listy orseje jsou jedlé, ovšem jen předtím než vykvete

Přijela jsem do Francie a je to tady kouzelné :) Inetrnát, rodina... Rozumím všem bez problému, občas jen nechytnu nějaké slovíčko... S vyjadřováním to je těžší, ale už si zvykli, že se někdy zaseknu nebo se až zpětně opravím se členem nebo uspořádáním slov.
Stravuji se i nadále vegensky, což bylo trošku problematické se domluvit na obědy v jídelně, ale nakonec se to vyřešilo.
Rodina i spolužáci jsou v pohodě, Francouzi jsou prostě pohodáři. A vcelku i ví, kde je ČR a kde je dokonce i Ostrava!

Hlásím, že čtvrtek a pátek ve škole jsem zvládla, je to tu mnohem pohodovější, než jsem čekala. Nejvíc jsem se bála španělštiny, protože umím jen pozdravy, zatímco oni už jsou na úrovni A2/B1. Angličtinu mají ještě na horším levelu, než jsem se obávala :D Připadám si jako na základce v prvním stupni.

Ale docela jsem se zalekla francouzšitny, kde to bude makačka, protože letos budou dělat první část maturity z francouzštiny. Rodina mě sice přemlouvá, ať to zkusím, že to bude zajímavá výzva. No, pro mě je výzva vůbec tady být :D Taky dějepis-zeměpis je docela fičák, učitel diktuje rychlostí blesku. Slova vcelku stíhám, ale z dat chytám jen tisíce a stovky :D

Jinak kamarádky a kamarády jsem si už v našla, většinou to jsou kamarády přímo od mých "sourozenců" nebo z mojí třídy. Většinou tu jsou na mě milí, pomáhají mi, vyptávají se, půjčují mi věci... A taky jsem se už konečně vyznala, kde mám co v budově školy hledat, poněvadž je vážně OBROVSKÁ. Je to největší škola ve městě!

Včera jsme taky jeli do hor na chatu za jejich známými. Vrátili jsme se domů až po půnoci. Byla jsem ke konci úplně mrtvá a mí sourozenci taky, protože jsme vstávali vpřed sedmou do školy. Známí se mě vyptávali na Česko, zmínili Prahu a Karlovy Vary, pivo, kavárny Praze, které samozřejmě jako pravý vesničan bydlící od Prahy 4 hodiny jízdy neznám... A hráli jsme si s jejich dětmi. Je fakt vidět, že mají takovou mnohem volnější mentalitu než my, hlavně co se týče uklízení a aut. Spíše Francouzům záleží na tom, jak vypadjí a voní, i když se nebojí obléct něco už ošoupaného - hlavně že je to značkové. Všichni taky opravdu chodí oblékaní a nalíčení jako na molo, i mladší děcka.
Někdy mi připadá, že spolužáci v mé třídě jsou starší než já, i když jsou nejméně o dva roky mladší.

Zajímavé články:
 
 

Reklama
"Přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se k mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem."

"Neexistuje osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Osud je moc, která člověka ovládne, když neudělá nic."